Café na půl cesty
fShare
0
Pin It

„Tohle je náš stůl, my to tu máme zadané," vyjela na mě šedovlasá osůbka a s bojovným výrazem se šinula k místu, kam jsem zasedla. Hezky u okna, s piánem v zádech, pod stříškou palmy. No to jsem teda blázen, tohle že je kavárna pro mladý a přestupní stanice pro schizofreniky? Vždyť je to tu, jak se to teď vznešeně říká, senior vedle seniora. Někde se asi stala chyba.

„Ale ne, to se jen scházejí členky klubu U starší dámy," vysvětluje doktor Martin Jarolímek, za kterým jsem přišla do Café na půl cesty. Na větrnou pláň s mantinely pankráckého sídliště, brankami televizního dómu a rozhlasové věčně nedokončené krabice. Do kavárny, která není jen tak obyčejná. Kafíčko, pivečko a malé dobroty tu podávají pacienti z nedalekého Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov. Pan doktor Jarolímek, i když na to v kožených kalhotách a s vlasy k ramenům nevypadá, je jeho vedoucím lékařem.

Přes kavárnu zpátky
Mezi sousty posledního šunkového chlebíčku vypráví, jak a proč vznikl tenhle český unikát. A pěkně od Adama. O sanatoriu Ondřejov, které založil před jedenácti lety jako nestátní zdravotnické zařízení. Léčí se tam různé typy pacientů, převážná část, asi 85%, jsou schizofrenici. Sanatorium jim nabízí individuální či skupinovou psychoterapii nebo rodinnou terapii i farmakoterapii.

Schizofrenie je dlouhodobé vážné onemocnění, které s sebou nese pracovní a sociální handicap. Ten s délkou onemocnění narůstá. Čili schizofrenik, který se dostane do stadia, kdy zmíněná terapie může ustoupit a on dostane zelenou k návratu do „normálna," si s tím zpravidla nedovede poradit.

Potřebuje podpořit, aby se mohl znovu pustit do studia nebo práce. A o tom je právě tato kavárna, která pomáhá pacientům hledat cestu do normálního světa, jemuž zároveň ukazuje, že lidé s psychickými potížemi do něj přirozeně patří.

Kavárna, toť žádný blesk z čistého nebe. Cesta k ní vedla tak trochu oklikou, přes sdružení FOKUS, které založil Jarolímek s kolegy v devadesátém roce. FOKUS má na svém kontě osm chráněných dílen pro vážnější psychiatrické pacienty.

A tak doktor vyrazil na zkušenou do světa, aby tam okoukl, jak řeší pracovní zařazení schizofreniků. Protože i pro ně je přirozené být v pracovním týmu, někam docházet, dostávat za svou práci odměnu. Zalíbilo se mu v Berlíně, v jedné pizzerii, která občas praskala ve švech a kde pracoval personál namixovaný z pacientů a normální obsluhy. A to byl jeden impuls ke vzniku Café na půl cesty.

„Helejte, oni mi dali dva cukry, to jim tady mám ten jeden nechat?" ptá se slušná, poctivá stařenka. Středeční odpoledne starších dam a pánů úspěšně pokračuje. Aby ne. Káva zdarma a dortík za polovic, to už je nějaká výzva. Potopeni v moři cvrlikajících seniorů plaveme s doktorem dál na našich kavárenských vlnách.

„Chodíval jsem přes tuhle pláň do práce. Stávaly tu takový polorozbořený hajzlíky. Jednoho dne jsme si řekli, že by nebylo marný tady zřídit nějakej bufáč pro lidi z okolí, co sem choděj na procházky. Místo nám vyhovovalo i proto, že naše sanatorium je odtud asi 200 metrů, takže sem můžeme bez problémů docházet. Po dlouhým pátrání se zjistilo, komu hajzlíky patřej, pronajali jsme si je a začali s rekonstrukcí. Do celý akce se vložil výtvarník Ivan Král, co udělal v Praze pár pěknejch irskejch hospod. Napadlo ho, že to nebude bufáč, ale rovnou kavárna."

Problémy byly, jak jinak, finance. Něco dal magistrát a místní úřad, něco káplo z Phare. Zásadně pomohl tatínek jednoho pacienta, který má stavební firmu a stal se sponzorem. Přes jiného tatínka se sem dostaly stoly a zrcadla z likvidovaného hotelu Juliš. V květnu 1997 byla kavárna společnými silami sanatoria Ondřejov a občanského sdružení Green Doors slavnostně otevřena.

na pul cesty cafe mapana pul cesty cafe mapa

Známky ze zápípí
Ze začátku to bylo, jak se hezky česky říká, tak trochu vošajstlich. Nedalo se totiž odhadnout, co tahle nová zkušenost s pacienty udělá. A tak jich tu nejdřív bylo míň, pobývalo tu víc terapeutů, službu tu mívali psychiatři a psychologové. Jako obsluha fungovali s pacienty i středoškoláci, osobnostně kvalitní lidi, které si sanatorium vybralo a vyškolilo. Sám doktor Jarolímek tu půl roku točil pivo a měl to všechno pod dozorem. Nedal na varovné signály, že je riskantní pustit pacienty k alkoholu. U 95% nenastal žádný problém, ostatní museli odejít. Teď už je dohled mírnější, i když si pan doktor zachovává pořád supervizi.

„Funguje to tady tak, že se jednou týdně setkáváme s terapeutama, mluvíme o pacientech a jejich problémech. S klientem taky jednou týdně řešíme zádrhely, které nastaly." Každý klient sanatoria má svůj rehabilitační plán. Dává ho dohromady každý měsíc se svým patronem, což je terapeut, který k němu má blízko, zajdou si spolu třeba do kina a tak. V tom plánu jsou cíle v pracovní oblasti a kroky, které k nim vedou, tedy co se musí naučit.

Tady v kavárně by měl pacient zvládnout všechno. Vařit, točit, počítat, kasírovat. Pokud se vyskytne nějaký konkrétní handicap, odborníci se na něj zaměří. Po směně (trvá 4, 6 nobo 8 hodin) si všichni čtyři lidi, kteří do ní patří (1 zdravý a 3 nemocní), sednou dozadu a vedoucí známkuje. Touhle rehabilitací prošlo už asi 70 lidí. Někomu stačily dva tři měsíce, někdo pobyl rok. Asi pět lidí se vůbec nechytlo. Ti nebyli ze sanatoria, ale z jiných léčebných zařízení, která mohou služeb kavárny taky využívat.

Odpolední slunce klouže po barpultu. „A chodí sem ještě Karolínka?" „Kdepak, ta už tady skončila, vdala se." „Ona to byla taková hezká holka, šikovná."

Takže když to pacienti v kavárně všechno zvládnou, tak to tady zabalí a leť , ptáku, leť? „Tak jednoduchý to zas není. Žili jsme v idealistický představě, že člověk, co projde touhle rehabilitací, se snadno upíchne v normální práci. Ale předsudky vůči psychiatrickým pacientům přežívají. Zatím jsme přišli na tři hospůdky, kde pracují naši známí. Tam se nám podařilo naše pacienty zaměstnat. Můžeme být v kontaktu, občas tam zajde terapeut, zahladí neshody.

Teď už je jasný, že je potřeba ještě další mezistupeň - kavárnu s méně ochrannou atmosférou. Místomáme vyhlídnutý, zase bývalý záchodky, lae nejsou peníze. Provoz v takovýhle kavárně je dost drahej. Mzdy pacientům, terapeutům. Normálně by tady stačili jen dva lidi. To ale nevyhovuje našemu záměru."

Klub U starší dámy
A že se u vás tak zahnízdili staříci? To tady, co se pamatuju, nebývalo zvykem. „To je tak trochu účelová akce. Když je teplo, tak se sedává venku a občas se po večerech hraje. No a byly stížnosti na hluk, hlavně od starších lidí. Tak jsme založili ten klub U starší dámy, tyhle středeční odpolední sešlosti s kafem zadarmo, a je klid.

Kromě čtvrtečních koncertů se tu zhruba jednou měsíčně pořádají větší akce. Třeba Čarodějnice, Dětský den, Pivní slavnost. A aukce, kde se prodávají obrazy pacientů. Lidi ze sídliště si sem zvykli chodit a zapojili se i do práce. Společnou rukou vznikly mozaikové stolky venku. Doktor Jarolímek si pochvaluje, že se tu vytváří hezká komunita - babičky, děti, psi. A pacienti. Řada z nich si netroufne jít do normální hospody, ale sem ano. A tak se učí chodit mezi lidi.

„Pro mě neočekávaně se tady narovnává veřejné mínění na to, co je schizofrenie, i na pacienty. Lidi se snaží uhádnout, kdo je kdo, kdo je obsluhuje a většinou to teď už nepoznají." Prorůstání lidí, srůstání s místem je inspirativní a dává sílu plout až ke hvězdám. Na střeše kavárny vztyčit stožár, na něm napnout plachtu a Loď bláznů pluje. Tedy, trochu uberu, na tu plachtu by se měly promítat filmy a na střeše zatepla zasednout pod širým nebem nároční diváci. Aspoň taková je představa pana doktora. A ten se nezdá, že by byl jen snílek.

„A víte, že umřel Růžička?" „No, jo, byl dlouho nemocnej." Pusinky slastně pomlaskávají, takže musím taky zarejdit v nápojovém lístku. Na tohle odpoledne bych to viděla na citlivé míchaniny - na Černou depku, anebo na Svěrací kazajku?než rytmus.


- www.facebook.com/cafenapulcesty

Fly My Angel - a short story by Colin Shea
Colin Shea Illustration by Richard Martinez

I like La Casa Blue. Nice bar, comfortable atmosphere usually a couple of waitresses who can wake me [ ... ]

Man bites shark
Dr Paul Kail

The sight of a shark with bits of human limb falling out of his or her mouth is enough to put anyone [ ... ]

Why the Gypsies went to Dover
Rod Morgan Why the Gypsies went to Dover

When I was a teacher of English in Prague I came into contact with adult Czechs everyday. Many of m [ ... ]

The Hamburger; from whence it came
Joe Bodia

If you look back a few thousands of years, you'll find that even the ancient Egyptians ate ground me [ ... ]

Radioactive Czech beer
Christopher Lord Radioactive Czech beer

The most peculiar rumor has long been shared throughout Czechia. You hear it everywhere. But whether [ ... ]

Notes From Prague Six: Sqquuuuaak!
Milkmoney Jones Artwork by Truman, for Gamma World's "Famine in Far-Go" module

Has everyone heard the rumor about the chain formerly known as Kentucky Fried Chicken?

Sounds like... Issue 20
Keith Kirchner

Musi reviews from the pages of Think Magazine ... firstly on the poppy side three of the world's hug [ ... ]

Sounds like... Issue 07
Keith Kirchner & Chris Sadler Music reviews from the pages of Think Magazine

Sounds like... music reviews from the pages of Think Magazine!

Read more...

ThinkTV

ThinkTV

Back when the IMF/WB came to Prague, we created a two part programme for TV3. Check it out here.

Name Day/Svatek

Yesterday : Anna Today : Věroslav Tomorrow : Viktor After tomorrow : Marta

SONIC YOUTH - A Thousand Leaves
Keith Kirchner SONIC YOUTH - A Thousand Leaves

Pamatuji se, že jsem Live At Leeeds od Who poprvé slyšel v roce 1979.

Úplně normální Marilyn Manson
Keith Kirchner Marilyn Manson

„Ne, vy to nechápete; tomu kuřeti není jen zle," řve nějaký neznámý člen technického š [ ... ]

Skryté poklady Evropy
Joe Bodia equal pay for equal work

Evropa byla vždy známá svou kulturní rozmanitostí, formovaná historií a geografií na multiet [ ... ]

Není to snadné být kráva v Evropě
Make a Moodycow happy!

Mimo Indii je to docela těžké být kráva.

EASTERN UPRISING - Dance Music from the Asian Unde...
Keith Kirchner EASTERN UPRISING - Dance Music from the Asian Underground

Pozoruhodná a podařená kompilace.

Sametový zlatý děl (Velvet Goldmine)
Jarka FricováSametový zlatý děl (Velvet Goldmine)

Sametový zlatý DEL (Velvet Goldmine) Sametový zlatý děl Todda Haynese začíná titulkem, ve  [ ... ]

Ester Štarmanovou: Pohled insider na Nadace Drop I...
Jarka Fricová

S Ester Štarmanovou jsem se poprvé setkala při reportáži o streetworkerech - lidech, jejichž p [ ... ]

Velikonoční ošatka
Eva McLeanová Vodafone

Možná jste zaregistrovali po městě billboardy s velikonočními zajíčky! Zajíci v zimě??

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.