Tattoo v Praha
fShare
0
Pin It

Pavlína se rozhodla pořídit si tetování. Jeffree se rozhodl, že u toho nemůže nebýt. V domluvenou středu jsme se tedy sešli v salónu Primal Arts v Nerudově ulici.

Pavlina's tattooPavlina's tattooKdyž jsem dorazil, byla už Pavlína na místě a rozhodovala se mezi dvěma variantami obrázku, který ji bude zdobit. Majitel salónu Scott Ellis seděl vedle ní a upozorňoval na drobné rozdíly mezi oběma návrhy. Potom se Pavlíny zeptal, pro který se tedy rozhodla. Pavlína si nebyla jistá a obrátila se proto na svého přítele Marka. Ten ukázal na obrázek, který se mu zdál být lepší. V ten moment došla Pavlína k přesvědčení, že ten druhý se jí zamlouvá víc, a požádala ostatní o souhlas a o schválení.

Ale všem se líbila spíš varianta, pro kterou byl Mark. Když už se vážně nebylo koho ptát, obrátila se Pavlína i na mě: „Mně se víc líbí tenhle, je takovej ženskej, ale všichni říkají, že ten druhej je lepší. Co myslíš?" Poctivě jsem si oba obrázku prohlédl a označil za lepší (s odůvodněním, že nejsem žena) ten, který všichni.

„Hele, já můžu udělat ještě třetí návrh", vpadl nám do debaty Scott. Pavlína mu tedy sdělila všechna svá přání a Scott se dal do práce.

„Nebude to bolet?" začala se strachovat Pavlína, když Scott kreslil. Někdo odpověděl, že určitě ne, někdo, že trochu ano, někdo Pavlínu připravoval na nejhorší. Největší váhu mělo Markovo utěšování, že to není tak hrozné, a to ze dvou důvodů: Mark je Pavlínin přítel a tetování už má. Povzbuzující byl rovněž fakt, že zákazník právě ležící pod jehlou spal. Po probuzení mi sdělil, že je mu lechtání tetovací jehly příjemné.

Pavlína dospěla k názoru, že je třeba se posilnit a šla společně s Markem koupit nějaké jídlo, než proces tetování dospěje ke své třetí etapě. Jak mi totiž Scott vysvětlil (mimochodem - umí výborně česky), proces tetování se dá rozdělit do pěti kroků.

Tím prvním je volba salónu a umělce, který tetování provede. Salónů je v Praze asi osm, což se Scottovi zdá báječné, protože v jeho domovském Austinu jich je na poloviční počet lidí přibližně třikrát tolik. Co se týče postavení Primal Arts v Praze, je to vzhledem k poloze salónu a národnosti personálu spíš místo s cizineckou klientelou. Výběr tatéra závisí na tom, jak je dotyčný zákazníkovu vkusu blízký nejen jako umělec, ale rovněž lidsky.

Tatér a zákazník spolu totiž stráví několik hodin a jak říká Scott, pokud mezi nimi nevznikne kontakt, nemůže být výsledek stoprocentní. „A jak je to se stylem", zajímal jsem se „poznáš, kdo například tady v Praze co dělal?" „Jak kdy a jak co", pokrčil rameny Scott, ale sdělil mi několik poznatků týkajících se českého tetování jako celku. V âechách se tatéři prý ještě nenaučili perfektně používat barvy, přestože je tu prý spousta velice schopných umělců.

Pavlina's tattooPavlina's tattooDruhým z oněch pěti kroků je výběr návrhu a jeho umístění. Jak jsme viděli, zákazníkovi je předkládáno více variant a dochází k živé diskusi. Zákazník by měl být definitivně rozhodnut, že tetování chce, ví, co chce mít na sobě a kde. Odpověì na otázku, zdali je fakt, že tetování je definitivní záležitost, dostatečným motivem k uvážení všech pro a proti, závisí na osobnosti zákazníka a nedá se zevšeobecnit. (Pečlivé zvažování druhého kroku je důvodem, proč sám ještě tetovaný nejsem. A tato skutečnost je zase důvodem, proč jsem se rozhodl asistovat při krášlení Pavlínina těla. Uvidím a třeba mi to pomůže při rozhodování.)

Pavlína se vrací a potom, co se občerství, přistupuje Scott ke třetímu kroku. Tím je přenesení návrhu z pauzovacího papíru na tělo budoucího nositele. Tady už začíná nekonečný proces sterilizace a pečlivého dodržování čistoty. Sterilizuje se vše od kůže zákazníka až po ten poslední nástroj.

Něco z pomůcek je jen na jednou použití. „Jehly ale ne, ty se čistí a použijí znovu. Kdybych vyhodil jehlu, mohl bych rovnou vyhodit strojek a nakonec celý studio", směje se Scott mému nejapnému dotazu.

âtvrtým krokem je samotné tetování. Začíná se konturami, což je etapa, kterou zákazník nejvíc pociťuje, vybarvují se až hotové obrysy. Stejně jako malířské stětce jsou jehly označeny čísly podle tloušťky. Před rokem 1891, kdy Samuel Reilly patentoval první tetovací strojek, se tetování provádělo ostrým kamenem nebo kostí. Kostěné jehly byly používány například v Barmě nebo v Kambodži. V Tichomoří nastavoval tetovaný kůži pro změnu kostěnému nástroji („něco jako hrábě"), který pokožku zpracovával způsobem připomínajícím obracení půdy při orbě. Tetující urychloval proces tím, že na „hrábě" ťukal malým kladívkem.

Proto potřeboval ještě několik pomocníků, kteří tetovanému napínali kůži (nakonec... podívejte se na film Bounty). V Japonsku se používal podobný nástroj, ale bez kladívka, takže pomocníci nebyli zapotřebí. Tetující mohl napínat kůži tetovaného sám mezi dvěma prsty („jako když se hraje biliár"). Pavlína byla vzstavena obyčejnému elektrickému strojku. Celý proces trval něco přes tři hodiny.

Pavlina's tattooPavlina's tattooPátým krokem tetování je potom ošetření čerstvého obrázku, přiložení obvazu a předání instrukcí týkajících se ošetřování „nezaschlé malby"

Pavlínina otázka, jestli to bude bolet, nebyla zcela zodpovězena. Když si jí nikdo nevšímal, nemusela Pavlína myslet na to, jestli nějakou bolest cítí. Když se jí všichni překotně věnovali a vyptávali se, jaké to je, bolest se rázem dostavovala. Atmosféra vůbec připomínala spíš party, než klidnou práci tatéra. Kolem Scotta a Pavlíny se motali známí a přátelé a cedule, že do této oblasti je během práce vstup zakázán nikomu nevadila.

Nakonec musel Scott několik lidí požádat, aby mu udělali alespoň trochu místa a nepřekáželi. Stejný názor na průběh celé akce měl i Scottův dlouholetý společník a kamarás Patrick, se kterým jsem se pár dní po události setkal v hospodě. „Odskočil jsem si na chvíli a někdo mi zasedl místo, na kterém tetuji", žaloval. „Přijì se někdy podívat, jak vypadá normální den u nás v salónu. Je to mnohem vážnější a klidnější práce." A měl pravdu.

A tak jsem se znovu ve svých úvahách vrátil ke kroku číslo dvě. Vědět proč být tetován... V historii tetování sloužilo jako ochrana při lovu, nejen symbolická, ale rovněž jako maskování, malba na tělo, která se nemusí obnovovat. Plnilo náboženské účely a jak východní tak i západní kultury upozorňovalo zejména na blízkost a na nevyhnutelnost konce života. Fungovalo jako doklad absolvování zasvěcujících rituálů a vstupu do nové životní etapy. Plnilo ochranný účel, vzpomeňme dodnes populární havajská tetování chránící před žraloky. Ale i v Evropě má ochranný význam tetování svou tradici.

Námořníci nosili na jedné noze vytetovaného kohouta a na druhé prase, což je mělo chránit před utonutím. Pro případ bičování si nechávali na záda tetovat tvář Krista, což byl v této situaci velice praktický symbol - uhoìte Krista bičem přes tvář. A dodnes se používá tetování určené pro zastrašení nepřítele; silácké a morbidní obrázky či hesla. Ale ani jeden z těchto důvodů není tím důvodem, proč se nechala tetovat Pavlína. Položil jsem tedy Scottovi dalších pár otázek.

Pavlina's tattooPavlina's tattooProč se lidé v současné době vůbec nechávají tetovat? Výše uvedené důvody už asi nehrají roli.

„To ne, tattoo dřív nebylo umění. Dneska je, to znamená, že lidi mají milión důvodů proč. A tetování ještě pořád není běžná věc, spousta lidí si dodnes myslí, že tetování znamená, že jsi zločinec, nebo tak něcio. Dřív byli tetovaní akorát námořníci a prostitutky, to byla jen jejich věc. Dodnes má většina lidí názor, že tetování je něco špatného. No a někdo jiný chce zase stát dejme tomu mimo společnost."

Aha. Takže ty říkáš, že tetování dospělo od rituálu k umění. Ty ho teì děláš v salónu a za peníze, komukoliv a co si kdo vybere. Není škoda, že to už postrádá ten obřad?

„Ale to je pořád rituál. Tatér s tebou mluví, zjišťuje, co máš za nápad, proč to chceš. Možná nevíš proč a možná to vůbec nemá význam, ale je to stejně rituál, protože to trvá nějakou dobu, odehrává se to na určitém místě. To přece není nic obyčejného, co děláš každý den. Může to být zkušenost, ale určitě je to rituál. Když něco jíš, je to taky rituál..."

Pavlina's tattooPavlina's tattooA když jsi tedy tetoval Pavlínu, věděla, proč chtěla zrovna to, co má? Jak se rozhodla k tomu, co a kam chce?

„No, já nevím, jestli vážně chtěla tetování, ale říkala: Jo, dobře... Ona chtěla nějaký ornament, prostě něco hezkýho, a chtěla, aby to nebyl jen obrázek na kůži, ale aby to byla část jejího těla. Proto jsme zvolili tenhle tvar."

To je asi ono, říkal jsem si. Prostě něco hezkýho, to je základní účel tetování na sklonku tisíciletí. A důvod, který rozhodně obstojí. Být krásnější, ozdobit se. (A co se týče mého výše popsaného rozhodování se, nejsem o moc moudřejší. Asi jo, ale ještě je tu zbytek kroku číslo dvě.)

When is a house not a home?
Jeffree Benet History of House Music

Once upon a time in the land of forgotten origins there came a sound. It was the sound of bass drums [ ... ]

Tom Waits for no man (humanifesto #08)
Keith Kirchner Think brain gear

Last Friday night, every conversation seemed to revolve around the death of Tom Waits, as if it were [ ... ]

The Trial of Henry Kissinger by Christopher Hitche...
Alexander Zaitchik The Trial of Henry Kissinger by Christopher Hitchens

Human rights abuses overseen and committed by a superpower’s agents are ignored while those do [ ... ]

Love sucks and other equally astute observations
Alan Azif Love sucks and other equally astute observations

As you may or may nor have gathered from previous articles, rumors, or nifty mental powers, I have o [ ... ]

Czech Rockers Náš člověk v Havaně
Joseph Silber Náš člověk v Havaně

Náš člověk v Havaně play an American-style of rock and roll with a decidedly Czech spin.

Interview with Gtron Sistem
Joe Bodia Scene from Particles

Part condemnation of a failing global economic system and part meditation on the deteriorating human [ ... ]

Notes from Prague Six: The Ugly Americans
Milkmoney Jones

Every year around this time I get nostalgic for the States. Spring training is starting up and I lon [ ... ]

Ask Dr. Johnny Get Down!
Dr. Johnny Get Down

Prague's Premiere Tourist Advice Column

Read more...

ThinkTV

ThinkTV

Back when the IMF/WB came to Prague, we created a two part programme for TV3. Check it out here.

Name Day/Svatek

Yesterday : Anna Today : Věroslav Tomorrow : Viktor After tomorrow : Marta

Masti, masti, mastičky
Marie Sommerová Masti, masti, mastičky

Péče o pleť urazila dlouhou cestu od doby nechutného, studeného krému [ ... ]

RONI SIZE - New Forms
Keith Kirchner RONI SIZE - New Forms

Nečistá basa a pevné perkuse, to dělá drumnbass výjimečným.

Proč jsem tak unavený
Petra Matušinová Alarm clock

V této zemi žije 10 miliónů lidí. 5 miliónů tvoří důchodci, což znamená, že na práci z [ ... ]

Pode Bal: Umění?
Jarka Fricová Pode Bal: Umění?

V galerii ve Špálově ulici v Praze probíhala v lednu 2000 za podpory společnosti Budvar výstav [ ... ]

Europa-informační server EU
Eva McLeanová

Máte nějaké dotazy ohledně EU? Stěhujete se v rámci Evropy do zahraničí a hledáte infor [ ... ]

Transvestita kabaret
Saša Dokiç Transvestita kabaret

Když se ptali Iggy Popa, jestli někdy spal s mužským, odpověděl: "Cel& [ ... ]

COMILATION - We Are Reasonable People
Keith Kirchner COMILATION - We Are Reasonable People

TECHNO, TO NEVYDRŽÍ.

Mugwump
Adam Trachtman

Jsou tam příliš mnoho Američanů v Praze?

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.