MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Nejlepší modelingové agentury v New Yorku Jak jsme slíbili, poskytneme vám seznam nejlepších modelingových agentur v New Yorku. ...

Nevolte: revoltute!
fShare
0
Pin It

16. 5.1998 došlo v Praze k patrně nejdůležitější, mám na mysli nejdůležitější z hlediska takzvané alternativní mládeže, politicko - kulturní akci od obnovení listopadového převratu v roce 1989.

Dodávám, že vyraz alternativní mládež volím z nedostatku vhodnějšího pojmenování, a ne z důvodu že bych sám sebe za jakéhosi alternativního mládežníka považoval. K důvodům proč tuto akci považuji za tak důležitou. Vzpomínám si na to, jak přibližně před čtyřmi lety jsem si při návštěvě Německa všiml na zdi plakátu, na kterém byl vyobrazen létající talíř s nápisem Autonom UFO.

Osádku talíře tvořili rastaman s jointem, holka ve slunečních brýlích, v tričku s lampasy a plastových kalhotách, punker s obřím čírem, skateboardista a ještě několik podobných figur které si právě nejsem schopen vybavit.

Plakátek, přes extrémní dávku naivity upoutal mou pozornost, protože v té době byla alternativní scéna (a opět připomínám, že tento výraz požívám spíše z nouze) v Praze natolik nesoudržná, že jakákoli snaha o prosazení podobných idejí by se setkala spíše s odporem.

Na Global Street Party '98 (GSP '98) se díky poměrně kvalitní propagaci a organizaci organizátorům celé akce podařilo shromáždit na naše poměry nevídané množství lidí (cca 3000 osob). Když jsem v přibližně ve 3 hodiny odpoledne spolu se svými přáteli dorazil na Náměstí Míru, naskytl se mi pohled, který ve mě evokoval onen plakátek v Berlíně.

Na náměstí byli vedle sebe přítomni příznivci tvrdého, „špinavého „techna z Cibulky (kteří nemají zrovna v oblibě komerčnější klubové parties), fanoušci klubového house (o jejichž tolerantnosti si také nedělám iluse, ale hrál jim tam Loutka tak proč by tam nebyli), punkeři (kteří nemají rádi celý svět), hippies (které prozněnu nemám rád já), skejťáci, anarchisti (kteří neradi kapitalismus,systém a konzum) a kinder-indies (které nemá rád kdekdo, něž si uvědomí, jak on sám před lety začínal).

To, že se podařilo alespoň částečně tyto lidi dát dohromady, je podle mne největší přínos této akce. Lidi se dobře bavili, kouřili konopí, polehávali v trávě, poslouchali punk, techno, jungle, ska, reagge, house, drum 'n bass, hardcore, breakbeat a tancovali.

Takže bych mohl napsat asi to, že počasí přálo, lidi se bavili a byli spokojení. Jenže. Okolo šesté hodiny začal plánovaný průvod. Mimochodem dnes policie říká, její reakce byla z počátku nedůrazná a chabá, protože žádný pochod nebyl nahlášen a oni na tuto eventualitu nebyli připraveni.

Podle mých informací se organizátoři několikrát bez odezvy na Magistát se žádostí obraceli, a i kdyby to nebyla pravda plakáty oznamující pochod visely po celé Praze. Tudíž vina za krach zásahu padá částečně I na hlavu BIS.

Když kdy dav sešel Mezibranskou ulicí a něktěří manifestovali své politické přesvědčení demolicí republikánského billboardu, se průvodu postavil kordon složený z 28 příslušníků Zásahové jednotky Policie ČR. V momentě kdy tito policisté zaútočili na čelo průvodu (dodávám, že po celou dobu nepadla ze strany policie ani formální výzva k rozhodu) se přes ně za pomoci prázdných lahví a kusů republikánského billboardu přehnalo čelo průvodu složené převážně z militantnějších příznivců autonomního hnutí, kteří tímto uvolnili cestu. O tom však valná většina průvodu neměla ani ponětí.

Další zádrhel nastal na Nábřeží Ludvíka Svobody, kde se policie snažila zastavit průvod podruhé a to podle svědků i za pomoci najíždění služebními auty do davu. Odpovědí jí však bylo převrácení policejního auta i s osádkou a následné zahnání kropicích vozů kameny. Žádný z těchto incidentů jsem neměl možnost pozorovat osobně jsem tedy odkázán na dodatečná svědectví, neslyšel jsem ale, že by ke zranění policistů došlo jinak než při aktivní obraně ze strany účastníků pochodu.

Průvod dále pokračoval uličkami Starého Města na Mariánské náměstí k sídlu Magistrátu. Odtud pak se pak po několikaminutové zastávce vydal na Václavské náměstí. Zde přibližně 15 osob začalo vrhat dlažební kostky proti výloze bufetu McDonalds, který se nachází v dolní části náměstí. V tento moment se členům zásahové jednotky podařilo chytit jednoho z opozdilých se vrhajících. Smýkali s ním po zemi, kopali ho, tloukli obušky a nasadili pouta. V ten moment někdo z militantů zakřičel: „Hele, pojďte mu pomoct". Policisty odehnali a zadržený utekl i s pouty za zády.

Průvod pokračoval do Vodičkovy ulice kde postupně vzaly za své výlohy KFC, skinheadského obchodu Černá můra (v tisku prezentováno jako obchod s textilem), McDonalds a řeznictví, kde se bohužel několik idiotů neubránilo pokušení sebrat z rozbité výlohy několik salámů a konzerv, aby tím následně zdiskreditovali politicko-etický význam násilných činů jako prostředku politického nátlaku a dalo tak médiím oporu pro úvahy o rabující lůze. I když osobně s přímými akcemi nesouhlasím, uvědomuji si, že v tomto konkrétním případě má jedna rozbitá výloha z mediálního hlediska a z hlediska vyvolání následné diskuse mnohem větší cenu než pokojné shromáždění a tisíc rozdaných letáků.

Global Street Party 98 PragueGlobal Street Party 98 Prague

Mimochodem, před několika dny jsem si v aule Vysoké školy ekonomické všiml plakátků zvoucích na jakousi studentskou diskusní konferenci, jejíž nosné téma má být globalisace a problematika ekonomického vlivu nadnárodních koncernů. Ostatně takřka ve všech seriozních tiskovinách byly publikovány příspěvky které se tímto zabývali. Zajímalo by mě, zda by se podobné věci objevily, kdyby pár týdnů nazpět nelítaly Prahou dlažební kostky. To je myslím dostatečně výmluvná odpověď na otázku, zda mají přímé akce nějaký význam.

Když jsem se ve Vodičkově pokochal dílem zkázy, šel jsem si zatelefonovat do nedaleké telefonní budky. Když jsem telefonát ukončil, zpozoroval jsem jak se najednou ze všech stran řítí policejní auta, antony, policisté ze zásahové jednotky v macho oděvech, neprůstřelných vestách a helmách, klasičtí policisté, městští policisté, policisté v civilu a psovodi s německými ovčáky a rottweilery. Naivně jsem se domníval, že když nebudu utíkat ani na sebe jinak upozorňovat, celá záležitost se odbude maximálně legitimováním mé osoby. Následující hodiny ukázali jak jsem se mýlil.

V momentě kdy policisté běželi kolem mě, jeden z nich se oddělil, vytáhl mě z budky, hodil na zem, udeřil tonfou přes krk a řekl mi, abych nezvedal hlavu, jinak že mi jí ustřelí. Připomínám, že od poslední vržené dlažební kostky k mému zadržení uplynulo minimálně 15 minut. Ležel jsem obličejem k zemi, bál se a poslouchal jak okolo mne policisté mlátí lidi. Po asi deseti minutách jsem byl postaven a jakýsi mladý policista se zásahovky mi nařídil, abych si vyndal všechny věci z kapes.

Když jsem tak učinil, policista se jimi (kapesník, doklady, tužka, diář, peníze, klíče) prohrabal a poručil mi, abych se otočil ke zdi s rukama nad hlavou a začal mě prohledávat. Po chvíli šmátrání v mých kapsách mě udeřil, otočil a ukázal mi krabičku od filmu se zelenou hmotou evidentně rostlinného původu. Pravděpodobně se jednalo o marihuanu. Pro úplnost dodávám, že mi nepatřila. Na otázku policisty: „A jako čí je tohle. „jsem odpověděl, že nevím. tato odpověď ho překvapivě uspokojila a dál se celou věcí nezabýval. Domnívám se, že policista pouze nacvičoval eskamotérský trik, jakým bude po 1. 1. 1999 vytahovat drogy z kapsy lidem, kteří budou policií tímto způsobem kriminalizováni.

Všem zadrženým napsali na ruku číslo (já byl No. 9) a postupně je odváděli do antonů. Cestou k němu jsem měl možnost poprvé si policisty pořádně prohlídnout. Například viděl jsem dva z nich jak stojí rozkročeni nad výkopem a mlátí do něj dřevěnými, červeno-bílými latěmi kterým byl výkop patrně ohrazen. Dále jsem si všiml, že ti z policistů s nejmilitantnější vizáží neměli obušky, ale jakési klacky z tvrdého dřeva evidentně domácí výroby. Pěkná ukázka toho, jak někdo spojí svého koníčka (práce se dřevem) a své povolání.

Dále jsem zaznamenal přítomnost policistů s dlouhými puškami s dalekohledem. Prý se jednalo o Protiteroristickou brigádu Ministerstva vnitra ČR, která může zasáhnout pouze se souhlasem předsedy vlády, přičemž o této okolnosti se v médiích neobjevila ani zmínka. Když nás narvali do antonu, jeden člověk s natékající rukou se dožadoval lékařského ošetření. Byl vytažen, zmlácen, zkopán a mlácen hlavou o zeď se slovy, že tady má doktora.

Když nás převezli na policejní služebnu v Bartolomějské, po jednom nás v hlubokém předklonu, abychom nic neviděli, odváděli dvě patra pod zem. Takřka na každém druhém schodě stáli policisté, kteří nás s nadávkami mlátili a kopali do zad, žeber a ledvin. Nacpali nás do jakési chodby a přinutili nás klečet u zdi s rukama za hlavou. Kdo se pohnul nebo se snažil najít si pohodlnější pozici byl okamžitě napaden a zbit.

Nejvíce pozornosti věnovali policisté klukovi, který původně přijel do Prahy na jakýsi punkový koncert, ale měl tu smůlu, že byl osloven reportéry TV Nova a na dotaz co se děje, jim odpověděl, že se jako vytloukaj nějaký výlohy a že policajti dostávaj na držku což je dobře. Policie si ho odvedla takřka přímo od kamery.
Dokonce zadržela i člověka, který přijel do Prahy až v 5 hodin ráno, tj. 8 hodin po skončení průvodu, ale policii se nelíbilo jeho nekonvenční vzezření. Mimochodem pokud si někdo ze čtenářů pamatuje na rozhovory s účastníky demonstrace 17. 11. 1989 na Národní Třídě, možná si vzpomene na malého, asi patnáctiletého kluka s brýlemi, kterého policie tam ztloukla.

Tenhle kluk a zadržený v 6 hodin je jedna a ta samá osoba. Později prý prohlásil, že jediné co se změnilo je to, že před devíti lety ho mlátili zamindrákovaní, pupkatí fotrové, zatímco dnes to byli svalnatí rambové. Když už klečení trvalo asi hodinu, strašně mě bolela rozbitá kolena a mě už nezabíralo to, že jsem se snažil na celou věc nahlížet jako na jakousi méně sofistikovanou formu jógy, požádal jsem, zdali si mohu dojít na záchod. Uchopili mě dva policisté a dotáhli na WC, kde jsem, z důvodu abych získal více času prohlásil, že nechci na malou, ale na velkou. Hodili mě na toaletu bez dveří a bez papíru a koukali na mě.

Když jsem si odmítl ulevit za těchto podmínek, vytáhli mě zbili, několikrát ně kopli do přirození, doporučili mi volit pana Sládka a dostrkali zpět ke klečícím. Po krátké době vyvolali moje jméno a číslo a odvedli do místnosti s několika policisty u psacích strojů. Zapsali si mé údaje a já požádal o telefon a přítomnost advokáta.
Nato mi policista v kožených rukavicích vrazil dvě facky a byl jsem odveden do cely, která vypadala jako klec v ZOO. Postupně v ní, na ploše 3 x 3 metry, počet osob stoupl na čísl 24. Nastala klidnější fáze posedávání, polehávání a povídání si, která trvala cca do 4 hodin kdy nás postupně převáželi na odběr krve do policejní nemocnice Na Míčánkách.

Když jsme na Míčánky přijeli, policisté otevřeli dveře antonu a mi jsme viděli a slyšeli jak příslušníci zásahové jednotky v pěti až osmičlenných skupinách velice brutálně lynčují a týrají namířenou pistolí zadržené. Pohled z okénka antonu na ztemnělý vlhký dvůr se skupinkou urostlých policistů, kteří mlátí a kopou do bolestí křičícího a svíjejícího člověka, byl regulérně ten nejhorší, jaký se mi za 21 let mého života naskytl.

Když tímto způsobem vyřídili předchozí anton, nasedli do něj a odjeli a přišli jsme na řadu my. Naštěstí „naši „policisté byli o poznání přátelštější a celá věc byla odbyta „jen „několika ranami a kopanci. Rozhodně se to nedalo srovnat s tím, jak ztloukli lidi z antonů předešlých. Po nedobrovolném odběru krve, foukání do přístroje na měření přítomnosti alkoholu v těle, chození po čáře sahání si na nos a podobných radovánkách nás převezli zpět do Bartolomějské.

Tam už panovala o něco uvolněnější atmosféra, protože se vystřídaly směny a bouchači šli spát. Okolo deváté hodiny jsem byl po sepsání protokolu propuštěn, z ničeho neobviněn, a utíkal rychle na taxíka.

Výsledek 64 zadržených, 25 obviněných (útok na veřejného činitele, výtržnictví, poškozování cizí věci), 9 lidí ve vazbě (8 po třech týdnech propuštěno, jeden ve vazbě doposud), jednomu ze zadržených nalezeny drogy v krvi (aneb zfetovaná lůza), několik žalob na policii, desítky stížností.


P. S. Pokud máte zájem, další street party by se měla konat poslední týden v srpnu. P. P. S. Díky všem lidem z HOST - Hnutí občanské solidarity a tolerance a z dokumentačního střediska pro lidská práva za duchovní podporu.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Viola Today : Filip Tomorrow : Valdemar After tomorrow : Vilém

Mezinárodní kampaň za Tibet
Michael C. van Walt Mezinárodní kampaň za Tibet

Přes milión Tibeťanů zemřelo za čínské okupace na následky mučení, hladu a během popra [ ... ]

Co je vaší závislostí?
Tomáš Sláma Co je vaší závislostí?

Samotný název tohoto preparátu vyznívá velmi pozitivně.

Gang-ala-Basta
Vlastimil Beránek Gang-ala-Basta

S názvem Gang-Ala-Basta, novým projektem na domácí hudební scéně, jste se doposud mohli sezn [ ... ]

Partií měniče spojit s Hyundai pro letošní největš...
Joe Bodia

Iker Casillas (Španělsko), Lukas Podolski (Německo), Giuseppe Rossi (Itálie), Karim Benzema (Fra [ ... ]

Sport: Mountainboard a Florbal
Eva Kolářová Mountainboarding

Před třemi lety vznikl v Americe nový - extrémní sport mountainboarding.

Americký DJ v Praze: Tim Otis
Petra Carter Tim Otis (foto: Radio 1)

Čekala jsem kluka s walkmenem, velkou kšiltovkou a v puse americkou žvýka [ ... ]

Skončí Cibulka v ruinach?
Jarka Fricová Cibulka, Praha

S Jakubem Špalkem nejenom o divadle...

David proti Goliášovi: Linux konkuruje Microsoftu...
Tomáš Partl Linux System

Hovorová čeština nabízí pro vysavač slovo „lux” na paměť kdysi prom [ ... ]

Ostatní články
Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.