Tomáš Svoboda
fShare
0
Pin It

Student Akademie výtvarných umění v malířském ateliéru Jiřího Sopka, má ve svých 24 letech za sebou téměř deset samostatných a několik společných výstav v Praze i po Čechách.

Jeho nejnovější práce se objevily na nedávné netradiční výstavě v avantgardně pobořených prostorách někdejšího rockového klubu Bunkr. Výstava Dole v Bunkru získala příznivý ohlas mezi příbuznými vystavujících i širší veřejností.

THINK: O co šlo doe v Bunkru?

TOMÁŠ: Pro tuto výstavu se dalo dohromady třináct mladých výtvarníků, převážně malířů. Pokusili jsme se zabydlet dlouho nefungující klub našimi pracemi, skombinovat je s prostorem, který je sám o sobě dost intenzivní. Nejobtížnější bylo vyvážit působení obrazů s atmosférou Bunkru, stěnami pokrytými grafitti, vyprázdněným prostorem. To se, myslím, celkem podařilo.

THINK: Všiml jsem si, že tvé práce jsou pospojovány do ucelených útvarů, kterým sebevědomě říkáš „série".

TOMÁŠ: Když mě něco napadne, namaluji obraz, přičemž mě neustále napadají další a další varianty. Takhle se to řetězí dál a dál, dokud nemám alespoň deset obrazů a zároveň pocit, že jsem nápad ještě nevyčerpal. Má to tu výhodu, že série je mnohdy silnější než jeden obraz. Jinak vypadá jeden osamocený hotelový pokojíček a jinak, když je jich vedle sebe dvacet.

THINK: Když už jsi zmínil sérii hotelových pokojíčků a postup, jak jsi k nim dospěl, zajímalo by mě, jestli si některý kus ze série oblíbíš víc a proč. Logicky by to měl být ten poslední, se kterým jsi natolik spokojen, že sérii uzavřeš.

TOMÁŠ: Určitě mám v každé sérii oblíbenější kusy, ale nemusí to být nutně ty poslední. Série nekončí s mou spokojeností, ale mírou opotřebovanosti tématu. Některé varianty jsou prostě lepší, jiné horší. Ty horší se pak snažím prodat.

THINK: Řady zaparkovaných vozů, šťastní zákazníci, pobavení účastníci podnikových večírků, osamělé bazény, uklizené hotelové pokoje. Všechno v sériích, všechno v množném čísle.

Tomas Svoboda umeniTomas Svoboda umeniTOMÁŠ: Fascinuje mě fenomén masovosti. Drtivá většina lidí nakupuje se slevou v supermarketech, které jsou všechny stejné, jezdí do nich automobily, které jsou všechny stejné, o dovolené jezdí do kempů, které jsou všechny stejné, nebo do hotelů, které jsou všechny stejné, a koupají se v bazénech, které jsou všechny stejné.

Večer pak zapínají televize a sledují pořady, které jsou všechny stejné, nebo chodí na večírky, které jsou všechny stejné. To je pro mne natolik bizarní, že se nemohu nevyjádřit. Na druhou stranu jezdím nakupovat autem do supermarketu, po večerech chodím na večírky a v létě jezdím do kempů a koupu se v bazénech.

THINK: Zpracováním se tvé série trochu liší. Myslíš si, že máš svůj styl?

TOMÁŠ: Když už konečně přijdu na to, co namalovat, zabývám se tím, jak to namalovat. Ke každému obsahu se snažím najít adekvátní formu. Zatím pořád maluji, což ale neznamená, že nebudu někdy dělat plastiky, instalace nebo video. Obsah si sám o formu řekne. Ostatně několik smělých pokusů na poli plastiky mám už za sebou (dřevěný objekt Jazyk s afty).

THINK: Jak má podle tebe vypadat dobrý obraz?

TOMÁŠ: V obraze by mělo být pro každého něco, měl by mít několik vrstev pro různě vnímavé a vzdělané diváky. Jeden přijde k obrazu a řekne: „Ááá, bazén!", druhý řekne: „Ááá, bazén a pěkná modrá", třetí: „Ááá, bazén, pěkná modrá a zajímavá technika" čtvrtý: „Ááá, bazén, pěkná modrá, zajímavě uděláno a taková zvláštní atmosféra" a tak dále, až třeba pětadvacátý řekne: „Ááá, bazén, pěkná modrá, zvláštní technika, nový formální přístup, až existenciální atmosféra ve smyslu vyprázdnění, určité minimalistické hodnoty, chladivě děsivé aranžmá, bazény maloval taky David Hockney." Když si každý něco v obrazu najde, může výtvarné umění zajímat zase víc lidí.

THINK: Studuješ na Akademii výtvarných umění. K čemu je to dobré?

TOMÁŠ: Jsem neustále ve styku s výtvarným uměním, konfrontuji své malování s ostatními. Jezdím do ciziny na podobné školy, neztrácím kontakt, a co je nejdůležitější - škola funguje jako katalyzátor. Věci, se kterými bych se dlouho trápil a třeba rok přicházel na to, že to takhle nejde, se ve škole dozvím za třicet vteřin.

THINK: O výtvarném umění už toho víme dost. Závěrem nám, Tomáši, přibliž svůj životní styl.

TOMÁŠ: Nevstávám před devátou, chodím konvenčně oblečen, piju červené víno, jsem milý a zábavný společník, mám hnědé oči a vlasy a zdravé zuby. Spát chodím po půlnoci.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Vojtěch Today : Jiří Tomorrow : Marek After tomorrow : Oto

Jsme sami? Nemluví na nás? Neposlouchají nás?
Jeffree Benet Jsme sami? Nemluví na nás? Neposlouchají nás?

The Search for Extraterrestrial Intelligence (Pátrání po mimozemské civilizaci) je hledáním,  [ ... ]

PROPELLERHEADS - Decksandrumsandrockandroll
Keith Kirchner PROPELLERHEADS - Decksandrumsandrockandroll

Deska léta, která přišla o pár měsíců dříve.

Něco o snech
T. Navara Něco o snech

„Někdy si říkám, že by bylo asi lepší sny vůbec nemít.  [ ... ]

Chci do svého paneláčku!!!
Jana Výborná HON NA MUŽE

Každá žena chce být žádoucí. Některá se cítí  [ ... ]

Adam Holý, povolání fotograf
Eva Kolářová Foto z výstava

Volba povolání: To tak vyplynulo, když jsem šel na grafárnu, tam se ukázalo, že v mém příp [ ... ]

Váš první úkol je blíž, než si myslíte!
Joe Bodia

Youth on the Move Lidé v Evropě se mluví ve Francii, Řecku a dokonce i zde v Čes [ ... ]

Throwing Muses
Keith Kirchner Throwing Muses

Když vůdčí osobnost skupiny Throwing Muses Kirstin Hersh začala ve věku čtrnácti let psát  [ ... ]

Můj otec byl skvělej
Jaroslav Špaček Můj otec byl skvělej

Mohl sem s ním sedět u stolu a kouřit, když mi bylo deset.

Ostatní články