MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
PROFIL: Umělec Petr Kratochvíl

THINK: Zaměření?

PETR: O klasickém zaměření nemůže být řeč, ale přiklání se spíše k abstrakci. Díla, převážně obrazy, sochy a mandaly, vytváří virtuálně se snahou zakomponovat do nich ...

Phil Shöenfelt
fShare
0
Pin It

Krátce poté, kdy jsme si byli představeni, sedíme s Philem za šatní přepážkou v Akropoli. Je okolo půl jedenácté a my si snažíme domluvit termín na rozhovor. Phil samozřejmě nepostrádá svýj kožený kabát a kalhoty a svůj šarm (všechno, co si obléká na jeviště).

Z druhé strany vstupní haly slyšíme jeho kolegu Bruna z kapely The Fatal Shore, jak právě poznamenává: „Já jsem mnohem lepší zpěvák a frontman než Phil!"

Phil vyprskne smíchy. „To je arogantní čurák!" Ještě chvíli se nevázaně směje. „Ne, v pohodě, Bruno je skvělej, velmi charismatická osobnost. A taky má výbornej bluesovej hlas. Nesoutěžím s ním, kdo je větší showman, když s ním hraju, držím se trochu zpátky.

Bruno je od přírody extrovert, já spíš introvert. Fakt se mi líbí, co dělá, ale moje věci jsou trochu jiný, trochu hlubší, asi víc emocionální a trochu důvěrnější. Nevím... Bruno je perfektní bavič! Určitě by se hodil do Las Vegas, mohl by z něho být nový Tom Jones. Možná, že na tom už pracuje.

Phil Shöenfelt, Střelec, narozený v anglickém Bradfordu, muzikant a spisovatel. Už čtyři roky bydlí v Praze. Napsal tu dvě knížky; Feťáckou lásku, vynikající a bolestivý psychologický obraz závislosti, a Zelený hotel, sbírku své poezie a textů k písničkám (obě vydané nakladatelstvím Maťa).

Hraje a zpívá se svou kapelou Southern Cross a s výše uvedenou formací The Fatal Shore. Momentálně pracuje na své nové knize o životě v New Yorku.

Dnes to nebude o muzice, ale přesto cítím potřebu upozornit na krásu a otevřenost jeho hudby a textů. Jsou plné emocí a volně odrážejí jeho životní zkušenosti při pátrání po transcendenci a mechanismech hry.

Bez skrupulí mluví o svých pocitech, depresích, smutku, prázdnotě, lásce. „Jsem temný romantik. Líbí se mi, co řekla Lady Caroline Lamb o Lordu Byronovi: 'Šílený, zkažený, je nebezpečné ho znát.' Byl blázen a já mám bláznivé postavy rád. Proto mám rád Bruna!"

Jeho společnost je příjemná, působí jako vyrovnaná osoba, nepřehrává. Jsem ráda, že se nepouští do arogantních her se slovy, neodpovídá na otázky otázkami a neuhýbá. Nepolapitelnost není to, co by musel předstírat. I když je to možná jenom jedna z jeho mnoha tváří.

Hovoří jasně a ví o čem, což v současné době shledávám dosti vzácným. Ve Philovi se zrcadlí Střelcova přirozená potřeba experimentů včetně vášnivé touhy dosáhnout nedosažitelného; nezměnitelné úsilí objevit a odhalit nepoznané a ukryté stůj co stůj.

Phil se jedenáct let blízce přátelil s heroinem a pokládá sebe sama za od přírody k závislostem předurčeného. Přesto dal před deseti let svému kámošovi vale, protože ho znudil, a vrátil se k něčemu, co bychom mohli nazvat normálním životem, pokud něco takového existuje. Jak se mu to podařilo? Psychologické symptomy boje se závislostí ...život je sen, ale já nespím... (Před branami ráje)

„Můžeš říci, co způsobilo, že jsi přestal žít s heroinem a pokračoval sám?"

Phil bez váhání: „Přišlo to zevnitř. To musí přijít zevnitř. A člověk na sebe musí být pěkně tvrdej." Pak pomalu pokračuje a zvažuje každé slovo: „Krátce po dvacítce jsem míval mnoho problémů s dlouhodobými depresemi, se kterými jsem si neuměl poradit. V jednom období jsem skoro celý rok téměř nevycházel z domu.

Někdy jsem musel uprostřed konverzace přestat, protože jsem nenašel důvod pokračovat. Všechno se zdálo zbytečné, nicotné, bezvýznamné, nikam jsem nepatřil. Asi jsem se nějak nervově zhroutil. Počátkem 70. let jsem bral obrovské množství psychedelik, třeba extrémně silné LSD, hodilo mě do úplně jinýho světa. Na jednom obzvláště děsivým tripu mi připadalo, že se svět otočil dozadu.

Všechno šlo nazpátek - Čas, Prostor, Jazyk - vypadalo to, jakoby části mozku, které filtrují a uvádějí ve smysl přicházející informace, fungovaly opačně. Trvalo to asi tři dny. Cítil jsem se úplně paranoidní a odcizený.

Měl jsem strach, že ten stav mysli nikdy neskončí. Ale i přesto jsem byl přesvědčený, že tou příšernou a překroucenou zkušeností projdu a získám znovu onen báječný pocit jako při tripech předchozích. To se ovšem nestalo. Místo toho jsem se úplně zcvoknul!" Na chvilku se odmlčí a pak pomalu pokračuje.

„Jasně, jako obvykle jsem to přeháněl a sjel jsem asi sto velmi silných acidových tripů za rok. Myslím, že přiměřené užívání psychedelik otevírá tvoji mysl všem ukrytým informacím a poznáním. Ale jestliže máš obsesivní povahu nebo návykovou osobnost, můžeš se v experimentech dostat tak daleko a věřit v ně tak moc, že ztratíš veškeré spojení s okolím. Balancoval jsem mezi paranoiou a schizofrenií."

„A pak jsi koncem sedmdesátých let potkal pana H. a on tě na deset let uložil ke spánku..."

„Sklouznul jsem do toho jako spousta lidí, kteří se stanou závislými na heroinu. Párkrát jsem to udělal jenom tak pro nakopnutí. Nenastřelil jsem se po celý první rok. Ale aniž bych si to zřejmě plně uvědomoval, bral jsem vlastně pro pocit nezranitelnosti, který jsem tím získával. Cítil jsem se úplně nedotknutelný a lhostejný, totálně naopak než většinu času předtím. Heroin se zdál odpovědí na pocity paranoí a depresí, určitě alespoň v krátkodobé perspektivě."

New York, 1981. Phil má vypěstovaný silný návyk. Závislost přinesla stálý přísun nových problémů. „Jo, nakonec jsem musel odjet z New Yorku, protože jsem neměl žádný peníze, vypadal jsem jako kostra. Jednou jsem na dvě minuty umřel. Na obličeji jsem měl kyslíkovou masku a do srdce mi pouštěli elektrický šoky.

Přátelé říkali: 'Phile, musíme tě dostat pryč z New Yorku!' Musel jsem se vrátit do Anglie, jinak bych umřel, jsem si tím jistý." Londýn, 1988. Phil je na dně. „...a musíš si sáhnout na dno, než je ti úplně jasný, jak se s tebou věci doopravdy mají a že si prostě musíš vybrat."

„Heroin nebyl vůbec řešením mých problémů, pouze zástěrka psychologické slabosti. Teď necítím nic jiného, než že jsem se na deset let odrovnal. Mé psyché nebylo dost silné, aby se vyrovnalo s tímto světem. Ale pak nějak nabylo potřebné síly a už jsem heroin nepotřeboval. Bylo to jako nemoc, kterou jsem si naočkoval, abych vyléčil nemoc předchozí. Ale patrně to jenom racionalizuju... Prostě heroin bych nikomu nedoporučoval."

Philovo tělo bylo nakonec tak nemocné, unavené a znuděné, že vzdalo vlastní nekontrolovatelnou touhu po heroinu. „Každý feťák na světě ví, že co dělá, je debilní a sebezničující. Ale ačkoli tě mozek varuje, není to nic platné. Závislé tělo funguje nezávisle na mozku. Jako učitel, který poučuje špatného žáka. Tělo musí být z celého procesu zcela vyřízené a jestliže pak dostanou patřičný impuls tvé BUŇKY, máš šanci přestat."

Fyzická bolest trvá zhruba tři týdny, ale nejhorší jsou útrapy psychické. „Jako feťák máš svůj každodenní program: musíš sehnat peníze, musíš sehnat drogu, musíš se dostat vysoko. Když přestaneš, nastane velká nuda a prázdnota. Spousta lidí se k droze vrátí, protože nemohou uniknout psychickým symptomům.

Návyk musí být nahrazen něčím jiným. Pokud nic jiného v životě nemáš, nezbývá ti, než si něco najít. Za nejlepší řešení situace jsem považoval hru na předstírání, že něco něco znamená. Podvedl jsem se. Rozhodl jsem se to hrát, ačkoli někdy cítím, jaká je to všechno kravina."

„Mnoho feťáků tvrdí, že se můžou uzdravit, ale nikdy ne vyléčit..."

Phil si zapálí cigaretu a vydechne: „Tvoje tělo si to pamatuje, máš to vpečetěné v buňkách, pamatují si svou drogu, něco se změnilo v tvém mozku. Kdybych si teď vzal, udělal bych to dvakrát nebo třikrát a byl bych závislý znovu." Nemám v tu chvíli na to, abych se ptala, jestli to zkusil znovu alespoň jednou. „Nezkusil, nemůžu!" odpoví mi později.

Když byl Phil poprvé čistý, procházel mimořádným stavem přecitlivělosti - jednu minutu se bezdůvodně smál a další slzel nad nějakým stupidním televizním seriálem. Jakoby city léta potlačované heroinem vyplavaly najednou na povrch. Jednu minutu se cítil neuvěřitelně šťastně, téměř nirvána, a tu příští naprosto sklesle a prázdně.

Asi po šesti měsících začalo docházet k vyrovnávání a zhruba po roce dosáhl jakési emocionální vyrovnanosti a schopnosti normálních citů. „Ať už jsou, co jsou!" komentuje Phil normální city. Problémem užívání drog se tentokrát po psychologiské stránce zabýval při psaní své knihy o feťáckém páru žijícím ve squatu v londýnském Camden Townu. „Psát o tom bylo jako dostávat všechny sračky ven z mého systému."

Phil ShöenfeltPhil ShöenfeltPsychologie sexuality
Stále celkem nesmyslně pátrám po nějakých dalších příčinách. Zajímá mě, jestli vidí nějakou souvislost mezi jeho (jak říká 'přírodně předurčenou') závislostí a prvky sebedestrukce a sadomasochismu, které nastiňuje ve své tvorbě...Před odpovždí trochu usrkne ze sklenice whisky s ledem. „Jo, je v tom nějaký masochismus, určitě jo. Protože se ničíš."

„A co sexuální aspekt při nastřelování, který zmiňuješ?"

„Nebezpečná otázka! Vím, o které části knihy mluvíš. Dívám se, jak Cissy dostává injekci od jiného muže, vidím v tom přesunutou sexualitu s podobnými pocity žárlivosti a voyéurské fascinace.

Opravdu nechci, aby návyk na heroin zněl atraktivně nebo oslavně, nakonec tě přivede do prdele, ale je v tom všem bezpochyby sexuální aspekt, to se nedá popřít. Penetrace, ejakulace, zrychlení, euforie - všechno tam je!

V pozdějších obdobích závislosti díky desexualizující povaze drogy převládne u mnoha uživatelů nastřelování nad aktivním sexem. V té části knihy, o které mluvíš, to trochu prozkoumávám a aspekty sadomasochismu jsou přítomny.

Nejhorší noční můra většiny mužů je dívat se, jak jim jiný muž šoustá partnerku přímo před očima. Ale je tu také přítomna jakási překroucená voyérská fascinace. Ta představa podněcuje všechny možné primární emoce: posedlost a znesvěcení milovaného objektu jinou osobou, hnus/fascinaci, - primitivní reflexy ohledně vlastnictví a území, lásku a nenávist, masochismus/sadismus, strach ze ztráty a pocit nepatřičnosti, vše je provázeno potřebou znovunastolení kontroly a dominance.

Nevidím tak ideální vztah mezi mužem a ženou, pokud jde o převahu a podřízenost! Mluvím o něčem, co je ukryté hluboko v našich mozcích, o něčem spojeném s instinkty, podvědomými potřebami z naší zvířecí minulosti, o části mozku, kterou Arthur Koestler nazýval 'mozek padoucha'. Má to co dělat se sílou, teritoriem a přežitím."

Philovy poznatky stran sadomasochismu, které se objevují v jeho díle, nás trochu odvádí od tématu závislosti na heroinu, neboť je Phil vztahuje spíše k partnerským vztahům mezi mužem a ženou než k soužití s heroinem. Ale jenom ve výsledku. Podstata je provázaná, je uvnitř něho, takže tu nic není od věci.

„S+M je vždycky dvousečná zbraň, záleží na tom, s kým právě jsi. Já mohu obě role velmi snadno měnit." Phil se usmívá při myšlence na jednu jeho báseň, kterou jsem zmínila „...v tomhle případě jsem byl v dominantní roli, ale vždycky to tak nebylo." Ale nezajímají ho biče a řetězy, shledává je trochu levnými.

„Jde více o psychologii, o to, jak mezi lidmi funguje chemie. V onom zmíněném vztahu s dívkou jsme se vzájemně trápili, duševně i citově, a pohrávali jsme si s tím, což je poměrně nebezpečné. Skončilo to v slzách. Už nic takového nechci. V mém současném vztahu je to celkem vyrovnané." Phil žije se svou českou přítelkyní Jolanou už čtyři a půl roku. „S Jolanou je to prima, dělá své vlastní věci s módou ve Faux Pas a já si dělám ty svoje. To mi asi předtím chybělo. Když Jolanu potkáš poprvé, působí velmi skromně a uzavřeně, ale ve skutečnosti má vnitřní sílu, asi po svých ruských předcích," směje se. „Ale je také neuvěřitelně citlivá, téměř psychotická."

Phil ShöenfeltPhil ShöenfeltKnihy a filosofie
„Mám rád francouzské symbolisty z 19. století jako Rimbaund, Verlaine, Mallarmé... Je to o tom, jak se ponoříš do hovna a najdeš v něm diamant." Phil vidí spojitost s alchymií, indiánskou filosofií a přístupem Alistaira Crowleyho.

„První stupeň celého procesu je disintegrace, temnota skrze níž objevíš barvy, pak stříbro a následně zlato.

Kde najít kámen mudrců? Podívej se do sraček, podívej se do popelnice. Takhle si staří alchymisté dělali srandu z nováčků. Trochu jako Zen Koans. Někdy musíš zničit celý svůj psychologický make-up, abys objevila, co je pravda a skutečnost a pak postavit novou psychologickou strukturu.

Dostat se do pekla a vyjít ven opačnou stranou. Všichni moji oblíbení autoři jako Dostojevskij, Rimbaund jdou tímto směrem. Uchvacuje mne průchod temnotou."

Nedávno jsem znovu po deseti letech četl Venus in Furs (Autorem je rakouský spisovatel Leopold von Sacher-Masoch. Milostný příběh aristokrata Severina a překrásné Wandy von Dunajew, která zpočátku odolává jeho přání být jí otrokem, ale podnícena jeho touhou se ujme své role s vášní, která překvapí i jejího milence-učitele.) „

Miluju tu kombinaci poníženosti a krásy, temnou stránku krásy. Je to trochu sadomasochistické, ale otázkou zůstává, kdo má vlastně moc, jestli otrok nebo paní."

Z moderních autorů Phil oceňuje Američana Jima Thompsona, autora detektivek ve stylu Raymonda Chandlera nebo Dashiela Hammeta, jehož psychologické vnímání je však dalece přesahuje. Také se mu líbí knihy o masových vrazích.

„Zajímá mě abnormální psychologie. To, co jí nazýváme, je ve skutečnosti extrémní verze toho, co probíhá uvnitř každého z nás. Nebo mám možná příliš černý pohled na lidskou přirozenost."

Nelíbí se mu moderní poezie, obzvláště anglická, považuje ji za úplně sterilní. „Je napsaná jedním univerzitním profesorem pro druhého univerzitního profesora," konstatuje. Americké věci jsou lepší. Jsou trochu otevřenější. Mým oblíbeným autorem je William Burroughs. Ne proto, že píše o drogách, ale protože má obrovský smysl pro humor. Velmi černý a velmi suchý." Ptám se Phila, jestli má mnoho možností si o takových věcech povídat. Zavrtí hlavou. „Proto mám rád rozhovory pro noviny, které nejsou typu:

„Proč jsi přijel do Prahy a co se ti na ní líbí?"

ptám se okamžitě. Směje se. „Levné pivo a krásné ženy," praví a poťouchlým úsměvem. „Myslím, že tady jsou hrozně silné sexuální vibrace. Možná, že něco nalili do vody nebo do mlíka!" Trochu se odmlčí a zvážní. „Život v Praze mi dává prostor dělat to, co chci. V Londýně je to fakt těžké, všechno je zaměřené na módu, je tam obrovský mediální tlak, který podporuje poslední hudební nebo literární trendy. V Praze je pořád ta otevřenost a život tady mi poskytuje možnost vyjádřit, co chci."

Měla bych Philovi položit tu starou klišé otázku, jestli je tu ještě něco, co od života očekává? Mobilizuji své síly a jdu do toho.

„Ještě víc!" odpovídá.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Anna Today : Věroslav Tomorrow : Viktor After tomorrow : Marta

Hit List: Kdo a co?
Jarka Fricová Moby, umělec roku 1999

Připravila Jarka Fricová s použitím zahraničních materiálů...

DJ Bidlo - Nechci být šoumen
Petra Matušinová DJ Bidlo

DJ OO Bidlo patří v současnosti mezi nejlepší české DJe...

The Fall
Michael Kyselka The Fall

„The Fall jsou nejlepší kapelou na světě. Od roku 1976 vydali 25-35 desek (z&a [ ... ]

DJ Tráva
Petra Matušinová DJ Tráva

Tráva letos oslavil svoje třiatřicátiny. Oslavil je parádní party v Roxy s těma nej DJs z  [ ... ]

Czechia Snowboarding; Hit The Slopes - Pokořte sva...
Jeffree Benet

Think vám doporučuje promrznout až na kost a nechat se obalit spoustou sněhu. U [ ... ]

ZZZZIIIIIIIPPPPPP!
Anonymní kalhoty nahody

Vykonává-li muž svou potřebu, nesmí se některé věci uspěchat - jak je [ ... ]

Je Radio 1 nezávislé?
Tomáš Sláma

Pražské Radio 1 se rádo nechá nazývati jedinou nezávislou, nekomerční stanicí u nás. Proč [ ... ]

Příběh o botách
Pavel Kropáček Příběh o botách

Speed byl čistý, bílý a když jsem ho měl v ústech mezi jazykem a  [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...