Co je na umění tak zábavného?
fShare
0
Pin It

Umřelo Umění s dadaisty smíchy? Nebo snad k této sardonocidě došlo mnohem dříve, již s první performancí Ubu Roi? Nebo s Baudelairovým sarkastickým smíchem fantóma opery, kterým tolik pobuřoval své hodné buržoasní přátele?

To, co je na umění tak zábavné (ačkoliv se jedná spíše o zvláštní legraci než-li halasné ha-ha-ha), je pohled očí mrtvoly, která si odmítá lehnout, ta veselice chodících mrtvol, to mrtvolné loutkové představení, při němž jsou všechny provázky připojeny ke hlavnímu městu (nadutému plutokratovi stylu Diego Rivery), tato skomírající napodobenina, jež sebou v třeštění smyslů škube, předstírajíc, že je tou jedinou opravdu živoucí věcí ve vesmíru.

Tváří v tvář takové ironii, pokrytectví tak extrémnímu, že vytváří neprůchodnou propast, může být jakákoliv ozdravná síla smíchu-v-umění jen výrazem podezření, iluzorním majetkem samozvané elity či pseudo-avantgardy. Abychom mohli hovořit o pravá avant-gardě, muselo by umění někam směřovat, a tomu tak již po dlouhou dobu není. Zmínili jsme Riveru; v našem století jistě nenalezneme žádného vskutku legračnějšího politického umělce - ale v zaslíbení čemu? Trockismu! Nejslepější slepá ulička politiky dvacátého století? Zde není žádné ozdravné síly - pouze dutého zvuku bezmocného výsměchu, jenž se rozléhá nad propastí.

Kdo chce uzdravovat, musí nejdříve ničit - a politické umění, které není schopno zničit terč svého výsměchu, vyúsťuje v posílení veškerých sil, které původně hodlalo napadnout. „Co mě nezabije, to mě posílí," pošklebuje se prasečí figurína   v nablýskaném cylindru (vysmívá se Nietzschemu, jak by ne, chudák Nietzsche, který se pokoušel, aby se celé devatenácté století usmálo k smrti, ale skončil jako živoucí mrtvola, jíž jeho sestra připoutala ke končetinám provázky, aby tancoval pro pobavení fašistů).

Na takovém vývoji není nic obzvláště tajemného ani metafyzického. Síla okolností a chudoba kdysi Riveru donutily, aby na základě nabídky odcestoval do USA a tam namaloval nástěnnou malbu pro Rockefellera! - pro samotné nejarchetypálnější selátko z Wall Street! Rivera vyvedl svoje dílo jako ten nejvtíravější komunistickou agitku - a Rockefeller je přeškrtal. A aby té legrace nebylo dost, je opravdu k popukání, že Rockefeller mohl zakusit ještě sladších plodů vítězství, kdyby výtvor nezničil, nýbrž za něj zaplatil a poté jej vystavoval, proměnil v umění, onoho bezzubého parazita zdobitele interiérů, onen žert.

Sen romantismu: že by bylo možné nějak přesvědčit náš objektivní svět buržoazních hodnot, aby konzumoval, do sebe pojímal umění, které by se zpočátku jevilo jako každé jiné (knihy určené ke čtení, malby pro zavěšení na zeì, atd.), avšak tajně by do reality injektovalo něco jiného, jež by proměnilo způsob nahlížení na sebe sama, překonalo jej a nahradilo revolučními hodnotami umění.

To bylo taktéž snem, jenž snili surrealisté. Doufali dokonce i dadaisti, i přes svou okázalou obnaženost cynismu. Od romantismu po akční umění, od Blakea po rok 1968, se každý sen úspěšného včerejška přeměnil v salónní výzdobu každého zítřka - koupenou, přežvýkanou, reprodukovanou, prodanou, upsanou muzeím, knihovnám, univerzitám a jiným mauzoleím, zapomenutou, ztracenou, vzkříšenou, zvrácenou v šílenství nostalgie, reprodukovanou, prodanou atd., atd. ad nauseam.

Abychom pochopili, jak důkladně Cruikshank, Daunier, Grandvillle či Rivera nebo Tzara a Duchamp pokořili buržoasní světový názor své doby, musíme se ponořit do vichřice historických událostí a poddat se halucinacím - neboť zničení-smíchem bylo ve skutečnosti sice teoreticky úspěchem, ale reálně propadákem - vlastní váha iluze na jazýčku vah nedokázala o fous vyrovnat smíchu, náporu smíchu. Nebyla to tedy buržoasní společnost, která se nakonec zhroutila, ale umění.

Ve světle lsti, kterou nad námi zkouší vyzrát, se nám zdá, že současní umělci mají dvě možnosti (od té doby, co sebevražda není považována za řešení): jednu - přistoupit na útok smíchem za útokem smíchem, pohyb za pohybem ve víře, že jednoho dne (brzy) „věc" natolik zeslábne, natolik se vyprázdní, že se vypaří a zanechá nás v poli náhle o samotě; či druhou - začít okamžitě ihned teì žít tak, jak by ona bitva již byla vyhraná, jako by dnešní umělci již nebyli zvláštními druhy osob, ale každá osoba byla zvláštním druhem umělce. (Právě to situacionalisté označovali za „potlačení a realizaci umění). Obě tyto cesty jsou tak „nemožné", že by chůze po jakékoliv z nich znamenal žert. Nemuseli bychom dělat „zábavné" umění, jelikož by tvorba umění byla sama o sobě natolik zábavná, že by jsme z toho pukli smíchy. Byl by to však přinejmenším náš vtip. Kdo může s určitostí říct, že by se nám to nepodařilo? „Miluji, že neznám budoucnost" - Nietzsche.

Abychom však mohli takovou hru hrát, měli bychom i pro sebe stanovit určitá pravidla:

1. Neexistují náměty. Neexistují věci jako sexismus, fašismus, druhové přehlížení, pohledové rozlišování, ani jiné „výsadní právo", jež by bylo možno oddělit od společenského celku a přistupovat k němu v „rozmluvách" jako k „problému". Je jen ta totalita, jež zahrnuje všechna tato iluzorní „témata" do úhrnné a celistvé nepravdy své výpovědi, a tak interpretuje všechny názory, všechna pro & proti do pouhých představovaných komodit, jež lze kupovat a prodávat. A tato totalita je sama o sobě iluzí, ìábelskou noční můrou, kterou se pokoušíme (uměním, humorem či jinými prostředky) probudit do života.

2. Co nejvíce a cokoliv, co vlastně činíme, musí být činěno mimo psychické a hospodářské struktury, vystavěné totalitou do formy slibného prostoru pro po hru umění. Jak bychom, ptáte se, mohli přežít bez galerií, zástupců, mezují, komerčních publikací, NEA a jiných blahovolných agentur umění? Jistě, člověk nemusí chtít nepravděpodobné. Ale musí taktéž požadovat „nemožné" - pro by jinak by člověk vůbec umělcem? Nestačí jen zabírat celé sedátko nazývané umění, a z něj se pošklebovat hlouposti a nespravedlnosti „čtvercového" světa. Umění je částí problému. Svět umění má zadek před hlavou, a oproštění se stalo nezbytností - jinak nezbývá než žít v krajině plné hoven.

3. Samozřejmě, že člověk musí nadále nějak „vydělávat na živobytí" - ale základní věcí je utvářet život. Ať děláme cokoliv, ať zvolíme jakoukoliv možnost (či snad všechny z nich), ať jsme nuceni činit sebevětší kompromisy, nikdy si nepleťte umění se životem: umění je krátké, život dlouhý. Měli bychom se pokusit plout, přesunovat se, vyváznout ze všech sítí, nikdy se neusadit, prožít mnohým uměním, učinit své životy lepším než své umění, učinit umění spíše naší chloubou než-li omluvou.

4. Léčivý smích (naopak od jedovatého a rozkladného smíchu) může povstat pouze z umění, jež je vážné-vážné-ale ne suchopárné. Bezcílná morbidnost, cynický nihilismus, okázalá postmoderní frivolnost, nářek/kňučení/nadávky (liberální kult „oběti"), vyčerpání, Baudrillardovská ironická hyperkonformita - žádná z těchto cest není dostatečně opravdovou a současně natolik intoxikovanou, aby odpovídala našim záměrům, a již vůbec v nás vyvolávala smích.
Ze stínů Greenwich Village, „Immediatism" - „Okamžismus". Illustrace: David "Mucci" Fassett
Cynicism vs. Idealism
Jeffree Benet & Brain Garvey Burn, baby, burn!

Discontent is the first step in the progress of a man or nation, or so said Oscar Wilde, and it ap [ ... ]

Voda Voda: It's the water!
Darren Ho

When I got called back for reservist duty last month, I was desperate for some way to get out of it. [ ... ]

Is Vesna really a Loner?
Petra Šedinová Labina Mitevska in a scene from Samotáři (the Loners)

At first glance Labina Mitevska looks like a vulnerable schoolgirl, but the opposite is more like it [ ... ]

Prague: Why I'm here...
J. Hurewitz "Prague blue hour mystery" by Alex Drop (CC)

Imagine what five million bong-hits will do to your literary capacities.

Read or Die: The Factsheet Five Zine Reader
Jeffree Benet The Factsheet Five Zine Reader

With the launch of The Factsheet Five Zine Reader at the Minna Street Gallery in San Francisco, hist [ ... ]

Comic: Boris laughed (Boris se smál)
Norman Dog

Meet Boris, the everyman who changes the world working in the canning factory...

I.P. Pavlova Meets the Colonel
Cedric Donvaks

It was a crisp February night, a light snow was falling. Unlike so much of winter in our era of clim [ ... ]

Hey, Your Car Stinks!
Joe Bodia

What is the deal with CAR AIR FRESHENERS? Are these people using car deodorizers the same demographi [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Petra Today : Helena Tomorrow : Ludvík After tomorrow : Bernard

ZUZANA NAVAROVÁ & KOA - Barvy všecky
Michael KyselkaZUZANA NAVAROVÁ & KOA - Barvy všecky

Autorka a zpěvačka, kterou milují pódia besed, zahrad a dovedu si ji i s kapelou př [ ... ]

5 vteřin pro lásku
LN 5 vteřin pro lásku

Krutá odplata
Má středoškolská láska a já jsme spolu na škole chodili tři roky, než jsme s [ ... ]

NATALIE MERCHANT - Ophelia
Keith Kirchner NATALIE MERCHANT - Ophelia

Začala napodobováním sirény Kristen Hersh z „The Throwing Muses”, pak se jí zmocnil pocit n [ ... ]

SEX: Ženské choutky v Čechách
Jarka Fricová SEX: Ženské choutky v Čechách

Otevřené názory mladých Čechů na porno. Proč se nepovídat o  [ ... ]

Hypnóza v džugli předsudků
Ryška Hypnóza v džugli předsudků

Hypnóza je způsob léčení, při kterém léčitel využívá uměle vyvolaný stav zvýšené su [ ... ]

Realita modelingů
Jeffree Benet Realita modelingů (Foto: Jeffree Benet)

Svět modelingu je světem představivosti a iluze. Vy, model/ka, pracujete s týmem, který se skl [ ... ]

Mimoň: Pojďme tam, nevím kam
Petra Matušinová

Opuštěná vojenská základna Mimoň, ve které za okupace přeb&# [ ... ]

Fashion whore, what's in store...
Pavlína Farkašová moda praha

Zdravím všechny čtenáře!!! Nastala zima, což znamená, že se budeme muset přiobléci! Takže [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.