MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Viva Mexiko! Kde je můj kůň, co má mě nést blátem měst  a prachem cest, dělal, že se ho to už netýká, asi šel do Mexika...  Kam šel barman, teď tu stál, a chlapů houf, co s nima hrál, jen zatykač s mojí fotkou visí tu  a ostatní už jsou v Mexiku... Kde je ten chlápek, co tu spal, a ta kočka, c ...

Václav Švankmajer
Pin It

S Václavem jsme se seznámili náhodně a na velmi příhodném místě, ve střižně. Nenápadný člověk s širákem na hlavě tam právě stříhal svůj zatím jediný dokončený krátký film. V současné době také připravuje třetí výstavu svých kreseb, které nazývá kyber punkové. O kreslení, filmu a pohledu na svět očima mladého člověka, který jen tak nesedí, ale něco dělá, je následující povídání.

SYNDROM JMÉNEM ŠVANKMAJER
Obyčejný smrtelník jako já se samozřejmě nemůže nezeptat na následující otázku (ať už je jakkoli nudná a otřepaná): "Jaké je to být dítkem slavných rodičů?"

"V pohodě," odpovídá Švanky. Samozřejmě za svoje příjmení nemůže, v jisté době měl dokonce tendence pracovat pod pseudonymem, ale pak v něm převládla hrdost s jakou toto příjmení nosil už jeho dědeček. Namísto pseudonymu si tedy vyrobil resistenci vůči všem těm prudičům a vyžírkám, kterých prý bylo nejvíce mezi spolužáky v prváku na FAMU. Je to tak, Václav se (bohudík) nikdy neupije k smrti ani nezešílí z faktu, že má v občance napsáno Švankmajer. Švanky je totiž sebejistý, bezkonfliktní a naprosto pohodový člověk.

NOVÝ SVĚT
Švanky a jeho rodina bydlí v krásném domečku schovaném v uličce Nový svět, která je hned za Pražským hradem, tedy v místě, kam téměř nezasáhla modernizace (vyznavači mobilních telefonů si tady zavolají leda tak z okna). Jeho rodiče tenhle domeček koupili v době, kdy se to rozpadalo a nikdo tady nechtěl bydlet. "Jezdíval tady takový ten umělohmotný vláček s turisty, ale nikdy nemohl vyjet ten strmý kopeček, co tady máme. Pak tady jezdily koňské povozy, ale ani ty to nemohly vyjet, tak to nakonec vzdaly. Teì tady běhají vojáci při rozcvičce z nedalekých kasáren hradní stráže. A taky tady chodí davy turistů. Vylezu z baráku, zařadím se do fronty a vystoupím z ní pod Hradem."

UMĚLECKÉ ZAČÁTKY
"Kreslím od nepaměti. Máma se prostě jednoho dne rozhodla, že mne naučí kreslit. Tak jsem kreslil a ona pořád říkala: je to skvělý, výborný, pokračuj dál. Když jsem teì ty obrázky vytáhl, tak mi připadaly hrozné." Švanky přiznává, že nejvíce se naučil právě doma, od svých rodičů. Ale technika (kreseb, maleb, koláží, animace) je podle Švankyho vedlejší, hlavní je sebejistota, která jemu byla vštěpována: "Je to o tom, že když ti rodiče nabuší nějaký to sebevědomí do hlavy, tak se potom (ve škole) nemusíš bát udělat nějakou čáru, protože bude špatná a jde to z čistý hlavy".

ŠVANKY NA STUDIÍCH
Základní školu dokončil ještě za totality, a chtěl se prostě uklidit někam tak, aby se nemusel další čtyři roky učit matiku, technické kreslení a "tyhlety hrůzy". Vzhledem ke své zálibě v kreslení si pochopitelně vybral UMPRUM (na Žižkově). Na otázku, jestli počítal s tím, že není jednoduché se na takovou školu dostat, odpovídá klasicky: "Nepřipouštěl jsem si to. Všechny (ve škole) jsem naštval tím, že jsem se hlásil jen na tuhle jedinou školu. No a kamarádi se mne ptali, cože budu dělat v případě, že se tam nedostanu. Říkal jsem jim, že s tím tedy nepočítám."

Přijímačky Švanky zvládl a neskončil mezi posledními, takže si ani nemyslel, že ho tam protlačili rodiče. Na UMPRUM studoval obor výstavnictví, přičemž sám nemá ponětí, o čem to vlastně bylo (kromě toho, že to bylo o propagační grafice v 3D). O studiích na instituci, o které si zástupy lidí mohou nechat jen zdát, Švanky říká, že se tam nic moc nedělalo a lidi v tomhle oboru nemuseli makat, na rozdíl od budoucích malířů a sochařů. Švanky tím získal prostor k tomu, aby si mohl v klidu domova pracovat na svých věcech a o tu školu se zas tak moc nestarat. "Na konci UMPRUM už jsem nechtěl, aby mne kdokoliv cokoliv učil, měl jsem toho plný zuby. Došel jsem do stadia, kdy už jsem to nepotřeboval."

UMĚLECKÉ VLIVY
Na střední škole četl Meyerinka, dnes už se mu vůbec nelíbí. Z malířů měl rád Dalího, Cezanna, Nepraše a Medka. Ulítával si na Geigerovi, prý je to neuvěřitelný industrialista. Hudbu dlouho neposlouchal žádnou, jen nějakou černou muziku vlastněnou jeho rodiči, ovšem záhy zjistil, že se mu to nějak nelíbí. "Pak jsem přišel na to, že punkeři neměli rádi hipíky, tak jsem si řekl, že by se mi punk mohl líbit a zkusil jsem ho. A začall se mi líbit moc." První punkovinu, kteru Švanky slyšel byla první deska Tří sester Na kovárně. Moc se mu líbila. A pak, když mu bylo skoro 18, tak mu někdo prozřetelně zapůjčil Sex Pistols a do toho se totálně zbláznil. "A zůstalo mi to dodnes", říká.

TATÍNKOVY FILMY
"Filmy rodičů jsem vídal odjakživa. Otec někde koupil první video, starou Teslu, takovou tu šílenou krabici. A jedinou kazetu, kterou jsme měli, byla s jeho filmy. Ale ne že bychom na ně koukali pořád dokola, to ne. To jsem se pak hrozně divil, že existují i jiné filmy." Otec Švankmajer brával malého Václava s sebou na natáčení, takže u všeho byl: "Na základce jsem míval problémy s dotazníky, kde jsem vyplňoval kolonky povolání rodičů jako malířka a filmař. A pak byl strašlivý problém vysvětlit, o čem vlastně jsou tatínkovy filmy."

A kdy se Švankymu otcovy filmy začaly 'nelíbit'? "Na konci UMPRUM jsem zažíval malou vzpouru proti některým věcem, které já bych tam nikdy nedal, ale nikdy to nebyl žádný konflikt. Otcovy filmy se mi líbí, ale je to úplně něco jiného, než bych kdy chtěl dělat já. Naštěstí. Kdybych chtěl dělat to samé, dopadl bych jako například dcera Josefa Lady, Alena Ladová, která si udělala životní program z toho, že kreslila ty tatínkovi věci pořád dokolečka. Je to spontánní klika, nemusím se násilím někam cpát jen proto, abych nebyl někomu podobný."

OBLÍBENÉ FILMY
Jako malé dítko shlédl Švanky v televizi legendární kovbojku Sedm statečných, a ta ho hodně vzala, byl z ní naprosto a totálně hotový. V pozdější době se mu zalíbil Woody Allen, především jeho Sex noci svatojánské a Láska a smrt. Humor Monty Pythonů je mu taky dost blízký. A pak je tady klasika v podání Davida Lynche: "Svými reálnými prostředky a prostředími dosahuje tajem ných a magických situací. Má to několik plánů, tajemná zákoutí pod jednoduchou linií. To se mi na něm líbí."
Nakonec přichází zmínka o Kurosawovi a jeho Sedmi samurajích: "Zaujalo mne to nejprve kvůli faktu, že se mi kdysi líbilo Sedm statečných, tak jsem se na to kouknul a zjistil jsem, že tohle je ještě lepší."

KYBER PUNK
"Kyber punk mám hrozně rád, akorát nevím, co se pod tím názvem skrývá. Nic z toho jsem nikdy neviděl."

Kyber punk je to, kde se prolíná Švankyho filmová a výtvarná tvorba. A o to se taky snaží. "Kyber punk, vzhledem k tomu, že ho neznám, beru velice intuitivně."

Je to kyber punk Václava Švankmajera.

FAMU
V současnosti studuje Švanky 4. ročník filmové akademie, obor animace. Mezi nejzajímavější školní momenty patří zřejmě osudové setkání Švankyho s několika podobně ulítlými lidičkami. Například se svým nynějším dvorním střihačem Honzou Bradáčem. Ten je zároveň hrdým nositelem několika tetování, která vznikla na základě Švankyho kyber punkových kreseb. Švanky k tomu dodává: "Bylo to idylické seznámení. V prváku při vstupní lékařské prohlídce jsem zjistil, že Bradáč má nějaké punkové kazety a začal jsem si je půjčovat. Teì mi Honza stříhá filmy."

Zatím jediným opravdovým filmem, který Švanky vyrobil a Honza nastříhla, je R.Y.B.A. 073. Je to černobílá animovaná etuda o délce šest minut, padlo na ni nějakých 120 metrů filmu a je to jeho kyber punková bakalářská práce. R.Y.B.A. 073 vypráví příběh o chlápkovi, který najde na břehu řeky takovou zvláštní rybu, se součástkami, vezme ji domů a opravuje ji. Pak nějak zjistí, že… všechno je stejné jako ta ryba, kterou našel, celé to industriální okolí řeky s továrnou v pozadí. Docela úlet.

RYBA, KTERÁ HRÁLA PŘESČAS
Aneb veselé příhody z natáčení: "Celé natáčení byla jedna veselá příhoda." Ale taky to prý bylo hrozně smutný, neboť Švanky musel pro tenhle svůj film ulovit a zabít čtyři ryby: "Tedy vlastně pět, ta pátá byla na dotáčky." Proč tolik? "Hnijou. Točili jsme 10 dní a to jich ještě bylo hrozně málo, původně jsme měli mít jednu rybu na každý den natáčení. Začaly se rozkládat tak po třech hodinách. A my jsme s jedním kouskem točili dva dny. Musel jsem ji vykuchat a narvat do ní všechny ty dráty, vyrvat jí oči a místo nich narvat takové stříbrné kuličky z ložisek. S tímhle materiálem hrál celou dobu Honza Slovák z divadla Sklep."

Ilustrace Václav ŠvankmajerIlustrace Václav Švankmajer

TECHNIKA A ANIMACE
"Nechci vykrvácet na nějakým filmu jen proto, aby byl perfektní, udělaný okno po oknu, plynule. Dá se to dělat zkratkovitě, důležitý je příběh, technické zpracování je vedlejší. Pokud dělám něco speciálního, pak potřebuju speciální stroj, ale neulítávám na tom." V prvních dvou letech se prý učitelé snažili získat studenty pro počítačovou animaci, ale Švanky ji nemá rád: "nelíbí se mi, že je tam určitá sterilita. Aby výsledek vypadal fakt hezky a realisticky, na to ty naše stroje na FAMU nejsou vybavené." Samozřejmě ale počítá s tím, že se to jednou bude muset naučit, protože neví, jak dlouho tady ještě bude klasický film. Podle Švankyho už moc dlouho ne.

ŽIVOTNÍ CÍL
"Dělat to, co mne baví a uživit se tím tak, abych nikdy nemusel dělat něco, s čím nesouhlasím."

ŽIVOTNÍ TEZE
"Všechno si dělám sám."


Fotografie: Michaela Zobalová

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Jáchym Today : Petra Tomorrow : Helena After tomorrow : Ludvík

Skryté poklady Evropy
Joe Bodia equal pay for equal work

Evropa byla vždy známá svou kulturní rozmanitostí, formovaná historií a geografií na multiet [ ... ]

Není to snadné být kráva v Evropě
Make a Moodycow happy!

Mimo Indii je to docela těžké být kráva.

Prohněte si vlasy!
Michal Červen

Někam byste si zašli, alezdá se vám, že vypadáte podobně jako ta osoba na obrázku? Dostali j [ ... ]

Je Radio 1 nezávislé?
Tomáš Sláma

Pražské Radio 1 se rádo nechá nazývati jedinou nezávislou, nekomerční stanicí u nás. Proč [ ... ]

Koketování s nesmrtelnosti
Vít Hradec Koketování s nesmrtelnosti

Ještě donedávna znamenala smrt poslední mezník lidského bytí, závěrečnou k [ ... ]

PORTISHEAD - Portishead
Keith Kirchner PORTISHEAD - Portishead

Stát se legendou hned po první sebou nese i problémy, přehrávače odmítají hrát každé d [ ... ]

Osobnost (Surreal) část druhá. Probuzení
Petr Tomaides spatny den

Budík zazvonil někam mezi sen a skutečnost. Bintärova ruka po něm zašmá [ ... ]

Venováno neviditelnému kondorovi
Petr Straka Machu Picchu (foto: Petr Straka)

Pablo Neruda nazval Machu Picchu - jeden z peruánských zázraků - "Pěnou kondorů".

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...