MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Kam se jen poděly ty kavárny? Lenka Reinerová: Kavárna nad Prahou. Labyrint 2001 ...

Irvine Welsh
fShare
0
Pin It

Hodně z vás asi zná film nebo knihu Trainspotting od skotského autora Irvina Welshe. Nedávno byla zfilmována také jeho sbírka povídek THE ACID HOUSE, přičemž v tomto případě stojí Welsh i za autorstvím samotného scénáře.

Česká premiéra filmu se chystá na říjen, ovšem recenzi na něj najdete už v tomto čísle.  

Zato kniha samá měla svou českou premiéru již letos v červenci, kdy ji v překladu Víta Malinovského, pod názvem ACID HOUSE a s podtitulkem BAREVNEJ SVĚT vydalo nakladatelství Maťa.

Právě Maťa v současné době připravuje i další knihy tohoto původním povoláním opraváře televizorů, jmenovitě novelu Marabou Stork Nightmares a román Filth. Co znamená pro překladatele dostat se mu pod kůži a převést knihu z jednoho komunikačního kódu do druhého?


Ondřej FormánekOndřej FormánekJohn ComerJohn ComerPovídám si o tom s Ondřejem Formánkem a Johnem Comerem. Ondřej je studentem anglistiky a amerikanistiky na filosofické fakultě Karlovy University a kromě Trainspottingu přeložil i román Rekviem za sen od amerického autora Huberta Selbyho Jr., která má do konce tohoto roku vyjít opět ve zmiňovaném nakladatelství Maťa John Comer pochází z irského Galway, v Praze žije už asi 6 let, mluví plynně česky, vystudoval AVU a pracuje jako překladatel, herec a výtvarník. S Ondřejem spolupracoval při překládání Trainspottingu a skvěle ilustroval českou verzi knihy Acid House.

THINK: Domníváte se, že Irvine Welsh boří témata, která jsou ve skotské literatuře tabu? On a jiní autoři, jako například Warner, Hird nebo Legge, popisují životní prázdnotu velkoměstského proletariátu a lumpenproletariátu v současném Skotsku, všech těch frustrovaných mladých lidí z takzvané „pracující třídy," kteří často končí spíše na drogách než v práci.

Ženy a kolotoč plotna-dítě-manželské povinnosti. Otázka homosexuálů. Ale obecně bývá skotská literatura jako celek označována za až zpátečnicky konzervativní a maskulinní. Byl to právě Welsh, kdo tyto tradiční hranice prorazil?

JOHN: Myslím si, že Welshovi nejde o bourání nějakých tabu, píše lidsky a to má ve skotské literatuře také svou tradici.

ONDŘEJ: Je to především autor, který píše o svém vlastním světě. Nesnaží se být objektivní, nekonstruuje nějaké modelové situace, na kterých by analyzoval nebo řešil aktuální celospolečenské otázky. Tímhle způsobem on nepostupuje.

Občas se sice dotkne nějakého „dobového" problému, ale vždycky se na to dívá z pohledu jednotlivce. Koneckonců, většina kapitol v Trainspottingu je vlastně psána formou vnitřního monologu. Je to typ spisovatele-introverta a řekl bych, že to, co píše, jsou mnohdy jeho vlastní zážitky.

Jeho přístup k psaní je vlastně opakem přístupu Huberta Selbyho v knize Rekviem za sen, kterou jsem dělal hned po Trainspottingu, takže se mi tyhle dva přístupy dobře porovnávaly. Rekviem se také zabývá tématem závislosti na heroinu. Ale je zde přísně vykonstruovaná fabule, která má za úkol ilustrovat autorovy myšlenky a teze. Selby chce přesně popsat postupně pád člověka do heroinové závislosti, chce ukázat, jak se jeho život mění, jak se mění i jeho myšlení a vůbec celý lidský charakter.

De facto popisuje postup choroby a proto všechno, co se v život romšnových postav stane, je vlastnž nevyhnutelné. Selby kdesi v jakémsi rozhovoru přiznal, že si sám dlouho šlehal heroin, jenže on tuto zkušenost používá jako stavební materiál pro konstrukci takovéhle fabule, která nemá za úkol vypovídat o jeho vlastním životě, spíš o životě archetypální smažky.

Naproti tomu Welsh nechává svým postavám vlastní život, aby mu připomínaly skutečné osoby, které znal. Otázky ženské emancipace se v Trainspottingu jenom dotýká a podle mě je to nejslabší místo v celé knize. Kapitoly, které mluví Kelly, dočasná přítelkyně hlavního hrdiny Marka Rentona, která má takové narychlo upečené feministické názory. Vypadá to, že Welsh s ní tak z části souhlasí a z části se tomu směje. Myslím, že ten ironický odstup je dobrý, ale je to nedotažené.

THINK: Říkáš, že Welsh popisuje své vlastní zážitky, že je to do jisté míry autobiografie. Ovšem on v jakémsi rozhovoru údajně tvrdil, že popudem k tomu, aby začal psát o takových věcech, pro něj byl návrat do rodného Edinburghu z Londýna, kde nějakou dobu žil. Zjistil, že mnozí jeho kamarádi umřeli, jiní měli AIDS nebo byli těžce závislí na drogách. Jeho to šokovalo, nedokázal si to vysvětlit a tak to začal pozorovat a snažil se o tom psát. Myslíte, že píše o tom, co pozoroval nebo o tom, co si sám prožil?

JOHN: Mně připadá dost takový chladnokrevný. Řekl bych, že se dívá kolem sebe, ale sám se drží stranou, zůstává pozorovatelem. Umělcem, který píše knihy. Myslím si, že by se třeba nikdy nepředávkoval drogami. Stojí jednou nohou ve světě, který popisuje, ale druhou nohou stále zůstává ve své pozici pozorovatele, která je mu svatá.

THINK: Ale řekli byste tedy, že bral drogy?

ONDŘEJ: Oba si to myslíme. Zážitky spojené s braním drog jsou popsány hrozně autenticky a intimně, je tam spousta drobných detailů, tohle by těžko získal jen z vyprávění kamarádů. A mimoto, právě pocitům a myšlenkám, které se honí hlavou člověku, který si právě šlehnul nebo má absťák, je tam věnován hodně velký prostor. Spisovatel, který by tohle znal jen z druhé ruky, by se logicky zabýval spíše fakty, nepouštěl by se do kapitol jako třeba „feťácká dilemata."

THINK: Když jsi dostal knihu poprvé do ruky, jaký jsi měl pocit?

ONDŘEJ: Měl jsem z toho skotského slangu hrůzu. Ono se vlastně jedná o takový jakoby fonetický přepis skotské hovorové angličtiny. Nejdříve jsme byli s Johnem dohodnutí, že on to přeloží do normální angličtiny a já pak do češtiny. Začínali jsme, když jsem ještě neměl počítač, seděli jsme v hospodě Pod Viktorkou, kde jsme bez slovníku jen tak na papíře přeložili prvních pět stránek. Šlo nám to kupodivu docela rychle, zfoukli jsme to během pár hodin.

Těch prvních pět stran jsme vlastně překládali na zkoušku, podle nich se rozhodovalo, jestli knihu k přeložení skutečně dostaneme. Dostali jsme ji. Potom to pokračovalo tak, že John vždycky prostudoval kapitolu, kterou jsme měli dělat a dodal mi několik stránek formátu A4, hustě popsaných poznámkami a vysvětlivkami. Postupně jsem do toho pronikal, později, když už jsem měl počítač, jsem nechával věci, kterým jsem nerozuměl v tučném písmu a s Johnem jsem je pak dodatečně konzultoval. Tu knihu bych bez Johna nikdy nepřeložil.

THINK: Johne, jak ty jsi poznal, co tam v češtině nejlépe sedí?

JOHN: To dělal Ondřej, já jsem mu u každého výrazu, se kterým měl nějaké potíže, obvykle vysvětlil všechny významy, které se s ním pojí a co přesně tím mělo být v tomhle kontextu řečeno. On pak nabízel nějaké možnosti a dohadovali jsme se, co by se tam nejvíce hodilo.

THINK: Vracel ses často zpět k tomu, co už jsi přeložil a nějak to upravoval?

ONDŘEJ: Hodně často. Každý začátek nové kapitoly byl úmorný. Viděl jsem před sebou tolik problémů a práce šla hrozně pomalu. Vylepšoval jsem si sebevědomí tím, že jsem si pročítal, co jsem už přeložil a obvykle jsem zjistil, že se mi to vlastně nelíbí a že by to šlo udělat lépe. Ano, hodně jsem se vracel zpátky.

THINK: Máš iluzi fiktivního přátelství nebo sblížení se s Welshem? Máš pocit, že víš, co chce vyjádřit a že umíš mluvit jeho jazykem?

ONDŘEJ: V určitých ohledech jo, ale občas mi jeho způsob uvažování dvakrát neseděl. Živí v sobě ideály, které chytil někdy v dobách Sex Pistols a celé té punkové vlny, takže hrozně často a rád přemílá sociální otázky, nenasytní zbohatlíci a trpící nezaměstnaní a navíc mívá sklony vymýšlet si všelijaké konspirační teorie, s nimiž jsem nemohl souhlasit. I když, on vlastně tyhle věci v knize nikdy neřekne sám za sebe, vždycky je vloží do úst některému ze svých hrdinů, a to tak, že je z toho patrné, že si od nich udržuje odstup.

Ale hlavně tam jsou některé klasické životní pocity, díky nimž se film i kniha staly tak populárními. Určité pocity nudy, frustrace a prázdnoty, které jsou lidem zhruba mého věku docela společné a které lákají k tomu, aby byly vyřešeny chemickou cestou.

JOHN: Mně nepřipadá vůbec sympatický, já ani nevím proč, některé jeho nápady jsou dětinské. Na druhou stranu může být zajímavá jeho posedlost pocity, které zná každý puberťák. Věcmi, které souvisí s hovnama, chcankama, sexem, ale nějakým divným způsobem.

ONDŘEJ: On je každopádně trochu zamindrákovaný, hlavně sexuálně zamindrákovaný, asi proto bral drogy. Dost zvláštním způsobem se vyrovnává s tělesnou stránkou člověka: hrozně rád ji ukazuje v tom nejhnusnějším světle, přičemž někdy to dotáhne málem až ad absurdum. Jako například když má Renton při absťáku sračku, z níž část skončí v jeho kalhotech a část v ucpaném veřejném záchodku, kde na podlaze je několik centimetrů hluboká kaluž moči.

Ve finále si do téhle kaluže klekne a začne se v té ucpané míse, do které se právě vydělal (a před ním desítky jiných) hrabat rukama a hledat opiový čípek. Nebo ta scéna s prostěradlem plným zvratků, chcanek, sraček a kdo ví čeho ještě, které je roztrženo v kuchyni a postříká svým obsahem poklidně snídající rodinku a naprosto brutálně zničí celou tu harmonickou atmosféru tradiční britské nedělní snídaně.

Jde-li o sex, obvykle se to týká situace, kdy někdo vyloženě zklamal, veškerá romantika je pryč, vše je redukováno pouze na tělesno. Zážitek je většinou vyloženě frustrující. Je to o zklamání, o tom jak někdo nedostál výkonu, které jeho tělo mělo předvést nebo ještě lépe, když jeho tělo předvedlo nějakou hnusárnu. Pro Welshe se tělo zdá být nástrojemsebeprznění. S velkým zalíbením rozebírá následky fetování, abscesy, strupy, šlehání heroinu do přirozen. 

JOHN: Georges Battaylle píše o podobných věcech, ale záměrně, protože chce rozebírat základní lidské věci. Welsh, zdá se, to dělá bez cíle nebo neuvědoměle.

ONDŘEJ: Snaží se ze sebe vyzvracet všechno ven.

JOHN: Jeho další knížka, Sviňák, není nic moc, ale je tam jedna zajímavá záležitost. Welsh vykresluje postavu zkorumpovaného psychopatického policisty, který jako dítě soustavně čůral na koberec v babiččině domě. Zbožňoval to, měl z toho po dlouhou dobu perverzní potěšení. Jde tu o předpubertální stádium, kdy si děti, obzvláště kluci, povídají o takových věcech ve škole a nerozlišují mezi sexem a ostatními tělesnými funkcemi.

Sex je v tomto období abstraktním pojmem, kluci neví přesně, o co jde. Je spojený s genitáliemi a ty slouží například i k čůrání, existuje tu nějaké spojení, které v tom období není jasné, všechno je velmi zmatené. Welsh to přivedl do extrému. Například to hovno v kuchyni. Dokážu si představit, že pětileté dítě to shledá velmi zábavným. Je potřeba tyhle věci odhalovat, jistě, ale nevím, do jaké míry si Welsh uvědomuje, co dělá a nakolik v tom podvědomě uvíznul.

ONDŘEJ: Shodou okolností má pro svoji nezralost publikum. Celá ta podivná nová vlna, Tarantino a spol., je plná věcí pro prepubescenty. Líbí se jim, když někomu vystřelí mozek a ten se rozstříkne po autě, které jede za bílého dne nacpanou velkoměstskou magistrálou a potom následuje zběsilé mytí zbytků mozku saponátem. A tak podobně. Welsh k tomu všemu ještě přidává motiv rozstříklých sraček. Je to věc pro psychologa, aby rozebral, proč se tohle současné generaci líbí.

JOHN: Nemyslím, že jde jen o současnou generaci.

ONDŘEJ: Nevím, jestli by se to líbilo třeba generaci mých rodičů. Myslím, že měli jiné představy o světě a možná byli v něčem dospělejší a vyzrálejší než my. V něčem byli naivnější nebo spíš měli víc ideálů a méně cynismu nebo ironického odstupu. Šedesátá léta vůbec neměla nálady let devadesátých. Vezmeme-li rockovou hudbu jako hlavního mluvčího mládeže obou období, Kurt Cobain nebo techno mají mnohem prozaičtější pohled na svět, v případě Cobaina ještě ironičtější a sebedestruktivnější, než lidi, kteří byli hvěz dami Woodstocku.

THINK: Jak jste se k překladu Trainspottingu dostali?

ONDŘEJ: Seděli jsme s Johnem v šestadevdesátým před Jelínkovou pivnicí a hořekovali nad tím, že z nás nikdy nic nebude.

JOHN: Kolem šel nějaký chlapík a řekl mi: 'Hele v čem jedeš?'

ONDŘEJ: Taky šla kolem jedna Johnova kamarádka Lucie Weinigerová na koncert Patti Smith. John se s ní dal do řeči, ptala se, jestli na fakultě neznám někoho, kdo by přeložil Trainspotting. Nikomu se do toho šíleného slangu nechtělo. Točili tam dvanáctku, sluníčko pralo a já že to přeložíme a John že mi s tím pomůže, protože žil ve Skotsku a v tom slangu se vyzná.

Já jsem si musel doplňovat databázi hovorové češtiny a slangu obcházením heren a náleven a šíleně jsem četl. Snažil jsem se být autentický. V jinak skvělých překladech beatníků od našich renomovaných překladatelů měl hovorový jazyk vždycky takovou intelektuální pachuť. Alespoň mně to tak vždycky přišlo. Postavy tam mluvily jazykem ulice, ale tak trochu stylizovaným a já jsem měl dojem, že to je to poslední, co by Welsh chtěl.

JOHN: V češtině neexistují určité výrazy. Chybí výraz pro 'knob cheese' nebo pro 'wanker.' Nevím, jestli je to nějaký kulturní rozdíl, ale.třeba 'wanker' je tak zažité slovo s tolika významy v různých souvislostech a vždy je jasné, co tím myslíš, že nechápu, jak ho čeština může nemít.

ONDŘEJ: Čeština je mladý jazyk, který byl znovu vytvořen péčí intelektuálů, kteří neměli snahu objevovat lidové výrazy pro smegma a podobně. Musím uznat, že zde má angličtina mnohem bohatší výrazivo, ale je to dáno asi jejich pohledem na svět. Potřebují si pojmenovat věci, o kterých Češi nechtějí ani přemýšlet a nejradši by ani nevěděli, že jsou.

THINK: Johne, rozumí Ir bez problémů skotskému slangu?

JOHN: Tři roky jsem tam studoval, ale pravda je, že jednomu studentovi jsem nerozuměl celé ty tři roky. Vždycky jsem se musel ptát dvakrát nebo třikrát, ten přízvuk je šíleně silný.

THINK: Jak jste při práci postupovali?

ONDŘEJ: Překládal jsem nejdříve povídky, které byly napsány relativně srozumitelnějším jazykem, třeba vnitřní monology Rentona. Když už jsem v tom uměl chodit, zjistil jsem, že mi šly nejlépe monology rabiáta Begbieho. Na první pohled vypadaly hrozně, ale velmi brzy jsem na to přišel. Welsh má vynikající schopnost projektovat myšlení určité osobnosti do její řeči a prostřednictvím mluvení odhalovat charakter. Begbie je jedna z nejpovedenějších postav v knize. Welsh by mohl psát dramata.

JOHN: To je klasická skotská schopnost... Každý Skot umí vyprávět historky a napodobovat přízvuky a grimasy.

ONDŘEJ: Begbieho jsem si dovedl představit velmi snadno. Primitivní násilník, samo ztělesnění násilí - člověk, který ma hrozně zjednodušenou představu o světě a o dobru a zlu. Kdykoli se tato jeho představa neshoduje s realitou a že to je po čertech často - tak to řeší pěstí. Když se s někým nemůže dohodnout, dá mu přes hubu a basta fidli. Nějak moc se s tím nesere.

Překládal jsem to strašně rychle, moc jsem nad tím nepřemýšlel, šlo to ze mne úplně samo. Když si čtu kapitoly jako 'Vlakem s pakem,' zdá se mi, že je to nejlíp přeložená část knihy. Sžil jsem se s ním, přišel jsem na jeho rytmus řeči a uvažování, nemuselo se tam spekulovat nad nuancemi. Jednoduché: 'Co čumíš, dám ti do držky!' V situacích, kdy jsem si myslel, že to bude těžký, to bylo nejjednodušší a nejlepší.

JOHN: Mimochodem, jeden Američan mi říkal, že se mu Trainspotting vůbec nelíbil, protože tam nejsou skutečné postavy. Poslal jsem ho do... Skotska.

ONDŘEJ: Welshovy postavy jsou archetypy, které dohromady tvoří určitou sociální skupinu. Nemyslím ani, že příliš hloubal nad jejich výběrem. Znal je ze života. Všechno svědčí o tom, že ty postavy jsou skutečné. Dokonce se objevují i ve jeho ostatních dílech.

Welshovi se podařilo nastínit nejdůležitější momenty, základ něčeho, co se tu momentálně děje, nástin pocitu generace. Patrně na to přišel nevědomě, jeho pocity se shodovaly s pocity celé generace a on to dokázal vyjádřit, aniž by o tom možná věděl.

Begbie je násilník. Spad je trochu svérázný a jednoduchý. Sickboy, nebo jak jsem napsal Šoufek, elegán, rozpolcený mezi životem feťáka, grázlíka z ulice a mezi představou úspěšného mladého muže. Renton je hodně projekcí autora, zakomplexovaný, relativně inteligentní a právě díky tomu má problémy žít na ulici mezi chuligány a feťáky.

Tommy je idealista, který sportuje a posiluje a kvůli něšťastné lásce se dostane k drogám a hodně rychle na nich skončí. Steve z bohaté rodiny, absolvent univerzity, který nešťastně dostane AIDS, reprezentuje vyšší společnost. Welsh mu dává slovo jenom díky AIDS.

THINK: Co tě na překladech nejvíc baví? Co ti přinášejí?

ONDŘEJ: Hraju si přitom na spisovatele. Musím v podstatě tu knihu znovu napsat, odvést trochu své spisovatelské práce. V mládí jsem chtěl být spisovatelem. Takhle mohu napsat knihu a kdyby se někomu nelíbila, mohu se vždycky odvolat na původního autora.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Anna Today : Věroslav Tomorrow : Viktor After tomorrow : Marta

Trest smrti
Tomáš Sláma Nedávný průzkum provedený v České republice před dvěma lety ukázalo, že dva ze tří lidí bylo ve prospěch dobývat trest smrti.

S rozvojem individualismu a postupným prosazováním někdy diskutabilních lidských práv v posle [ ... ]

Pražská Taneční Scéna Očima Cizích Djě: Pohodová, ...
Vlastimil Beránek Pražská Taneční Scéna Očima Cizích Djě

Usadili se v České republice a prosadili se na místní taneční scéně. Pochází z [ ... ]

Snaží se naše vlády skrývat existenci bytostí z ci...
Joe Bodia UFO konspiraci

Nejprve se pokusme vyzkoumat, proč by vláda něco takového chtěla dělat?

Vetřelci z vlastní planety
Alan Turing Vetřelci z vlastní planety

Představte si, že se díváte na zrychlený film.

LATYRX - The Album
Jeffree Benet LATYRX - The Album

Na nějakém sampleru jsem od těchle chlapíků slyšel jednu věc a hned jsem si je zamiloval.  [ ... ]

Lepší myšlení díky chemii
S. Mielonen chytré drogy

Chytré drogy jsou všude. Živel se o nich rozepsal, Time je má na obálce a CNN přináší zprá [ ... ]

V jaké restauraci jíte vy?
Marie Vokálková a Jakub Štefanko Globe Bookstore & Cafe

Přibírání nových zážitků z našeho intimního života patří k jednomu z hlavních (a dovol [ ... ]

Něco málo o… DJ A.L.I.
Eva Kolářová DJ A.L.I. (Fotky; Honzo)

Možná ho znáte z pravidelných středečních akcí v XT 3. Tři roky si sem chodí zahrát, ale  [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...