Byla jsem cizinkou v cizí zemi

Francie, Normandii
Pin It

Nevzpomínám si, kdo přišel první s nápadem jet do Francie. Každopádně 24. července opustila česko-německé hranice partička šesti hitchhikerů, předem rozdělena do dvojic, s pevným rozhodnutím spatřit severo-západní pobřeží Francie, Normandii.

Za dva, možná tři dny, se má připojit další dvojice v doprovodném voze, kterou budeme očekávat v prvním a zatím jediném plánovaném campu za hranicemi naší prázdninové země. Musíme se rychle dostat přes Německo.

Německo je nejlepší evropskou zemí pro hitchhikery, hned po Holansku, takže není problém jí proletět za necelý den. Pokud se ovšem nedostanete do auta nadšence, který Vám hodlá ukázat všechny historické památky v okolí, i když si zajede ze své původní trasy desítky kilometrů. Jednou z výhod je i skvělá domluva s Němci, neboť většina z nich hovoří anglicky, což jsme marně očekávali také od Francouzů. Ti o společnost hitchhikerů příliš nestojí, to zjistíte hned za čárou. Ale dá se.

Podle plánu se všichni setkáváme, společně si užíváme pár dní, než se opět postavíme na rozpálené silnice. Campy nejsou příliš drahé a my nespěcháme. Ale netrvá to dlouho a znovu plánujeme trasu do jedné z nejbohatších a nejlidnatějších oblastí Francie.

Díky doprovodnému vozu se dostáváme z nejzakopanějšího stanoviště a pokračujeme na dálničním výjezdu. Čekají nás malá francouzká auta, která nejsou přizpůsobena našim batohům, nocleh v pětohvězdičkovém poli s kukuřicí, na parkovišti nebo v lese. A zážitky. Tím nejsilnějším byl v pořadí druhý camp, kam jsme dorazili po namáhavé cestě a doufali, že jsme na ideálním pobřeží Atlantiku. Místo bylo podivné na první pohled. Nejen místo, ale jak se ukázalo později, bohužel i lidé.

Poprvé nám došlo, že Francouzi mají problém s hygienou. Sprchy olezlé plísní a otevřené pouze do deváté hodiny večerní, venku před vchodem umístěny pánské mušle s nezakrytým výhledem na všechny strany a konečně samotné toalety, chlívky s dírou do země. A všude parádní smrad. Jako náhradní řešení jsme našli lavory na praní prádla. Tento camp měl víc podobných vychytávek, které vedly k jednoznačnému rozhodnutí: vyspat se a rychle zmizet!

Druhého dne se spustil průzkumný vůz s posádkou o několik desítek kilometrů jižněji a našel skvělé místo nad malým městečkem, které bylo opklopeno útesy obrovských rozměrů. Nějaký čas zde zůstaneme.

Normandie vždy byla a je vděčným námětem pro umělce, zejména pro malíře. Nepřeberné množství přitažlivých lokalit naleznete všude - na pobřeží, v kouzelných městečkách a přístavech. Okrasou většího města je katedrála nebo chrám, v menších městech neminete kostel.

Pobřežní pláže jsou posety památníky, které oprašují historii vylodění západních spojenců v roce 1944. Nejhustěji jsou pláže zaplněné o víkendu, kdy přijíždějí obyvatelé nedalekých měst, aby se zde zrekreovali. Osušky mají většinu dne rozložené na kamení, neboť jemný písek se ukáže teprve při odlivu. To voda ustupuje neuvěřitelně rychle a tento jev lze sledovat pouhým okem.

Po několika dnech strávených na prašných silnicích, kdy se rtuť na teploměru pohybuje okolo 40 stupňů, urãitě nepohrdnete sprchou s ledovou vodou v korytech na praní prádla a jako malé dítě se těšíte na veãerní pohodu, po takovém dni.

Každým okamžikem je pevnina větší a větší, chodila se boří do vodou nasáklého písku a něco je jinak. To ,,něco" je všude okolo. V tuto odpolední dobu trávíme nejvíce času na pláži. Ledové vlny nás pohazují na kameny, v zakázané zóně jich je spousta na rozdíl od lidí.

Ten, kdo nemá příliš rozsekané končetiny, hraje frisbee. Čas nelze odhadnout, slunce stále pálí do celého těla, ale všichni jsou ze hry unavení, vane silný vítr a musí se pořádně běhat. Stále se zvedá a dlouhá pláž se pozvolna vyprazdňuje. V tuto dobu se většinou vrací rybářský člun, jenž obklopí houf nadšenců, bdivující bohatý úlovek mořských potvor. Je na co se dívat. Ale ještě větší kousky potkáváme na okrajích pláže, usušené a vyschlé. Den končí a je nutné se připravit na večer.

Víno jsme nakupovali hned po ránu společně s bagetami, které se ovšem do večera promění v nepoživatelnou hmotu. Stolní víno není drahé, od deseti franků, ale nevyplatí se kupovat to nejlevnější, protože se může stát, že z každé otevřené láhve, i když jsou naprosto stejné, pijete něco jiného, slitého. Za účelem získání franků, vezeme z Prahy Absinth. Vezeme zelený nápoj do země jeho původu, kde se již dlouho nekonzumuje, neprodává a nevyrábí. Protože nesmí! Národním nápojem je pastis, anýzový aperitiv, který sice není tak silný jako Absinth, ale je také dobrý.

Na pobřeží je počasí naprosto nevyzpytatelné, jako na horách. Noc strávená pod hvězdnou oblohou se s neuvěřitelnou rychlostí promění v zamračené ráno nebo rovnou několikrát sprchne. A v tom nejlepším případě, jak se nám stalo těsně před odjezdem, přijde slušná přeháňka. Otestuje kvalitní české stany (Áčka) a je pryč. Následky jsou k pos....!

Na jednu posádku plátěný přístřešek spadl, další dvojice se v něm skoro utopila, ostatní jsou na tom o něco lépe (pro cestování zvolili trochu kvalitnější stany). Všichni výtečně naladěni vylévají vodu, ždímají mokré vybavení a umisťují do igelitů, posléze do batohů, aby se tam mohlo v klidu pařit a hnít. Monstrózní odjezd, při kterém si většina obyvatel campu oddychla! Doprovodné vozidlo nás opět odváží na výpadovku, jeho posádka se později přesune do Paříže. Na neurčitý počet dní se všichni loučíme, příští místo srazu: Akropolis nebo XT 3.

Tyto příhody jsou vytažené kousky z puzzles, které jsou-li všechny pohromadě, dávají celkový obraz. Každý, kdo Francii navštívil, má ten svůj, jehož části jsou specifické, stejně jako oblasti této země a pohled každého z nás je stejně tak rozdílný.


- Fotky: Ondrej Novak, Jakub Trubac

Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Dita Today : Soňa Tomorrow : Taťána After tomorrow : Arnošt

 
Byla jsem cizinkou v cizí zemi
Eva Kolářová Francie, Normandii

Nevzpomínám si, kdo přišel první s nápadem jet do Francie. Každopádně 24. & [ ... ]

Rozhovor s Saši Gedeona
Eva Kolářová Saša Gedeon

Saša Gedeon Narodil se v roce 1970 v Praze, ale jelikož jeho maminka je Slovenka, žil do svých  [ ... ]

Něco málo o... DJ Bass
Eva Kolářová DJ Bass

Think se ptá: Dá se styl Tvého hraní zakrabičkovat?

NOVAMUTE - Kompilace
Keith Kirchner

NOVAMUTE kompliationZase něco, čeho se můžete chytit při výstupu na horu Techno roku osmadeva [ ... ]

Clockhouse: Budoucnost je avantgardní
Eva Kolářová C&A obchod na Václavském náměstí v Praze

Mladá móda je zpupná, drzá a provokativní. "Clockhouse" je to pravé pro ty, kteří  [ ... ]

ANKETA: VIKING se ptá
Michael Kyselka

Jaký je rozdíl mezi prknama divadelníma a muzikantskýma?

Rozhovor s Wayne Hemingway
Kateřina Hartlová Wayne Hemingway

Wayne Hemingway byl jeden z nejvlivnějších ulice módní návrhář z posledních 100 let...

Vzpomínky na nevydarené schúzky
Joe Bodia Vzpomínky na nevydarené schúzky

Nevydařená schězka 1

Gang-ala-Basta
Vlastimil Beránek Gang-ala-Basta

S názvem Gang-Ala-Basta, novým projektem na domácí hudební scéně, jste se doposud mohli sezn [ ... ]

Sláva z druhé ruky?
Jarka Fricová Decline revival skupina v prahy

Chtě nechtě musím přiznat, že když jsme začali s naší výpravou za kapelami, které hrají  [ ... ]

Koketování s nesmrtelnosti
Vít Hradec Koketování s nesmrtelnosti

Ještě donedávna znamenala smrt poslední mezník lidského bytí, závěrečnou k [ ... ]

Ultramix žije dál...
Michael KyselkaUltramix žije dál...

Nulté číslo na světě Moravy a Čech ve všech kvalitních trafiká [ ... ]