Ještě k novému protidrogovému zákonu

Ještě k novému protidrogovému zákonu
Pin It

Počátkem května 1998 schválil Parlament ČR návrh tzv. protidrogového zákona.

Schválil jej přes předchozí veto prezidenta Václava Havla, odpor snad všech odborníků na prevenci drogových závislostí, přes tisíce podpisů na nejrůznějších peticích, akce mnoha sdružení a hnutí protestujících proti přijetí zákona, i přes názorový rozkol většiny poslaneckých klubů („pro" hlasovali v Poslanecké sněmovně „jako jeden muž" tradičně republikáni, komunisté a - až na jednu výjimku - lidovci). Od 1. ledna 1999 tak vstoupí v platnost velice kontroverzní zákon, a to jak svým novým a razantním způsobem zasahování do našeho systému občanských práv a svobod, tak spoustou nejasností ohledně jeho uvádění do praxe.

Na počátku stál zcela konkrétní problém, který vnímáme intenzivně snad všichni, totiž počet dealerů drog v (nejen) pražských ulicích a stále rostoucí počet lidí závislých na tvrdých drogách. Nejdříve se tak věci chtěl ujmout lidovecký poslanec Pavel Severa - celý složitý problém mínil řešit pouhým nahrazením dvou slov ve stávajícím zákonu, toto bylo však naštěstí odmítnuto spolu s dalším odpudivým a bezprecedentním Severovým návrhem, tzv. zákonem třikrát a dost. Poté přišla se svým návrhem vláda i další poslanci a Parlament se tak v podstatě problémem drog zabýval více než dva roky.

Během této, zdálo by se, dostatečně dlouhé doby se do diskuse zapojilo jak mnoho občanů a nezávislých sdružení, tak odborníků problematikou drog se zabývajících. Tito odborníci, jejichž názory dostaly ostatně dostatek prostoru i v médiích, nakonec vytvořili dva rozporné tábory, zastupující však oba protichůdné názory zcela určitě nejvěcněji.

Byli to na jedné straně odborníci hlavně na drogovou prevenci a léčbu, především psychologové a lékaři, na druhé straně odborníci hlavně na protidrogovou represi, tedy zástupci především policie. Během jednání však bohužel vystoupila do popředí nešťastně především politická hlediska, a to i přes existenci jasnými čísly podepřených výzkumů a zpráv, které dokazují nesmyslnost cesty represe, jak byla zvolena. Stejně tak se zdá, že nakonec byly vyslyšeny hlasy právě jen represivních složek.

Velkou kontroverznost nového zákona je možno rozdělit do tří aspektů. Jedním je obecná otázka role drog v současné západní společnosti, přičemž důležitou roli hraje i určitá klasifikace či rozlišení různých druhů drog. Druhým je právní a teoretický aspekt zákona, protože zákon jasným způsobem zasahuje do v západních liberálních demokraciích sdílených lidských a občanských práv a svobod. Třetím aspektem, který bude asi nejvíce „vidět", je způsob, jakým bude tento velice nejednoznačně formulovaný zákon uplatňován represivními složkami státu, které si na práci v demokratickém systému zatím zvykají pouhých osm let.

Ačkoli by asi málokdo čekal, že právě čeští zákonodárci budou těmi, kdo by se téměř průkopnicky zamyslel nad různou nebezpečností a různým zákonným (či spíše nezákonným) postavením různých drog, když toto je výjimečné i ve většině západoevropských zemí, můžeme si připomenout některá všeobecně známá fakta.

Drogy jsou snad ve všech zemích právně rozděleny do tří skupin. Zvláštní skupinou jsou drogy podávané po odborném lékařském zvážení ve formě léků. Ostatní drogy můžeme rozdělit na drogy legální, tedy většinou alkohol a nikotin, a nelegální, které je však nutno také rozlišovat. Převážně se tak děje rozlišením na tzv. měkké či relaxační a na drogy tzv. tvrdé, tedy drogy, které při jen méně opatrném zacházení způsobující fyzické i psychické závislosti (hlavně tzv. opiáty).

Pokud tedy vezmeme jako měřítko zdravotní a sociální nebezpečnost, dojdeme k tomu, že dochází k určité právní a společenské schizofrenii, která je však dána dlouhým historickým vývojem západní civilizace, respektive vývojem jejího postoje k určitým drogám. Měkké drogy (především produkty konopí a nověji tzv. extáze) jsou totiž podle únosnosti rizika požívání experty stavěny na roveň (tvrdého) alkoholu, navíc marihuana jako nejčastější a neklasičtější a naprosto „přírodní" zástupce měkkých drog je považována za méně nebezpečnou než alkohol a co se zdravotních rizik týká je srovnatelná s jinou legální drogou, nikotinem.

Když pak nahlédneme do statistik spotřeby alkoholu v Česku či zjistíme, že více než čtvrtina české populace je závislá na alkoholu, mohou se určité věci jevit v jiném světle. Čistě racionálně je tak téměř vzývání jednoho a zároveň tvrdé potírání ekvivalentu dost podivné. Jediným uplatněným měřítkem se tak zdá být klasifikace určité drogy jako konformní či nikoli respektive smýšlení většinové společnosti o konkrétní droze jako konformní či ne.

Zřejmě hlavním legislativním problémem nového zákona je, že podle svého znění naprosto neúměrně generalizuje. Nejen že nerozlišuje různě nebezpečné drogy, ale hlavně nerozlišuje jejich prodejce od jejich konzumentů. Kriminalizuje každého u koho je nalezena droga, a to jakákoliv droga, v jakémkoliv množství a jakékoliv situaci (např. srovnej nabízení na ulici a „pokuřování" v soukromí)

. Přičemž princip legality, kterým se řídí naše právo, spočívá zjednodušeně v tom, že pokud je určitý čin zákonem označen jako trestný, musí být zahájeno trestní řízení a takový čin musí být potrestán. Pokud bude tedy policie dodržovat zákony, což od ní v právním státě čekáme, nemůže dojít k situaci, kterou se do určité míry hájí zastánci nového zákona, tedy že orgány činné v trestním řízení (v prvním stupni to je policie - tedy každý jeden policista) budou brát zřetel na tzv. stupeň společenské nebezpečnosti a od trestního stíhání případně upustí..

Při skutečném dodržování tohoto zákona tak může být trestán i onen tolik citovaný „středoškolák s jointem trávy v kapse". „Jointa trávy v kapse" (nebo doma v šuplíku) může však mít i (dospělý) vysokoškolák nebo špičkový manažer. Jedinou alternativou tak podle schváleného zákona zůstává nahrazení trestu ústavní léčbou, což však žádného z příkladem zmiňovaných asi příliš nenadchne.

Nutnost přísného trestání překupníků drog bude těžko někdo zpochybňovat. Tito lidé například při nabízení drog nezletilým často stojí na počátku nejedné lidské tragédie. Avšak (dospělý) člověk, který drogu jen užívá, ničí maximálně zdraví jen sám sobě. A na to, i když to může znít cynicky, má a musí mít člověk v liberální demokratické společnosti právo. Konání takového člověka nemá za následek škody či oběti pro jiné, nikoho jiného tím nijak neomezuje na jeho právech či svobodě.

Vzít drogu je tedy věcí osobního rozhodnutí a často určité vyjádření lidí, kteří o sobě chtějí rozhodovat sami, či někdy vyjádření odlišnosti, jiného životního stylu, za což nemůže být člověk přeci rozhodně perzekuován. Státním orgánům však tento zákon poskytuje velikou moc do právě takových práv a svobod zasahovat - předvolávání k výslechům, domovní prohlídky, zadržení - a to se záminkou potírání činnosti, která v pověstných 99 procentech nemůže ani zdaleka dosáhnout společenské nebezpečnosti majetkové či násilné kriminality.

Politici, kteří tento návrh podpořili, bohužel ve své většině podlehli tomu, že otázka drog v české společnosti se stala především otázkou politickou, často na úkor věcné a fakty podložené debaty a politici se tak snadno snažili získat laciné politické body. Jedním z jejich hlavních argumentů bylo, že ČR musí přijmout novelu, která učiní držení drog pro vlastní potřebu trestným, protože nás k tomu zavazují mezinárodní smlouvy OSN či nutnost sladění našich zákonů s Evropskou unií.

Ani v jednom z případů to tak zdaleka není. Úmluvy OSN, zde jde především o Úmluvu o psychotropních látkách OSN, v drtivé většině připouštějí výhradu s odvoláním na zákonodárství daného státu. V druhém případě, většina evropských států se brání, a to buď přímo zákonem nebo soudní praxí, trestat držení drog pro vlastní potřebu nepodmíněným trestem odnětí svobody (pozn. ČR od 1. 1. 1999: za nalezené množství menší než „větší než malé" (sic!) až 2 roky nepodmíněně). Státy sice na jedné straně dávají najevo, že drogy neschvalují, na druhou stranu ale respektují zkušenosti, že případná závislost na droze se trestem léčit nedá, stejně jako zásadu, že trestní právo nemůže člověka chránit proti jemu samotnému.

Jedním z největších problémů nového zákona při uplatňování v praxi bude to, že v podstatě nerozlišuje „postiženého narkomana" či jen výjimečného experimentátora, od překupníka drog. To se při prostém náhodném nalezení (takových bude jistě drtivá většina) jakéhokoli neextrémního množství drogy prostě nedá rozpoznat. O to absurdnější se zdá argument zastánců zákona, že zákon je namířen „hlavně" (?!) proti překupníkům. Vždyť (právě a jen) proti překupníkům má policie zákon k dispozici již tři roky, avšak téměř jej neuplatňuje - nenaučila se totiž pouliční dealery „chytit při činu".

Postoj policistů obecně bude úhelným kamenem, určujícím jakým směrem či stylem se od příštího ledna bude situace okolo drog vyvíjet. Bohužel máloco svádí k optimismu. Policisté často tvrdí, že rozhodující pravomoc budou mít soudci, kteří s pomocí odborníků a znaleckých posudků budou rozhodovat o množství a nebezpečnosti zadržené drogy. Avšak ve velké většině případů, tj. hlavně těch „malých", to bude policista, kdo bude rozhodovat o tom, zda jde o přestupek nebo trestný čin. K tomu je však nutná určitá odbornost a zkušenosti v problematice drog, kterou po všech řadových policistech asi ani nemůžeme žádat.

Jiným problémem naší policie je, že má (podle svých vlastních představitelů) stále problémy s nízkým právním vědomím právě řadových policistů. To se pak prý projevuje častým porušováním jejich vlastních interních předpisů a směrnic, ale i tím co známe všichni, např. zkorumpovaností dopravních policistů. V oblasti nelegálního obchodu s drogami se však pohybují mnohem větší sumy peněz než na našich křižovatkách či dopravních inspektorátech. A jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, při častějším styku velkého množství policistů (ne tedy jen specielních „komand") s drogovým podsvětím, úměrně roste intenzita korupce, opět podle zahraničních zkušeností, často až do dosti vysokých sfér policejní hierarchie. A že by se zrovna náš stát měl stát výjimkou je poměrně zbytečné přemítat.

Co tedy můžeme podle zahraničních zkušeností od příštího ledna začít očekávat? Co se týče státních orgánů, značně naroste práce ministerstvu zdravotnicví a spravedlnosti, práce však přibyde i ministerstvu vnitra, tedy právě naopak než se někdy tvrdí. Nárůstem cen drog se zvýší finanční potřeba závislých narkomanů, jejíž postupným efektem bude nárůst majetkové a pouliční drobné trestné činnosti. Na toto potírání bude potřeba více sil, více prostředků ze státního rozpočtu. Existence v daných mezích úspěšných protidrogových středisek bude zřetelně ohrožena, ti, kterým sloužila a pomáhala budou zatlačeni do ilegality, čímž se u nich hrubě sníží naděje závislosti se zbavit a naopak zvýší nebezpečí nákazy infekčními nemocemi či H.I.V., budou tím však také v podstatě naprosto „nezmapovatelní".

Velká „elastičnost" nového zákona může velice snadno vést k jeho zneužívání, což přesahuje samotný problém drog a zasahuje celý systém práv a svobod.

  1. Během v podstatě dvouletého jednání o problému drog vystoupila do popředí nešťastně především politická hlediska i přes existenci jasnými čísly podepřených výzkumů a zpráv, které dokazují nesmyslnost a kontraproduktivnost cesty represe.
  2. Trestní právo nemůže člověka chránit proti jemu samotnému.
  3. Případná závislost na droze se trestem léčit nedá.
  4. Většina evropských států se brání trestat pouhé držení drog pro vlastní potřebu nepodmíněným trestem odnětí svobody.
  5. Velká „elastičnost" nového zákona může velice snadno vést k jeho zneužívání, což přesahuje samotný problém drog a zasahuje celý systém práv a svobod.
Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Soňa Today : Taťána Tomorrow : Arnošt After tomorrow : Kvido

 
Co můžete udělat se svou vládou?
Pavel Tulin Co můžete udělat se svou vládou?

Nejdříve si musíte uvědomit, že vláda je naživu!

MAXWELL - Embrya
Keith Kirchner MAXWELL - Embrya

Jsou chvíle, kdy recept „víc stylu než jádra” funguje, a jsou chvíle, kdy ne.

Footbag, bláznivý sport
Sports Desk Footbag, Foto: Adrian Šetlík

Řekne-li se footbag, hakisak, sípa nebo hak, znamená to vždy tu samou věc - [ ... ]

Gang-ala-Basta
Vlastimil Beránek Gang-ala-Basta

S názvem Gang-Ala-Basta, novým projektem na domácí hudební scéně, jste se doposud mohli sezn [ ... ]

DJ Bidlo - Nechci být šoumen
Petra Matušinová DJ Bidlo

DJ OO Bidlo patří v současnosti mezi nejlepší české DJe...

Něco málo o… DJ A.L.I.
Eva Kolářová DJ A.L.I. (Fotky; Honzo)

Možná ho znáte z pravidelných středečních akcí v XT 3. Tři roky si sem chodí zahrát, ale  [ ... ]

Rozhovor Jiří Bartoška
Michael Kyselka Jiří Bartoška

Michael Kyselka si povídá nejenom o organizaci významného Mezinárodního filmového festiva [ ... ]

Akta X: Boj s budoucností
Joe Bodia Akta X:  Boj s budoucností

Steven Spielberg nám lhal. Mimozemšťané nejsou naši přátelé. Muži v černém, kteří kolab [ ... ]

STREET WORKERS: Ti, kteří se starají
Eva Kolářová

Před časem jsem se vypravila do terapeutické komunity Magdaléna v Mníš [ ... ]

JESTOFUNK- Universal Mother
Tomas Otradovec JESTOFUNK- Universal Mother

Jestofunk podruhé! Ti chlapci jsou opravdu produktivní...  Tentokrát do světa pouštějí tro [ ... ]

U.N.K.L.E. - U.N.K.L.E.
Keith Kirchner U.N.K.L.E. - U.N.K.L.E.

Tolik vychvalovaná spolupráce Jamese Lavelleho, DJ Shadow a týmu nejpopulárnějších alternativ [ ... ]

Lepší myšlení díky chemii
S. Mielonen chytré drogy

Chytré drogy jsou všude. Živel se o nich rozepsal, Time je má na obálce a CNN přináší zprá [ ... ]