Martin Fořt
fShare
0
Pin It

Spojením dvou prvních slabik jeho jména a příjmení se dobereme názvu hudební agentury Mafo, která, použiji zavedené ale v tuto chvíli vhodné klišé, má nemalý podíl na kvalitě naší scény.

THINK: Chci vědět všechno o tvé agentuře, jak a kdy jsi začal, o tvém osobním životě, profesionálním životě, pohled na tvou kariéru…

Začal jsem někdy v roce 92-93 a měl jsem hlad a chtěl jsem něco jíst. Přišel jsem do Prahy ze Štětí...

THINK: Štětí je kde?

V Severních Čechách.

THINK: Co jsi tam dělal?

Taky jsem tam třeba žil, studoval, dělal prográmatora. Měl jsem tam kapelu, ve které jsem zpíval, ale hrozně mě to město svazovalo, máš tam tak jednu zábavu do týdne.

THINK: Jaká to byla kapela?

Já už ani nevím, jak se jmenovala.

THINK: A žánr?

Death metal.

THINK: Byl jsi mánička?

No jasně. A kdo nebyl v 89?

THINK: Já.

Já jo!

THINK: Byla jsem ještě malá!

No mě bylo už 18 let, pak jsem se dostal do Prahy, neměl jsem co jíst a řikal jsem si, co budu dělat? Tak jsem se živil s kapelou Zástup Jiných. Někde jsme dostali dvě tři kila na hlavu. Později jsem svojí kapele začal dělat management, ale došlo to tak daleko, že mě zbytek kapely osočoval, že si jako manager nechávám peníze. Pochopitelně, že jsem si je nechával, protože jsem tu práci dělal.

THINK: A měl jsi hlad!

Potřeboval jsem je, abych měl z čeho jíst a kde bydlet. Bydlel jsem v černý díře na Žižkově.

illustrace od Martin Fortillustrace od Martin FortTHINK: Žižkov je kouzelnej!

Já Žižkov miluju, mám ho hrozně rád, ale v tý době jsem bydlel v bytě, kde nebyla voda, záchod byl společnej na chodbě, elektriku jsme měli napojenou z chodby, abychom vůbec nějakou měli a tak to nějak začalo. Rozhodl jsem se, že budu dělat spíš managment a booking, protože jako zpěvák jsem si nikdy nepřipadal zrovna geniální.

THINK: Jaký to byl rok, když ,,to" začalo?

92-93. Začalo to tím, že jsem udělal ve Štětí festival a přišlo tam asi tisíc lidí, z ničeho nic, a koupil jsem si tam prvního křiváka a tak.

THINK: Dovedu si tě představit!

Víš co, je to jako z čítanky, ale tak to je.

THINK: Takže: Jak ambiciózní mladík z vesnice dorazil do Prahy.

V podstatě jo. Mladík měl v sobě nějaký ambice a chtěl oslovit víc lidí nebo dát o sobě víc vědět. Dát najevo, že to máš rád a chceš to dělat. Ve Štětí to moc nešlo.

THINK: Tak jsi veškerý ambice, který k tomu asi stačí uplatnil v Praze?

Myslím si, že teď už k tomu ambice nestačí, ale měl jsem štěstí, že tenkrát nikdo nevěděl kdo je kdo, kdo co bude, a jak co má být.

THINK: Anarchie...

Jasně. Bylo to krásný a každý, kdo jen trošku chtěl, byl trochu nezlomnej a nezabil ho první neúspěch, měl šanci prorazit. Spolu s tím souhra elánu, faktu, že mám rád hudbu a toho, jaká byla doba.

THINK: Přijel jsi do Prahy, zařídil sis novou kancelář, novej byt, koupil pěkný auto…

Ne, to se dělalo z různejch bytů. Undeground. Dva tři byty, v jednom byl telefon, v jednom fax nebo se to posílalo někam… někam, kde nám dovolili, aby tam mohly chodit faxy. Pak jsem se dostal k bývalýmu managerovi Pražského Výběru, Láďovi Pokornýmu, který dělal skupině managera za komoušů a slušně to vychytal a po revoluci dělal normální bussines a poskytl mi prostor, abych mohl dělat jakoby agenturku.

Potom jsem se poznal s Reném Brejlovem, bývalým managerem Support Lesbiens, který jim nejvíce pomohl a společně jsme začali dělat různý koncerty. Celý období vyvrcholilo koncertem Waltari U Zoufalců, kde bylo 850 lidí v sále pro 200 lidí. A tohle období rozhodlo o tom, že to budu dělat. Pracovně jsme se rozešli a on se motal po Praze a řešil svoje problémy… ale furt mi bylo jasný, co chci dělat. Vlastně jsem se nikdy na sebe takhle zpětně nepodíval.

THINK: Někdy je docela příjemný si to říct nahlas. Několik let nebo měsíců se vrátit zpět a odůvodnit si to, co děláš a kde jsi teď.

Určitě věřím v to, že v každém člověkovi je něco, co když si v sobě najde, tak to je opravdu to nejlepší, co může udělat. Kdyby se u mě projevilo to, že budu onanovat před davem, tak to budu dělat, když mě to bude bavit. Ale jsem zrovna ten, koho oslovila hudba a vnitřně se stále cítím jako muzikant, hraju doma na bicí, mám gramce a mraky cédéček a pořád někde, s někým džemuju.

THINK: Vrátím se ještě o těch několik let zpět. Bylo štěstí, že tady ještě nebyla taková konkurence?

Agentur bylo hodně, ale nebyl establishment, neexistovalo lobby, které v každém zavedeném systému funguje. Stačilo trefit odvětví, které ještě nikdo neměl přikryto kontakty a lobby, různýma návaznostma. A když to náhodou vyšlo, tak jsi měla velkou šanci se rozhejbat. A navíc zahraniční kapely chápaly, že nemůžou mít takový nároky, jako dneska.

Tím, že tady neměly kontakty častokrát trefily na tebe, aniž by věděly na koho natrefily. Schovívavostí nad tím, že je tady bylo v plenkách, hrály za pár korun. Vstupný bylo nižší, mohlo přijít víc lidí a stačilo mnohem méně práce - A4kový xeroxovaný plakátky a lidi přišli. Dneska můžeš dělat A1ičku, plnobarevnou, na křídě, ...prostě nejkrásnější plakát na světě a nic to nezaručuje.

THINK: Kde jsi svoje koncerty nejraději dělal?

Ze začátku? U Zoufalců. A Bunkr, skoro mi vypadl, poslední tři roky jsem zajišťoval většinu hlavních hvězd Bunkru. Když skončil, nastalo vzduchoprázdno, nevěděl jsem, kde mám akce dělat. Pak se hodně začalo dělat v Roxy. Nějaký věci se dělaly i jinde.

Nyní agentura přesídlila do Paláce Akropolis a asi tady bude hodně, hodně koncertů.

THINK: V současnosti patříš mezi přední promotéry v Praze. Jak ti to funguje a jak se vyrovnáváš s konkurencí ostatních? Říkám s konkurencí, ale určitě by se dalo ve většině případů mluvit o spoluprácí, přátelství…

Konkurence se většinou projeví jenom v okamžiku, když jdou dva promotéři po jedné kapele. Poslední dobou vyznávam názor, že je dobrý, když si ty dva lidi zavolaj a řeknou si, co s tím budou dělat.

Protože si myslím, že forma soupeření , kdy si promotéři vzájemně nadávali do idiotů a přitom se na sebe smáli, když se viděli, ale přáli si to nejhorší, se už vytratila, konečně! V tomhle společným svrabu, který v tomhle státě je, kdy se fakt nikdo z promotérů nemá moc dobře, necítím vůbec konkurenci jako zloduchy, který by mi šli po krku.

Spíš cejtím, že dělají to samé, co já a někdy mají štěstí oni, někdy já. Hlavně ani nevidím konkurenci, kromě Davida Urbana, s kterým si občas zakřížíme cestu, i když to není žádná majoritní věc, každý si děláme svoje. Vyjma slabých okamžiků, kdy si někdo vjede do vlasů, je poslední dobou klid.

Je to o vzájemném respektu. Lidi jsou ekonomickou situací donuceni trochu reálněji uvažovat, přeplácení a zákulisní drby nevedou k ničemu. Je to vedeno přímou nutností: pakliže nechci, aby se to stalo mně, co se stane někomu, když se budu chovat jako kurva, tak bych to neměl dělat! Je to logický, i když na to člověk dlouho přichází, má svoje komplexy, jiné vnímání světa a často, když ještě nemá všechny věci v hlavě srovnané, mu můžou přijít jako útok nebo ohrožení. Přitom to ohrožení není, stačí se jen na to vykašlat, ale na to čověk přichází postupně. Vůbec nevidím nepřátelství, spíš vnímám, že ty lidi bojují o přežití, o svojí identitu a taky, aby měli co jíst a měli se dobře.

THINK: Existuje návod, jak se stát úspešným promotérem?

Myslím si, že je to v tom, nakolik se v tvé práci projevuje, jestli tě to baví nebo ne. Tam vidím mnohem víc, jestli to je dobře nebo špatně. Měl jsem okamžiky, kdy jsem mnohem víc dělal koncerty metalových kapel, potřeboval jsem peníze, abych mohl fungovat a to bylo období, které mě vůbec nebavilo. I když jsem metalista byl, ale velice rychle to vyprchalo, byl to odrazový můstek. Na malým městě si mohla vnímat buď metal nebo Depešáky, nic jinýho nebylo.

Metal mi posloužil k tomu, jak to začít dělat, ale samozřejmě, jestliže člověk je trochu senzitivní a vnímající, tak mu dojde, že tohle je hodně omezující žánr. Člověk jde dál a zjistí, po nějakých zkušenostech s psychotropníma látkama, že tě nějaký taka-taka-taka moc neuvolňuje.

Uvědoměním si věcí, vyzráváním a látkama, které do té doby neznal, se změní vnímání. Vidíš lidi, který tě baví, máš je rád, jak poslouchají hudbu, který nerozumíš, koukáš na ně a sleduješ, jak jsou vklidu a řikáš si: Jé, já chci být taky v klidu. Teď se tomu směju.

Je to skloubení těchto věcí: vyzrávání, přátel, psychotropních látek a vnímání hudby.

THINK: A štěstí.

To je celý štěstí. Je štěstí a pod ním jsou ostatní věci.

THINK: Jaký jsi měl pocit z roku 99, budu o něm mluvit, jako o loňském roce, kdy jsi v Praze udělal opravdu spoustu výborných věcí?

Já z toho roku mám taky radost. Byl pro mě takovým efektem těch dvou let před tim, kdy jsem nechal běžet metalový koncerty, těmi jsem vydělával peníze, abych mohl experimentovat. Byla to jistota příjmů peněz, i když mě ty koncerty nebavily, teda něco jo, něco ne.

Něco víc něco míň, v něčem byla nostalgie po starých časech, např. Testament nebo Faitn No More, to je srdcová záležitost. Člověk měl čas, nemusel se metalu tolik věnovat, protože věděl, že už to funguje. Teď už si dělám, co chci, jednou death metal a je to v pohodě, protože za týden dělám drum'n' bass, příští týden dělám hustý techno a poté hip-hop.

Není to o tom, angažovat se v určitý sortě, už to je samo o sobě omezující. Za rok ten styl může vyprchat a ty se budeš dva roky lopotit, co bude dál. Je mnohem lepší to vnímat jako celek: tohle se mi líbí, tohle se mi líbí, tohle je nutný udělat, to chci udělat a tohle by nebylo špatný. Něco vydělá, něco prodělá a něco se zaplatí.

THINK: Co jsi z tohoto celku dělal v roce nejraději? Prozraď favorita!

Cardigans a hned v závěsu Pharcyde - hip hop z Los Angeles, to bylo dobrý. Mám problém se při každodenním návalu uvolnit a jít na nějakou akci. Navíc jsem zdeformovanej a pozoruju, jaký tam jsou světla, letáčky a jestli je všechno v pořádku, víš co?

THINK: Vím přesně, o čem mluvíš.

A samotný hudební výstup mě míjí. Tramvaják přišel do jiný tramvaje.

THINK: Kolik lidí zahrnuje agentura Mafo?

V tuto chvíli jsou v kanceláři čtyři lidi a ještě pravidelní spolupracovníci - světlaři, zvukaři, dopravci, osvětlovači.

THINK: Na co se chystáš příští rok?

Vůbec ještě nemám konkrétní představu, ale samozřejmě mám v hlavě různé věci, které chci přivést. Ale mohla by to být inspirace i pro někoho jiného. Často v dobrým rozmaru, abych udělal radost nejen sobě, ale i lidem okolo mluvím o něčem, co se pak nepovede a pro spoustu lidí to je vděčný téma, jak budovat moji image z venku. To se člověk naučí. I když některá konkrétní jména můžu říct - Mr. Bungle, Waltari a další.

THINK: Co si slibuješ, pokud si vůbec něco slibuješ, od nového tisíciletí?

Nic. Mě strašně udivuje, že 70% populace si myslí, že se něco stane. Najednou všichni nakupujou cukr a čočku.. Vážně, četl jsem nějakou statistiku. Je to asi psychóza. Příští tisíciletí bude do jisté míry zlomový, lidstvo samo sebe několikrát zničí a bude to ještě zajímavý.

THINK: Máme se na co těšit! Jak se ti vesměs spolupracuje s médii?

Připadá mi, že média někdy přeceňují svoji pozici. Mám pocit, že lhaní okolo nákladů a remitend je zbytečný, jen aby vypadalo, že médium má větší dopad na cílovou skupinu a to mi připadá stupidní! A nelíbí se mi, že některá média skutečně nejsou ochotna s tebou jít do nový věci.

Máme ukrutný problémy, kromě pár médií, o kterých víme, že jsou v pohodě vysvětlit, že až kapela přijede podruhý a oni nám teď pomůžou, mají samozřejmě automaticky právo s náma do toho jít i příště. Neděláme věci, které by přišly a odešly, snažíme se věci vybírat tak, aby měly budoucnost. Ale nehážu do pytle všechny, naopak už mnozí pochopili.

THINK: Jak si nejraději odpočineš, když máš čas?

To ti nemůžu takhle říct, abys to napsala.

THINK: Tak zkus výlety do přírody, vážnou hudbu…

Mám hrozně rád decentní hudbu, milounkou, měkkou hudbičku, věci jako Akascha, Massive Attack, Dimitry from Paris. Věci, který mě baví a můžu se u nich uvolnit v kombinaci s dobrým hulením a spoustu dalších věcí, který nemůšeš po mně chtít, abych konkretizoval.


www.mafo.wz.cz

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Jaroslav Today : Vlastislav Tomorrow : Robert After tomorrow : Blahoslav

BJORK - Vespertine
Barbora GregorováBJORK - Vespertine

Kde jsou ty doby, kdy roztomilá a drobná Bjork hopsala v krátkých &scaro [ ... ]

Taneční kosmický punk z Letů a Mimoně
Petr Holeček Lety Mimo

Skupina se zdánlivě neobvyklým a divným jménem vznikla v roce 1992 v Turnově. A jak to tak  [ ... ]

Rozhovor Klára Nademlýnská
Marie Sommerová Klára Nademlýnská

Klára Nademlýnská pracovala od roku 1989 v Paříži jako návrhářka a modelistka střihů. V  [ ... ]

Jak je skvělé být ...
Think Magazine Jak je skvělé být ...

Svet se zmensuje, divne smrdi a myslim, jestlize uz mame sdilet planetu s nekolika biliony cizince, [ ... ]

Studna s Čistou vodou
Jarka Fricová Katarína Krnová

Katarínu mi představil měj kamarád před několika dny. Katarína Krnová je tanečnice, cho [ ... ]

NATO, jdeme na to!
Michael Kyselka NATO, ne!

Chystáme se vstoupit do NATO a manýry nového světa, který přebral kontrolu nad vší [ ... ]

Gang-ala-Basta
Vlastimil Beránek Gang-ala-Basta

S názvem Gang-Ala-Basta, novým projektem na domácí hudební scéně, jste se doposud mohli sezn [ ... ]

Aftermath DB
Jarka Fricová Aftermath DB

Pro mne jako klasického muzikanta pojem drum'n'bass nic neznamenal.

Ostatní články