MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
TV Nova - K čemu Parlament? TV Nova se ve svých pocátcích tvárila jako nevinné díte, které rozdává zábavu. Stalo se, ze se vetšina obcanu této zeme zahledela do televize natolik, ze jsme prokoukali roky, behem kterých z TV Nova pomalu vyrostlo monstrum a z jejího reditele Vladimíra Zelezného Frankenstain. ...

Café na půl cesty
fShare
0
Pin It

„Tohle je náš stůl, my to tu máme zadané," vyjela na mě šedovlasá osůbka a s bojovným výrazem se šinula k místu, kam jsem zasedla. Hezky u okna, s piánem v zádech, pod stříškou palmy. No to jsem teda blázen, tohle že je kavárna pro mladý a přestupní stanice pro schizofreniky? Vždyť je to tu, jak se to teď vznešeně říká, senior vedle seniora. Někde se asi stala chyba.

„Ale ne, to se jen scházejí členky klubu U starší dámy," vysvětluje doktor Martin Jarolímek, za kterým jsem přišla do Café na půl cesty. Na větrnou pláň s mantinely pankráckého sídliště, brankami televizního dómu a rozhlasové věčně nedokončené krabice. Do kavárny, která není jen tak obyčejná. Kafíčko, pivečko a malé dobroty tu podávají pacienti z nedalekého Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov. Pan doktor Jarolímek, i když na to v kožených kalhotách a s vlasy k ramenům nevypadá, je jeho vedoucím lékařem.

Přes kavárnu zpátky
Mezi sousty posledního šunkového chlebíčku vypráví, jak a proč vznikl tenhle český unikát. A pěkně od Adama. O sanatoriu Ondřejov, které založil před jedenácti lety jako nestátní zdravotnické zařízení. Léčí se tam různé typy pacientů, převážná část, asi 85%, jsou schizofrenici. Sanatorium jim nabízí individuální či skupinovou psychoterapii nebo rodinnou terapii i farmakoterapii.

Schizofrenie je dlouhodobé vážné onemocnění, které s sebou nese pracovní a sociální handicap. Ten s délkou onemocnění narůstá. Čili schizofrenik, který se dostane do stadia, kdy zmíněná terapie může ustoupit a on dostane zelenou k návratu do „normálna," si s tím zpravidla nedovede poradit.

Potřebuje podpořit, aby se mohl znovu pustit do studia nebo práce. A o tom je právě tato kavárna, která pomáhá pacientům hledat cestu do normálního světa, jemuž zároveň ukazuje, že lidé s psychickými potížemi do něj přirozeně patří.

Kavárna, toť žádný blesk z čistého nebe. Cesta k ní vedla tak trochu oklikou, přes sdružení FOKUS, které založil Jarolímek s kolegy v devadesátém roce. FOKUS má na svém kontě osm chráněných dílen pro vážnější psychiatrické pacienty.

A tak doktor vyrazil na zkušenou do světa, aby tam okoukl, jak řeší pracovní zařazení schizofreniků. Protože i pro ně je přirozené být v pracovním týmu, někam docházet, dostávat za svou práci odměnu. Zalíbilo se mu v Berlíně, v jedné pizzerii, která občas praskala ve švech a kde pracoval personál namixovaný z pacientů a normální obsluhy. A to byl jeden impuls ke vzniku Café na půl cesty.

„Helejte, oni mi dali dva cukry, to jim tady mám ten jeden nechat?" ptá se slušná, poctivá stařenka. Středeční odpoledne starších dam a pánů úspěšně pokračuje. Aby ne. Káva zdarma a dortík za polovic, to už je nějaká výzva. Potopeni v moři cvrlikajících seniorů plaveme s doktorem dál na našich kavárenských vlnách.

„Chodíval jsem přes tuhle pláň do práce. Stávaly tu takový polorozbořený hajzlíky. Jednoho dne jsme si řekli, že by nebylo marný tady zřídit nějakej bufáč pro lidi z okolí, co sem choděj na procházky. Místo nám vyhovovalo i proto, že naše sanatorium je odtud asi 200 metrů, takže sem můžeme bez problémů docházet. Po dlouhým pátrání se zjistilo, komu hajzlíky patřej, pronajali jsme si je a začali s rekonstrukcí. Do celý akce se vložil výtvarník Ivan Král, co udělal v Praze pár pěknejch irskejch hospod. Napadlo ho, že to nebude bufáč, ale rovnou kavárna."

Problémy byly, jak jinak, finance. Něco dal magistrát a místní úřad, něco káplo z Phare. Zásadně pomohl tatínek jednoho pacienta, který má stavební firmu a stal se sponzorem. Přes jiného tatínka se sem dostaly stoly a zrcadla z likvidovaného hotelu Juliš. V květnu 1997 byla kavárna společnými silami sanatoria Ondřejov a občanského sdružení Green Doors slavnostně otevřena.

na pul cesty cafe mapana pul cesty cafe mapa

Známky ze zápípí
Ze začátku to bylo, jak se hezky česky říká, tak trochu vošajstlich. Nedalo se totiž odhadnout, co tahle nová zkušenost s pacienty udělá. A tak jich tu nejdřív bylo míň, pobývalo tu víc terapeutů, službu tu mívali psychiatři a psychologové. Jako obsluha fungovali s pacienty i středoškoláci, osobnostně kvalitní lidi, které si sanatorium vybralo a vyškolilo. Sám doktor Jarolímek tu půl roku točil pivo a měl to všechno pod dozorem. Nedal na varovné signály, že je riskantní pustit pacienty k alkoholu. U 95% nenastal žádný problém, ostatní museli odejít. Teď už je dohled mírnější, i když si pan doktor zachovává pořád supervizi.

„Funguje to tady tak, že se jednou týdně setkáváme s terapeutama, mluvíme o pacientech a jejich problémech. S klientem taky jednou týdně řešíme zádrhely, které nastaly." Každý klient sanatoria má svůj rehabilitační plán. Dává ho dohromady každý měsíc se svým patronem, což je terapeut, který k němu má blízko, zajdou si spolu třeba do kina a tak. V tom plánu jsou cíle v pracovní oblasti a kroky, které k nim vedou, tedy co se musí naučit.

Tady v kavárně by měl pacient zvládnout všechno. Vařit, točit, počítat, kasírovat. Pokud se vyskytne nějaký konkrétní handicap, odborníci se na něj zaměří. Po směně (trvá 4, 6 nobo 8 hodin) si všichni čtyři lidi, kteří do ní patří (1 zdravý a 3 nemocní), sednou dozadu a vedoucí známkuje. Touhle rehabilitací prošlo už asi 70 lidí. Někomu stačily dva tři měsíce, někdo pobyl rok. Asi pět lidí se vůbec nechytlo. Ti nebyli ze sanatoria, ale z jiných léčebných zařízení, která mohou služeb kavárny taky využívat.

Odpolední slunce klouže po barpultu. „A chodí sem ještě Karolínka?" „Kdepak, ta už tady skončila, vdala se." „Ona to byla taková hezká holka, šikovná."

Takže když to pacienti v kavárně všechno zvládnou, tak to tady zabalí a leť , ptáku, leť? „Tak jednoduchý to zas není. Žili jsme v idealistický představě, že člověk, co projde touhle rehabilitací, se snadno upíchne v normální práci. Ale předsudky vůči psychiatrickým pacientům přežívají. Zatím jsme přišli na tři hospůdky, kde pracují naši známí. Tam se nám podařilo naše pacienty zaměstnat. Můžeme být v kontaktu, občas tam zajde terapeut, zahladí neshody.

Teď už je jasný, že je potřeba ještě další mezistupeň - kavárnu s méně ochrannou atmosférou. Místomáme vyhlídnutý, zase bývalý záchodky, lae nejsou peníze. Provoz v takovýhle kavárně je dost drahej. Mzdy pacientům, terapeutům. Normálně by tady stačili jen dva lidi. To ale nevyhovuje našemu záměru."

Klub U starší dámy
A že se u vás tak zahnízdili staříci? To tady, co se pamatuju, nebývalo zvykem. „To je tak trochu účelová akce. Když je teplo, tak se sedává venku a občas se po večerech hraje. No a byly stížnosti na hluk, hlavně od starších lidí. Tak jsme založili ten klub U starší dámy, tyhle středeční odpolední sešlosti s kafem zadarmo, a je klid.

Kromě čtvrtečních koncertů se tu zhruba jednou měsíčně pořádají větší akce. Třeba Čarodějnice, Dětský den, Pivní slavnost. A aukce, kde se prodávají obrazy pacientů. Lidi ze sídliště si sem zvykli chodit a zapojili se i do práce. Společnou rukou vznikly mozaikové stolky venku. Doktor Jarolímek si pochvaluje, že se tu vytváří hezká komunita - babičky, děti, psi. A pacienti. Řada z nich si netroufne jít do normální hospody, ale sem ano. A tak se učí chodit mezi lidi.

„Pro mě neočekávaně se tady narovnává veřejné mínění na to, co je schizofrenie, i na pacienty. Lidi se snaží uhádnout, kdo je kdo, kdo je obsluhuje a většinou to teď už nepoznají." Prorůstání lidí, srůstání s místem je inspirativní a dává sílu plout až ke hvězdám. Na střeše kavárny vztyčit stožár, na něm napnout plachtu a Loď bláznů pluje. Tedy, trochu uberu, na tu plachtu by se měly promítat filmy a na střeše zatepla zasednout pod širým nebem nároční diváci. Aspoň taková je představa pana doktora. A ten se nezdá, že by byl jen snílek.

„A víte, že umřel Růžička?" „No, jo, byl dlouho nemocnej." Pusinky slastně pomlaskávají, takže musím taky zarejdit v nápojovém lístku. Na tohle odpoledne bych to viděla na citlivé míchaniny - na Černou depku, anebo na Svěrací kazajku?než rytmus.


- www.facebook.com/cafenapulcesty

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Filip Today : Valdemar Tomorrow : Vilém After tomorrow : Maxmilián

ROZHOVOR: HERE, aneb Valerie Chauvey, Zdeněk Marek...
Eva Kolářová Kapela Here

Vyškovská kapela Here se na domácí hudební scéně objevuje již [ ... ]

Patrik Ouředník: Europeana, Stručné dějiny dvacáté...
Barbora Gregorová

Postihnout v kostce celé dějiny 20. století, století snad nejkrvavějš& [ ... ]

Tata Bojs are GO!
Joe Bodia a Eva Picmausová Tata Bojs

O kapele, nové desce, přestupu i o jiných věcech si povídal s Milanem Caisem, Tomáš Sláma.  [ ... ]

Vzhůru dolů!
Vladimír Toufar

Člověk unavený každodenním shonem, melodiemi mobilních telefonů, nekonečnými dopravními z [ ... ]

Jeden pátek v březnu
Dita Lůffelmannová Labutí rodině

Labutě jsou jediní opeřenci, kteří neunesou ztrátu druha či družky, naposledy vzlétnou co n [ ... ]

Krása: Redaktovy Hit List
Marie Sommerová a další Krása: Redaktovy Hit List

Už jste si někdy přečetli štítek na vašem oblíbeném šampónu nebo krému?

Víkend u Krišny
Tomáš Partl Hare Krišna praha

Stojíte na ulici a na jednou slyšíte zvonění chřestítek a rytmické dunění bubnů. P [ ... ]

JESTOFUNK - Love in a gold dimension
Tomas Otradovec JESTOFUNK - Love in a gold dimension

Při prvním přečtení bookletu vás napadne, jestli si z vás náhodou kluci z Jestofunku neděla [ ... ]

Ostatní články
Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.