fShare
0
Pin It

Před časem jsem se vypravila do terapeutické komunity Magdaléna v Mníšku pod Brdy, abych zjistila s jakými úspěchy se léčí narkomani, kteří před detoxem smažili několik let...

Na reportáž se dostalo vesměs dobrých odkazů, tedy pokračuji. Tentokrát v jiné sféře. Přes Drop In získávám kontakt na osoby, které chodí po frekventovaných ulicích Prahy - streetworkery.

Je čtvrteční odpoledne, s fotografem přicházíme na smluvené stanoviště. V tu chvíli ještě netušíme, že následující hodiny, které prožijeme v centru, předčí mnohé. Na Můstku před Fortunou postává skupinka. Kontaktní osoba z Drop Inu nám představuje své lidi - Pavla a Ester.

Ester je dvacetiletá dívka pracující na půl úvazku dva týdny v měsíci narozdíl od Pavla, který den co den tímto způsobem nahrazuje vojenskou službu. Každý má svůj batoh s desinfekčními roztoky, čistými injekčními stříkačkami a v ruce plastikovou schránku na použité. Je krátce po půl druhé a míříme na Florenc. Streetworkeři z Drop Inu nemají pevný plán obchůzek. Mají zmapovaná místa, kde se prodává a kde se mají pohybovat. Nebýt nesmyslného zákona, byla by jejich práce mnohem snazší.

Dealeři se od té doby tolik nepohybují v hernách v centru nýbrž na okrajích města. Streetworkeři vyhledávají klienty a samotné schůzky si domlouvají pouze s těmi osvědčenými, kteří na schůzky dorazí na rozdíl od těch nespolehlivých, kterých je většina.

„Tipujeme lidi na ulici a málokdy se spleteme. Ale většinu klientů, kteří se pohybují v centru známe."

„Setkáváte se spíš s kladnou nebo odmítavou reakcí?"

„Stane se, že člověk, kterého oslovíme, bere, ale nepřizná se. Něco jako: Ty si myslíš, že jsem nějakej feťák nebo co?! Většina lidí si nechá pomoci, ale taky je pár typů, kteří se od toho snaží distancovat.

„Kolik vyměníte stříkaček za den?" (13:30 - 20:00 hod. pozn. red.)

„V zimě je to horší, tak 150 až 250 kusů, ale v létě běžně 500 buchen. Někdy je to míň někdy víc. Dáváme maximálně dvě navíc. Stává se, že je prodávají. K tomu přidáváme desinfekci, ale ty na heroinu musíme hlídat, protože pomocí desinfekce rozpouštějí Rohypnol a vzápětí aplikují."

Přicházíme k metru. Pavel míří ke skupince sedících punkerů se psem, který se tváří roztomile, ale bez upozornění po Pavlovi vyjíždí. Probíhá výměna, které se s Ester neúčastníme.

„V jakém věkovém rozmezí se pohybují klienti?"

„Většinou od 17 do 25 let, ale jsou klienti, kterým je čtyřicet pět nebo patnáct."

„Poznáváš jejich životní příběhy?"

„Nejdůležitější je kontakt. Kdyby nefungovala komunikace, tak by tady mohly být automaty. Jsou stálí klenti, které znám už déle, některé znám míň a nepamatuju si jejich jména a některé potkáváme úplně nové."

Přesouváme se na domluvenou schůzku na Vltavské. Ocitáme se u knižího stánku. Klientem je prodavačka ze stánku: dívka možná 23 let, těžko odhadnout, tmavé dlouhé vlasy, silný make up, heroin. Proběhne výměna a několik vět, v nichž se zmíní, že její starej sedí.

Další stanoviště je u telefonních automatů ve vestibulu Muzea. Po cestě se k nám připojuje dívka působící dojmem Pavlovy kamarádky. Klient: typ bankovní úřednice, 24 letá odbarvená blondýnka, výrazně sešlá, heroin. U automatů čeká skupinka tří kluků: věk 20 let a víc, budí dojem huličů z Tazu. „Hele dívko" oslovuje jeden z nich blondýnku: „nevíš o někom..." Po krátkém dialogu vytahuje notýsek a poskytuje číslo na dealera. „Má fakt dobrej, ale až zejtra..." dodává. Vzápětí odcházíme.


DROP IN

Z přehledu sestaveného Drop Inem se dozvídám, že za minulý rok bylo vyměněno na ulici 48 104 kusů injekčních stříkaček. Údaje mluví i o pracovnících navštěvujících byty narkomanů: 62 800 kusů. Na grafu lze zřetelně rozpoznat nejvyšší nárust výměn v letních měsících. Ale jiný šokující fakt se dozvídám od Pavla. Jde o výše zmiňovaný zákon, který vyhnal narkomany na periférie a výrazně omezil komunikaci s odborníky z drogových základen.
S vlnou nového druhu heroinu, který se k nám dostal asi před rokem a půl, přibylo úmrtnosti mezi uživateli. Mezi těmi, kteří nejsou informováni, že nový druh heroinu, který se u nás nedávno objevil, je třikrát až čtyřikrát silnější než předchozí. Z tohoto důvodu se v loňském roce předávkovalo 92 osob! Přikláním se k názoru, který podněcuje Drop In, a tím je vytvoření jakési ordinace, kde by si mohli narkomani aplikovat pod odborným dohledem.
Možná to zní šíleně, ale každému nemocnému člověku by měla být poskytnuta pomoc. V tomto případě může jít pouze o radu, komunikaci, poskytnutí hygieny a bude zachráněno to nejcennější - lidský život.

Procházíme celým Václavákem. Slunná obloha se zatahuje a z nebe začínají padat kroupy. Aprílové počasí. Streetworkeři jsou na rozdíl od nás do terénu vybavení.

„Jsou běžné problémy s policií? Není jim divný, když u vás najdou takové množství čistých i použitých buchen?"

„Stává se nám to hodně často. V létě se mi pravidelně stávalo, že policajti přišli a chtěli vědět, co mám v batohu a proč to tam mám. Jinak nás legitimujou, to je běžná věc".

„Čím se prokazujete? Máte průkaz nebo doklad z Drop Inu?"

„Máme průkazku, ale nikdy jí nenosíme" usmívá se Pavel. „Stačí občanka a řekneš jim, že děláš v Dropáči."

Opět se ocitáme na Můstku. Tam, kde postával hlouček kluků v 13:30, postává i o hodinu později. Detailně si všímáme Michala: vrávorající troska s očima v sloup, zorničky v horních víčkách, po obličeji rozmazaná zmrzlina, nepřítomný výraz, možná 18 let, heroin. Probíhá výměna. Okolo jde hlídka dvou policistů. Čekáme na reakci, ale nic se neděje. Policisté nás přecházejí bez přímého pohledu.

„Běžně nechávají policajti na pokoji podobné hloučky lidí?"

„Čekali jsme, že přijdou."

„Co nastává v okamžiku, kdy přijdou?"

„Kontrola občanských průkazů."

„A to je všechno?"

„Je to buzerace. Tak to funguje. Viděl jsem, jak si došel policajt pro týpka, co u mě měnil. Doběhl si pro něj, shodil ho na zem a začal do něj kopat. Koukal jsem na to jako blázen, řval na něj: ty hajzle, kurvo... Zeptal jsem se policajta, proč to dělá a vysvětlil mu, že jsem z Drop Inu. Lekl se a utekl. Byl to městký policajt ne státní. Ty jsou většinou slušnější. Mám zkušenost, že základní lidská práva porušují většinou městský policajti. Jsou drsný. Velmi často překračují své pravomoce."

Míříme k Týnu. Ester odchytává dalšího stálého klienta Tomáše: motá se, rozdrápaný obličej, oči v sloup, zmateně hledá buchny, které tahá z kapes a rukávů, těžko odhadnutelný věk, pikař přežívající dojezd na Diazepanu. Ester se slovně ubezpečuje, že už žádnou u sebe nemá. „Jak ti je Tomáši?" Na Pavlův dotaz nesrozumitelně odpovídá, že hrozně blbě, ale už to má v sobě dlouho. Mám pocit, že v nejbližším okamžiku upadne.

Chytám se fotografa, ten kdo upadne, budu asi já. Za rohem potkáváme dva kluky, myslí si, že jsme Káčkaři (K Centrum, Praha 9). „A nemáte nějakou mastičku, už si nemám kam píchat! Fakt už mi žádná žíla nedá, podívejte!" Vyhrnuje rukáv... Pavel mu maže fialovou úplně rozbodanou ruku Framykoinem. Nejspíš si všimnul mého zoufalého výrazu. „Beru bílej, ne hnědej!"

Nemůžu se zbavit stíhy, že jsme Tomáše opustili v nepravou chvíli. Jsem uklidňována faktem, že by situace byla mnohem horší, kdyby takhle vypadal do patnácti minut aplikace. „Ambulanci voláme většinou v případě, že ten člověk už nevnímá, je v komatu. Když řeknu slovo sanitka, tak začnou reagovat. Víc jim pomoct nemůžeme, maximálně dostat se na detox nebo na léčbu. To je jediný."

Ester se odmlčí. „Někdy mám pocit, že to nemá satisfakci. Den co den, je to hrozně náročný, hlavně psychicky. V první fázi jsem nemohla spát. Nemohla bych to dělat na plný úvazek. Někdy je ta práce nevděčná, člověk je prázdnej, ale když to zachrání jednoho dva lidi od žloutenky nebo AIDSu, tak to má smysl a to mi dává energii."

Přicházíme ke kostelu, kam si většinou narkomani chodí šlehat. Nikdo tu není, jen obaly ze stříček a další propriety. Procházíme Týnem a vracíme se na Můstek. Potkáváme Lukáše, který se chlubí, že už nefetuje a chová šest koní. Jeho přítelkyně, se kterou žije, nadále smaží. Prohodí několik vtipných vět, loučíme se a po několika krocích další klient. Zdá se, že bývalý. Údajně v tom už nejede a pracuje, o své práci se konkrétně nezmiňuje.

Jsme opět na Můstku. Jsem úplně vystíhovaná. Homelessák, který zachrchlal těsně u mé hlavy, byl řádným důkazem. O pult sázkové kanceláře se stále opírá Michal, ještě v horším stavu. „To máš další zmrzlinu?" Místo odpovědi žádá o vodu. Podávám mu papírový kapesník na otření bílé sladkosti. Postáváme a čekáme na další klienty.

„Většina schůzek se odehrává před telefonními automaty?"

„Se změnou zákona přišla i změna s prodejem. Nyní se nakupuje a prodává výhradně po telefonu."

Přichází k nám snědý muž. Po delší době vysvětlování pochopíme, že chce Rohypnol. Pavel opět s úsměvem na rtech, ostatně jako vždy, vysvětluje kolemjdoucímu, který pro změnu shání heroin, že vyměňují buchny. Hlouček se rozrůstá a tvoří skupinku 20 lidí včetně nás a Káčkařů, kteří vyplňují dotazníky. Metrem přijíždí dívka ze stánku, některé tváře jsem už během odpoledne viděla.

Všichni se vzájemně moc dobře znají. Poslední klient vyměňuje 160 stříkaček: kluk s naraženou kšiltovkou, 20 let, celkem solidní vystupování, heroin. Včera měnil 40 kusů, dělí se s přítelkyní napůl. S fotografem nahlas průměrujeme jejich spotřebu. Mezitím začal Michal komunikovat poté, co na chvilku zmizel. Loučíme se, z metra vycházíme na rušnou ulici, streetworkeři oslovují náhodnou dvojici - kluk, holka.

Nemýlí se. V 16:00 se vracejí do střediska, odevzdat špínu a nabrat nové stříkačky. Naprosto vystíhovaní se s nimi loučíme. S dvojicí, která rozdává optimismus, pomoc a mnohem víc.

Barrandov Studios; A haunted place
Ted Otis Ted Otis in the role of a German soldier

An American actor in Prague, part 1

Coffee: The Highs, The Lows and The Jitters
Paul Schnieder Coffee: The Highs, The Lows and The Jitters

Caffeine, ah, sweet indescribably necessary elixir, without which mornings are impossible.

Prague: Why I'm here...
J. Hurewitz "Prague blue hour mystery" by Alex Drop (CC)

Imagine what five million bong-hits will do to your literary capacities.

Lurching towards illiberalism in Czechia (humanife...
Keith Kirchner

After all was said and done on behalf of joining the EU, Prague is full swing into the ever growing  [ ... ]

Why Czech racism is different from Western racism
Christopher Lord Racism in the Czech Republic

We who grew up in the liberal, post-Vietnam West approach the racism of the Czechs [ ... ]

Horn-blowin' mad man Maceo Parker
Adam Keane Stern Maceo Parker

Not unlike how a brand name like Xerox now refers to the actual photocopying process, the name Maceo [ ... ]

Terezin, not just a question of why
Gina Zimmerman Inmate art found at Terezin concentration camp

An investigation of the holocaust leads inevitably to the question of “how?"

Evolve Yourself with Photo Optical Entrainment Gla...
Christopher Howland Evolve Yourself with Photo Optical Entrainment Glasses

Dissatisfaction with the current state of affairs on our planet seems to plague us all to a certain  [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Petra Today : Helena Tomorrow : Ludvík After tomorrow : Bernard

HEAVEN 17 - Retox/Detox
Keith Kirchner HEAVEN 17 - Retox/Detox

Mělci a producenti, které Heaven 17 ovlivnila, tímto skvěle vzdali hold jednomu z původních za [ ... ]

Lezu po kolenou, říká Jiří Černický
Petr Pokorný Jiří Černický lampa

Narozen v severočeském sídelním městě 1.8.1966, poučen ve školách: střední uměleckoprům [ ... ]

Není to snadné být kráva v Evropě
Make a Moodycow happy!

Mimo Indii je to docela těžké být kráva.

Země Maorů
Štěpán Hospodka Nový Zéland Maori

Historie Nového Zélandu spadá do poloviny 14.století našeho letopočtu. [ ... ]

Závislost na ‘Big Easy’
Lance P. Martin New Orleans

Řeknete-li někomu, že bydlíte v New Orleansu, vzbudíte jeho obdiv a zároveň i lítost.

Ultramix žije dál...
Michael KyselkaUltramix žije dál...

Nulté číslo na světě Moravy a Čech ve všech kvalitních trafiká [ ... ]

A dostala nepocítanych
Josef Moník

Květa Šerá, korektorka významného nakladatelství, si domluvila schůzku s jedním překladatel [ ... ]

Reklama blbne za vás
Bohoušek Reklama blbne za vás

Není dne abych se nesetkal s reklamou. Působí na mne doma, na ulici i v dopravním prostředku. J [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.