Třeštění ve dvou
fShare
0
Pin It

...ano, není-li pozdě.

Nemusíme se k cíli totiž vůbec dostat, utápět se ve svém strachu, v sobě samém. Titulní role, ona - ztvárněná Evou Leinweberovou a on v podání Hynka Dřízala, jsou důkazem.

Po sedmnácti letech společného soužití jsou dohnáni ke krizi, ponorkové nemoci v malém bytě.

Vzpomínají na předešlá manželství, napětí ventilují křikem, výčitkami, hádkami a dalšími ataky. Neuvědomují si, že život je tak krátký a soustavně nám předkládá nástrahy v podobě neočekávaného a v mnoha případech nechtěného. A právě v těchto krizových chvílích by nám měl být nejbližší oporou. Je to strach, který je drží při sobě.

V některých chvílích je to strach být sám bez partnera, v některých okamžicích strach zařadit se do života „venku," strach vyjít do ulic, kde zrovna řádí válka, strach na které být straně. Na té správné!

Tragikomedie situována do neurčitého města v blíže nespecifikované době za řevu zbraní a následné euforie vítězství vypovídá o možném či nemožném soužití lidí. Soužití stejného druhu ve velmi odlišné podobě. Co jsme jeden pro druhého ochotni a schopni? Možná víc, než si myslíme! Ale musíme k tomu dojít až ve chvílích krize?! Nezapomínejme na své cíle.

Tak to tady chodí
Přicházím do kavárny Rubín a čekání na povolanou osobu, produkčního Libora Grosse, si zkracuji obdivováním nápojového lístku (graficky velmi povedeného) v dřevěných deskách. Na červeném stole se svíčkou se vyjímá skvěle.

„Co si dáte?" probral mě hluboce zabarvený hlas. Má reakce by v jiném případě byla normální, ale tuhle ženu jsem před krátkou dobou s úžasem sledovala v hlavní roli tragikomedie Třeštění ve dvou. V premiérové inscenaci byla skvělá a teď mi přináší kávu. Ale tak to tady chodí.

Je možná zbytečné předesílat, že soukromé divadlo A Studio Rubín sídlí na Malostranském náměstí. Stejně tak pochybuji o tom, že jste před delším časem nezaznamenali jeho uzavření z důvodu rekonstrukce.

Netýkala se prostoru samotného, ten prošel minimem úprav a zůstal v podstatě stejný, ale problematických záležitostí, jako je rozvod vody, toalety...

Po těchto úpravách se znovu otevřel, spíše jako hospoda s muzikou a občasným divadelním představením. Tedy bez dramaturgie divadelního klubu.

Ta se rozběhla až v sezóně 98-99. Za částečné finanční podpory Magistrátu byly zrealizovány tři divadelní inscenace sice ve vlastní produkci ovšem bez stálého hereckého ansámblu.

Na přetřes přišly všechny možné varianty: tančírna, projekce, působení souborů, jenž si chtěly zahrát; ovšem za symbolický nebo nejnižší možný nájem pokrývající náklady. Sezóna se dojížděla s peněžním schodkem a s výměnou produkce.

Nesmím zapomenout na úspěšné nastudování inscenace Tracyho tygr, která se setkala s velkým ohlasem a vyprodáním vstupenek dlouho dopředu. Na svědomí ji měli studenti tehdy čtvrtého (dnes již pátého) ročníku Katedry Alternativního a Loutkového divadla na pražské DAMU.

Koketovali s možností zůstat v Rubínu na pevno a program divadla pokrýt ze tří čtvrtin. Svou právní subjektivitu zaregistrovali jako občanské sdružení, které mj. i výrazně ovlivnilo desing interiéru.

Sezónu 99-00 zahájili jako pevné jádro pod názvem Divadlo Nablízko. S jejich názvem se setkáváme na letácích a plakátech ve spojeném logu s Rubínem. Realizace představení je společná a zdá se být i úspěšná. Volné večery i nadále patří hostům, zájemcům, kterým je poskytnut prostor za cenu pronájmu.

Z dramaturgické stránky se zdá být vše v pořádku a vyřešeno, utvrzuji se tak při pohledu na program s každodenním představením. Ovšem problémem nadále zůstavají peníze.

Finance, granty, peněžní částky, kterých se nedostává nebo v jen omezené míře. Přestože obecně prospěšná společnost vytváří své inscenace za směšně nízké částky (v rozmezí od deseti do třiceti tisíc korun), platy osazenstva se pohybují na hranici nejnutnějšího minima.

Mají tak 'úžasné' peníze, že si musí přivydělávat jinde. Většinou v nejrůznějších kavárnách včetně rubínovské. Je mi jasné, proč mě obsluhuje herečka a režisérka v jedné osobě; miluje divadlo. Se sponzory to také není žádná sláva.

Najde se jich jen pomálu ochotných investovat do divadélka s kapacitou čtyřiceti míst. Nezbývá nic jiného než jet po lajně známých a vzpomínat, kdo s kým chodil do školy a co ten dotyčný asi teď může dělat.

Grant udělený už druhým rokem Magistrátem se pohybuje řádově ve statisících (polovina rozpočtu), přesto je to pro desetičlenný soubor (včetně dvou režisérek), hostů, techničky, kulisáků a dvěma produkčními málo.

V současné době Magistrát vypsal čtyřletý grant s podmínkou několikaleté působnosti, což asi nebude zrovna případ Rubínu. Pravda, Praha je město roku 2000, ale Ministerstvo kultury doposavad nereagovalo a Rubínu nezbývá nic jiného, než stále doufat.

Navíc, v době rozdělování grantů prodělával Rubín zmíněný vývoj a bylo velmi obížné předložit konkrétní projekt. Peníze jsou opravdu naléhavým problémem, který se v neposlední řadě promítá v zastaralém technickém parku (světelné, zvukové a ostatní vybavení).

Aby toho nebylo málo, objevily se stížnosti, jak se stalo v poslední době módou, na rušení nočního klidu. Okolní obyvatelé jsou pohoršeni, cigaretový dým prosakuje zdmi a tím pádem mají zakouřené byty! No comment!! Z těchto důvodů se do tak oblíbeného divadleního baru před půlnocí nedostanete. 

Tak dost pesimismu! Pokračuji z veselejšího soudku: na jaro se chystají tři premiéry: Tři sestry (A. P. Čechov) v režii Jany Březinové, Hovory na útěku (B. Brecht) v režii Jana Borna a třetí inscenací je pohádka Jiřího Trnky Zahrada za režijního vedení Apoleny Látalové. Říkám pohádka, ale nepůjde o klasické představení pro děti.

Budoucnosti se týká i festival Kašparův týden v Brně, kam se Rubín v listopadu chystá jako host Jakuba Špalka (společnost Kašpar). Dalším divadelním svátkem, kterého se Rubín zúčastní s autorskou inscenací Žrout, projde-li výběrovou komisí, je Les divokých sviní v Ústí nad Labem a obdobný festival ve Zlíně. Možná přijde i se svým vlastním, kdo ví?

Pro úplnost dodávám, že vstupenky na jednotlivá představení stojí 85 korun, jen na hit Tracyho tygr doplatíte patnáct korun. Od konkrétních cen se odvozuje kategorie slevařů, tedy všech, kteří mají pocit, že by měli obdržet slevu: vojáci, studenti, důchodci... A pak zmínění působící hosté, kteří si individuálně volí cenu lístku, ale nikdo z nich hranici pětaosmdesáti korun nepřekročí.

Naopak: Kulturně divadelní spolek Puchmajer má jednotou cenu 40,- Kč. Samozřejmě se najdou reptalové tvrdící, že vstupné je vysoké. Co dodat? Snad jen příjemnou zábavu!


Tři na tvrzi

Text: Helena Chvojková

V Chodovské tvrzi v Praze 4 vystavují od 1.3. do 26.3. své obrazy ROMAN DVOŘÁK, PETR DOLEJŠÍ a TOMÁŠ HOŘÍNEK.

Co říkají o své tvorbě?

Roman Dvořák:

Než začnu malovat, pustím si muziku. Když cítím s hudbou fyzický kontakt, přistupuju k plátnu a rovnou rukama namočenýma do barev vyjadřuju pocity, které ve mně muzika vyvolává. Je to tanec rukou s barvami na plátně.

Petr Dolejší:

Struktury, to je velké tajemství, ale zase ne tak tajemný, aby nebylo zřetelný. Placatý obrazy mi připadají příliš fádní, takže je to dobrý obohatit. Vlastně ať se podíváš kamkoliv kolem sebe, tak nic není hladký a dvojrozměrný, všechno víceméně má tři rozměry - někdy méně, někdy více a dost často čtyři. Tahle zásadní věc mě přinutila k tomu, abych vymyslel metodu, která řeší tento pocit.

A pak zrcátka - to je taky velice zásadní věc. Je to vlastně to, že člověk vnímá v odraze cizích jevů a ty zrcátka víceméně takovým způsobem na těch mejch obrazech figurujou.

Ovšem zrcadlo jako takový svým čistým odrazem mi nevyhovuje, takže tam přidávám vitrážový barvy, který jednak zakalujou ten odraz a navíc upomínají k barevnosti a umělosti křesťanských kostelů, který jsou taky osvětlený přes vitrážová okna.

Tomáš Hořínek:

Zabývám se především abstraktní malbou, kterou chápu jako nezávislou kreativní hodnotu. Proti tvorbě postavené na pozorování a stylizaci skutečnosti stavím svět vlastní instinktivní skutečnosti. Obrazy chápu jako prostor pro kreativní spekulaci.

Vycházím z esenciálních forem, tj. forem, které nenašly svoje skutečné možnosti, které nebyly otištěny do hmoty. Výtvarné zpracování forem často přechází ke znaku, kterým se zpětně navazuje nový vztah k realitě.

V poslední době se zabývám hlavně propojováním obrazu a textu, který nejčastěji vybírám z díla argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese.

Chodovská tvrz v Praze 4, Ledvinova 9, metro C, st. Opatov, bus 213, 197, otevřeno út. - ne. 13 - 19 h.


- Obrázek, autorem je Roman Dvořák 

Cloud 9 Sky Bar & Lounge
News Desk Cloud 9 sky bar & lounge's Charisma cocktail

The bar where the famous Charisma cocktail was created, perfect for NYE!

Some Dare Call it a Conspiracy
Michael Lindemann Image Credit: Shutterstock.com

If there is such a thing as a global conspiracy, I suspect it's a conspiracy amongst the world's mos [ ... ]

Dude, where's my rocket car?
Jeffree Benet The one-of-a-kind Chrysler Plymouth XNR

Making predictions is a notoriously risky business, whether you're doing it as an endtime public ser [ ... ]

Crow Carnage in Canada
Dr Paul Kail Raven scavenging on a dead shark (CC BY-SA 3.0)

The city council in Chatham, Ontario, has hired men to go round the city at night shooting crows. Su [ ... ]

Bushmeat: Brothers and Sisters on the Dinner Plate
Dr Paul Kail

There are around 7,500,000,000 humans on this planet.

The Colors of Love
Fashion Desk  The Colors of Love

Your favorite color is the key to your sexual life... the clothes you wear, your home furnishings a [ ... ]

The A-Maizing truth behind the First Thanksgiving
Jeffree Benet truth behind the First Thanksgiving

It all started with corn...

Stupidity knows no earthly bounds
Think Magazine Lawnchair Larry Walters

This story comes to us from the Darwin awards, which people get for doing something incredibly stupi [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Petra Today : Helena Tomorrow : Ludvík After tomorrow : Bernard

KOSHEEN - Resist
Vlastimil Beránek KOSHEEN - Resist

Bristol je jedním z nejdůležitějších měst pro vývoj britské h [ ... ]

Beginer
Ditaela hřbitov

Bylo to takové mrazivé lednové odpoledne. Každým rokem v tomto pov&aacu [ ... ]

Zdraví je krásné
Jarka Fricová Zdraví je krásné

Nejlepší je, samozřejmě, vypadat stále přirozeně.

GUS GUS - Polydistortion
Keith Kirchner GUS GUS - Polydistortion

Tahle devítičlenná islandská partička hraje moc dobré a duchaplné melodie, co zní jako 80. [ ... ]

Co jsou to „Vánoce“?
Jan Tyltyl Co jsou to „Vánoce“?

(průzkum z pražských ulic) Víte, kdy se slaví advent? Víte, co je to "barbor [ ... ]

Slasti a strasti cestování
Petra Carterová Fiakr na Staroměstském náměstí

Praha vždy byla vzhledem ke své poloze důležitou křižovatkou komunikací.

Graffiti je krásná
Thinky grafitti prahy

Graffiti v té podobe, jak ho známe dnes, vzniklo na přelomu 60. - 70. let v New Yorku jako specif [ ... ]

Vukovar
Petra Matušinová Vukovar

Válka ještě neskončila...

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.