Kapela Here
fShare
2
Pin It

Vyškovská kapela Here se na domácí hudební scéně objevuje již od počátku 90. let.

S trochou zjednodušení bychom ji mohli označit za méně známou, avšak neméně krásnou, sestru Ecstacy of Saint Theresa.

Obě skupiny mají doopravdy nápadně mnoho společného. Prodělali obdobný hudební vývoj. Jejich první kytarově zvazbená alba byla takřka zaměnitelná. Později zaznemenaly obě skupiny určitý ohlas v zahraničí. V té době byl repertoár Here (zachycený na albu We are...) zasněně ambientní a poměrně experimentální. I EOST zněla ambientně, ale tam kde Here byli akustičtí, byla více elektronická.

Kde je EOST dnes, všichni jistě dobře víme. Here z posledních dvou let znějí mnohem více písničkově než dříve. Na promominialbech Trojka a Autumn Murmur kombinují kytarové postupy se samply, akustickými nástroji a éterickým dívčím zpěvem.

To vše zahaleno do současně znějícího zvuku. Napadají nás např. srovnání s Morcheebou. Doufejme, že se Here podaří brzy vydat regulérní třetí album a oslovit českého posluchače. Ochutnávka zní lákavě. -David Oplatek & Jan Vávra.

Před nedávnem jsem sledovala, jak se Jan P. Muchow v „Šedesátce" bil za propagaci dvou domácích skupin. Nabídla jsem mu prostor a hudebník, producent a člen kapely Ecstasy of Saint Theresa vám teď představuje jednu z nich; skupinu Here: „Myslím, že jsou nedoceněnou kapelou.

Tady se zbytečně popisují stohy papíru o kravinách, nesmyslných skupinách a interpretech a vedle toho existují strašně dobrý věci. Kdyby se jim dostalo stejné mediální pozornosti, jako mají ty nesmyslný kapely, tak by ten póvl smetly. Tady je uměle udržovaný svět popkultury, který se drží díky tomu, že masa nezná kompletní scénu."

JAN P. MUCHOW: Jak vás napadlo dát tuhle partu dohromady? Vím, že jsi studoval dvě vysoké školy, jednu z nich v Bulharsku.

ZDENĚK MAREK: Byla to výborná škola, kde studovali lidi z padesáti zemí světa, takže strašně moc muziky. Když jsem se vrátil zpátky na Moravu, založili jsem kapelu s bratránkem, který na rozdíl ode mne hrál už předtím. Improvizoval si s U2 a The Cure a tvrdil, že to jde. Bubeník, který s námi hraje dodnes, už tenkrát dělal undergroundové projekty. V životě nepochopím, jak jsme se trefili do té doby.

JAN P. MUCHOW: Hrál v tom roli rockový klub ve Vyškově, kterému jsi dělal promotéra?

ZDENĚK MAREK: Tak jsem přišel ke zkušebně a navíc klub sehrál obrovskou roli, co se týče posluchačů. Od začátku se tam hrály nové věci, na které se sjížděli lidé z celé Moravy. A pak jednou přišel brácha: Víš, že je v Praze kapela, která hraje podobně jako vy? Je to nějaká Ecstasy! To bylo v roce '90. O rok později přijela Ecstasy of Saint Theresa do Vyškova a nám to hrozně pomohlo, protože jsme se rychleji dostali do Prahy.

JAN P. MUCHOW: V roce '93 jste natočili CD pro Indies Records. Jak došlo k tomu, že jste podepsali smlouvu s vydavatelstvím, které v té době bylo možná renomovanějším, než je teď?

ZDENĚK MAREK: Písničky měly dobré nápady a bylo to z nich poznat. Nahráli jsme za dva dny demáč s osmnácti písničkami. Ale zvukově to bylo hrozný.

JAN P. MUCHOW: To byla zlá doba na zvukové efekty!

ZDENĚK MAREK: Tenkrát jsme hodně koncertovali, všechny akce za dvě tři stovky jsme sjížděli, vlakem a tak.

JAN P. MUCHOW: Poslechneš si někdy zpětně to, co jste v té době hráli? Myslíš si, že to bylo poplatné době?

ZDENĚK MAREK: Poslechnu. A řeknu si Ježiš, to je dobrý! Třeba tam mělo být něco jinak, ale nestydím se za to v žádném případě. Ale že to bylo poplatné době, je pravda. To je daň za první desku.

JAN P. MUCHOW: Stalo se po vaší první desce to, co člověk čeká, když vydá první album?

ZDENĚK MAREK: Měli jsme hodně koncertů, dostali jsme se do Anglie do BBC. Bylo to tak strašně rychlý, že sis to ani neuvědomil. A pak najednou pauza.

JAN P. MUCHOW: Jak jste se dostali do BBC?

ZDENĚK MAREK: Indies Records rozeslali hodně desek. Měli člověka v české sekci londýnského BBC. Vůbec neposlouchal muziku. Dostal do ruky čtyři CD a všimnul si našeho a díky obalu, který se mu líbil, si ho pustil a pozval nás. Zajímavé, protože BBC je trošku byrokratický moloch. Je to státní oraganizace, kde vám řeknou, kam máte jít na záchod, ale zapomenou říct, že všechny zásuvky jsou anglického typu.

JAN P. MUCHOW: Nás to napadlo.

ZDENĚK MAREK: Nás to nenapadlo!

JAN P. MUCHOW: Měli bychom vysvětlit podmínky, ty jsou důležité. Legendární DJ John Peel má od konce 60.let své stálé show na státním rozhlase BBC, což je ta nejposlouchanější stanice. Tenkrát ještě nebyly nezávislé stanice. Za ty roky si vybudouval šíleně uznávanou pozici. Každá kapela prošla jeho show.

Je to velká reklama. On si pozve kapelu, kterou si vybere, aby natočila exkluzivní záznam pro BBC. Ten se pak vysílá v show a případně ho později někdo vydává. Na natáčení jsi pozván třeba na desátou a do šesti večer máš nahrát tři čtyři písničky, které se pak smíchají a použijí v show. Čas běží, každý okamžik je důležitý. Nic moc, když najednou zjistíš, že ti technika nejde zapojit do zásuvek.

ZDENĚK MAREK: Tak se to uřezalo a šlo se do obchodu koupit anglický zástrčky. Všechno jsme to předělávali.

JAN P. MUCHOW: Ve všední den?

ZDENĚK MAREK: Byli jsme tam ve všední den.

JAN P. MUCHOW: To jste měli štěstí, my jsme tam byli v neděli... Váš záznam vyšel v Německu jako EP. Po tomhle poměrně velkém úspěchu jste si dali pauzu.

ZDENĚK MAREK: Pauza po vydání Peela byla nutná. Zpěvačka odešla do Shalomu, to byl celkem šok! Byli jsme unavený, asi jsme to psychicky přepískli. Ale zaplaťpánbůh zato, protože se to promítlo v druhé desce, která je hodně originální.

JAN P. MUCHOW: Byl to úplný střih toho před tím.

ZDENĚK MAREK: Je to úplný opak! Předchozí bylo založené na zvucích elektrických, další na akustických. Nejvíc si mi líbí Hartmanův výraz „primitivní symfonismus."

JAN P. MUCHOW: Jak písničky vznikají? Improvizujete nebo někdo přijde s nápadem?

ZDENĚK MAREK: Vždycky přijdeme s nápadem. S nápadem, který tam nakonec třeba vůbec není. Vypadá to jako improvizace, ale ani jeden zvuk tam improvizovaný není, je to „jako" improvizace.

JAN P. MUCHOW: Tahle deska vyšla i v Německu.

ZDENĚK MAREK: Vyšla v Německu a současně i u Indies s tím, že jsme použili různé mixy. A teď, jestli pánbůh dá, vyjde další. V dubnu se točí.

JAN P. MUCHOW: Teď mi řekni, jaký máte pocit z toho, co děláte za muziku? Jaký máš ty pocit z toho, když to člověk vyplivne na desku a nějakým způsobem se zhmotní? Sleduješ recenze a konfrontuješ je se svým názorem?

ZDENĚK MAREK: Stokrát si řekneš, že tě recenze nezajímají, ale vždycky je budeš číst. Taky si říkám, to je blbost, to mě nezajímá, ale zajímá.

JAN P. MUCHOW: Myslíš, že to má vliv na to, jak to děláš?

ZDENĚK MAREK: V podvědomí to mám určitě.

JAN P. MUCHOW: Mělo podvědomí vliv i při druhé desce?

ZDENĚK MAREK: Určitě ne!

JAN P. MUCHOW: A při následující to bude mít?

ZDENĚK MAREK: Zase ne, protože je tam odstup. Spíš funguje instinkt.

JAN P. MUCHOW: V začátcích jste byli na vlně současného dění v Anglii, spousta lidí to považovala za módní vlnu. Před pár lety to byl jungle, teď je to speed garage. Šli jste s dobou.

ZDENĚK MAREK: Teď už nejdeme.

JAN P. MUCHOW: Z vaší desky We are mám pocit, že je nadčasová, že nemá moc typický styl. Je to záměr?

ZDENĚK MAREK: Určitě to je záměr, ale takový neúmyslný nebo podvědomý. Záměr je, aby to nebylo v trendu.

JAN P. MUCHOW: Vím, že máte ve výbavě i sampler, ale naštěstí nepotvrzujete, že každý kdo má sampler, musí dělat taneční hudbu.

ZDENĚK MAREK: Taneční nikdy nebudeme.

JAN P. MUCHOW: Máš vůbec názor na taneční hudbu?

ZDENĚK MAREK: Neberou mě DJs, to se přiznám. Z hudby musím cítit srdíčko a z nich ho necítím. Nikdy jsem to neodsuzoval, někdy si zajdu na party, ale jsou mi bližší niternější věci. Třeba Dead Can Dance nebo Massive Attack, to jsou věci, které jsou strašně hluboké. Massive Attack nepovažuji za taneční kapelu, to je blbost. Nebo Tricky. Ty trip hopácký věci jsou víc s feelingem.

JAN P. MUCHOW: Je to v závislosti na tempu?

ZDENĚK MAREK: Asi je. Mám rád pomalejší věci. Tam víc cítím muziku nebo emoce muziky.

JAN P. MUCHOW: Ještě se vrátím ke skládání. Čím se liší způsob, jak vznikají věci teď a jak vznikaly dřív ty poplatné době?

ZDENĚK MAREK: Liší se, protože na desce má vždycky někdo větší autorský díl. Tomáš, v tu dobu kapelník a největší tahoun, dělal první desku skoro celou. A já jsem dělal We are. A na třetí to bude zase Igor. Vždycky tam je někdo, kdo má v tom momentě nejvíc síly. Má nejvíc síly a ještě to říká těm druhým, to je hrozně důležité!

JAN P. MUCHOW: Takže v kapele nemáte kapelníka?

ZDENĚK MAREK: Ne. S názory se obracíme na Tomáše, protože má potřebnou brzdu.

JAN P. MUCHOW: Jak to děláte při skládání nebo vůbec, když členové kapely jsou na různých místech, ty jsi v Praze, zpěvačka je z Francie a pracuje v Bratislavě. Jak to funguje?

ZDENĚK MAREK: Pátek, sobota, neděle zkoušíme. Všichni se sjedeme do Vyškova, máme tam dobrou zkušebnu. Ale je fakt, že nekoncertujeme, ne že by nebylo kde, ale protože u některých chybí vůle. Je pro ně smysluplnější být ve zkušebně a dělat věci, než odjet na koncert. Vždyť víš, co to je, poskládat a zapojit aparaturu, trvá to celé hodiny. Možná se to vyplatí, až pojedeme nějakou šňůru.

JAN P. MUCHOW: Jsou kapely, které nemůžou bez živého hraní být. Co je motivem kapely, která je víceméně všechny víkendy zavřená ve zkušebně a vystupuje dvakrát třikrát za rok?

ZDENĚK MAREK: Baví tě to, strašně moc! Rozumíš, my jsme asi po dvou letech hráli jazz, co je na „Trojce" a všichni jsme u toho začali řvát, bylo to nádherný! Rozjedeš to a pak 15 minut improvizuješ. Kvůli takovým věcem se vyplatí dělat muziku. Najednou cítíš, že ta místnost je plná energie. Ale na koncertě máš ten pocit kolikrát taky a ještě tam sálá i z lidí. Určitě ti taky kolikrát běhá mráz po zádech.

JAN P. MUCHOW: Jak vidíš pozice kapel z menších měst?

ZDENĚK MAREK: Já se strašně bráním brněnskému názoru na pragocentrismus. Brňáci vždycky zastávali názor, že funguje pragocentrismus a oni chudáčci jsou odklizení. Ale myslím, že to tak není. Lidé v Praze se znají jako v každém jiném městě. Jsou tady centra vydavatelství, důležitých časopisů, televizí a rádií a lidé spolu chodí do stejných barů, podniků a znají se. To je logické! Kdyby centra byla v Brně, bylo by to naopak. Takže pragocentrismus je úplně přirozený, já ho vůbec neodsuzuji. A že se o nás píše málo a nikdo nás nezná, to je spíš naše chyba, protože se o to mediálně nestaráme. Když slyším slovo pragocentrismus, tak mi naskakuje husí kůže!

JAN P. MUCHOW: Doporučoval bys mladé ambiciózní kapele, která chce něco znamenat, aby se přesunula do Prahy?

ZDENĚK MAREK: Ne, v žádném případě! Kdybychom my byli v Praze, byli bychom přirozeně poplatní okolním vlivům.

JAN P. MUCHOW: Co bys doporučil?

ZDENĚK MAREK: O kapelu musí být mediálně postaráno. A pak vůbec nevadí, že jsi někde v Dolní Lhotě. My rádi natáčíme, ale jen pro úzký okruh lidí kolem Rádia 1 nebo Rock&Popu, těm to dáme a tím to pro nás končí. Což je ta chyba. Ale já to nedokážu nabízet.

JAN P. MUCHOW: Vaše muzika se líbí i ve světě, jedete do Anglie, podepíšete smlouvu v Německu, vydáte tam dvě desky. Jak to cítíš, když vidíš, že domácí média a vydavatelství se vám ani neozývají? Na druhou stranu jsou lidé, kteří sem za vámi přijedou, podepíšou smlouvu a chtějí vás vydat. Co si o tom myslíš?

ZDENĚK MAREK: Je to těžký, když se o to má starat kapela. Dělal jsem to určitou dobu, ale pak zjistíš, že se začneš více myšlenkově starat o to, kam zajít a s kým mluvit, než o to co a jak hrát. A najednou je to opruz. To znamená, že si na to musíš najít člověka. V Anglii jsme takového člověka měli. Staral se o nás výborně. Byli jsme tam dvakrát a měli jsme koncertní šňůry. Jakmile takový člověk skončí, jsi jako neplavec ve vodě. Kdybych měl víc peněz, vzal bych poslední demáč a knížku z Londýna s adresami 300 vydavatelství a risknul bych to rozeslat, i když to tam funguje stejně jako tady. Ale potřebuješ ty peníze na poštovné a vylisování.

JAN P. MUCHOW: Pochopil jsem, že to chce víc koncertovat a najít managera. Máte to v plánu?

ZDENĚK MAREK: Koncertovat určitě, ale já nevím, jak bych měl hledat managera, bydlím tady. Musí to být člověk, který zná lidi z branže. Situace s médii je taková, jaká je, s tím nic nenaděláš. Padesát let jsme tady žili v nenormální situaci, budovaly se nesmyslné struktury. Ty jsou zakořeněné i v médiích a ze dne na den se nezhroutí. V Rádiu Regina jsou podobné náhravací stojany jako v BBC, proč tu není nějaký český John Peel? Bylo tady tolik slibných kapel, všimla si jich firma a řekla si: ty jsou dobrý, ty vytáhnem. Ale trvalo to půl roku. Pak nikdo něvěděl, co se stalo, jestli je to vina kapely nebo firmy. Třeba Support Lesbians šla nahoru a najednou, jako když utne. Ale nejsem si jistý, že by to bylo vinou kapely. A to ani nemluvím o kvalitní kapele Kurtizány z 25. Avenue.

JAN P. MUCHOW: Nemyslíš, že je to třeba tím, že tyto kapely zpívají anglicky? To je i váš problém.

ZDENĚK MAREK: Je to problém!

JAN P. MUCHOW: A nechceš na tom něco změnit?

ZDENĚK MAREK: Ne, to je právě to lámání přes koleno.

JAN P. MUCHOW: Je ti bližší agličtina?

ZDENĚK MAREK: Mně ne, ale zpěvačce Valerii, která je Francouzska.

JAN P. MUCHOW: Děláte svým způsobem nestylovou hudbu, kde se míchají různé styly. Co kdybys měl říct třeba pět nejoblíbenějších desek?

ZDENĚK MAREK: Já to mám od Evy Fitzgerald až po Metallicu. Miluji Boba Marleye i mafiána Franka Sinatru, protože v sobě měl něco hrozně hlubokého.

JAN P. MUCHOW: Nemáš pocit, že tahle všehochuť, která se projevuje i ve vaší muzice, je pro někoho moc velká změt a nemá se čeho chytit? Když má někdo rád country, tak jste pro něj málo country, když má někdo rád taneční muziku, tak jste pro něj málo taneční, vyloženě rockový taky nejste... Nemyslíš si, že je to problém?

ZDENĚK MAREK: Já vím, ale já jsem o tom nikdy takhle neuvažoval. Mám období, kdy si kupuji novější věci, ale sahám i po starých. To je podle nálady, vstávám s Mobym a končím s Evou.

JAN P. MUCHOW: Jste nejznámější vyškovská kapela. Máš pocit, že k vám lidé mají nějaký vztah?

ZDENĚK MAREK: Myslel jsem si, že ne. Ale udělali jsme koncert po dvou letech a byl totálně vyprodaný a bylo to strašně příjemný. Navíc vyšla velká recenze v místních novinách.

JAN P. MUCHOW: Víte o tom, že se díky vám rozpoutala vlna a následovně u vás vznikalo víc kapel?

ZDENĚK MAREK: To bylo v období po Peelovi. To vznikaly partičky, ale vydržely rok dva. Problém je v tom, že každá kapela to většinou zabalila po první desce. Energie je hodně důležitá, jakmile vidíš, že se lidi šourají na zkoušku a čekají až skončí, tak to je na zabalení.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Evženie Today : Vojtěch Tomorrow : Jiří After tomorrow : Marek

Z metalového fanzinu velký hudebního časopisu. Thi...
T. Navara Jarda Hudec

Díky své práci je spíše zvyklý při rozhovorech někoho zpovídat, než [ ... ]

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o drogách, ale b...
Pavla Koška drogy

Drogovou scénu každý chápe poněkud jinak.

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, získal 7 nominací C...
Film Desk Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Film Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, oscarového režiséra Mela Gibsona, je inspirovaný skutečn [ ... ]

Řidiči, berte nás!
Tomáš Partl Řidiči, berte nás!

Když se začátkem léta kamarádka Helena vracela vlakem domů na Moravu, zaslechla, jak se mladí [ ... ]

Hellboy
Michael KyselkaHellboy

Hlavní charakter Mika Mignoly měří sedm stop, je krvavě rudý a má zah [ ... ]

Váš první úkol je blíž, než si myslíte!
Joe BodiaVáš první úkol je blíž, než si myslíte!

Youth on the Move Lidé v Evropě se mluví ve Francii, Řecku a dokonce i zde v Čes [ ... ]

Hollywoodské poselství
D. Eimer Hollywood

Vyhnout se hollywoodskému mýtu je pro filmaře z Los Angeles téměř nemožné. Při tom st [ ... ]

DIMITRI FROM PARIS - Sacre Blue
Keith Kirchner DIMITRI FROM PARIS - Sacre Blue

Představste si Paříž: romantické duše všude kolem. Pětačtyřicetihodinový pracovní týden [ ... ]

Ostatní články