Povídání s debutujícím filmovým režisérem; Eliška má ráda divočinu

Otakáro Schmidt
Pin ItPin It

Poslední měsíc roku, poslední období tisíciletí pro někoho znamená zlom, pro někoho pouze poslední chvilky s jedničkou v letopočtu s jedničkou na začátku a nic víc.

A právě v tento čas se dostane do našich distribučních kanálů celovečerní filmový debut Otakára Schmidta - herce, zakladatele fantaskního divadla BAR (spolu s Danem Nekonečným - Šum Svistu), autora, scénáristy a režiséra divadelních her, scénáristy a režiséra hudebních klipů a reklam, spoluautora hudebního měsíčníku Paskvil (rubrika Psychoparadoxy), spoluscénáristy, průvodce a režiséra filmového měsíčníku nezávislého filmu Prology - filmové lahůdkářství, režiséra zábavného pořadu na vlastní nebezpečí, režiséra středometrážních filmů: Jízda Sv. Huberta, Nebe nad Mikulovem a Carnevale di Venezia a také autora knih Hořící sny, Tajů plný ostrov a Eliška má ráda divočinu.

Posledně jmenovaná kniha se stala předlohou k pestrobarevnému, smyslnému ,,celovečeráku," který je podle slov autora jako: ,,Řez dortem, který nabízí nejen duchovní vrstvy kakaové bábovky a jedovatou marmeládou, ale i nafoukanou šlehačku s okrasnou třešní a ledovou zmrzlinu s otiskem rtěnky."

V letním příběhu plavčíka Marčéla a jeho ženy Elišky spatříme Bolka Polívku, Zuzanu Stivínovou, Veroniku Žilkovou, Martina Dejdara, Tatianu Vilhelmovou, pány z Ypsilonky: Lábuse a Vacka, dále pány Čtvrtníčka a Vávru.

O neklidném rozmarném létě na přelomu tisíciletí s neklidným Otakárem...

,,…filmy se vnímají zrakově a sluchově, proto jsme ten náš dělali zvukově a obrazově tak sugestivní, aby lidi vnímali emoce a dozvěděli se něco o sobě, aby jim to odhalilo tajemství, které se týká i jich. Jak říká Veronika Žilková:

,,Když se člověk točí na řetízkovým kolotoči a chvilku vidí stánek s párky v rohlíku, chvilku vidí střelnici, zámek hrůzy, někomu ulítne balónek nebo vidí, jak se někdo líbá za maringotkou, tak mu je při točení hrozně krásně, ale chvilku třeba hrozně blbě. Stejně jedna jízda nestačí, koupí si druhou, třetí, aby se definitivně nabažil. Ale zase už se těší na další neděli, aby mohl opět jít do zábavného parku."

Není to úplné nabažení, nabažení navždy... přesně, na čas se přetláská... scénář měl několik podob: nejdřív to byly povídky - dvě, tři - pak jsem je stmelil dohromady.

Začalo to vznikat na počátku 90. let, postupně se přibližovala celovečerní podoba a poslední rok dva, když se připojil Bolek Polívka, byl už tvar výsledný a hodně se blíží knižnímu vydání... ta knížka je venku asi rok nebo dva, už v tom mám zmatek... hodně mi pomáhala má bývalá žena Jolana... nepřetvářel jsem to do žádné podoby, to tak vyplynulo samo.

Totiž chvilku to vypadalo, že to bude horor, chvilku detektivka, velké míchání žánrů, ale pak z toho byla rozmarnost a nebo spíš magický realismus... film je založen na energetismu, ženským principu a pozitivizmu.

Otakár SchmidtOtakár SchmidtStal se živým organismem ale není to obraz Doriána Graye, jak jsem si původně myslel, který nás úplně vysaje a já na premiéře chcípnu.

Naopak!

Sám film si říká, co teì chce a potřebuje a dobíjí nás energií, která je do něj vložena... mojí inspirací byl Lynch, Fellini, Hrabal a Marquéz a navíc jsem k tomu přidal space prvky, hodné příštího tisíciletí - ve zvuku, hudbě, obraze - momenty, které film posunou do budoucna... hudba je od Honzy Čechtickýho a Romana Holýho je, není módní, přitom i ona to posouvá někam jinam.

Tím pádem se ruší možnost, že je to moc Rozmarné léto, moc Fellini a trochu retro... hudbu tvořil každý zvlášť, i když si nemyslím, že si jsou až tak vzdálení, ale jsou mezi nima samozřejmě rozdíly... osobně mi vyhovoval ten i ten, ale většinu dělal Honza Čechtický, tak dvě třetiny... chtěl jsem, aby film byl profesionálně udělaný po herecké stránce a jeho hvězdné obsazení přilákalo diváky. Podle Veroniky Žilkový je to nejlepší film, jaký kdy točila... Bolek Polívka ztvárňuje kabaretiéra a podle mě a mnoha dalších lidí to je jeho životní role. Patří mezi naše nejlepší komiky a dlouhou dobu pobýval s divadlem v Itálii.

To jak skvěle herci hrajou, jsem přesně chtěl, všem role sednou jako prdel na hrnci... štáb byl taky velmi profesionální, měl jsem nejlepšího kameramana u nás Martina Štrbu, nejlepšího zvukaře Radima Hladíka jr., a podle mě jedny z nejlepších současných hudebních skladatelů, pomocná režisérka Michaela Strnadová má za sebou sedmnáct filmů, včetně amerických, skvělá vedoucí výroby Daniela Humlová, s mou pravou rukou Olinou Kaufmanovou, dramaturgyní a střihačkou, jsme společně prošli celý FAMU... buì jsem ty lidi znal nebo to jsou velký profesionálové... myslím si, že filmy by se měli dělat filmovýma prostředkama, vším čím film může disponovat - barvy, gesta, kamera, atd. - a ne jenom příběhem a literaturou, od toho jsou knihy.

Je to hozená rukavice do budoucna... o propagaci svého filmu se musí každý tvůrce postrat sám. Je to povinnost každého filmaře chodit a své zboží prodávat, alespoƒ do doby, než tady budou fungovat jiné filmové mechanismy, hodně peněz, normální distribuce a propagace.

A to právě filmaři moc nedělají a nemůžou se divit, že se o jejich filmu neví... já nechci být intelektuální filmař, který něco natočí a pak se tváří hrozně pokrytecky, tak jako skromně. Proto je kolem Elišky lehké tajemno až skandálno, což lidi přitahuje a chtějí to vidět... ale já fakt nevím, co pro to udělat.

Přestože nejsem producent, sehnal jsem si na Elišku většinu peněz sám z grantů, všichni koproducenti jsou moji známý, byl to několika leté rozhovory - se společností S. PRO Alfa, s Českou televizí, tam jsem byl pečený, vařený a nedělal jsem nic jiného, než jsem tam furt chodil a unavoval, všem jsem dával knižní podobu atd., přesto nevím jestli dát z porno kazet místo koruny bůra, to by řekl někdo povolanější... ano, je to dobrý mluvit o mém filmu jakkoliv.

Zatím ho vidělo asi deset lidí, kteří museli nebo jsem si to přál: hlavní tvůrci, dál lidi, kteří do filmu dávali peníze nebo ho budou distribuovat a všichni byli vesměs nadšeni... než půjde Eliška do distribuce budeme dělat ruchy v televizi, celou zvukovou a hudební postprodukci, míchačku, dál budeme barvit a dělat kopie, a propagovat... čekají nás turné po republice, druhé vydání knížky, CD a křest, chceme navštívit české a evropské festivaly... pomalinku začnu připravovat jiné projekty, asi udělám nějakou reklamu nebo klip, mám režírovat Záhady a mystéria, protože chci dělat celovečerní dokument jako jsou Vzpomínky na budoucnost nebo Syntetic Pleasures.

Pracovní název je Ufo v Čechách a je to o ezoterických a duchovních věcech, které mě hodně zajímají. Vyzkoušel jsem si to v desetiminutovkách nazvaných Psychoparadoxy a sice v rámci hudebního týdeníku Paskvil.

A možná budu dělat zábavu, jestli Dejdar s Vackem něco vymyslí... aktuálně bych chtěl dělat hranou věc s herečkou Sandrou Novákovou, která je známá především z dětských rolí (Bylo nás pět), později hrála v Rokoku, ve filmu Poslední přesun a teì v našem filmu. Strávil jsem s ní celé prázdniny a tu intenzitu zapíšeme a použijeme jako výchozí materiál pro vznik scénáře ze současnosti o house partys a jointech, klubech a přírodě, ale hlavně o vztazích mezi klukem a holkou... mělo by to být něco mezi Trainspottingem, Lolitou, Go, Jízdou... co vznikne, to vznikne, chci si koupit videokameru a použít formu natáčení reality místo poznámek.

Budou to nejsilnější, nejintenzivnější a nejintimnější zážitky, které jsme v létě prožili. Nebo si je přivymyslíme... nevím, co je úchylný, lidi hrajou určitý role, někdy jsou dohnáni až k slzám, jindy se chechtaj na tripu, ale jindy se smějou zcela přirozeně a prožívají malý extáze.

Nevím, jestli jsou to úchylky, podle mě to jsou emoce. Úchylka je, dělá někdo něco nepřirozeně, proti sobě... nejvíc bych si přál dobrou celoživotní partnerku, protože vím, co to je, prožil jsem to. Takovou, s kterou by mi bylo strašně dobře a mohl bych s ní vymýšlet filmy, totiž zábava, sex a práce jsou pro mě neoddělitený. Jsou to části koule, které musí do sebe zapadat a pak se koule valí.

Když chybí spolupráce nebo hezký milostný vztah nebo humor, tak se koule nevalí... nevím, jestli se to dá zažít víckrát za život."

Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Ivona Today : Gabriel Tomorrow : Marian After tomorrow : Emanuel

 
Byla jsem cizinkou v cizí zemi
Eva Kolářová Francie, Normandii

Nevzpomínám si, kdo přišel první s nápadem jet do Francie. Každopádně 24. & [ ... ]

Už žádná ignorovaná varování...
Rosťa Hedvíček

Včera, 9. října 2001, jsem se díval na Billa O'Reillyho, jak se ptá Newta Gin [ ... ]

Nejdříve musíš snít... James Lavelle a Master P...
Jay King James Lavell

Jen málo interpretů ze světa hip-hopové scény toho dokázalo tolik co J [ ... ]

Hollywoodské poselství
D. Eimer Hollywood

Vyhnout se hollywoodskému mýtu je pro filmaře z Los Angeles téměř nemožné. Při tom st [ ... ]

Něco málo o… Dj Touchwood
Eva Kolářová

Před šesti nebo sedmi lety si půjčil od kamaráda kazetu, na které bylo nahrán [ ... ]

Víkend u Krišny
Tomáš Partl Hare Krišna praha

Stojíte na ulici a na jednou slyšíte zvonění chřestítek a rytmické dunění bubnů. P [ ... ]

Gang-ala-Basta
Vlastimil Beránek Gang-ala-Basta

S názvem Gang-Ala-Basta, novým projektem na domácí hudební scéně, jste se doposud mohli sezn [ ... ]

MAXWELL - Embrya
Keith Kirchner MAXWELL - Embrya

Jsou chvíle, kdy recept „víc stylu než jádra” funguje, a jsou chvíle, kdy ne.

Japonsko - kluby a drogy
Don Al Fonso

Jak to asi doopravdy vypadá v zemi vycházejícího slunce?

Rozhovor s Saši Gedeona
Eva Kolářová Saša Gedeon

Saša Gedeon Narodil se v roce 1970 v Praze, ale jelikož jeho maminka je Slovenka, žil do svých  [ ... ]