GARBAGE - Version 2.0
fShare
0
Pin It

Jako dítě jsem měl představu „swingujícího Londýna", Londýna, kde byli Beatles, Rolling Stones, modelka Twiggy a všichni ti ostatní skvělí lidé.

Já jsem zatím seděl na předměstí Mill Valley v Kalifornii, v domě vedle kolejí a s výhledem na dálnici, a zoufale toužil opustit svůj přízemní, maloměšťácký život a odejít do Londýna svých ideí.

V mých představách tam byl pořád večer. Pokud jste se zrovna nenachomýtli do studia, kde Brian Jones nahrával part na nějaký exotický hudební nástroj nebo jste nekřižovali ulice v bouráku typu Rolls Royce nebo Bentley, tutově jste vcházeli do nejvyhlášenějšího klubu na světě spolu s davem holek v minisukních a frajerů s kotletama.

Hudba Garbage je moderní obdobou těchto představ, hudba, kterou slyšíte ve svých snech, fantaziích a nočních můrách. Samozřejmě, že Garbage nejsou z Londýna. Kapela složená ze tří studiových veteránů - producenta Butche Viga, hudebníků a producentů Steve Markera a Duka Eriksona a zpěvačky píšící texty Shirley Manson (která přišla do Spojených států přes Skotsko a dříve se zúčastnila několika neúspěšných pokusů o kapelu) - je doma v univerzitním městě Madison ve státě Wisconsin.

Kapela konstruuje svůj pop ve Vigových Smart Studios kousek po kousku, sampl po samplu, ale stejně jako legendární producenti typu Phil Spector (Ronettes, Crystals, atd.) skrývá hudební alchymii před zraky publika. Výsledkem jsou dotažená, epická popová díla, tak jak je najdeme na jejich posledním albu Version 2.0.

I když vás uvádějí do světa, který si v nereálnosti nezadá s mými dětskými iluzemi, jejich písně jsou tak nenásilné, že v něj rádi uvěříte, aniž by jste si uvědomili, že vás vodí za nos. Je to jízda, jakou jste ještě nezažili a vůbec nevadí, že je to vlastně promyšlená manipulace. Pop samozřejmě nikdy není „doopravdy".

I přesto, že sdílené emoce jsou poctivé (což ostatně není až tak důležité, pokud přesvědčí posluchače), nahrávka sama je obvykle výsledkem práce týmu zvukových odborníků: jedni hrají, jiní zpívají, další píší texty či mixují a upravují. Všichni dohromady jsou placeni za dodání výrobku, který si, pokud půjde všechno podle plánu, koupí miliony lidí. Přes všechny řeči o „opravdovosti" a „nezávislosti" hudby, jistý úspěšný producent, který pracoval pro giganty i nezávislé nahrávací společnosti mi nedávno řekl: „Pokud někdo dnes v Americe nahrává rockové album, chce aby se prodávalo a aby mělo úspěch."

Butch Vig, jeden z nejlepších moderních producentů autorských nahrávek (je sběhlý v produkci superhitů, které se prodávají po milionech jako Nevermind skupiny Nirvana a nebo dvě alba od Smashing Pumpkins Gish a Siamese Dreams) vytvořil se svými přáteli, kolegy a spoluhráči album, které se rozhodně dostane do první desítky roku 1998.

Vig je inteligentní, nepostrádá selský rozum, obrovsky fandí hudbě a svůj život zasvětil populárním nahrávkám. Na albu Version 2.0 je ve svém živlu. Daří se mu nalézat svými nahrávkami společný bod umění a obchodu. Hudba Garbage je čisté a jednoduché umění, které oslovuje miliony posluchačů. Nejméně dvě písně z nového alba Push It a Special, jsou opravdu vyjímečné.

První singl Push It vás vtáhne milionem končetin. Je to orgasmický střed alba. Push It je postaven na refrénu „Don't worry baby" inspirovaného Brianem Wilsonem a obsahuje všechny prvky, které charakterizovaly debut kapely: naprogramované rytmy a samply, zmučené kytary, nadpřirozené vokály a náhlé dynamické změny. Vše po důkladné renovaci pro rok 1998. „Don't worry baby, don't be uptight" (neboj se baby, uvolni se) zpívá Manson jako by popisovala scénu z mládeži nepřístupného filmu. „Don't worry baby, we'll stay up all night" (neboj se, baby, zůstanem vzhůru celou noc).

Ale nejsou to jen jednotlivé skladby, album Version 2.0 je celek. Je to příběh mladé ženy ztvárněné Shirley Manson. Její osobnost je jako u mnohých žen devadesátých let nepředvídatelná a poněkud záhadná. Zranitelná, tvrdá, bolestná, paranoidní, spekulující, uklidňující, rozhněvaná, milující, nestálá, sebejistá. Chce vypadat uvolněně, ale chce, aby jí okolí bralo vážně. Klubko zmatků.

Ve světě Shirley Manson jsou ženy i muži často kořistí. „I knew you were mine for the taking when I walked in the room" (veděla jsem, že jsi můj jen co jsem vešla do pokoje) zpívá Manson do naléhavého sexuálního diska v nadupaném technu v Hammering in my head. Muži jsou buď „zvláštní" nebo zvířata.

Není divu, že Manson v Push It křičí, že jí vybuchuje hlava a bolí celé tělo. Naučila se, že zrada je na denním pořádku. „Říkám: nikdy nikomu nevěř" je její komentář v nadpozemské baladě The trick is to keep breathing. Special je tvrdá rozlučka. „Myslela jsem, že jsi zvláštní" opakuje Manson, ale už samozřejmě ví, že se mýlila. „Došla mi trpělivost, už mě nezajímáš." A nakonec: „Ani ďábel mě nedonutí, abych tě vzala zpátky." Sleeping Together je úprava hitu osmdesátých let Romea Voida Never say never s refrénem „If we sleep together, will you like me better?" (když spolu budeme spát, budeš mě víc milovat?).

Manson v něm klidně zpívá „I've got you twisted around my finger, crawling around my legs" (mám tě omotaného kolem prstu, plazíš se mi u nohou). Písničky vás prostě nutí natahovat uši po každém slovu výborných textů. A zvuk alba je ještě lepší. Zcela vás pohltí. Dokud ho posloucháte, zdá se vám, že není úniku. I kdyby bylo, zůstali byste stát na místě. Manson je jedna z těch, které vám nakopou písek do očí. No a co. Jestli jsi chlap, příjdeš si pro další porci. Nejspíš s úsměvem. Já jsem zatím seděl na předměstí Mill Valley v Kalifornii, v domě vedle kolejí a s výhledem na dálnici, a zoufale toužil opustit svůj přízemní, maloměšťácký život a odejít do Londýna svých ideí.

V mých představách tam byl pořád večer. Pokud jste se zrovna nenachomýtli do studia, kde Brian Jones nahrával part na nějaký exotický hudební nástroj nebo jste nekřižovali ulice v bouráku typu Rolls Royce nebo Bentley, tutově jste vcházeli do nejvyhlášenějšího klubu na světě spolu s davem holek v minisukních a frajerů s kotletama.

Hudba Garbage je moderní obdobou těchto představ, hudba, kterou slyšíte ve svých snech, fantaziích a nočních můrách. Samozřejmě, že Garbage nejsou z Londýna. Kapela složená ze tří studiových veteránů - producenta Butche Viga, hudebníků a producentů Steve Markera a Duka Eriksona a zpěvačky píšící texty Shirley Manson (která přišla do Spojených států přes Skotsko a dříve se zúčastnila několika neúspěšných pokusů o kapelu) - je doma v univerzitním městě Madison ve státě Wisconsin.

Kapela konstruuje svůj pop ve Vigových Smart Studios kousek po kousku, sampl po samplu, ale stejně jako legendární producenti typu Phil Spector (Ronettes, Crystals, atd.) skrývá hudební alchymii před zraky publika. Výsledkem jsou dotažená, epická popová díla, tak jak je najdeme na jejich posledním albu Version 2.0.

I když vás uvádějí do světa, který si v nereálnosti nezadá s mými dětskými iluzemi, jejich písně jsou tak nenásilné, že v něj rádi uvěříte, aniž by jste si uvědomili, že vás vodí za nos. Je to jízda, jakou jste ještě nezažili a vůbec nevadí, že je to vlastně promyšlená manipulace. Pop samozřejmě nikdy není „doopravdy".

I přesto, že sdílené emoce jsou poctivé (což ostatně není až tak důležité, pokud přesvědčí posluchače), nahrávka sama je obvykle výsledkem práce týmu zvukových odborníků: jedni hrají, jiní zpívají, další píší texty či mixují a upravují. Všichni dohromady jsou placeni za dodání výrobku, který si, pokud půjde všechno podle plánu, koupí miliony lidí. Přes všechny řeči o „opravdovosti" a „nezávislosti" hudby, jistý úspěšný producent, který pracoval pro giganty i nezávislé nahrávací společnosti mi nedávno řekl: „Pokud někdo dnes v Americe nahrává rockové album, chce aby se prodávalo a aby mělo úspěch."

Butch Vig, jeden z nejlepších moderních producentů autorských nahrávek (je sběhlý v produkci superhitů, které se prodávají po milionech jako Nevermind skupiny Nirvana a nebo dvě alba od Smashing Pumpkins Gish a Siamese Dreams) vytvořil se svými přáteli, kolegy a spoluhráči album, které se rozhodně dostane do první desítky roku 1998.

Vig je inteligentní, nepostrádá selský rozum, obrovsky fandí hudbě a svůj život zasvětil populárním nahrávkám. Na albu Version 2.0 je ve svém živlu. Daří se mu nalézat svými nahrávkami společný bod umění a obchodu. Hudba Garbage je čisté a jednoduché umění, které oslovuje miliony posluchačů. Nejméně dvě písně z nového alba Push It a Special, jsou opravdu vyjímečné.

První singl Push It vás vtáhne milionem končetin. Je to orgasmický střed alba. Push It je postaven na refrénu „Don't worry baby" inspirovaného Brianem Wilsonem a obsahuje všechny prvky, které charakterizovaly debut kapely: naprogramované rytmy a samply, zmučené kytary, nadpřirozené vokály a náhlé dynamické změny. Vše po důkladné renovaci pro rok 1998. „Don't worry baby, don't be uptight" (neboj se baby, uvolni se) zpívá Manson jako by popisovala scénu z mládeži nepřístupného filmu. „Don't worry baby, we'll stay up all night" (neboj se, baby, zůstanem vzhůru celou noc).

Ale nejsou to jen jednotlivé skladby, album Version 2.0 je celek. Je to příběh mladé ženy ztvárněné Shirley Manson. Její osobnost je jako u mnohých žen devadesátých let nepředvídatelná a poněkud záhadná. Zranitelná, tvrdá, bolestná, paranoidní, spekulující, uklidňující, rozhněvaná, milující, nestálá, sebejistá. Chce vypadat uvolněně, ale chce, aby jí okolí bralo vážně. Klubko zmatků.

Ve světě Shirley Manson jsou ženy i muži často kořistí. „I knew you were mine for the taking when I walked in the room" (veděla jsem, že jsi můj jen co jsem vešla do pokoje) zpívá Manson do naléhavého sexuálního diska v nadupaném technu v Hammering in my head. Muži jsou buď „zvláštní" nebo zvířata.

Není divu, že Manson v Push It křičí, že jí vybuchuje hlava a bolí celé tělo. Naučila se, že zrada je na denním pořádku. „Říkám: nikdy nikomu nevěř" je její komentář v nadpozemské baladě The trick is to keep breathing. Special je tvrdá rozlučka. „Myslela jsem, že jsi zvláštní" opakuje Manson, ale už samozřejmě ví, že se mýlila. „Došla mi trpělivost, už mě nezajímáš." A nakonec: „Ani ďábel mě nedonutí, abych tě vzala zpátky." Sleeping Together je úprava hitu osmdesátých let Romea Voida Never say never s refrénem „If we sleep together, will you like me better?" (když spolu budeme spát, budeš mě víc milovat?).

Manson v něm klidně zpívá „I've got you twisted around my finger, crawling around my legs" (mám tě omotaného kolem prstu, plazíš se mi u nohou). Písničky vás prostě nutí natahovat uši po každém slovu výborných textů. A zvuk alba je ještě lepší. Zcela vás pohltí. Dokud ho posloucháte, zdá se vám, že není úniku. I kdyby bylo, zůstali byste stát na místě. Manson je jedna z těch, které vám nakopou písek do očí. No a co. Jestli jsi chlap, příjdeš si pro další porci. Nejspíš s úsměvem.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Evženie Today : Vojtěch Tomorrow : Jiří After tomorrow : Marek

Umělec měsíce: Honza Blažíček
Eva Kolářová Honza Blažíček

Kdo to vlastně je?

TK Magdaléna
Jarka Fricová a Eva Kolářová Anička (18), Ondra (22), při malé pauze mezi focením modelů poskytnutých firmou Green Lion

Terapeutická komunita pro drogově závislé, Mníšek pod Brdy.

TICHÁ DOHODA - Válcovna vkusu s.r.o.
Tomas Otradovec TICHÁ DOHODA - Válcovna vkusu s.r.o.

Tichá dohoda. To je téma samo pro sebe. Pro někoho ojedinělá skupina snažící se jít s dobou [ ... ]

Taneční kosmický punk z Letů a Mimoně
Petr Holeček Lety Mimo

Skupina se zdánlivě neobvyklým a divným jménem vznikla v roce 1992 v Turnově. A jak to tak  [ ... ]

Osobnost (Surreal) část druhá. Probuzení
Petr Tomaides spatny den

Budík zazvonil někam mezi sen a skutečnost. Bintärova ruka po něm zašmá [ ... ]

SOUTHPAW - Popsecret
Vlastimil BeránekSOUTHPAW - Popsecret

Southpaw už několik let patří k velkým nadějím pražské klubov&eacu [ ... ]

Podprsenku jsem začala nosit od desíti let
Fatin Nazmin Podprsenku jsem začala nosit od desíti let

Bylo to ponižující. Byly tu ty... VĚCI, které trčely dopředu a vc [ ... ]

Jak správně ubalit jointa?
Howard Marks Jak správně ubalit jointa?

Navzdory nebezpečným vlivům tabáku na zdraví, kouření jointu (ručně ubalená cigaret [ ... ]

Ostatní články