Michaela Jílková
Pin It

Phil pochází z Walesu a žije v Čechách už více než tři roky. Když jsem mu nabídla, aby udělal rozhovor se známou osobností z české scény, vybral si Michaelu Jílkovou.

Sleduje pravidelně její pořad Kotel a je mu sympatický Michaelin přístup k jejím hostům, její nápad dát šanci veřejně se vyjádřit všem bez rozdílu. Považuje Michaelu za mimořádně zajímavou osobnost.

THINK/HELE: Jak dlouho pracujete v médiích a co je hlavní oblastí vašeho zájmu?

MICHAELA: Politika. To je ta hlavní oblast. Co se týče práce, asi v roce 1991 jsem nastoupila do Českého rozhlasu, kde jsem byla redaktorem politického zpravodajství. Odtamtud jsem v roce 1992 přestoupila do Československé federální televize, kde jsem pracovala na programu F1 jako zpravodaj.

Dělala jsem jenom politické zprávy, hovořila jsem s nejvyššími politiky, to byl můj obor. Nato jsem odešla do oddělení publicistiky v České televizi, kde jsem točila reportáže a dělala jsem pořad Sázka na pravdu. V České televizi jsem také přes dva roky moderovala diskuzní pořad Aréna. Ale byla jsem odejita.

Jako záminka bylo použito moje tehdejší těhotenství. Byla jsem v šestém týdnu těhotenství a údajně bych tím traumatizovala naše politiky. Později jsem nastoupila do televize Nova, kde mám svůj pořad Kotel.

THINK/HELE: Studovala jste politiku?

MICHAELA: Ne, vystudovala jsem hudební dramaturgii na konzervatoři, jsem vzděláním herečka. Ale už v 18 letech jsem věděla, že to nechci dělat. V politice se pohybuji od roku 1990.

THINK/HELE: Kdo vymyslel Kotel?

MICHAELA: Já. Chtěla jsem udělat diskusní pořad, jaký tady ještě nebyl. Nechala jsem si přivézt ze zahraničí záznamy všech možných diskusních pořadů, které ve světě běží, ale bylo to pořád jedno a totéž. Tři politici proti dvěma, pět proti jednomu. A vlastně jediné, co tu ještě nebylo, byli prostí občané versus politik.

Takže Kotel byl můj nápad. Všichni vlastně tehdy byli proti tomu. Všichni. Nepotkala jsem jediného člověka, který by s tím souhlasil, až na ředitele Železného, což bylo štěstí, protože on byl ten nejdůležitější. Takže díky němu Kotel vzniknul a nyní je to nejsledovanější diskusní pořad v historii téhle země.

Michaela Jílková 1999Michaela Jílková 1999THINK/HELE: Jak se na Kotel připravujete?

MICHAELA: Já jsem na to úplně sama. Jsem si dramaturgem i moderátorem, což mi samozřejmě velmi vyhovuje, ale je to velice náročné.

Když si odmyslím, že v průběhu týdne neustále volám nějakým politikům a přesvědčuji je, aby přišli do Kotle, plné čtyři dny se věnuji studiu problému následujícího Kotle a sejdu se s hostem i osobně. No a potom to pátý den odmoderuju.

THINK/HELE: Jsou nějaké problémy, které my jako diváci nevidíme?

MICHAELA: Tak třeba nevidíte to, jak velmi obtížné je dosat politiky do Kotle. Uvědomují si, že je to pro ně prestižní záležitost, že je to křest ohněm a uvědomují si také, že odmítnout Kotel by se jim nemuselo vyplatit. Ironií osudu bylo, že tři politici, kteří velmi vehementně odmítli do Kotle přijít, velmi brzy poté přišli o své funkce. Byl to tehdy nadějný předseda důchodců Kremlička, primátor Koukal a předseda senátu Pithart.

A potom samozřejmě nikdo neví, kolik materiálu musím prostudovat, protože Kotel je velmi komplikovaný. Nikdy nevíte dopředu, co tam bude. Takže se musíte připravit na všechno možné. A pak z té přípravy použijete třeba jenom pět procent. A přitom je ta příprava hrozně obsáhlá a já mám pořád strach, že toho nevím dost. Protože další věc, která v Kotli nastává je, že se diváci někdy neptají. Třeba se tam přijdou jenom podívat.

Nebo se ptají, ale nedokážou svou otázku srozumitelně formulovat. Já jejich otázce musím porozumět a přítomnému politikovi ji přetlumočit. A když se neptají vůbec, musím se ptát já. Což se už párkrát stalo. Naposledy s architektem Stehlíkem, kdy mi poprvé došly všechny moje otázky. Vyčerpala jsem všechno. To je na Kotli hrozně stresující.

THINK/HELE: Vím, že Kotel je vřava, diváci se překřikují a podobně. Dojde vám někdy trpělivost, když se nechovají právě slušně?

MICHAELA: Ve vysílání se snažím, aby mi trpělivost nedocházela. Koneckonců tam řeším tolik jiných starostí... Ale je pravda, že se párkrát, dejme tomu dvakrát třikrát stalo, že byli diváci velmi neukáznění. Mluvím o 220 lidech plných emocí, kteří nenechají domluvit jeden druhého. Pokřikují a tak. Třeba na předsedu KSČ Grebeníčka přišla spousta lidí, kteří s ním souhlasili a toužili mu svůj souhlas vyjádřit a nechat se v něm utvrdit. Ale to není diskuse.

Byli velmi emotivní, bylo jich hodně a nepouštěli ke slovu ty, kteří s ním chtěli diskutovat. Řekla jsem těm, kteří s ním pořád souhlasili, aby přišli až tam bude třeba předseda Klaus. Vůbec to nerespektovali. Ale já jsem na to připravovaná a neměla bych to nikdy nechat dojít do stádia, kdy by diváci Kotel úplně převálcovali. Ale jsou tam horký chvilky, někdy je tam takový hluk, že se vůbec neslyšíme.

THINK/HELE: Viděl jsem Kotel, kdy se chtěl jeden člověk, který byl trochu postižený, vyjádřit a někteří lidé se mu smáli. Myslím, že bylo skvělé, jak jste reagovala, protože jste jim důrazně řekla, že nechápete, čemu se smějí, že každý má právo se ptát. Takové okamžiky se mi zdají vzácné.

MICHAELA: Říkám, že do Kotle může úplně každý. Kotel je vlasně ukázkou sebereflexe tohoto národa. Všichni si představujeme, jak jsme hezcí a inteligentní a vychovaní a říká se: „No v tom Kotli, tam teda je sebranka." Ale přitom je to opravdu směsice všech možných lidí. Ilustrativní vzorek. A samozřejmě se stává, že má někdo nějaký zdravotní problém, třeba může být po mrtvici nebo podobně. Ale přitom mu to pálí, o politice toho ví víc než mnozí zdraví.

Vždycky mě mrzí, když se tomuhle lidé smějí, je to hloupé a každý můžeme být jednou zdravotně postižený. Takže na tohle jsem zvláště alergická, když se někdo směje někomu zdravotně postiženému proto, že třeba nemá ruku, zásadně mi to vadí.

THINK/HELE: Co si myslíte o české elitě? Tahle otázka mne vždy velmi zajímala. Já jsem Angličan a třeba v Anglii se nikdo nechce přiznat, že elita existuje. Bydlel jsem i rok ve Francii, kde je debata o elitě otevřená. Existuje-li elita v Čechách, kdo ji představuje?

MICHAELA: Myslím, že tady se za elitu považují intelektuálové. Nebo... já jim říkám pseudointelektuálové. Představují si, že jsou jakási elita, a ta samozřejmě opovrhuje takovým pořadem, jako je Kotel a jeho hosty. Na druhé straně Kotel bedlivě sledují a mnozí se mi ve slabých chvilkách i přiznají, že ač nechtějí, musí Kotel sledovat, že je jim drogou. U nás se elita podle mne vytváří tím, že se jí sama jmenuje, lidé se do ní sami povýší. Politici si také myslí, že jsou elita. Já neříkám, že všichni, ale velká část z nich si neuvědomuje, že politiku dělá pro lidi. Ale to si myslím, že je celosvětový problém. V žádném případě bych to nezužovala jenom na naše české politiky. To bych jim křivdila.

THINK/HELE: Každý týden máte v Kotli před sebou lidi s úplně odlišnými názory. Zajímalo by mne, jestli vidíte něco společného, nějaký společný důvod proč se Kotle účastní.

MICHAELA: To lze těžko říci. Chodí tam lidi od lékařů, soudců, učitelů až po bezdomovce. Jednotícím prvkem by mohlo být, že chtějí být vidět v televizi nebo že je politika už tak vytáčí, že cítí potřebu to říci nahlas. Samozřejmě musí být trochu extrovertního založení, nejsou to zakřiknutí lidé, musí mít odvahu přijít diskutovat. To bych řekla, že ti lidé mají společné. 

THINK/HELE: Možná, že jste tím jednotícím prvkem vy... 

MICHAELA: (smích) Jo, často mi lidé říkají, jak můžu ten Kotel dělat. Ale já mám opravdu ráda lidi. A odjakživa jsem dělala zpravodajství i novinařinu pro lidi. Pro mne je nejpodstatnější, aby se to lidem líbilo, aby se tam něco dozvěděli. Mám ráda lidi, kteří přijdou do Kotle. Opravdu si jich vážím a taky si je tam opečovávám. 

THINK/HELE: Jací si vybíráte své osobnosti? Jeden týden máte Klause, druhý týden máte Zemana... 

MICHAELA: Mám přes padesát Kotlů ročně a musím to naplnit. Politik nepolitik, pro mě je důležité, aby to byla v téhle zemi významná osobnost, provokativní a musí to být takzvaná první liga, protože se nám jasně ukazuje, že když tam vezmeme někoho z takzvané druhé ligy, ten člověk Kotel nezvládne. Kotel je skutečně pro politiky nejnáročnější pořad.

Další věc, kterou mají společnou je, že většina z nich se na ten Kotel chystá týden, dva týdny, mají tým mediálních poradců, na Kotel pak chodí delegace, což se jiným pořadům neděje. Ale musím říci, že jsem docela pyšná, že mám pořad, na který politici zaměstnávají (někdy i celý týden) mediální poradce a debatují o Kotli. A pak mě také těší, že jich hodně chodí po Kotli oslavovat to, že už ho mají za sebou a různě se chlubí: „Já už jsem byl v Kotli, ty ještě ne" a tak.

THINK/HELE: Co děláte, když chcete odpočívat?

MICHAELA:  No, mám malé dítě, Kubíka, to je můj život. Kuba je naprosto to nejdůležitější, co mám. Střetávám se s tím, co potkává všechny pracující matky. Chci být matka a jsem frustrovaná z toho, že tolik pracuju. Nikam nechodím a ani si nenechávám prostor na nějaké další koníčky nebo oddechové aktivity. Mám pocit, že musím z práce okamžitě utíkat domů a věnovat se svému synovi. Když to neudělám a třeba jdu po obchodech nebo tak, mám z toho výčitky. S kamarádkou jsem neseděla na kávě ani nepamatuju. Buď přijde k nám nebo... Beru to takhle: co dělám pro sebe, je práce, která mě baví a pak už je jenom Kuba.

THINK/HELE: Myslíte, že je v této zemi obvzláště těžké kombinovat práci a rodinný život?

MICHAELA: Myslím si, že strašně, strašně. A musím říci, že mi v tom pomáhají dvě věci a kdybych je neměla, neumím si představit, že bych mohla dělat Kotel. Jedna věc je, že jsem si časově svým vlastním pánem. Musím odvést skvělý sledovaný Kotel, ale kdy to udělám a jak to udělám, je moje věc.

Nemusím sedět každý den v práci od osmi do pěti hodin. Píšu nebo studuju, když Kuba spí. Samozřejmě, že některé dny s ním nejsem, ale žijeme s mými rodiči. O Kubu se stará moje maminka, takže vím, že je v klidu a obklopen láskou. Kdybych neměla tuhle práci, kdy si rozvrhuji čas sama a kdybych neměla rodiče, nemohla bych dělat Kotel.

THINK/HELE: Považujete se za typ spíše konzervativní nebo jste experimentátor?

MICHAELA: V životě jsem spíše konzervativní, ale pokud jde o práci, jsem těžce experimentální, protože mi dělá dobře, když přicházím s novými a novými věcmi. Já jsem takhle už i do zpravodajství přinášela nové prvky a sklízela nevděk. Začínala jsem tím, že jsem vedla rozhovory s politiky právě tím kreativním nekompromisním způsobem. Lidé šíleli, jak jsem nevychovaná, že jim skáču do řeči a jak takhle můžu mluvit s pány politiky. Dnes už tak mluví hodně novinářů a národ si na to zvykl. Takže teď zavádím další nový prvek, a to je publicistická show.

THINK/HELE: Máte nějaké nové nápady? Nemyslím teď Kotel.

MICHAELA: No, vlastně nemám. Teď jsem se vypotřebovala, Kotel mi dal hodně práce. Ale věřím, že když přijde nějaké krizové období, vzchopím se a třeba mě něco napadne. A třeba taky ne. Třeba už jsem se experimentálně vypotřebovala úplně a za pár let dojdu k tomu, že není špatný něco ukrást. I to je možný... (smích)

Are you wicked in bed?
Jennifer Styles Are you wicked in bed?

OK stud! You may feel you can really sweet, but do you really really know how to keep a woman happy [ ... ]

Sounds like... Issue 20
Keith Kirchner

Musi reviews from the pages of Think Magazine ... firstly on the poppy side three of the world's hug [ ... ]

A Brief History of Post-Conceptualism...
Zolton bez kalhouty A Brief History of Post-Conceptualism...

Well OK then. It's about purity. It's about membrane response.

Things to do in Prague when you're completely brok...
Alex Barber Things to do in Prague when you're completely broke...

I think we've all felt the sting of extreme poverty before, especially in The Golden City. Perhaps f [ ... ]

Be humble yo. (humanifesto 42)
Keith Kirchner

Behind the curtains of relationships big and small, the rumors are often true, but the embellishment [ ... ]

On being a boheme / Interview with a Beatnik
Daniel Kenny Beatnik art by Jeffree Benet

For any one who has lived in the Czech Republic long enough and asked "What Is A Bohemian?" [ ... ]

How do I reject thee? Let me count the ways...
Sarah D. Artwork by Tex Avery

A couple of issues ago I wrote an article on pick-up lines, but there were only a couple of ways to  [ ... ]

Him, again...
Colin Shea Him, again... in the Hilton Atrium!

A very naughty story by Colin Shea

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Ludvík Today : Bernard Tomorrow : Johana After tomorrow : Bohuslav

RIP Ivan Khunt
Michael Kyselka Ivan Khunt

Na úpatí letošního roku nás opouští osobnost na&sca [ ... ]

Viva Mexiko!
Petra Matušinová Acapulco La Quebrada

Kde je můj kůň, co má mě nést blátem měst  a prachem cest, dělal, ž [ ... ]

Gummo
Joe Bodia Gummo

Pravidla komerční filmové tvorby plní stejnou úlohu jako pravidla figurální malby nebo hudebn [ ... ]

Daniela Klimešová: Móda očima scénografky
Jan Tyltyl

Daniela Klimešová se narodila 23.ledna 1979 v Plzni. Je studentkou katedry alternativního a loutk [ ... ]

Kvalita versus množství
Emma Goldman Emma Goldmannova

Kdybych měl jedním slovem shrnout tendenci naší doby, řekl bych Kvantita.

Koketování s nesmrtelnosti
Vít Hradec Koketování s nesmrtelnosti

Ještě donedávna znamenala smrt poslední mezník lidského bytí, závěrečnou k [ ... ]

Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?...
Luděk Hrdina Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?

Mnoho let uplynulo od vraždy súdánského studenta skinheads dvou českých v Praze.

Londýn
T. Navara Green Bridge London

Na to, aby člověk Londýn opravdu poznal, by mu asi nestačil ani celý život, protože Londýn j [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.