fShare
0
Pin It

Docela nedávno jsem přemítal o tom, co mi ze všech dětských radovánek schází a po čem se mi z oněch, dnes již poněkud vzdálených, let stýská nejvíce. Odpověď na tuto otázku vyvstala v mé mysli téměř okamžitě - tím, co mi nejvíce schází je hra!

Schází mi hry, hříčky a zahrávání si - to je jisté. Schází mi schopnost ztratit se ve své fantazii a zcela se jí poddat. Schází mi hry nejrůznější - od těch klasických až po ty vysoce intimní, jejichž pravidla jsme nikdy nikomu nesdělovali a jež pro nás byly tím tolik potřebným tajemstvím.

Pak jsem si náhle uvědomil, že celý můj život je výslednicí jedné tajemné hry, jejíž pravidla mi nikdo nikdy nevysvětlil. Byla to bizarní hra se slovy. Bylo to krkolomné žonglování se zájmeny a jeho podstatou byla „kosmetická" rošáda, při které byla zaměněna dvě zájmena, a sice zájmeno „MY" za zájmeno „ONI" a naopak. Ujasněme si však výchozí podmínky, za nichž k této hře došlo.

Vyrůstal jsem v jedné ze zemí, které se nacházejí na jihu Evropy a které lze velmi stručně vymezit jako země balkánské. Toto vymezení činím s vědomím, že spíše než o geografické vymezení se dnes jedná o vymezení civilizačně psychologické. Jako dítě jsem vyrůstal v prostředí, které se při debatách, diskusích a polemikách o své vlastní podstatě označovalo (jak by také jinak) první osobou plurálu, čili zájmenem „MY".

Ke konci osmdesátých let se však „cosi" začalo měnit a někteří z „NÁS" patřili najednou do kategorie „ONI". Dělo se tak zatím „pouze" podle „národnostního a religiózního" paklíče (užití slova klíč se mi jeví jako vysoce vulgární...). Netrvalo dlouho a končiny mého dětství se rázem staly pohostinným domovem pro krvavou válku, v níž někteří z „NÁS" beztrestně a otevřeně zabíjeli „JE". Ty samé „JE", kteří ještě nedávno patřili do kategorie „MY".

Tím však lingvistické rošády neskončily. Někteří z „NÁS" nesouhlasili s tím, že jiní z „NÁS" zabíjeli „JE". Důvod nesouhlasu byl zdánlivě logický a transparetní - někteří z „NÁS" jednoduše nepovažovali zabíjení a teror za přirozený stav věcí, vlastní civilizovanému společenství zástupců druhu HOMO SAPIENS SAPIENSIS (pojmu, jenž se zanedlouho ukázal být značně ohebným, ohybatelným a někdy bohužel i naprosto iluzorním...).

K tomu, aby bylo možno provést zájmennou rošádu, je třeba „věci" poněkud připravit. Jedná se přeci jenom o dělení a vymezování, jedná se o klasifikaci a nové zařazení. Je to vyjímečná chvíle, kdy se „národ" šikuje a připravuje ke konečnému zúčtování s „NIMI", kteří ještě docela nedávno byli „NÁMI". Je třeba vytvořit atmosféru blížícího se biblického trestu, a to podle schématu aluze-iluze-tenze-gradace-katarze.

V takovéto atmosféře je pak možno vymítit všechna zájmena a ponechat při životě pouze dvě z nich, a sice již zmiňované „MY" a „ONI". Pro úplnost dodejme, že od nynějška bude mezi těmito dvěma pojmy stát výlučně pojítko versus. Co však s těmi z „NÁS", kteří s „NÁMI" nesouhlasí? Nelze pro ně vytvořit žádnou kategorii, a to prostě proto, že všechny kategorie kromě kategorií „MY" a (vs.) „ONI" neexistují. Odpověď je nabíledni - je třeba provést další decentní lingvisticko sociologicko demografickou korekci.

Koneckonců - ti neposlušní „NÁM" byli přiděleni při prvním dělení na základě národnostního (pa)klíče a každý dobře ví, že napoprvé se všechno nezdaří podle představ - je třeba provést druhé dělení. Znovu je zapotřebí navodit atmosféru blížícího se osudového zlomu v dějinách „národa". Někteří z „NÁS" se znovu se uchylují ke schématu aluze-iluze-tenze-gradace-katarze, tentokráte však zaměřených do „vlastních" řad.

Netrvá to nijak dlouho. Dokonce si toho ani nevšimnete a jste jediní, kdo na sobě nepozoruje žádné viditelné změny. Ale ostatní kolem vás je zřejmě vidí. Už nejste „MY", už jste „ONI"... Přesně takto se i ze mne a z celé mojí rodiny jednoho krásného dne stali „ONI". Lidé, s kterými jsme se znali desetiletí, naši sousedé a známí - spousta z nich byla najednou na tom druhém břehu nepřekonatelné lingvisticko-ideologické řeky. Padlo jasné rozhodnutí - ježto již nejsme (a hlavně ani nechceme!) být součástí kategorie „MY", nezbývá než zabalit svých pět švestek a vydat se na cestu...

Ocitli jsme v České republice tedy především proto, abychom mohli zůstat sami sebou. Ocitli jsme se zde s nadějí, že za sebou jednou provždy zanecháme (ne)osobní zájmena.

Od jisté doby mne vždy zamrazí, když slyším pokus o katalogizaci omezenou na „MY" a „ONI". Ve světě se denně vyhlásí nejedna válka. Snad jednoho dne někdo vyhlásí válku i hloupým lingvisticko psychopatickým kotrmelcům, (ne)osobním zájmenům, schématům aluze-iluze-tenze-gradace-katarze a pokusům poštvat proti sobě zástupce druhu HOMO SAPIENS SAPIENSIS. Jestli se tak nestane, bude třeba vedle korekce spousty pojmů zapřemýšlet i nad korekcí tohoto posledně jmenovaného...

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Evženie Today : Vojtěch Tomorrow : Jiří After tomorrow : Marek

Dr. MAX - MAXimální pohoda
Jarka Fricová

Je to soustavný boj o zákazníka.

Něco málo o DJ Incognito
Eva Kolářová DJ Incognito

THINK: Stál jsi u zrodu rádiové stanice Stancija 2000, jsi jejím residentním DJem a vedeš lite [ ... ]

Evoluce v hlavě
Think Magazine Aztékové kouření

1621 - Sir Richard Burton doporučuje ve svých lékařských listech nazvaných Anatomie melancholi [ ... ]

Americká historie X
Michael KyselkaAmerická historie X

Americká historie X Je těžké sledovat titulky k filmu Americká historie X, aniž by si člově [ ... ]

Tobiáš Jirous
Petra Matušinová Tobiáš Jirous

Tobiáš: Pamatuješ si ještě jak jsem ti kdysi dávno, v Terminal Baru, říkal, že bych si cht [ ... ]

ROZHOVOR: HERE, aneb Valerie Chauvey, Zdeněk Marek...
Eva Kolářová Kapela Here

Vyškovská kapela Here se na domácí hudební scéně objevuje již [ ... ]

Pode Bal: Umění?
Jarka Fricová Pode Bal: Umění?

V galerii ve Špálově ulici v Praze probíhala v lednu 2000 za podpory společnosti Budvar výstav [ ... ]

Starověké předvídání budoucnosti
Lucie Výborná Runy: Starověké předvídání budoucnosti

Runy jsou pradávným způsobem, jak zjistit, co pro vás přichystal osud. Umožní vám nahlédnou [ ... ]

Ostatní články