Jarda Hudec
fShare
0
Pin It

Díky své práci je spíše zvyklý při rozhovorech někoho zpovídat, než být pod palbou otázek. Jarda Hudec už deset let vydává hudební měsíčník Report, který  donedávna nesl název Rock Report a vzhledem k tomu, že takto úspěšných nezávislých vydavatelů hudebních periodik u nás příliš není, byl to pro nás důvod zeptat se jej, jak se z malého metalového fanzinu během let dá udělat velký a celorepublikově známý hudební časopis nám a co vše to obnáší.

THINK: Jaká byla počátecní motivace vydávat časopis?
JARDA: Přivedla mě k tomu nuda v malým měste, který se jmenuje Dobřany. A který je zajímavý pouze tim, že je tam nejvetší psychiatrická léčebna v Český republice a tam se nedalo dělat nic jinýho, než chodit hrát fotbal s pacientama anebo do hospody, tak nás napadlo, že bysme mohli dělat hudební časopis. (smích)

THINK: Koho ješte, když říkáš "nás"?
JARDA:
No, ještě kamaráda - muzikanta, a pak další dva známé, kteří se zajímali o muziku a média.

THINK: Měli jste nějaké zkušenosti s novinařinou?
JARDA:
Praktický novinářský zkušenosti jsme měli minimální... Akorát já jsem souběžně s tím dělal sportovního novináře v rádiu a v jednom týdeníku. Postupně se tam lidi měnili a já si říkal, že je to asi to nejzajímavejší, co můžu delat. Ani jsem nechtěl na vejšku, protože mi v tý dobe, to je v roce 1990, starší kolegové radili, že to na žurnalistice za moc nestojí, tak jsem radši získal nějaký praktický zkušenosti. Většinu novinářských a vydavatelských zkušeností jsem nabral v praxi, protože jsem nechodil do žádný školy a nikdo mi ani neradil. Proto se i Report vyvíjel pomalu, ale jistě.

THINK: Jak se menila podoba Reportu?
JARDA:
Pět let ten časopis vycházel jako fanzin - černobílej plátek pro určitej okruh lidí, a za regulérní casopis se dá považovat až od roku 96, kdy se začal prodávat po celý republice a kdy jsme to začali brát jako profesionální práci.

THINK: Mel jsi nejaký hudební zkušenosti?
JARDA:
Jako jestli jsem byl aktivní muzikant? Hrál jsem na klavír, taky jako asi každej chvíli na kytaru, v kapele jsem ale - kromě několika amatérských pokusů - nebyl v žádný. Samozřejmě mě to dneska trochu mrzí, ale já v tý dobe hrál aktivně fotbal, dokonce jsem se objevoval v národní reprezentaci  do 13ti nebo 15ti let, takže jsem se chodil do hudebky s kopačkama na ramenou a podle toho ta výuka vypadala. (smích). Ale muziku jsem sledoval vytrvale dál, jednak punkový - nejradši jsem měl Dead Kennedys - a hardrockový desky od starších kamarádů, a současně jsem poslouchal věci, který vozili známí mým rodičům z Německa, Jugoslávie - Genesis, Police, BeeGees, Pink Floyd, Zeppelin, Kate Bush... Hlavně jsem si ale nahrával muziku z německý televize a rádia. Z českých kapel mě pozdeji nejvíc brali Abraxas a Stromboli.

THINK: Změnil se od té doby nějak výrazně tvůj hudební vkus?
JARDA:
Myslím, že nijak zásadně. Nikdy jsem neměl problém se zaposlouchat do nejrůznějších stylu. Každej rok si něco oblíbím ... Samozřejme mě toho nejvíc překvapilo po revoluci, kdy sem prišlo spoustu muziky. V redakci ale pečlivě posloucháme všechno - redakční "aparatury" jsou neustále napěchovaný novýma deskama. I staršíma věcma, co kdo přinese.

THINK: Takže nevyhraněnej styl?
JARDA:
No, nejradši mám, když jdu na akci, kde si můžu vybrat z různých stylu hudby a myslím, že taky v tomhle je budoucnost. Že se kapely a producenti neubrání tomu, aby ty styly spojovali, i když všechno se dohromady splácat samozřejmě nedá. Ale je dobře, že už nejsou škatulky jako v osmdesátých letech, které rozdělovaly lidi. Tehdy jsi byl buďto depešák nebo "kjúrák" nebo metalista nebo pankáč nebo vekslák nebo undergroundovej tenman. Dneska se to proplejtá, což je dobře. Já jsem najednu stranu poslouchal hard core a metal a a na druhou stranu malinko disko, nějakou novou vlnu, černou muziku, hlavně funk... Třeba nedávno jsem šel z Nicka Cavea rovnou na trance. (smích) Je dobrý zkusit všechno.

THINK: Změnilo se pokrytí hudebních stylu v Reportu?
JARDA:
Záběr časopisu se pozvolna mění z několika důvodů. Jednak se nějak vyvíjí hudba a my na to promptně reagujeme. Taky jsme nezačali psát o muzice v centru hudebního dení, ale z okolí  Plzne, takže náš obzor byl jaksi zúženej. samozřejmě i naši čtenáři byli nějakým směrem orientovaní. Třetí důvod byl v samotným obsazení redakce - tenkrát to byli čtyři nadšenci, dneska pro nás dělají desítky skutečných profesionálu.

THINK: Koncept časopisu tvoríš ty?
JARDA:
S většinou vecí možná přicházím já, ale je to kolektivní dílo. Naštěstí se názory a vkus redakce v mnohém shodují s poptávkou čtenářů. Po desetiletý zkušenosti jsme určitě schopný toho prodat víc, kdyby byl Report ve větší míře poplatnej showbusinessu. Ale neni to nutný, protože i ta kvalita v muzice se dá v dobrým slova smyslu prodat. Zní to sice klišovitě, ale je to právě kvalita, která se dřív nebo později bez ohledu na trendy vždycky projeví. Když sedím na gramofirmách a sleduju, na co a přes co se byznysmeni snaží prodat i tu největší blbost, usmívám se a ještě víc mě to utvrzuje ve vlastním přesvědčení.

THINK: Mělo přesídlení do Prahy vliv na koncept časopisu?
JARDA:
No, určitě to mělo vliv, protože v Praze je samozřejmě nejvetší potenciál schopných lidí a líp se ti pracuje, protože se snadněji obklopíš profesionálama.

Rock Report c. 1Rock Report c. 1THINK: S čím souvisela změna jména z Rock Reportu na Report?
JARDA:
Jméno jsme změnili v březnu tohohle roku hlavne z toho důvodu, že jsme minimálně tři roky žádný striktně rockový reporty nedelali. Náš časopis spíš odpovídá podtitulu "music and style", stručně řečeno: je to o muzice a životě těch lidí, který ta muzika zajímá. Druhý důvod byl obchodní, aby lidi, co ten časopis nečetli a rock je moc nezajímá, k němu nepřistupovali s předsudky, že do nich budeme hrnout jedno kytarový kilo za druhým, od první do poslední stránky. (smích)

THINK: Rozumím tomu správně, že se tedy snažíte pokrýt všechny styly?
JARDA:
Spíš se nebráníme stylům. S nadsázkou řečeno, kromě teenage popu, dechovky a sentimentálního folku píšeme v podstatě o všem. (smích). Mně je fuk, jak se tomu říká, když je to zajímavý. Jednou je dobrej hip-hop, jindy kytarovka.

THINK: Na jakou vrstvu lidí jste zaměřeni?
JARDA:
Věkovej záběr je dost širokej. Na jednu stranu nabíráme mládež z teenagerovskejch casopisu, na druhou stranu máme věrný čtenáře, který zajímá mainstream. Věkovej průměr našich čtenářů je tak 22 - 24 let.

THINK: Co Report a konkurence? Třeba Rock a Pop?
JARDA:
Rock a Pop začal vycházet o pár let dřív. Oni to ale dělali hned jako časopis, kdežto my jsme to mastili na koleni... Když si dneska někdo vezme ty dva časopisy vedle sebe, vidí, že se dost liší, přestože se věnují stejným tématum. S konkurencí teda zápasit ani nemusíme. Dokonce nás neohrozil ani Rolling Stone. Možná je to tim, že jsme teď jediný casopis, který není specializovaný na jeden styl, a svým čtenárum dává navíc tématický CD kompilace. Jednou uděláme cédécko s moderníma českýma kapelama a projektama, pak třeba CD Future Rock se zahraničníma, teď vyšlo CD s mistry sedmdesátých let, připravujeme CD groovový, metalový, punkový... vždycky tomu akorát lehce uzpůsobíme promotion, aby se to dostalo ke všem, který
tyhle žánry zajímají.

THINK: Má Report i nějaký netradiční rubriky, které by ho odlišovali od jiných hudebních periodik?
JARDA:
No, třeba komiks. Ten je hodně oblíbenej, což jsme ani nečekali, a je správně prdlej. Říkali jsme si, že ta dávka toho "moudra" je dost velká a že by to chtělo časopis trochu odlehčit. (smích)

THINK: O čem ten komiks je?
JARDA:
O bezhlavym Kurtu Cobainovi, kterej chodí sem a tam, a kdo ho nasere, tomu ustřelí hlavu. (smích) Čím dál větší důraz klademe na nadžánrový témata, anebo na způsoby, jak se na muziku a život muzikantů
podívat trochu jinak. Teď třeba vyšel první díl článku o cizincích, kteří žijou a hrajou v Český republice, a já se konečně dozvěděl, co je sem přivedlo, co je tady drží, co jim tady chybí a jak si to tady užívají...

THINK: Máš ješte nějaké jiné profesionální aktivity?
JARDA:
Každoročně pořádáme vyhlášení čtenářské ankety Žebřík, což bývá docela velká akce v Plzni, kam se vždycky sjede plno kapel a DJs. Jinak se spíš na akcích podílíme - produkčně nebo propagačně. Nejbližší akcí, kterou pořádáme my sami, je party Night Fever, což je takový veselý rozloučení s létem.

THINK: Tak to bys mohl čtenáře pozvat...
JARDA:
Jak už naznačuje název, jde o taneční akci.  Na dvou scénách zazní nejenom DJská, ale i živá muzika. Koná se poslední prázdninovou sobotu, 1. září v letním areálu Hradiště v Plzni, kde se budeme večer koupat a v noci pařit. Letos přijede např. jeden z mých oblíbenců, Eddie Amador - houseová legenda z L.A  a labelu Yoshitoshi Recordings. Bude to jeho jediný vystoupení v Český republice a má hrát minimálně tři hodiny. Krome něj vystoupí Stephunk live, Djs E-love, Large, Lucas, Maceo a mnozí další. Koncertním bonbónkem budou určitě Monkey Business, ty jsou živě strhující. Takže to tam bude tepat v nejrůznějších rytmech - od funku, přes klidnější deep house až po ostřejší tech house. Nejvíc budou slyšet basy, ty mám v taneční muzice nejradši (smích).

Aliens: Curse or Salvation?
Jeffree Benet Aliens are already here!

Roundtable: The aliens are here. Should we cheer or tremble?

Post-conceptual psychology
Zolton bez kalhouty Post-conceptual psychology

The post-conceptual psyche wears the colours of the electric rainbow: ultra-violet, infra-red, alpha [ ... ]

Can the government keep a secret?
Steven M. Greer M.D. Can the government keep a secret?

A really big secret... the biggest of all time?

An Exercise in Social Control: How company policie...
Author Unknown 5 ape banana experiment

Start with a cage containing five apes. In the cage, hang a banana on a string and put stairs under [ ... ]

Manhattan of the East: Hong Kong is a Mecca for sh...
Luke Elijah Hong Kong nightlife


Often referred to as "the Pearl of the Orient", Hong Kong is a Mecca for shop-a-holics and f [ ... ]



How Money Began (and what it is today)
Douglas and Koneta Roxby How Money Began

Today, when you buy a fifty-cent ice cream cone and you have a dollar, you expect to receive some c [ ... ]

Sounds like... Issue 20
Keith Kirchner

Musi reviews from the pages of Think Magazine ... firstly on the poppy side three of the world's hug [ ... ]

Gypsies and the Czech Holocaust
Karel Kosman

On May 13, in Lety u Písku we remember the sacrifices of the Gypsy holocaust during the Nazi occupa [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Petra Today : Helena Tomorrow : Ludvík After tomorrow : Bernard

LSD po Cesku
Jana

Tak už to tady chodí; chceš - li nebo nechceš, narozen člověkem, pravděpodobně neunikneš tr [ ... ]

Jak dlouho co trvá
Magdalena Pechová Jak dlouho co trvá

Ať chceme nebo ne, čas utíká. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že v k [ ... ]

S Jakubem Špalkem nejenom o divadle...
Jarka Fricová a Eva Kolářová S Jakubem Špalkem nejenom o divadle...

Divadelním režisérům asi nikdy nepřipadnou takové ovace a nepadne tolik chvály na jejich hlav [ ... ]

ANKETA: VIKING se ptá
Michael Kyselka

Jaký je rozdíl mezi prknama divadelníma a muzikantskýma?

Gang-ala-Basta
Vlastimil Beránek Gang-ala-Basta

S názvem Gang-Ala-Basta, novým projektem na domácí hudební scéně, jste se doposud mohli sezn [ ... ]

DAFT PUNK - Alive
Vlastimil Beránek DAFT PUNK - ALIVE

épřed čtyřmi lety uchvátil novátorský debut Homework dvou mlad&yac [ ... ]

Ultramix žije dál...
Michael KyselkaUltramix žije dál...

Nulté číslo na světě Moravy a Čech ve všech kvalitních trafiká [ ... ]

Zacházejte se svými zaměstnanci jako s pokladem
Eva McLeanováZacházejte se svými zaměstnanci jako s pokladem

Nyní je ve společnosti povědomí, že každý je ohodnocen stejným dílem ve všech ob [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.