Rozhovor s Monikou Načeva a Láďa Pecha

Rozhovor s Monikou Načeva
Pin It

Na počátku bylo amatérské A Studio, následovaly dva roky v Brně v Ha Divadle a mezitím začala spolupráce s divadelním souborem Sklep, s nimi už hraje deset let (letošní sezóna se Sklepem pro ni však bude poslední).

V roce 1993 natočila s Pavlíčkem a s Tadeášem Věrčákem desku Možnosti tu jsou, po ní přišly koncerty Načevy (č. 1), skupinu doplnili Láďa Pecha a Michal Koval, stará kapela se zrušila a začala se připravovat nová deska Nebe je rudý, a tak vznikla Načeva (č. 2), a nakonec rok 1998, nové změny a deska Mimoid.

THINK: Mohla by jsi popsat, jak jsi dělala desku Mimoid a jak to vůbec všechno vzniklo?
MONICA:
No, vlastně po natočení desky Nebe je rudý jsme s kapelou asi rok a půl dělali koncerty a přemýšleli jsme o nových písničkách. Jezdili jsme - byli jsme dvakrát v Pacově v jižních Čechách v takovém ateliéru u naší kamarádky Jany Hruškové, která nám to zajistila - no a tak jsme přes jamy a různé sedánky zkoušeli vymyslet nové věci. Některé z nich jsme potom hráli na koncertech a chtěli jsme z nich vlastně udělat základ desky. Potom jsme v září získali všechny ty přístroje od Bontonu a chtěli jsme začít točit, ale do toho jsme se rozpadli, protože Carlos s Martinem měli pocit, že by deska měla být směřovaná někam jinam. Bylo to takové jemné nedorozumění mezi námi. Další důležitá věc - hned na začátku jsem na natáčení přizvala Guse, aby nám pomohl a nějak to obohatil, a tím se to také nasměrovalo. Někam jinam. To je historie od začátku, že?

A s Gusem jsme udělali takovou první spolupráci na kompilaci pro časopis Živel a to předělávku písničky Místo z Nebe je rudý, a to také rozhodlo, jak by asi mělo vypadat natáčení a práce na desce. Pak během natáčení odešel Michal, a tak jsme vlastně s Láďou zůstali s Gusem sami a dotáhli jsme desku do konce.

THINK: Měla jsi nějakou představu, když jsi tu desku začala dělat, že se to bude vyvíjet tímhle směrem?
MONICA:
Neměla, neměla. (smích) Bylo to hodně zvláštní, protože jsem vůbec nevěděla, jak ta deska bude vypadat a kdo na ní bude dělat. Bylo to ze začátku dost pomatené, ale potom se to vytříbilo. Oni se začnou míhat různé nápady a jak mluvíš o tom s lidmi, se kterými to děláš, tak to prostě nějak vyjde. Ještě se tam také objevili dva další lidé.

LADA: To jsou dva sympatičtí mladí lidé z Liverpoolu, Mally a Joe, a ti sem jednou přijeli navštívit Martina Žárovku. Dali jsme se s nimi do řeči a vylezlo z nich, že to jsou dva muzikanti, kteří mají v Liverpoolu svoje studio, kde točí muziku. Strašně je zajímalo, co děláme tady, tak jsme si dali dole v hospodě ještě s Gusem pivko a za dvě noci jsme udělali takovej jam, ze kterého jsme potom tahali hodně materiálu. První byly hlavně spíš ambientní věci, které posloužily jako třeba různé kytary a spacy zvuky, které jsme potom používali, i když oni asi za týden odjeli - ale prostě byli tady až do té doby, než jsme to dohráli.

Taky kromě Guse jsme jednu dobu dělali s Dušanem z Ohm Square, což byla strašně dobrá nakopávačka v tom smyslu, že nám s Monikou opravdu vysvětlil spoustu věcí, co se týče ovládání mašin, takže jsme na tom pak mohli začít dělat sami, což jsme do té doby neuměli.

THINK: Učili jste se za procesu...
LADA:
No, jasně. Takže fakt, z mé strany obrovský dík Dušanovi. A s Gusem se prostě taky dělá v pohodě. Je to osobnost a tou prací mě taky moc nakopl.

MONICA: Pro mě to začalo být hrozně zajímavé, když jsme zůstali jenom ve třech. To, jak jsem dělala zpěv a dohromady i nějaké nové texty - zapochodu - že jsem to neměla vlastně moc předpřipravené. Tedy kromě těch písniček, co jsme měli nahozené z Pacova, a které jsme už dělali na koncertech. Musela jsem se dostat úplně dovnitř, abych byla vážně schopná zpívat jenom s bicími. Musela jsem úplně jinak pochopit rytmus zpívání a vůbec pocit té muziky, protože to bylo najednou něco jiného, než jsem byla zvyklá doposud dělat s nástroji - víš, jako že zpíváš s melodií klavíru nebo jiného zvuku - a tady najednou jsem zpívala s Láďovými loopy živých bicích, které byly předtočené ve studiu Hostivař.

LADA: Snažili jsme se používat naše zvuky, pokud možno živě udělané. V Hostivaři jsme přetočili bicí, byli jsme tam dva dny někdy na podzim, ještě před tím, než se dělal s Gusem výběr. Takže jsme měli v harddisku bubny i všechny audio stopy, ze kterých jsme pak čerpali. Třeba jsme poslouchali, vybrali jsme si nějaký zajímavý moment, ten jsme nasamplovali, a pak si s tím různě hráli. Nakonec už tam ta věc ani nemusela být - prostě se od něčeho odrazíš, a pak se dostáváš k nějakýmu útvaru, který všem vyhovuje.

THINK: Od minulé desky je to veliký krok - myslíš, že to v budoucnu bude pokračovat podobně?
LADA:
Já to vidím tak, že bych ani jinak nemohl pracovat. Tu největší svobodu máš právě tímhle způsobem, jsi co nejmíň omezený. Strašně fajn je, když neplatíš frekvence v nějakým šíleném studiu, které je neosobní. A navíc máš určitý čas - od kdy do kdy - třeba měsíc a musíš tam rychle něco potit. Prostě jedině doma nebo třeba na chalupě a tak, mít svoje studio a dělat si tam věci.

MONICA: Pro mě to bylo strašně zajímavé a důležité - to jsem si uvědomila, že by mě do budoucna bavilo -, že jsme tu desku natáčeli v bytě, kde se žije, kde žije víc lidí. Ten byt tu má svůj život, lidé přicházejí a odcházejí, někteří tam bydlí, a to všechno tě ovlivňuje. Třeba když jsem vymýšlela nějaké texty - v tom bytě žiješ a rovnou i pracuješ. Bylo to pro mě hrozně živé a takové veliké psycho. (smích)

(Káča, jedna z obyvatel bytu přikyvuje: Bylo to moc krásné období pro nás pro všechny.)

THINK: Prolíná se ti to nějak s osobním životem? Musí to být dost náročné pracovat doma...
MONICA:
No právě, ale já jsem si uvědomila, že takhle to fungovalo už při Nebe je rudý. Hodně jsme si s klukama rozuměli a hodně jsme tu muziku dělali po bytech - u Martina a tak. To bylo také nahozené už tenkrát. Ale pak jsme šli do studia mimo Prahu, kde jsme si udělali svůj zajímavý space pro tu desku, ale pořád tam byl ten cizí prvek, Pavlíček, majitel studia a ten zvukař. A teď tohle byla opravdová svoboda. Ale vždycky, když si na něco přijdeš, tak je to ze začátku těžké, protože člověk musí vydejchávat ty změny. Nezbláznit se z toho, protože je to náročné. Já si myslím, že stálo za to, vydržet těch sedm měsíců, já jsem s výsledkem spokojená. Myslím, že tam je ta atmosféra i ty texty, že to všechno zapadlo dohromady.

Monika NačevaMonika Načeva

THINK: Jak se ti pracuje pod časovým tlakem? Myslíš, že by jinak ta deska trvala daleko déle?
MONICA:
No to určitě. Jak říkám, my jsme to dělali sedm měsíců, což je docela dost dlouhá doba na to, aby to člověk dal dohromady. Ale zase to nebyl tak šibeniční tlak. Bylo taky dobré, že to trochu posunula i firma. Ta deska vlastně měla vyjít dřív, ale došlo k nějakým změnám - spojování Sony s Bontonem - takže jsme měli ještě víc času a to nám, myslím, taky dost pomohlo.

THINK: A jak vznikly texty?
MONICA:
Měla jsem pár textů hotových, to byly ty písničky, které jsme hráli už na koncertech, kde mi ještě Jáchym Topol něco napsal. No a potom už jsme nějak ztratili kontakt, protože měl hodně práce a má toho dost a já mu samozřejmě přeji hodně štěstí a jsem ráda, že je úspěšný. Takže jsem musela hledat i svá slova, nějaké jeho staré věci. Znovu jsem si přečetla Sestru, tahala jsem slovíčka a takhle jsem to dávala dohromady. Další element, kromě Jáchyma, který textově desku ovlivnil bylo to, že se mi během natáčení dostala do ruky kniha od Stanislawa Lema Solaris, ze které taky pochází název Mimoid, a že jsem potom také viděla od Tarkovského film, a to bylo hrozně silné a i silně propojené s tímhle tématem.

THINK: Láďo, ty když děláš písničku, jsi si vědom textu, který tam Monika zpívá?
LADA:
Jasně, v každém případě. Ty texty jsou tak silné, že už samy dávají nějakou atmosféru. Určitě. I když někdy jsme ani nevěděli, jaký ten text bude a Monika ho vytvářela až na základě toho, jaký z toho měla pocit. Vazba byla oboustranná, ale texty na desce jsou určitě hodně inspirativní.

MONICA: Já jsem třeba konkrétně jeden text psala tak, že jsem zaznamenávala nějaká slovíčka, která mně vyvstaly při poslouchání jejich práce a najednou mě napadlo celé téma a to už pak nějak jde samo, spojí se to a je to. Ale tohle jsem ještě nikdy předtím nezažila. Vůbec jsem do poslední chvíle nevěděla, co z toho vznikne. Pak se to seplo a bylo to.

THINK: Připravuješ videoklip?
MONICA:
Jo, jo. Příští týden se bude točit a hlavní zásluhu na tom má Nathalie Prévot, kterou jsem také potkala během natáčení. Je to francouzská výtvarnice, ukazovala mi kostýmy, které dělala pro divadlo v Mexiku, povídaly jsme si o tom a najednou jsme si hrozně porozuměly. A ona měla ten prvotní nápad na videoklip.

THINK: Jak jsi vybrala písničku?
MONICA:
Úplně instinktivně. Měla jsem pocit, že Tvůj úsměv bude ta správná, protože je nejkratší a nejjednodušší a průzračná a pro mě je důležité i to, že jsme ji udělali za tři dny. I když zrovna tenhle zpěv jsem měla hotov, už asi rok mám v hlavě i tu melodii, takže to bylo jednodušší. Myslím, že věci, které jsou hned, jsou nejlepší, a že výrazné bude i to obrazové zpracování.

THINK: Jak vznikl obal desky? Je tě těžko na té fotce poznat.
MONICA:
(smích) No. To je asi před sedmi nebo osmi lety... Charlotta, zpěvačka z Ohm Square mi řekla: „Jé, ty vypadáš úplně jak moje maminka, takhle si jí pamatuji z dětství," a byla z toho celá naměkko.

THINK: Co tam na té fotce děláš?
MONICA:
To je z takového dokumentárního filmu, který jsme dělali se Sklepem - Vítr fičí v pohraničí - po revoluci, ale ono to šlo jenom jednou, nemělo to divácký úspěch. Nějak to zaniklo. Ale pro mě bylo zajímavé se poprvé v životě dostat do prostředí rakouského pohraničí, kde byly v padesátých letech vysídlené rodiny. I po těch čtyřiceti letech tam jsou trosky a skrze domy prorůstají stromy. Pak se mi to všechno sepnulo, když jsem viděla film Solaris. Rozumíš, vyrůstala jsem v bolševické době a ta fotka je taková ze sedmdesátých let a vybral jí Martin Žárovka. Probíral fotkama, vybral tuhle, a pak společně s Jakubem Antošem udělali na počítači ten obal.

THINK: Máš speciální představu, jak by měl vypadat křest desky?
MONICA:
Měla jsem představu udělat křest v jiném prostředí - ne v nějakém zajetém klubu, který v současné době funguje, ale na nějakém zajímavém místě v Praze, kde by právě nějaký ten klub mohl být. Od přátel jsem se dozvěděla o bývalé čističce vody, krásné továrně v Bubenči, ale neshodli jsme se s jejím ředitelem. Potom jsem přes přátele objevila na Maninách bývalé studio a kino, kde je úplně skvělá akustika. Byla jsem se tam podívat, ty lidi jsou k tomu celkem přístupní, ale musím to projednat s firmou. Ještě nevím datum, ale hrozně ráda bych tam udělala party, kde by hrál hlavně Gus, kde by se promítal videoklip a kde by prostě bylo dobře vymyšlené prostředí.

THINK: Gus je členem Technical Support, hraje jako DJ, ovlivnila tě nějak jejich muzika, prostředí ze kterého pochází a způsob, jakým pracuje?
MONICA:
No určitě, všechno co jsi řekla. (smích) Samozřejmě. V muzice mě hodně ovlivnily jejich party. Nejdřív jsem se toho bála, a potom na jedné party se mi stalo, že mně to v hlavě nějak přeskočilo, uvolnila jsem se a poznala jsem něco úplně jiného. Gus mě hodně ovlivnil. Zažila jsem jednou party, kterou organizovali kluci z Ohm Square, bylo to venku v přírodě, Gus zrovna přijel z Londýna s novými deskami a najednou jsem začala muziku vnímat jinak. To mě hodně poznamenalo při dělání desky.

THINK: Ta deska je dost experimentální, myslela jsi při její tvorbě i na komerční úspěch? Záleží ti na něm?
MONICA:
No, to právě souvisí s tím, že tu muziku začneš najednou vnímat jinak a ona tě pohltí. Myslíš jenom na to. Já mám v hlavě místo vždycky jenom pro jednu věc, když chci dělat něco za sebe, něco vymyslet. Nemáš čas myslet na to, jaký to bude, protože to děláš teď a nemyslíš moc na budoucnost. Ze strany firmy bylo fajn, že nám nechali volnost a za celou tu dobu do toho nezasahovali. Z toho mám radost.

THINK: Spousta českých kapel zpívá anglicky - pro širší publikum. Ty jsi se vždycky držela češtiny. Proč?
MONICA:
Někdo zpívá anglicky, někdo zase při dělání muziky nepracuje jen z Čechy... Já si myslím, že čím víc kořenů, tím líp, a proto je dobré, že jsou tady Ohm Square a Hypnotix a že jsou kapely promíchané, že mají zpěváky z jiné země. Prostě je to můj jazyk a zatím moc neovládám jiný. Musím někam odjet, abych se naučila jiný jazyk.

Načeva CDNačeva CDTHINK: Jaké máš další plány? Budeš s tímto projektem dělat vystoupení?
MONICA:
On se na to každý ptá, asi to každého nejvíc zajímá. Já bych samozřejmě chtěla živě vystupovat. Je to úplně něco jiného, je to moc zajímavé a strašně mě to baví. Gus se teď ale vrátí do Anglie a druhý nejbližší je Láďa, tak uvidíme.

THINK: Co chystáš ty, Láďo?
LADA:
No taky, dělat muziku. Naučit se to ještě líp a jediná možnost, jak se to naučit, je pracovat s tím. Teď jsme zavření s Koogim na chatě, ve strašně hezkém prostředí mimo Prahu, člověk na to má klid a může se soustředit. Takže muziku.

THINK: Nestýská se vám po instrumentálním hraní?
LADA:
Stýská, stýská... vždyť já vlastně hraju s Ohm Square! (smích)

MONICA: Já zase hraju divadlo.

LADA: Taky jsem o živém vystoupení přemýšlel, i s Monikou jsme se o tom bavili, ale bylo by to asi náročnější. Už by to nebyla jenom taková kapela, ve které jsme hráli předtím. Určitě živé muzikanty, ale potom i jednoho člověka, který bude mít mix a určité efekty přímo na pódiu. Takhle s tím budeme pracovat. Také jsme mluvili o projekci. Třeba Orb v Jelením příkopě, to byl nákop, pro mě nejsilnější věc z festivalu byla jejich videoprojekce. Takže takhle to propojit, uvidíme.

MONICA: Když o tom přemýšlím, tak bych si taky představovala takové živé propojené vystoupení, kde by to byl pro lidi zážitek a zajímavé prostředí.

LADA: Nemít ty skladby hotové, ty skladby jsou rozdělané přímo na pódiu a ty můžeš naživo písně zkracovat nebo přidávat efekty jak chceš a vyvíjí se to přímo na místě. Aby každý koncert byl jiný, aby nás to bavilo.

MONICA: Prostě koncert musí být živý. Je to úplně něco jiného, točit desku, a potom to hrát lidem naživo.

THINK: Máš z poslední doby nějaký silný hudební zážitek?
MONICA:
Pro mě byl v poslední době nejsilnější zážitek Hypnotix na Cibulce. Takhle se mi to naživo hrozně líbí. Mají to propojené a funguje jim to. Dál se mi líbí, jak to dělají třeba Zion Train. To je podobné. Mají to jinak posunuté, ale ta energie z nich je opravdu jako z živého koncertu.

THINK: Chtěli byste na konec něco dodat?
MONICA:
Chtěla bych se vyjádřit k tomu novému drogovému zákonu. Myslím si, že je to krok zpátky, hrozná škoda a úplná blbost. Myslím si, že to ve spoustě zemí už vědí, i v tom nejšílenějším kapitalismu. Je to divná politika. Je to úlet, co se tady děje.

LADA: Je hrozné mít dobrého prezidenta, ale ignorantskou bandu v parlamentu a senátu. Víc se k tomu nebudu vyjadřovat, protože se ještě pořád nedokážu zbavit emocí.

THINK: Děkuji za rozhovor.


Foto: Martin Siebert, www.naceva.eu
Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Soňa Today : Taťána Tomorrow : Arnošt After tomorrow : Kvido

 
Odpolední směna Monkey Businessu
Ondřej Skalický roku skupina Monkey Business

Monkey Business se za jediný rok své existence katapultovali na vrcholek české [ ... ]

Sláva z druhé ruky?
Jarka Fricová Decline revival skupina v prahy

Chtě nechtě musím přiznat, že když jsme začali s naší výpravou za kapelami, které hrají  [ ... ]

Krátká historie rtěnky
Anna Koslová Krátká historie rtěnky

Jste-li dívka, pak ten nejlevnější způsob, jak vlastnit výrobek známé design [ ... ]

METALLICA - Garage Inc.
Keith Kirchner METALLICA - GARAGE INC.

V kariéře známé rokové kapely přichází čas, kdy jsou její členové nezastavitelně pos [ ... ]

ANDY SMITH - The Document
Keith Kirchner ANDY SMITH - The Document

Co mě nejvíc bere na albu „The Document” DJe Andyho Smithe z Portishead, nejšílenějšího m [ ... ]

Rozložený Harry (Deconstructing Harry)
Joe Bodia

Jednou do roka s přesností hodinek Woody Allen napíše, zrežíruje a obvykle i obsadí hlavn [ ... ]

Získejte kontrolu nad svými údaji
Lenka Sovova

Vzhledem k tomu, že žijeme ve světě digitálních technologií, kde se internet stal alfou i ome [ ... ]

Co přijde pak? Fotonová torpéda?
Jarka Fricová Co přijde pak? Fotonová torpéda?

Při rychlosti 297 873 kilometrů za vteřinu trvá slunečnímu světlu jen 1.4 vteřiny, než se o [ ... ]

NAČEVA - Fontanela
Vlastimil Beránek NAČEVA - Fontanela

Také svým dalším, v pořadí už čtvrtým albem Načeva do [ ... ]

Bigbit v rytmu osudů
Michael Kyselka Vladimír Mišík a Ivan Khunt

Vladimír Mišík a Ivan Khunt spolu hráli v kapele Flamengo a natočili "the" L [ ... ]

Quo vadis, musica?
Ryška Quo vadis, musica?

Miliony let se naše modrá koule pachtí po oběžné dráze a lidské vzpomínky spřádají vlák [ ... ]

Red Bull Mezinárodní DJský Workshop
Jan Babka Red Bull Mezinárodní DJský Workshop

Když DJ chodí do školy...