Hooverphonics propluli Prahou

Pin It

THINK: Jsme první, kdo dnes s Vámi dělá interview?

HOOVERPHONICS: Ne, asi 23.?

THINK: Ha Ha. Kdy jste přijeli do Prahy? A jak se Vám vůbec líbí?

HOOVERPHONICS: No, abych pravdu řekl, tak ani nevím. Neviděl jsem ji. Přijeli jsme asi v jednu hodinu, měli jsme hrozné problémy na hranicích. Asi dvě hodiny jsme se kvůli tomu zdrželi. Nějaké problémy s technikou, dlouhá kontrola a tak. Cestou jsme spali a pak, jak na hranicích byly ty problémy, jsme se museli probrat, a pak až do Prahy jsem zase spal.

No, a teď děláme tady interview a nemáme zkrátka čas na to chodit po městech a koukat se na památky. Neustále se musíš starat o nějaké věci. Nejdřív jdeme na do hotelu, dáš si sprchu, pak děláme rozhovory a v šest hodin začíná zvukovka. Tu máme vlastně až do koncertu a pak hned jedeme do Paříže. Vlastně ne, až ráno, ale hned  po koncertu se musíme sbalit a vyrážíme zase dál. A tak je to neustále.

HooverphonicHooverphonic
Geike Amaert (zpěv) Alex Callier (Bass, additional vocals, programmer, producer) Raymond Geers (kytara, breaths, additional vocals)

THINK: Co by si dělal, kdybys přestal dělat muziku, co jsi vlastně dělal předtím?

HOOVERPHONICS: Předtím jsem pracoval pro vládu.

THINK: ???

HOOVERPHONICS: Jo, pro belgickou vládu. Chodil jsem zkrátka  v saku a kravatě. Ale nemyslím si, že bych přestal dělat muziku a vrátil se zpět k tomuhle zaměstnání. Určitě bych chtěl dělat něco s muzikou. Ale teď rozhodně neplánuju, že bych skončil s Hooverphonics.  

THINK: Smím se zeptat kolik Ti je? Slyšela jsem, že Geike je mladá. Tak něco kolem  22 let?

HOOVERPHONICS: Jo. Je jí přesně 22. No, mě je 41, vlastně skoro už 42. Ale já si nemyslím, že věk hraje důležitou roli. My si prostě rozumíme i když je mezi námi tak velký věkový rozdíl. Hrozně dobře se nám spolu pracuje. Bylo to takhle: po naší první zpěvačce Esther  se vystřídalo několik zpěvaček, ale pořád to nebylo ono,  až najednou v květnu 1997 to s námi vyzkoušela Geike  a my jsme věděli, že to je přesně to, co hledáme. A to je taky cítit na naší poslední desce The Magnificent Tree. Jsme sehraní. Naše koncerty jsou velké show, které  je postaveno na porozumění a harmonii. Je tam hodně energie a hrajeme od jazzu až po sambu, rock nebo  chansony. Poznáte tam hodně druhů muziky, rytmů...  Jdeš dneska večer na koncert?

THINK: Ano, jdeme.  

HOOVERPHONICS: Takže to zažijete přímo.

THINK: Četla jsem, že jste spolupracovali s Massive Attack. Jaké to bylo?

HOOVERPHONICS: Byla legrace: najednou k nám přišli černoši jako hora, ale hrozně fajn. Seděli jsme a pili pivko  a konverzace byla uvolněná, ale přišel jejich agent,  že mají rozhovor a najednou se změnili. Najednou byli děsně seriózní. Zkrátka profíci. No a skvělí muzikanti.

THINK: A co vám říkají Portishead?

HOOVERPHONICS: Jo. No, každej se ptá, jestli si nechceme zahrát s Portishead. Jako že hrajeme podobnou hudbu a tak. Ale já si to fakt nemyslím. Nejsme si podobní. Jsou jinde, jiní. Jejich druhá deska je vlastně jen horší kopií té první. Alespoň já si to myslím.

THINK: Co považuješ za největší úspěch?

HOOVERPHONICS: Asi poslední desku (Magnificent Tree) a taky písničku Mad about you, ta se myslím povedla. Celkem hit.

THINK: Jak vlastně u vás tvoříte? Nejdřív někdo složí hudbu a někdo jiný napíše text? Máte to nějak rozdělené?

HOOVERPHONICS: Vlastně to nemáme rozdělené. Někdo přinese text a začneme jamovat. Takhle Geike napsala text k písničce Pink Fluffy Dinosaurs. Ale největší slovo má asi Alex. Pak na tom všichni nějak spolupracujeme. Ten si myslí tohle, ten zase tohle - no a tak to vyzkoušíme. Funguje u nás spolupráce.

THINK: Potřebujete, vyhledáváte někde nějakou inspiraci?

HOOVERPHONICS: To jako drogy? Ne. Víš co, nežereme pilule, ani nesjíždíme nějakej koks. To fakt ne. Nic takovýho. Žádný takový svinstvo. To víš, jenom si tak někdy zahulíme. To jo. Ale nic většího. Lidi si často myslí, že když jste nějakej slavnej, musíte v tom zákonitě jet. Ale to není pravda. Myslím si, že to není dobré. Protože se po nějaké chvíli toho staneš otrokem . A najednou to začne rozhodovat za tebe. To není dobrý. Naopak, musíš mít k takovejm věcem odstup.

THINK: Jaká byla spolupráce s Bertolucim, který po vás chtěl muziku pro film Stealing Beauty?

HOOVERPHONICS: Tak to bylo fakt zvláštní. Tehdy jsme nebyli vůbec nějak moc známí. Prostě jsme začínali. A filmový hudební manager toho filmu, nebo kdo to byl, slyšel demo 2Wicky a hrozně si přál, aby to bylo použito ve filmu. Najednou takovej úspěch. Určitě nám to pomohlo. 2Wicky byla taky použitá ve filmu Finalemente Soli, nebo Vím, co jsi dělal poslední léto (I know What You Did Last Summer). Je to supr, když slyšíš v nějakém filmu svou písničku.

THINK: Dostali jste nějaké ceny, považujete to za úspěch?

HOOVERPHONICS: Jo, máme cenu třeba za nejlepší video pro Mad About you, Zlatou desku za druhé album Blue Wonder Power Milk, Platinovou desku za Magnificent Tree, Geike získala ocenění jako nejlepší zpěvačka roku 2001, Alex za nejlepšího producenta. . . Je to fajn. Ale my prostě jenom děláme  hudbu. . .

THINK: Vaše hudba byla využita i ke komerčním účelům. Hodně v reklamách.  

HOOVERPHONICS: Ano. Třeba Volkswagen využil písničku Renaissance Affair z našeho druhého alba Blue Wonder Power Milk, taky jsme použili jednu naší písničku k reklamě na nějaké keksy, které se daj do mlíka, nebo tak nžco. (ha ha).

THINK: Jak vás berou u vás v Belgii? Máte tam hodně příznivců?

HOOVERPHONICS: No, tam moc ne, i když teď už to je jiný. Ze začátku o nás moc nevěděli. Ale díky našemu poslednímu albu tam jsme už známější. První a druhé nemělo u nich takový ohlas jako teď to třetí. Ale v Itálii, tam nás mají celkem hodně rádi. Máme tam celkem hodně fanoušků. Když zkrátka řeknete Hooverphonics, tak docela hodně lidí řekne: „Jo, ty já znám." U nás to je ještě trošičku jiný.

THINK: Stýkáte se i během doby, kdy se nevidíte ve studiu?

HOOVERPHONICS: No, tak to už fakt ne. Prostě si dáme od sebe voraz. Někdy se třeba potkáme s Alexem v obchodě, řekneme si pár vět, ale potom každý jde svou cestou. Každý máme ještě nějaký jiný svý kámoše, který díky šňůrám nevidíme, takže trávíme víc času sami, nebo  s těmi, které díky cestování trochu zanedbáváme. Chceš být prostě taky s někým jiným, koho jsi fakt dlouho neviděl.

THINK: Tak díky za rozhovor a přeju Vám, ať se dnešní koncert v Roxy vyvede.  

HOOVERPHONICS: Taky díky. Doufám, že se tam uvidíme.

THINK: Je na Vás nějaké spojení?

HOOVERPHONICS: Jo, www.hooverphonic.com


Rozhovor poskytl Raymond Geers v Roxy, před jejich pražským vystoupením, které vskutku (alespoň podle mého) nepostrádalo cit, něhu a neuvěřitelnou sílu a energii.
Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Soňa Today : Taťána Tomorrow : Arnošt After tomorrow : Kvido

 
Voyager I
Voyager I

VOYAGER 1 v současnosti nejvzdálenější uměle vytvořený objekt ve ves [ ... ]

DIVOKEJ BILL - Svatá Pravda
Michael KyselkaDIVOKEJ BILL - Svatá Pravda

Osm divokejch se dalo dohromady a tak dlouho hráli, aě se sehráli  a dokonce jim [ ... ]

Čím se zabývá ESF?
Eva McLeanová

Evropský sociální fond podporuje zaměstnanost, vytváří nové a lepší pracovní příleži [ ... ]

Rozhovor s Saši Gedeona
Eva Kolářová Saša Gedeon

Saša Gedeon Narodil se v roce 1970 v Praze, ale jelikož jeho maminka je Slovenka, žil do svých  [ ... ]

Lezu po kolenou, říká Jiří Černický
Petr Pokorný Jiří Černický lampa

Narozen v severočeském sídelním městě 1.8.1966, poučen ve školách: střední uměleckoprům [ ... ]

Odpolední směna Monkey Businessu
Ondřej Skalický roku skupina Monkey Business

Monkey Business se za jediný rok své existence katapultovali na vrcholek české [ ... ]

Rozhovor s Tomáš Svoboda
Petr Ostrouchov Tomáš Svoboda

Student Akademie výtvarných umění v malířském ateliéru Jiřího Sopka, má ve svých 24 lete [ ... ]

Japonsko - kluby a drogy
Don Al Fonso

Jak to asi doopravdy vypadá v zemi vycházejícího slunce?

Co je to Jungle? Co je to House?
Davey D Co je to House?

Jungle, drum’n’bass a house jsou slova, která dnes slyšíme na každém rohu. Vypadá to [ ... ]

"Nejsem skromnej" - Lukas Pollert
Kateřina Procházková Lukas Pollert

Říká o sobě olympijský vítěz z Barcelony z roku 1992, druhý na olympiádě v Atlantě o  [ ... ]

INSPIRACE: Módní reportáž
Magdalena Pechová ilustrace: Magdalena Pechová

A je to tady! Jaro se pomaličku blíží a vypadá to, že letošní móda bude opravdu barevná a  [ ... ]

Kyber punk Václava Švankmajera aneb spontánní klik...
Petra Matušinová Václav Švankmajer

S Václavem jsme se seznámili náhodně a na velmi příhodném místě, ve střižně. Nenápad [ ... ]