fShare
0
Pin It

Craig Alan West je maliř žijící v Sarajevu, kde se snaží zachycovat své dojmy z nedávné války a oživovat kulturní dění ve městě. Ze zahájení výstavy svých sarajevských maleb proto udělal multimediální večer s koncertem, house party a světly. Z Prahy se na vernisáž přijelo podívat čtyřicet lidí, kteří chtěli patrně vidět zejména kulisy, před kterými se bude večer s názvem Bringing In The Light odehrávat. (Bringing In The Light - 27. 3. 1998)

Více fotografií na str.

Craig Alan WestCraig Alan WestKrajina bývalé Jugoslávie se za okny autobusu cestou na jih pochopitelně mění, ale mění se tak, jako by nás připravovala na horší příští. Obrázky za sklem gradují.

Slovinsko se příliš neliší od Rakouska. Jak krajinou, tak službami. Chorvatsko vypadá ještě lépe. Sluníčko svítí, stromy kvetou, je krásně teplo. Teprve u samých hranic se Srbskem si všimneme prvních známek prošlé války. Všude probíhají přestavby a rekonstrukce. Všechny domky v okolí svítí oranžovou barvou neomítnutých cihel.

A je to tady. Vjíždíme na srbské válečné území. Krajina se rázem zazelená, jenomže ne porostem, ale uniformami SFOR. Vojáci jsou prostě všude. Jejich tanky jsou okamžitě považovány za atrakci hodnou fotografování. Ale z toho nic nebude. Kromě doprovodného automobilu OSCE, s nímž se po cestě dorozumíváme vysílačkou, a doporučení nezastavovat, dokud nebudeme v Bosně, jsme totiž dostali ještě zákaz fotografovat.

Po provizorně vyspraveném mostě se rychlostí pěti kilometrů v hodině přesouváme do jiné reality. Most obklopují střelecká hnízda z pytlů naplněných hlínou. Vojáci je pořád někam přenášejí. Hnízda už asi nejsou potřeba, tak se likvidují, myslím si. Na druhý pohled ale vidím, že vojáci pytle nenosí z hnízd, ale na ně, že ta hnízda prostě stavějí. Už jen znovu naleštit kulomety.

Kluci v zeleném se nudí na svých armádních vozidlech, ledabyle se opírají o zbraně a mávají nám. Fotografové mezi námi by se hrozně rádi věnovali svému řemeslu, prsty je svědí, ale namířit objektivy na cokoliv vojenského si netroufnou. Nestojí o to, aby jim někdo vyrval film z přístroje. A kdoví jaké další komplikace by ještě mohly nastat. Z oken autobusu se tedy (když se vojsko nedívá) fotografují ruiny. Většina domů vypadá neobyvatelně. A vzhledem k tomu, kolik civilistů jsme cestou viděli, to vypadá, že už ani obývány nebudou. Všeobecná rekonstrukce, kterou jsme viděli v Chorvatsku a která konec konců působí optimisticky, se zde nekoná.

Pouze sem tam stojí opravený dům se známkami života uvnitř. Pár obyvatel, které lze zahlédnout, jsou většinou staří lidé okopávající motykami půdu svých políček. Připadám si o sto let zpátky. Fotografové pokradmu cvakají spouštěmi, my ostatni se rozhlížíme a upozorňujeme, když zahlédneme vojáky. Nervozní jsme všichni. Jak se potom asi musí cítit novinář nebo fotograf přímo ve válce? Neumím si to představit. Těsně kolem autobusu se mihla bílá stěna rozbitého domu. Je na ní černý nápis SOS.

Konečně Bosna. Zastavujeme u prvního bistra po cestě. Jmenuje se Dallas. Na pozadí rozstřílené stěny domu si někdo myje červené porsche.

Sarajevo ze začátku vypadá jako jedno velké rumiště. Sjíždíme do údolí, ve kterém se město rozkládá. Stěny údolí lemuje hřbitov. Ne hřbitovy - jeden velký hřbitov. Napadá mě, není-li to, že čtyřicet lidí z Prahy se sem jede zúčastnit party, do nebe volající drzostí, za kterou by se slušelo dostat nafackováno. To zas bude večer, lomím rukama.

Adam Trachtman and Jeffree BenetAdam Trachtman and Jeffree BenetA byl. Divadlo Sloga se nachází v centru města, které se překotně buduje a stává takovým, jaké bývalo a mělo by opět být. Zájem o akci byl prý na zdejší poměry nevídaný. Přišlo asi 600 lidí. Skvělé obrazy, nádherná hudba (zejména skupina Holocaust zhudebňující své zážitky z války bez kazatelství a patosu, ale s o to větší radostí z hudby byla pro mě zlatým hřebem večera) a velice příjemná taneční party pod taktovkou dalšího Angličana žijícího v Sarajevu - Josse Crookse - mě přesvědčily, ze kultura je to, co Sarajevo potřebuje skoro nejvíc: vědomí, že umění tu existuje a vyvíjí se.

Že jej nejde zabít. Všechny obrazy a všechna ten večer odehraná hudba vznikly za války. Mé pochybnosti o tom, zda je vhodné účastnit se večírku ve válkou poznamenaném městě, se rozplynuly a já jsem se jen divil, jak mě mohlo něco takového vůbec napadnout.

Artist Peter BillArtist Peter BillAby bylo jasno, Sarajevo žije. Centrum města je plné lidí, obchodů, restaurací a osvětlených památek, jak se na centrum evropské metropole sluší. Směrem k okrajům města je to jinak. Jizvy na domech jsou pořád víc než zřetelné. Pásky, které lemují chodníky a které nesmějí být překračovány, nenesou nápis "POLICE LINE", ale slovo "miny".

V Sarajevu je jich prý ještě přes osm milionů. A každá prý stála tisíc amerických dolarů. Kdo ví, je to dostatečně šílené na to, aby to byla pravda. Upozornění, že nemáte šlapat po trávě, je třeba brát vážně. A tady na tomhle místě padlo za den přes čtyři sta vojáků. Z vojenských knih a z dějepisu vím, že je to v porovnání s mnoha jinými bojišti v podstatě málo, jenže teì mi na to místo někdo ukazuje rukou a já ho vidím na vlastní oči. Slovo "málo" je v takovém kontextu vulgární a sprosté.

Pierluigi Di TodaroPierluigi Di TodaroMimo centrum města, uprostřed téhle poválečné scenérie, stojí jediná budova široko daleko, která září novotou: hotel Holiday Inn. Frank Zappa při své návštěvě Československa v roce 1990 řekl:

"Nemám nic proti coca cole, ale oni tam potřebují základnější věci. " Před Holiday Inn jsem si na tuhle větu vzpoměl a musím zaujmout opačný názor. Život jen o základních potřebách je pouhým živořením. A toho už si tahle místa užila až až. Není to hotel, co působí nepřirozeně, je to jeho okolí.

O tomhle všem už byly napsány tisíce stran. Zvykli jsme si na ně. Kdo z nás je potřebuje číst? Ten, kdo popisované viděl na vlastní oči to určitě nepotřebuje. Kdo neviděl, popisovanému neuvěrí. Jen pisatel potřebuje vyplivnout své dojmy. Je třeba si pamatovat a poučit se, ale ne se nechat těmi dojmy pohltit - potom byste se stali dalšími obětmi války. Proto doufám, že v Sarajevu nezůstanou žádné schválně neopravené ruiny jako třeba v Drážìanech.

Sex with Bjork
Tony DuShane Sex with Bjork

"To the one that got away," I said, as I lifted my drink to the heavens.

Some of the best movies filmed in Prague
Peter Huggan Scene from the shooting of Anthropoid (2016)

We all know that Prague is an unspoiled pearl, a time capsule of the baroque and gothic. Streets tha [ ... ]

The return of 'Eastern Europe,' wherever it may be...
Christopher Lord

One strange aspect of the flurry of activity back when the US State Department was in negotiations o [ ... ]

Most deserts are human-made. Unmaking them will be...
Joe Bodia Sahara Forest Project concept art, rapidly becoming reality

Did you know that in one day a full-grown oak tree expels 7 tons of water through its leaves?

Sounds like... Issue 03
Jeffree Benet Music reviews from the pages of Think Magazine

Sweet Beats and Sour Notes, music reviews from the pages of Think Magazine.

Let the Kazoos Sound: A Decade of English Language...
Alexander Zaitchik English Language Press in Prague

It used to be said that you couldn’t swing a dead cat in Old Town without knocking ov [ ... ]

The Hamburger; from whence it came
Joe Bodia

If you look back a few thousands of years, you'll find that even the ancient Egyptians ate ground me [ ... ]

Eatin' flies - humanifesto 25
Keith Kirchner Eatin' flies

So just the other day this guy says to me, "Hey, you guys need to get behind the scene more, be supp [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Ludvík Today : Bernard Tomorrow : Johana After tomorrow : Bohuslav

PROFIL: Umělec Petr Kratochvíl
Eva Kolářová Umělec Petr Kratochvíl

THINK: Zaměření?  [ ... ]

Patrik Ouředník: Europeana, Stručné dějiny dvacáté...
Barbora Gregorová

Postihnout v kostce celé dějiny 20. století, století snad nejkrvavějš& [ ... ]

Udělej si sám - Jste na volné noze
Stefanie Ovamannová Jste na volné noze

Co to znamená být podnikatelem? Znamená to vést svůj vlastní podnik. Znamená to svobodu. Znam [ ... ]

Smrtihlav
Ditaely

Začíná podzimní víkend. S partičkou jsme se rozhodli vyrazit na vejlet. Ne žádnou štreku, j [ ... ]

ANTHRAX - The threat is real
Keith Kirchner ANTHRAX - The threat is real

Ta hrozba je reálná, bu bu bu!

Země Maorů
Štěpán Hospodka Nový Zéland Maori

Historie Nového Zélandu spadá do poloviny 14.století našeho letopočtu. [ ... ]

FATBOY SLIM - On the floor of the Boutique
Keith Kirchner FATBOY SLIM - On the floor of the Boutique

V současné době dominuje The Big Beat mnoha klubovým scénám Velké Británie.

Michaela Jílková: Jak se vaří v Kotli aneb Zkouška...
Phil Jones Michaela Jílková

Phil pochází z Walesu a žije v Čechách už více než tři roky. Když jsem mu nabídla, aby ud [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.