fShare
0
Pin It

Jak to asi doopravdy vypadá v zemi vycházejícího slunce?

Jsou vážně napřed jen o těch 23 hodin? Jaký je výsledek spojení tisíce let staré kultury, která si stále udržuje svoje tradice, a moderní techniky, ovlivňující nejen tuto ostrovní zemi, ale vlastně i celý svět? Tyto a podobné otázky mi přicházely na mysl před odletem. A odpověď jsem dostal záhy po přistání na mezinárodním letišti Kansai Osaka.

Vylezl jsem z letadla a tam už na mě čekal automatický vláček, který mě pěkně povozil kolem letiště. Byla to parádní jízda jako na pouti. Kochal jsem se okolní space architekturou a připadal si trochu jako na přestupní stanici Venuše - Mars. K tomu vyhrávala japonská dechová hudba třetího tisíciletí a příjemný dívčí hlas mi v „japongličtině" oznamoval se vší slušností Japoncům vrozenou, méně ale už přirozenou, jak jsem později poznal, kudy projíždím a kam že to mám jít.

Po překonání imigračních intrik, chytáků a nedůvěřivých pohledů jsem byl tady. Bylo krásné počasí, které svádělo k odpočinku. Čekala na mne báječná Nepálská modelína (čti hašišová měkká směs) a k tomu místní ležák „Sapporro" (jako náš Staropramen). To bylo to pravé osvěžení a vzhůru do Ósaky. Cesta čistým a pohodlným linkovým autobusem trvala zhruba 45 min a našinec poprvé okusil nerovnoměrnost naší a Japonské ekonomiky. Zaplatil jsem 1 500 Kč a byl jsem rád, že jedu.

Moji australští hostitelé zde pracují většinou načerno a přilákal je sem slušný výdělek, který se jinde ve světě špatně hledá. Děvčata to mají mnohem jednodušší a pracují tu většinou jako hostesky-Gejši. Zprvu jsem moc nevěřil, že si s klientem jen tak povídají a japončík si za tučný peníz ani nesáhne.

Později jsem byl pozván na jeden takový večer s klientem a poznal, že je to čistá a docela příjemná práce. Chodí si po luxusních restauracích a barech a nechávají si platit 21 000 Kč za 20 hodin týdně. Japonci si tak udržují svoje společenské postavení, když mají přátele cizince a cvičí si svojí angličtinu.

flyerflyerKonečně ale k tomu, proč jsem se sem vlastně vypravil: poznat, jakpak to tady skutečně frčí. Přeci jen o japonské klubové scéně nečteme každý den a přesto odtud přichází stále více kvalitní muziky.

Inu, po japonském způsobu jsme si nejdříve zašli do restaurace pro zmatení žaludku jídlem a postavili jsme základy pro dlouhou noc. Výborná krmě ze zapečené zeleniny, servírovaná na horký plech uprostřed stolu, se spoustou omáček a přísad. K tomu pár džbánků horkého „saké" a samo sebou pivko, tentokrát však silnější „Asahi". Objevil jsem, že saké je docela slušný energetický nápoj a účinkuje jako joint.

Báječně nakopává a dodává chuť k večernímu dobrodružství. Po zaplacení útraty za všední, nevelkou večeři (každý 1 200 Kč) jsme si dali to pravé a nefalšované brko (čti marihuanová cigareta), které ani tak vynikající saké nenahradí a vyrážíme směle k prvnímu baru s „typicky japonským" jménem BALABUSHKA.

Nevím kde si vysloužil takový název. Připadal jsem si trochu jako v Chapeau Rouge, jenže 20x dražší a o pár tisíc kilometrů dál.

Převládali tu Australané, Angláni, Irové a samozřejmě nikde nechybějící všudybylové Amíci. Japončíků tu bylo taky dost, ale cizina jasně vítězila. Místní DJ Hagiwara spustil při našem příchodu The Forth a získal si můj obdiv. Vzpomínka na nedávnou Lighthouse událost v pražském klubu Roxy byla opět živá a velice příjemná. Balabushka byla, jak jsem zjistil, výchozím bodem pro místní „party animals" (čti lidé často navštěvující párty). To, co potřebuješ ke svému veselí, najdeš tady. Pro zajímavost místní ceny opiátů:

Pivo 0.4 l: až 500 Kč; tabletka E: 1 800 Kč; papírek T: 600 - 1 000 Kč; 1gr Speed (krystalky methamfetaminu, jasně nejpopulárnější lokální opiát): 2 300 Kč; 1gr Hash/Skunk: 1 150 Kč. Co z toho plyne? To nechám na vás.

Naše první klubová zastávka byla v klubu ROCKETS (vstup 690 Kč). Těšil jsem se sem od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel živě nahraný set Fumyia Tanaky právě odsud. Skvělá atmosféra a skvělý lidi. DJ Shigetomo dostával lidi do varu a od půlnoci měla nastoupit hardcore smršť z Anglie: Noize Creator a Daniel Crusher. Bylo to na nás trochu rychlejší a tak hurá do klubu DAWN, kde je Wall of Sound Night s Derekem Dahlarge (WOS) a Mekonem Mamezuka (Sawa).

Výbornej breakbýtek od mistra Mamezuki, ale už jsme pospíchali do asi nejlepšího klubu v Osace KARMA (www.club-karma.com). Chtěli jsme stihnout jednoho z nejlépe placených japonských dýdžejů - Naoki Kihira (Subhead). Je to nová vycházející hvězda s obrovským talentem a doufám, že ho u nás brzy uvidíme v další vlně japonského techna. Hrál svůj underground techno set s obrovským přehledem, výborný scratche a držel celej klub ve skvělý náladě. Všechny kluby v Japonsku jsou poměrně malý, asi jako Radost FX bez chill-out room.

Zato je tam vždycky tak akorát lidí a výborná atmosféra. Trsá se o sto šest až do rána. Další příjemná věc, která potěší přirozeně rostlého našince je ta, že nemusí v klubu nikoho dlouho hledat. Stačí se totiž jen rozhlídnout nad hlavami tančícího davu a zjistíte, že máte stálý přehled. Příjemná mladá slečna Otti, majitelka klubu, mi vyprávěla, kdo všechno u ní už hrál.

Z dlouhé řady zvučných jmen jmenuji jen pár, co u nás díky pilným včelkám z Lighthousu dobře známe: Darrenové Price i Emmerson, Luke Slater, Dave Clark, Josh Wink a další. Příští týden má přijet Daz Sound z Londýna, ale na toho už si počkám v Roxy. Otti má ráda dobré techno a bylo to vidět a hlavně slyšet.

Měla možnost poslechnout si na kazetě našeho starýho dobrýho DJ Agenta a tento Pražský kanonýr všech dobrých párty sklidil patřičný ohlas. Můžeme se tedy těšit, kdy konečně reprezentant naší techno scény pojede ukázat do dáli, jak že se to technuje u nás v Čechách a s pořádnou parádou. Japonský techno je i hodně experimentální. Měl jsem možnost slyšet Joshio Maedu (www.muse.or.jp) a musím říct že to byl slušný průlet vesmírem.

JaponskoJaponsko

Co se mi také líbilo na místních klubech bylo jídlo. To, že si i ve 4 hodiny ráno můžu dát dobrou baštu a zahnat tak trochu ukrutný záchvat munchies (čti stav silného pocitu hladu po aplikaci marihuanové cigarety). Za to pak po cestě domů začal teprve ten pravý munchies koncert. Moji přátelé po chemické noci jen s nechutí a nechápavostí přihlíželi jak koštuji každý stánek s úžasně dobrými japonskými vychytávkami.

Připadalo mi, že tento národ musí mít nejbohatší zkušenosti v oblasti po-drogového občerstvení. Co říkáte naložené dýni uvařené v ostré omáčce? Tvary a chutě mi byli naprosto neznámé a pro to raději upustím od snahy o bližší popis. Byl jsem také překvapen počtem rave parties, které se konají minimálně čtyři každý víkend. Měl jsem se zůčastnit jedné obzvláště známé, v překrásné krajině přímo pod horou Fuji. Bohužel můj čas vypršel a já se musel vrátit. Snad příště.

Slunce už bylo dvě hodiny vzhůru a tak jsme si zašli na nejvyšší a asi nejhezčí budovu moderní architektury Umeda Sky Bldg (www.skybldg.co.jp). Jestli bych někdy letěl na Mars, tak jedině odsud. Ať si rychleji zvykám. Vyjeli jsme do 40. patra a výhled byl zkrátka úžasný. Osaka je plná střetů staré a nové architekury. Procházíte městem mezi moderními budovami a aniž si toho povšimnete, najednou vcházíte do nádvoří starého chrámu. Jedním slovem nádhera.

Máte-li rádi vychytaný obrázky na tričkách, zabruste si na stránku www.cospa.com. Fakt to stojí za to. Japonská grafika si udržuje své přednosti.

Něco na závěr? Smažky ať zůstanou raději doma a vy, kteří chcete něco vidět, jeďte do hor a přibalte si s sebou zlatou kreditní kartu.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Vojtěch Today : Jiří Tomorrow : Marek After tomorrow : Oto

Podej mi ty kleště, prosím tě
Joe Bodia Podej mi ty kleště, prosím tě

Od vybouchlých krav až po masturbování s áervy: příběhy z vnějších hranic sexuální perv [ ... ]

Rozhovor Klára Nademlýnská
Marie Sommerová Klára Nademlýnská

Klára Nademlýnská pracovala od roku 1989 v Paříži jako návrhářka a modelistka střihů. V  [ ... ]

Vzpomínky na nevydarené schúzky
Joe Bodia Vzpomínky na nevydarené schúzky

Nevydařená schězka 1

Czechia Snowboarding; Hit The Slopes - Pokořte sva...
Jeffree Benet

Think vám doporučuje promrznout až na kost a nechat se obalit spoustou sněhu. U [ ... ]

Jak správně ubalit jointa?
Howard Marks Jak správně ubalit jointa?

Navzdory nebezpečným vlivům tabáku na zdraví, kouření jointu (ručně ubalená cigaret [ ... ]

Chicago house music
T. Navara

Tak, jako je Detroit kolébkou techna, tak je Chicago městem house music. Ovšem Chicago má ješt [ ... ]

Udělej si sám - Jste na volné noze
Stefanie Ovamannová Jste na volné noze

Co to znamená být podnikatelem? Znamená to vést svůj vlastní podnik. Znamená to svobodu. Znam [ ... ]

Fashion whore, what's in store...
Pavlína Farkašová moda praha

Zdravím všechny čtenáře!!! Nastala zima, což znamená, že se budeme muset přiobléci! Takže [ ... ]

Ostatní články