MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Status Quo „Status quo", neměnný stav věcí, který brání v tom jaké by věci být mohly. Status quo, který živý monstra organizací jež nás vyčerpávají. Který zabijí lidi a omezuje představivost, znehodnocuje umělce, manipuluje duchovnem a dává mu jen okrajový význam. ...

Pin It

Deprese sužuje milióny lidí na světě přímo a další milióny příbuzných a přátel svých obětí nepřímo.

Ať už její příčina pochází odkudkoli, ať už má nějaký fyzický základ nebo je jenom problémem duševním, končí až ve dvaceti případech sebevraždou. Vincent van Gogh, Virginia Woolfová, Jack London, Ernest Hemingway, Sergej Jesenin a Vladimír Majakovskij, který Jeseniovu smrt krátce před svou vlastní sebevraždou ostře odsuzoval.

Nelze jim nic vyčítat, stejně tak jako nic nevyčítáme obětem rakoviny. Léčitelem může být čas, medikamenty, v mnohých případech hospitalizace. Ovšem dobrat se pomoci a účinné terapie je záležitost ne-li nemožná, pak alespoň velmi obtížná. Oblast psychoterapie, ať už profesionální nebo alternativní, je v naší zemi stále v plenkách.

Deprese je nemoc záludná a velmi těžko popsatelná těm, kteří ji neprožili. Má svoje fáze, takže velmi často dochází k tomu, že když se vám podaří nalézt terapeuta, na kterého se chcete obrátit, má zpravidla dlouhý list čekajících klientů a může vás přijmout až za několik týdnů.

Velmi jednoduše se pak stane, že překonáte krizi a k terapeutovi se dostanete ve fázi, kdy jsou ty nejmučivější pocity ve vašem mozku utlumeny. Deprese je záludná, vymazává paměť, po záchvatu po sobě mnoho stop nezanechá. Pokud ano, jsou symptomy velmi těžko popsatelné, během jejího útoku nevíte moc o tom, co se s vámi skutečně dělo. Terapeutovi se pak můžete jevit celkem v pořádku.

Moje vlastní zkušenost s depresí byla dlouhá a úporná, zoufale jsem hledala útěchu, visela jsem na rtech lidem, kteří depresí někdy prošli a hltala jsem knihu Williama Styrona: Viditelná temnota (Memoáry šílenství). Pan Styron trpěl vážnou depresí a symptomy, které popisuje mi přivodily úlevný smích, neboť tak moc připomínaly mé vlastní. Zoufale jsem se radovala, že v tom nejedu sama.

„Pomalu jsem přicházel na to, že temné mžení hrůzy, které deprese vyvolává záhadným způsobem - absolutně se vymykajícímu normální zkušenosti - na sebe bere kvalitu fyzické bolesti. Jsou to ďábelské útrapy, z nichž není úniku a je docela přirozené, že se oběť začne obírat neodbytnými myšlenkami na zapomnění."

Moje deprese měla fyzický původ. Měla jsem nějaký útvar na mozku. Prodělala jsem vážnou mozkovou operaci. Lékařská zpráva zní: „Není zcela jasné, co bylo operováno." Ale o to nejde. Před i po operaci jsem procházela stavy hrůzné deprese. A hledala jsem v Česku pomoc...

Před operací...
Co uděláte jako první, když se vám něco divného děje? Řekněme, že navštívíte obvodního lékaře.

Vysvětluji tedy své obvodní lékařce, že nemohu ležet ani chodit, že mě drtí nevysvětlitelná úzkost bez příčiny, že mi celý svět připadá pod vodou nebo za sklem. Starší paní se tváří shovívavě a tvrdí mi, že jsem přepracovaná. Předepisuje mi diazepam. Bráním se proti tomu, nechci být utlumená, chci najít příčinu. Odesílá mne za obvodním psychiatrem. Doktor středních let sedí v malé tmavé místnosti a zapisuje do psacího stroje, aniž se na mne podívá. Sedím zelená a zhroucená v židli vedle stolu a snažím se vypadat příčetně. Jméno, data, rodiče, nemoci v dětství.

„Jste alkoholička?"

Ničemu se nejsem schopna divit. „Ne."

„Kolikrát jste byla na přerušení těhotenství?"

Tentokrát jsem i ve svém zbědovaném stavu překvapená: „Jak to souvisí?"

Neodpoví mi, neboť mu na stole zazvoní telefon. Stále mi nevěnuje ani jediný pohled. Klábosí s jakousi známou, kterou nazývá miláčkem a diskutují problémy jejího pubertálního syna. Když zavěsí, zapomene na moje interrupce a zeptá se, jaká je moje rodinná situace. Vše je v pořádku, žádný zvláštní stres, děti i partner fungují v rámci běžné normy. Milujeme se.

Pan doktor zafuní, zřejmě má astma a neví, na co by se dále ptal. Takže mi znovu doporučí diazepam a uvažuje i o pobytu v bohnickém blázinci. Přistupuji na diazepam a souhlasím s příští návštěvou za tři týdny. Státní zdravotnické zařízení.

Beru diazepam, spím a spím a spím, když se probudím, sedají na mne supi a klovou do mého těla. Zaživa. Přemýšlím o sebevraždě a probírám v hlavě, kdo z přátel mi půjčí revolver. Nic už mne nezajímá, rodinné vazby a všechny kontakty jsou v této fázi bezpředmětné. Chci umřít. Dokážu se svěřit příteli, který přemýšlí o alternativní léčbě. Najdu terapeutické centrum pro lidi se závislostmi, pro lidi s osobními a partnerskými problémy, s aplikací hypnózy, probíráním minulých životů a uvolňováním čaker.

Příjemná žena se mne chvíli vyptává na rodinné poměry a na minulost a vyjádří se v tom smyslu, že na mne musel mít donedávna někdo velmi špatný vliv. Patrně nějaká žena. Zoufale jí chci věřit, takže to hodím na svoji přítelkyni, se kterou jsem se právě rozkmotřila. Pak mi nabídne terapii kyslíkem a etnickou hudbou. Třicet minut za tři sta korun. Přijímám. Lehám si na postel v místnosti s vonnými tyčinkami a nasazuji si kyslíkovou masku. Relaxuji a mobilizuji poslední zbytky své vůle, abych se přesvědčila, že to bude lepší.

Asi se cítím o něco lépe, těším se tedy na další drahý kyslík za dva dny. Doma přemýšlím, co a proč se děje a intuitivně mě napadne, že mám asi nádor v hlavě. Jdu to navrhnout obvodní lékařce, ale jsem znovu místo na vyšetření hlavy odkazována do Bohnic. Řeknu to tedy kyslíkové ženě, která si už nepamatuje, o čem jsme předtím hovořily, ale domněnku, že mám nádor, zamítá tím, že tam nic nevidí a necítí. Hmm. Strčí mne znovu pod kyslík bez dalších velkých řečí a vybere si tři stovky. Další schůzka za dva dny. Ale mezitím dostanu záchvat. Velký. Večer doma.

Zdá se mi, že v příští vteřině padnu a zemřu. Točí se mi hlava, syn mě polévá studenou vodou. Apeluji na děti, aby použily umělé dýchání, až budu v bezvědomí. Volám záchranku a ta mě odkazuje na místní pohotovost. Jdu tam, nikdo se moc nevyptává, moje podezření na nádor v hlavě neberou na vědomí, dostávám injekci a další předpis na diazepam. Vezmu si koňskou dávku a alespoň chvíli je mi všechno jedno. Pak si ale opět zoufám a chvílemi agresivně křičím na všechny okolo.

Intermezzo...
Napadne mne přítelkyně. Doktorka na interním oddělení v nemocnici v malém městě. Jedeme ji navštívit. V autě jsem v mrákotách. Okamžitě mě hospitalizuje a konečně provedou počítačovou tomografii mého mozku a najdou velký útvar, který by tam neměl být. Tak velký, že způsobuje značnou kompresi mého mozku.

Hrozí mi, že umřu. Jsem odvezena do Prahy Na Homolku a výborný neurochirurg mi během osmihodinové operace zachrání život. Co by se stalo, kdybych neměla onu přítelkyni? Kolik lidí bez takových přátel skočilo z Nuseláku? Zkoumal někdo potom jejich mozek? Co když tam také měli nějaký neznámý útvar?

Po operaci...
Tři dny strávím v uměle udržovaném bezvědomí na dýchacích přístrojích, neboť na mne po operaci zaútočilo sedm epileptických záchvatů. Když se probudím, nemohu mluvit a trpím úplnou ztrátou paměti. Po výborné péči personálu v nemocnici Na Homolce jsem po několika dnech propuštěna domů s pooperačním traumatem a přetrvávající depresí. Teď už jsou moje problémy skutečně jenom duševní.

Neznámý útvar tlačící na mozek je pryč. A přede mnou dlouhé období útrap a opětovných útoků deprese. Jdu po chodníku a napadá mě, že až stoupnu na příští dlažební kostku, zblázním se. Držím se příčetná jenom silou jakési pohmožděné vůle a znovu mi nezbývá než hledat pomoc. Navštěvuji nejdříve profesionála. Tentokrát je to psychiatrička. Pláču na gauči a nedokážu přesně popsat svůj problém. Alespoň se na mne dívá a poslouchá moje nářky. Nakonec usoudí, že jsem závislá na svém partnerovi a pozve mne na další sezení.

Nemám na to trpělivost, to je asi moje chyba. Tyhle věci patrně trvají. Ale ona mi to nevysvětlí. Zkouším psychologa. Známá osobnost, dlouholetá praxe. Úspěšně provedeme testy IQ a pohovoříme si o možnosti minulých životů. Dozvím se, že jsem asi byla závodníkem Formule 1 nebo lovcem lvů. Diagnóza: Bez zvláštních potíží. Není co léčit. Cestou domů musím vystoupit z tramvaje, abych se nadýchala vzduchu a nesekla sebou ve voze.

Sedím na lavičce a opět si zoufám. Doma mám večer záchvat deprese podobný tomu před operací. Třesu se, bojím se, kroutím se úzkostí, mám křeče. Volám svému chirurgovi, který mě laskavým hlasem utěšuje, že je to pooperační trauma. Proč mě nikdo neupozornil předem? Doporučuje mi větší dávku antiepileptik, které mi předepsal. Na chvíli to pomůže. Usnu. Ale pronásledují mne nevídané noční můry. Pokračuji v hledání záchrany a navštěvuji alternativního léčitele. Chci a chci a chci věřit, že tohle bude to pravé. Upínám se k energii, kterou mi předá a už v čekárně si namlouvám, že cítím pozitivní vlny.

Vím, že léčitel je ve vedlejší místnosti a cítím, jak ke mně proniká to pozitivní. Pak ovšem zazvoní telefon a já léčitele slyším hovořit se ženou, která trpí sexuálními potížemi. Říká něco ve smyslu, že je to všechno na ní. A že nejdůležitější je víra. Líbí se mi to, protože chci, aby se mi to líbilo. Horší je, že když přijdu na řadu a snažím se popsat své problémy, neposlouchá mne. Opakuje mi to, co říkal ženě do telefonu. Mluví o víře. Ale já pevně věřím. Mám svoji představu o vyšší moci, o vyšší síle, o existenci něčeho transcendentního.

Mám vůli, chci se z toho dostat. Pozoruje mne dlouhým pohledem, procházím se před ním tam a zpátky. Problém zůstane nenalezen. Použije kyvadlo a doporučí mi přestěhovat si postel. Vrátím se domů, stěhuji nábytek, ale nic se nemění. Znovu zřejmě nemám dost trpělivosti. Ale deprese mě příliš zmáhají. Nevím.Trvá to nekonečně dlouho. Některé dny jsou lepší, fáze se mění, noční můry zůstávají. Zkouším znovu moji kamarádku doktorku z malého města. Zabývá se homeopatií a zná mne velmi dlouho a dobře. Dostávám homeopatické kuličky. Dva dny je to horší. Dva dny je to peklo. Ale pak... Úzkost začíná pomalu odeznívat. Kouřím k tomu trávu a snažím se relaxovat a mobilizovat svou vůli.

Čas ubíhá, cítím se příčetnější a příčetnější, stavy deprese a úzkosti řídnou. Končím na minimální dávce antiepileptik, které mi zůstanou na celý život. Co mi vlastně pomohlo a co mi vlastně bylo? Možná, že jsem často potřebovala pouze utěšit a ubezpečit, že se vše v dobré obrátí. Čekala jsem lidské pochopení, určitě i trochu toho pitomého soucitu. U profesionálních ani alternativních léčitelů to moc nefungovalo. Asi mají mnoho klientů a málo času. Lidské slovo pro mne mělo větší cenu než zlato. Je pravda, že jsem nebyla trpělivá, možná, že by některá terapie k něčemu vedla, kdybych vytrvala, ale nikdo mne nepřesvědčil.

Všechno, co se stalo, je to diskutabilní. Také je pravda, že jsem nezkusila všechno. Třeba holotropní dýchání a hypnózu. O těchto praktikách mohu mluvit jenom z doslechu. Kamarád, který holotropní dýchání vyzkoušel, si to pochvaluje. Zaváží vám tam oči, pustí rychlou muziku, v jejímž rytmu dýcháte a překysličujete si mozek. Celou dobu je u vás osoba, která vás hlídá, případně drží za ruku.

Dostanete se do stavu změněného vědomí, intenzivněji vnímáte své tělo a uvolňujete bariéry, které zakrývají váš problém - pokud nějaký máte. Opět, není to o jednom sezení. Kamarád tam šel jenom na zkoušku, chtěl si to prožít, neměl žádný akutní problém. Dostal se do jiného světa, tančil a veselil se. Přitom si uvědomoval, kde je, vnímal prostor a jeho pohoda byla ještě větší. Ale mluví o lidech, kteří plakali, zmítali se a naříkali. Zkrátka, máte-li problém, dýcháním se znásobí, vědomě si ho prožijete a postupně si odkrýváte čakry.

Dýchání otvírá tajné skryté komůrky ve vašem mozku. Kamarád je přesvědčen, že kdyby měl problém, holotropní dýchání by mu pomohlo. A hypnóza? Očekávala jsem krátkou zprávu, ale Ryška se do průzkumu hypnózy pustila s vervou. Přinesla mi článek, který nelze nepřipojit, i když trochu vybočuje z rámce předchozího povídání.

Naleznete ho na následujících stranách.

Od žádných terapií vás nechci odrazovat, i když mám špatnou zkušenost. Pokud máte lepší, budu moc ráda, když mi o ní napíšete. Nemáte-li zkušenost žádnou a máte problém nebo si chcete něco jenom vyzkoušet a nechce se vám hledat ona místa sami, kontaktujte naši redakc.


- Illustrace: Magdelena Pechová

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Ludvík Today : Bernard Tomorrow : Johana After tomorrow : Bohuslav

Profil skupiny: Eggnoise
Jen Maxa Eggnoise

Lékařství není určeno k tomu, aby vydělávalo peníze, ale aby [ ... ]

Zákon, drogy, společnost a ty
Petra Carter

Je čas jara a veselí, čas kdy plody přírody ukazují světu své nevyzpytatelné, okouzlující [ ... ]

COMPILATION - Everybody Dance, Remixed!
Keith Kirchner COMPILATION - Everybody Dance, Remixed!

Ačkoli zde najdete pár dobrých remixů populárních disko hitů, nepochybuji, že pokud to budet [ ... ]

Budoucnost se blíží
Joe Bodia Budoucnost se blíží

Počítače, které můžete nosit na sobě aniž by zatěžovali vaši krční páteř nebo vám s [ ... ]

MONSTER MAGNET - Power Trip
Keith Kirchner MONSTER MAGNET - Power Trip

Vypadalo to tak, že jsem smutněl nad stavem rocku v polovině osmadevadesátého a přemýšlel,  [ ... ]

DJ Tráva
Petra Matušinová DJ Tráva

Tráva letos oslavil svoje třiatřicátiny. Oslavil je parádní party v Roxy s těma nej DJs z  [ ... ]

Podprsenku jsem začala nosit od desíti let
Fatin Nazmin Podprsenku jsem začala nosit od desíti let

Bylo to ponižující. Byly tu ty... VĚCI, které trčely dopředu a vc [ ... ]

KOSHEEN - Resist
Vlastimil Beránek KOSHEEN - Resist

Bristol je jedním z nejdůležitějších měst pro vývoj britské h [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...