MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Deset důvodů proč vstoupit do NATO

1. Abychom zabili cizince

2. Abychom utráceli více peněz na zbraně

3. Abychom vzdali hold našemu národnu

4. Abychom vzdali hold naší hrdinné armádě

5. Abychom ukázali Slovákům co si o nich myslíme

6. Abychom vstrašili Rusy

7. Abychom ...

Jiří Černický lampa
fShare
0
Pin It

Narozen v severočeském sídelním městě 1.8.1966, poučen ve školách: střední uměleckoprůmyslová bižuterní v Jablonci nad Nisou, vysoké: pedagogická v Ústí, uměleckoprůmyslová v Praze, AVU tamtéž.

Originální tvorbou i názory; ačkoli v Kristových letech, přesto na různých fórech označovaný jako naděje pro české umění. V rozhovoru pro THINK řekl i co jej napadá.

THINK: Stále častěji lze na naší výtvarné scéně pozorovat posun ve vystavování směrem k ústupu z galerií do negalerijních prostor, nejčastěji do klubů, internetových kaváren, nepoužívaných továren atd. Co si o tomto trendu myslíš ty?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Je to dobře, hlavně v tom musí výtvarníci vytrvat. Sám se snažím vystupovat z galerií - v Ústí jsem měl akci na šachtě, v Berlíně vystavuji ve výlohách, a kdybych tomu nevěřil, nedělal bych to.

Pořád to ale je zkouška, do jaké míry jsi schopen v jiném prostředí navázat kontakt. Nechci tím galerie podceňovat, lidé si zvykli do nich chodit a galerijní prostory nesou nějakou informaci. Jenže v sobě mají auru Umění a ta se složitě nabourává.

U nás je to hodně spojené s prezentací v médiích, ta by měla být lepší. Výtvarné umění by mělo mít stejnou reklamu jako nové desky, filmy nebo literatura. Je pravdou, že se tomu často brání sami umělci a já nechápu proč - má jít o intelektuální obranu, pózu nebo vlastní nedůvěru?

O vizuálním umění je nutné si s potenciálním divákem povídat. Vše kolem nás - v galeriích i mimo - je vizuální, máš fasády, koukáš na televizi, je to součást života, a proto by i současné umění mělo být přirozenou věcí. Možná i proto ten tebou uváděný posun mimo klasické výstavní prostory.

THINK: Pocházíš z Ústí nad Labem, myslíš, že lze mluvit o severočeské či ústecké výtvarné scéně?

JIŘÍ ČERNICKÝ: O něčem takovém se dalo mluvit před pěti lety, ale lidé, kteří v Ústí dnes vystavují, jsou stále titíž. Tenkrát tam byla tvůrčí atmosféra, hodně lidí to opravdu bavilo. Nechci nikomu křivdit, ale nesleduji tamní scénu tak pečlivě. Nikoho nového jsem tam nezaregistroval.

THINK: Dostal jsi Cenu Jindřicha Chalupeckého, uděluje se devátým rokem, vždy ji získala výrazná výtvarnická osobnost, a přesto tato cena nezískala prestiž, jakou by měla mít.

JIŘÍ ČERNICKÝ: Nepodařilo se to právě pro nedostatečné zatraktivnění pro veřejnost. Vždyť lidé vědí, kdo je Václav Klaus, kdo je Lucie Bílá, ale neznají už, kdo byl Jindřich Chalupecký. Celá cena má všeobecně malou reklamu.

Televize by měla uvést pořad o Chalupeckém, blok pořadů o výtvarném umění šedesátých a sedmdesátých let - ale stále bude přitažlivější koncert U2 než pořad o umění v televizi. Hudba, stejně jako film, jsou emotivnější, nesou příběhy, kdežto vizuální umění žádá aktivního pozorovatele, a to je jeho handicap.

THINK: Cena Chalupeckého nezískala prestiž - znamená vůbec něco pro tebe?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Pro mě cenu má. Lidé, kteří už tuto cenu dostali, jsou pro mě akceptovatelní. Cena by měla zůstat, jen trochu jinak, třeba pomocí pro laureáta. Dosavadní praxe je, že odjedeš za odměnu do Ameriky, nějaký čas tam jsi - a po návratu jako kdybys nikde nebyl.

V Americe jsi na samotě, je to tvůrčí výlet, a to není pomoc. Přitom výtvarník dostane takové ocenění a nemá ani ateliér na periferii Prahy. Kdyby cena představovala pomoc v existenčních potížích, bylo by to lepší, než tvůrčí pobyt ve Státech.

I ti nejlepší umělci, kteří tu jsou, mají takové problémy - a nikdo jim nepomůže, nejméně potom stát. Prostě o ně nestojí. Umělec není člověk, který si jen maluje obrázky a někde je pak prodá. Umělec dělá službu společnosti, ale musí cítit zpětnou vazbu, zájem společnosti. Za pobytu v Berlíně jsem viděl fungující systém podpory nadějných umělců.

THINK: Třeba povinnost státní galerie koupit od oceněného držitele takové ceny dílo?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Co s tím? Zaplácneš tím na chvíli nájmy, nic víc.

THINK: Nemyslím ty peníze, spíš projev zájmu společnosti.

JIŘÍ ČERNICKÝ: Sláva neexistuje, to je blbost. Koho to zajímá? Ani v Americe nejsou výtvarníci - sebelepší - superhvězdy.

A to tam byznys s uměním funguje, to není jako u nás. Život mi to nezmění, pořád jsem jako student, lezu v malém kumbále po čtyřech a po každé výstavě si znovu říkám, že udělám tuhle a končím. Je to o zdraví, mám zničený kolena.

Jenže představa, že bych byl úředník nebo byznysmen, mi nesedí. To je ale problém Prahy a umělců v ní. Nemáme kde dělat, kde věci skladovat, takhle drsné to už venku není - aspoň podle toho, co jsem viděl já. Obrazy a fotky se zde ještě dají dělat. Mám zastoupení ve Veletržním paláci - a co?

Už jsem slyšel: ten je za vodou, slavný a bohatý. Ani omylem! Nemělo by se stávat, aby talentovaný člověk musel kvůli existenčním problémům přestat tvořit. Nemáš být „za vodou", ale ani „pod vodou".

THINK: Cenu ti nepředával prezident Václav Havel, který je jedním z iniciátorů jejího vzniku. Mrzí tě jeho absence při předávání ceny?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Mrzí. On pro mě zůstává velkou autoritou a i když se mi zdá, že je občas politicky nemotorný, chápu ho, dopadl bych na jeho místě stejně. Kdyby mi podal ruku a usmál se na mě, mělo by to pro mě větší cenu, než onen zájezd do Ameriky.

THINK: Při tiskovce ke své poslední výstavě ve Staroměstské radnici jsi mluvil o vzájemných averzích mezi některými výtvarníky. Zapřít v sobě negativní nálady vůči jinému vyžaduje osobnost. Musí být výtvarník lidská osobnost?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Má-li někdo antipatie, vypovídá to o jeho slabosti, o tom, že se s něčím nedokáže vyrovnat. Dobrý umělec je člověk, který na sobě pracuje, netvoří nějaká díla, ale ta díla potvrzují jeho. Umění tě kultivuje víc než politika a možná někdy i víc než náboženství. Takže by umělci měli být duchovně osvícení intelektuálové, jakási intelektuální aristokracie, která ale není odtržená od veřejnosti. Že se u nás někteří umělci navzájem nesnesou, vypovídá o zbídačené situaci na zdejší umělecké scéně. Dnešní doba pokládá na umělce jiné úkoly, než aby pouze maloval obrázky.

THINK: Přináší tvá výstava na Staroměstské radnici nějakou změnu tvorby?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Ne. Ono je to vlastně vždy jiné, ale toto je první velká výstava na tak atraktivním místě. Chtěl jsem zde představit celý kontext tvorby. Nemám za sebou tolik samostatných výstav, abych něco měnil. Nemám pocit, že bych diváky nudil, a to je hlavní. 

THINK: Výstava Alergik má podtitul Barock. Proč dva názvy?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Název Alergik vychází z mého pozorování, alergik vidí svět jinak a výstava má být jako jiný pohled. Barock - to je logo, vždy mám na výstavách nějakou značku, je to také druh komunikace. Mě to baví, už proto, že mám rád loga. Dáš to na pozvánku a lidi o tom hned spekulují. Už jsem takto měl kdeco, zmutované olympijské kruhy například. Barok - to je dynamika, stejně jako hardrock.

THINK: Ale název jsi zmutoval ze dvou slov.

JIŘÍ ČERNICKÝ: Máš pravdu, ale barok byl styl celé společnosti, rock je dnes styl určité minority lidí.

THINK: Proto máš v expozici rockerskou bundu v akváriu?

JIŘÍ ČERNICKÝ: Je to vymezování módou. Nikdo to nebere, ale je to nošení zvířat. Představoval jsem si, jak se do kožených bund vracejí duše zvířat. Metalista jde ulicí, má na bundě nášivky, na zádech propaguje smrt - o smrti nemá ponětí, ale všechny ty banální symboly, lebky a tak, má na sobě - a najednou by na něm ožila bunda. Začaly by pulsovat žíly v té bundě. A tohle mě napadá.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Jáchym Today : Petra Tomorrow : Helena After tomorrow : Ludvík

Chopte se druhé šance!
Tereza Krčálová Chopte se druhé šance!

Znáte asi ty situace, kdy vás posedne touha koupit si něco na sebe. A pociťujete to jako bytostn [ ... ]

Drsná pohlednice z Walesu
Tomáš Lachman

Caradog Prichard: Za úplňku (Volvox Globátor 2001)

Jak dlouho co trvá
Magdalena Pechová Jak dlouho co trvá

Ať chceme nebo ne, čas utíká. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že v k [ ... ]

Ultramix žije dál...
Michael KyselkaUltramix žije dál...

Nulté číslo na světě Moravy a Čech ve všech kvalitních trafiká [ ... ]

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, získal 7 nominací C...
Film Desk Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Film Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, oscarového režiséra Mela Gibsona, je inspirovaný skutečn [ ... ]

Hele 03 - Slova redaktora
Eva Kolářová Slova redaktora

Konečně! Jsou pryč pochmurné dny zimní a přichází opravdové jaro.

Moře, slunce, koktejly aneb dovolená snů!
Joe Bodia

Proč se pařit v samém pupku Evropy, když na světě je tolik mořský [ ... ]

Něco málo o DJ Incognito
Eva Kolářová DJ Incognito

THINK: Stál jsi u zrodu rádiové stanice Stancija 2000, jsi jejím residentním DJem a vedeš lite [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...