Tak sbohem, Mejlo...

Milan Hlavsa
Pin It

Nás opustil jeden z hlavních představitelů hudby někdejší druhé kultury, Mejla Hlavsa, zakládající člen Plastic People of the Universe.

A tak jsme poprosili o rozhovor jednoho ze zasvěcených, vedoucího Redakce jazzové a populární hudby stanice Český Rozhlas 3 - Vltava, Aleše Opekara.

Nedávno nás opustil jeden z hlavních představitelů hudby někdejší druhé kultury, Mejla Hlavsa, zakládající člen Plastic People of the Universe. A tak jsme poprosili o rozhovor jednoho ze zasvěcených, vedoucího Redakce jazzové a populární hudby stanice Český Rozhlas 3 - Vltava, Aleše Opekara.

THINK: Kdo je tvůj oblíbený zpěvák?

ALEŠE: No nejspíš ten Bárta, nevzpomínám si, že bych měl nějakýho jinýho extra oblíbenýho.

THINK: A nějakej sympatickej, třeba ne tak dobrej?

ALEŠE: V kdejaký kapele je sympatickej zpěvák. Třeba Hookers mají sympatickýho zpěváka, tím nechci říct, že by uměl zpívat...

THINK: Vyskytuje se u nás jev, že je třeba výbornej zpěvák, ale zaprodává se?

ALEŠE: Tak určitě, no, nevím. Nabízí se třeba Hůlka - ten by měl spíš zpívat operetu nebo operu, ale asi by se těžko uplatnil v nějaký zajímavější hudbě.

THINK: Jako spoluautorovi rozsáhlého a detailního dokumentu o České hudbě, která doba ti byla obzvlášť blízká a čím?

ALEŠE: Dvě doby. Jedna, kterou jsem nezažil, úplné začátky, i když vlastně zažil. Ten proces s aktéry v kavárně Mánes, který byli odsouzený za tancování rock'n'rollu. Myslím, že rozsudek soudu padl v době, kdy jsem se narodil. Možná, že mě to pak zpětně oslovilo.

Konec 50. let mě fascinoval, ty první momenty probleskování nového stylu, jak to rezonovalo u lidí a u úřadů a jak se to dohromady pralo. Druhá éra mě oslovila bytostně, jelikož jsem ročník Johnnyho Rottena, myslím tím 1957. U nás to bylo trochu později, já jsem vyrůstal na jazz rocku a art rocku a dlouho jsem tu scénu punku a nové vlny podceňoval nebo přezíral.

Definitivně jsem do toho pronikl až se článkem "Nová vlna se starým obsahem", který mě tak strašně nas...l, že jsem to začal studovat, i zpětně z nahrávek před rokem 83. Strašně se mi to začalo líbit, zjistil jsem, že texty vyjadřují moje pocity. A ztotožnil jsem se s celou tou érou nové vlny. Mluvím o České, potažmo i světové.

THINK: Co byl ten hlavní rozjezd nebo kapela, která tě nejvíc inspirovala v nové vlně?

ALEŠE: Talking Heads. Její nová podoba s minimalismem mě silně oslovila, to už bylo na dost vysoké úrovni.

ALEŠE: Police. I reggae mě oslovilo, a ačkoli mám rád blues, reggae ho trochu vytlačilo tím metrorytmickobasovým spodkem. Byla to změna. Můžeme se bavit o tom, že blues a reggae spolu úzce souvisí, ale přece jenom jaksi ten dojem posluchačský je jiný a tehdy byl nový. Ale do bigbítu reggae vstoupilo nově.

THINK: A reggae u nás?

ALEŠE: Tak v 84.- 85. to hrála kdejaká kapela.

THINK: Vzpomínáš si na Drvotu?

ALEŠE: Samozřejmě, byl ulítlej jedním směrem, sehrál na téhle scéně hlavní roli, kromě Jo Jo Bandu, který byl v mých očích vždycky malinko komerční. Babalet se i v Češtině snažil o nějaké to rastafariánství ale jaksi ta jiná lokalita než Jamajka... Návrat do Afriky je něco jiného než do Čech. Ale bylo to velmi stylové. Koncerty byly strašně fajn. Pak tu byly kapely jako Dr .Max, které se snažily podobně, ale začalo to unavovat.

THINK: V 80. letech musely kapely, které chtěly být komerčně úspěšné, dělat nezávadnou muziku - asi se to občas pěkně hrotilo...

ALEŠE: Hm...Od roku 85 velmi komerčně zněly i amatérské kapely, které si moc nedělaly ambice na uplatnění v médiích. Pokud kapela měla ambice se prosadit, musela radikálně změnit své zaměření i publikum a přestala zajímat amatérskou scénu.

Pokud chtěla zůstat svoje, tyto ambice nesměla mít. Tady dost absurdně byla řada amatérských kapel, které nebyly v médiích, nevydávaly desky a zněly dost komerčně. Ve smyslu líbivosti, podbízivosti. Projevovalo se to i na festivalech Rockfest.

THINK: Hlavní magnáti kolem vydavatelských firem byl Panton, Supraphon a Opus. Byli hodně rozdílní?

ALEŠE: S Opusem nemám moc zkušeností, ale myslím, že podmínky byly dobré. Na Slovensku nikdy nevznikl echt underground jako u nás, asi nebyl důvod, oni byli vždycky takoví otevřenější. Rozdíl v Supraphonu a Pantonu byl, že Supraphon měl smlouvy s nejlukrativnějšími hvězdami jako byli Gott, Vondráčková a podobně, takže Panton spíš vyzobával ty začínající. Ale nemůžu ho moc vychvalovat, strach a cenzura tam byly taky.

THINK: Byli lidé, kteří měli moc a přesto dokázali udělat kompromis?

ALEŠE: Nejdůležitější tělesa byly textové komise, kterým se předkládaly ke schválení všechny texty, a když je zamítly, nesmělo se to natočit. Ale v Pantonu a v rozhlasové textové komisi seděli podobní lidé, mezi nimi tehdy zaujímal čelní místo Václav Hons a na ostatní si nepamatuji...

Tak se stalo, že pokud textová komise text zamítla a doporučila změnu, některý člen komise mohl říci, tento text je špatný a já vám napíšu takový text, který u nás projde.

A kapela mohla říci, ne, my si píšeme texty sami, nebo řekla dobře, my o tu desku stojíme a texty neumíme psát, vy to určitě budete umět líp, takže pak vyšla deska a byly tam texty podepsané třeba pod pseudonymem některým z členů textové komise, ale ve skutečnosti tam zůstal ten samý text jako tam byl předtím.

THINK: Jo takhle...

ALEŠE: Takže šlo taky o tantiémy, byly to takové mafie, které to schvalovaly.

THINK: Jak se koukáš na muzikantství jako na řemeslo?

ALEŠE: Mně strašně baví hrát na nejrůznější nástroje, ale nikdy mě nebavilo cvičit. Když jsem zkoušel hrát v nějakých kapelách, nebavilo mě ty písničky opakovat, takže jsem o tom radši začal psát nebo mluvit. Nicméně se obávám, že se to bez určité řemeslnosti asi neobejde.

Ta musí být základem, aby se pak dala stavět nějaká myšlenková duchovní a tvůrčí nadstavba. Obzvlášť u taneční hudby to musí být řemeslně dobré. A naopak - hudba alternativní, která má vyjadřovat nějaké pocity, neřku-li poselství, tak tam je důležitější kreativní přístup, řemeslnost by naopak mohla být na překážku. Čili jak v které tvorbě.

Ale jsou i čistě studioví muzikanti. Když někdo potřebuje něco pro určitý konkrétní účel, tak musí mít řemeslného muzikanta. Scéna potřebuje všechno.

THINK: Co se stalo s kapelama, jejichž koncept na tom protitlaku režimu stál? Visací zámky, Vítkova kvarteta..? Jakou mají dnes šanci?

ALEŠE: Řada takových kapel, které vyrostly na protinázoru vůči režimu, vylítla nahoru na začátku 90. let, třeba LP Orlíku se prodalo asi 100 000 kusů, což je dnes nemyslitelné. Pak to spadlo a dnes jsou existenční možnosti takové skupiny úměrné možnostem folkařů, jejichž činnost je zase přímo úměrná politické situaci.

Folkaři se museli nějak přetransformovat, aby mohli dál fungovat. Kapela, která vyrostla z nějakého konceptu, určila si styl a vyvíjí ho, může fungovat dál. Ale předpokládám, že její vývoj bude jiný, než kdyby, nedej bože, ta politická situace zůstala stejná.

Asi bude směřovat k té menší revoltě, k hledání spíše zvukovému nebo rytmickému, nebo bude ta nasranost nastavená proti nyní masovějšímu konzumu.

THINK: Identifikoval bys nějakou muziku jako typicky Českou?

ALEŠE: Třeba Český folklor. Ba ne, ten je trošku německej... Možná moravskej folklor, ten je nejvíc Českej, to bude dobrý, když to napíšeš. Ale samozřejmě v big beatu jsem měl vždycky za to, že jde hodně přes České texty.

Jazyk má určitou rytmickou a zvukovou kvalitu, která se do té hudby promítá a tak mám dojem, že víc Český vždycky mohou být písničky, které přímo vznikají na České texty nebo se nechají dodatečným otextováním ovlivnit.

Jako v druhé polovině 60. let byly víc Český Olympic než Matadors, nechme stranou muzikanskou kvalitu. Jakmile se začalo podle Češtiny frázovat a rytmizovat, bylo to víc České, jako když Mišík v 70. letech přímo zhudebňoval básně. V nové vlně se začalo hodně zpívat v Češtině, a ačkoli se čerpalo ze zámoří, ta hudba se rychle adaptovala.

Třeba v Jasné páce slyšíme trochu Talking Heads, přesto jsou ty písničky dost Český. Česká specialita je i černý humor a sarkasmus v jejich textech.

THINK: Přehoupněme se: máš dvě děti: Big Beat a muzeum na Malé Straně. Kde jsou spojnice mezi těma dvěma fenoménama, z nichž jeden je pořad a druhý je místo?

ALEŠE: TV seriál Big Beat vznikl nezávisle na mojí iniciativě, k tomu jsem přišel, až když se na tom začalo pracovat. V plánu bylo 12 dílů, ale nakonec jich vzniklo 42. Během práce na tomto seriálu vykrystalizovala myšlenka shromáždit, uchovat a případně vystavit ty dokumenty, které se půjčují na snímání, protože se postupem času ničí nebo ztrácejí.

Proto se Petr "Hraboš" Hrabalik, Radek Diestler a Josef Kytnar rozhodli založit muzeum a archiv populární hudby. Nakonec se to podařilo zrealizovat v rámci Praha Evropské město kultury 2000. Historicky je jádro výstavay limitováno na 1956 - 72. Je to rozčleněno do 5 časových období, každé má výběr zvukových ukázek, jsou tam i vizuální projekce.

Od listopadu jsme začali každý čtvrtek s hudebním vystoupením - hraje se hlavně blues a staré rokenroly. U vstupu do objektu už hrají ty zvukové ukázky, všechny exponáty mají popisky, v prvníčásti vzniká síň slávy v souvislosti s hlasováním Akademie populární hudby, v druhéčásti foyer jsou spíše osobně laděné exponáty, pak tam je chodba, která připomíná význam trampského hnutí a význam dixielandu pro rozvoj big beatové scény, pak tam jsou pravé vězeňské dveře, což musíme cizincům a mládeži hodně vysvětlovat proč.

Dovezli jsme je z Ostravy a u nich je koláž z rozsudku nad nespravedlivě odsouzenými muzikanty z 50., 60., 70., let ale i 80. let.

Připomínka tomu, že muzikanti byli mnohokrát ve vězení proto, že byli big beatovými muzikanty. Pak je tam příspěvek rádiu Luxemburg s autentickou nahrávkou z roku 1959, zesilovač Samuel z přelomu 50/60 let, na koleně vyrobený studenty fakulty radiotechniky Petrem Kaplanem a jeho bubeníkem Jiřím Doležalem a Pavlem Chrastěnou.

Na pódiu je asi 10 drátěných klecí nebo šaten a je tam koláž dokumentů vztahujícím se k různým obdobím.

THINK: Onehdy byly debaty o mecenáši jazzu, že to byl Karel Velebný. Byl někdo podobný vůdčí osobností v jiném odvětví?

ALEŠE: Asi bych v oblasti jazzrocku viděl Martina Kratochvíla a Luboše Andršta, v oblasti big beatu Petra Jandu, pokud jde o muzikantskou autoritu, zmínil bych Ottu Bezloju, baskytaristu Matadors, který trvali bohužel jenom pár let a nezůstali v povědomí, navíc zpívali anglicky. Jinak Vladimír Mišík je postavou, kolem které se mnoho věcí točilo po dlouhou dobu. Pak v 80. letech zasáhl významně Michael Kocáb.

THINK: A co Sv. Vincent?

ALEŠE: Zaujal mne, ale spíš úsměvně. Nikdy bych tomu nepodlehl tak, abych v tom hledal něco hlubšího.

THINK: Možná, že on to bral taky tak.

ALEŠE: Ano, taky se u toho tak tvářil. Ne na pódiu, ale potom. Byl to hezkej úlet.

THINK: Dělala se kvanta rozhovorů a sbírek materiálů pro Big Beat, tam třeba vznikl sampl Karel Gott a drogy... Pamatuješ si, že byste našli něco velmi zajímavého, co by se nedalo ani použít?

ALEŠE: Nedalo se použít třeba, když se sestry Elefteriadu pohádaly před kamerou a jedna vstala a začala odcházet, nedbaje toho, že je připevněná šňůrou s mikrofonem, který za sebou vláčela. Máme natočenu řadu lidí, který už nežijou, to je dobře.

Třeba vedle Viktora Sodomy staršího taky paní Martu Kučerovou, zpěvačku Kučerovců. Petra Kalandru jsme, bohužel, nestihli natočit. Odpadu byla strašná spousta, ale nebylo to obsahově nebo technicky použitelný.

THINK: Je ve světě běžné takhle detailně dokumentovat historii?

ALEŠE: Ne, ale u nás to má opodstatnění - například ve srovnání s americkou situací, kde podobný seriál měl asi 12 dílů. Ale tam je ta scéna od počátku zmapována. U nás kapely nemohly nahrávat, nebylo o co se opřít a v rádiu to také bylo pokřivené. Bylo nutné doplnit bílá místa, odchytit lidi a vyzpovídat je.

THINK: Co se týče lidové hudby a motivů, co se s tím děje, jak se s nima nakládá?

ALEŠE: Zatím jsou u nás hluboké rezervy, od sourozenců Ulrychových po Vulkán Atlantis, vlastně i ten je dílem Petra Ulrycha. Vše, čemu se nyní říká world music, je u nás v plenkách, pořád čekám, kdy se ujme něco, co dělá třeba Vlasta Redl. Myslím, že je tu široká škála možností, jak zkombinovat domácí folklór a cokoliv. Líbilo by se mi, kdyby se to začalo objevovat.

THINK: Jak se ti líbí nebo nelíbí dechovka?

ALEŠE: No, asi půl roku jsem chodil do nějaké dechovky při Lidové škole umění, byla docela sranda hrát ji, ale v životě bych ji rád neposlouchal, a už vůbec ne z nosiče. Třeba možná na živo na pohřbu nebo na slavnosti bych asi postál a zaposlouchal se, je to určitý styl a zvuk, který je svůj, takže na živo chvíli ano, jinak ne.

THINK: A závěrem - jaká je tvoje vzpomínka na Mejlu?

ALEŠE: Mejla Hlavsa byl krásnej člověk. Byla radost s nim komunikovat. I když mu režim způsobil hodně křivd, nikdy nikomu nic nezáviděl a nikomu nic nevyčítal. Byl přímý a veselý, což bylo z pozadí jeho jinak spíš kostrbaté a depresivní hudby zřetelně cítit. Stejně jako ohromná vůle, se kterou si stál stále na svém, a kterou vtělil i do valivých repetitivních motivů svých písní.

THINK: Díky


- Ptal se: Michael Kyselka, Zpracovalal: Hany. Pop Museum (Kaštan, Bělohorská 201/150, 169 00 Praha 6 - Břevnov, tel: +420 605 369 286, This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it., www.facebook.com/popmuseum
SecondSpin.com

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Lenka Today : Petr Tomorrow : Svatopluk After tomorrow : Matěj

 
MORCHEEBA - Big Calm
Keith Kirchner MORCHEEBA - Big Calm

Chvíli mi trvalo, než jsem si tuhle desku plnou různých stylů oblíbil.

Rozhovor s Tomáš Svoboda
Petr Ostrouchov Tomáš Svoboda

Student Akademie výtvarných umění v malířském ateliéru Jiřího Sopka, má ve svých 24 lete [ ... ]

Průvodce po letních evropských hudebních festivale...
Roskilde Festival Tent

Pro ty, kteří se toto léto chystají vydat za muzikou do vzdálenějších míst, podívejt [ ... ]

Co se dá dělat, když se nudíš
Joe Bodia Co se dá dělat, když se nudíš

Věci, které můžeš dělat bez ničeho, věci, které můžeš dělat s málem, věci, kter [ ... ]

Krása: Redaktovy Hit List
Marie Sommerová a další Krása: Redaktovy Hit List

Už jste si někdy přečetli štítek na vašem oblíbeném šampónu nebo krému?

Morcheeba: Charango
Jakub Štefanko Morcheeba: Charango

Tak by se dala označit tvorba britské hudební trojky,skládající se z bratrů Paula a Ross [ ... ]

Co je na umění tak zábavného?
Hakim Bey Co je na umění tak zábavného?

Umřelo Umění s dadaisty smíchy? Nebo snad k této sardonocidě došlo mnohem d&# [ ... ]

Zase něco novýho: Martin Fořt
Eva Kolářová Martin Fořt

Spojením dvou prvních slabik jeho jména a příjmení se dobereme názvu hudební agen [ ... ]

Profil Jana Laštovková
Eva Kolářová jana-lastovkova.jpg

Kdo to vlastně je? Mladá malířka, kte [ ... ]

Ještě k novému protidrogovému zákonu
Luděk Hrdina Ještě k novému protidrogovému zákonu

Počátkem května 1998 schválil Parlament ČR návrh tzv. protidrogového zákona.