MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Zapomeňte na Futuramu! Myslíte, že se musíte nechat hluboce zmrazit, abyste se probudili do budoucnosti plné technických zázraků? ...

KUTNÁ HORA, Město uchvacuje, alterna nefunguje
fShare
0
Pin It

Když jsem ve středověké Kutné Hoře takhle po ránu narazila v České ulici na New Peking Restaurant, něco mi tu nehrálo.

Když člověk, který mi v tomhle městě měl vyprávět o místním klubu Ulita, svěšoval místo toho své obrazy v Praze, tak to už vypadalo všechno na levačku. Protože ale slunce svítilo, Kutná Hora se protahovala v maloměstské malebnosti a bylo tu jako vždycky moc hezky, nenechala jsem se otrávit. Tak trochu jsem se porozhlídla, co se tu peče.

Kutna HoraKutna HoraTeda především se tu pořád kutá. Dnes už ne stříbro, jehož bohaté naleziště nastartovalo ve 13. století slávu města a vlastně zavinilo jeho historickou jedinečnost.

Veškerá důlní činnost se totiž provozovala přímo v městském jádru, a tak se tu stavělo netypicky, prostě žádný pravý úhel. Až o století později tu vyrostly takové skvosty, jako je Vlašský dvůr, kostel sv. Jakuba, Hrádek a katedrála sv. Barbory.

Srdcervoucí podzemí
Dneska tu překutávají chodníky a ulice, opravují domy a zařizují hospody (prý je jich tu 69, což je na těch více než 20 000 obyvatel slušná cifra). Kutná Hora byla v roce 1995 zapsaná do Seznamu kulturního a přírodního bohatství UNESCO, a tak v ní nastal ještě čilejší turistický ruch.

Davy obvykle míří k Barboře, chtiví permoníci amatéři pak k Hrádku. Tam se mohou spustit v originálních havířských halenách do stříbrného dolu (od úterý do neděle od 9 do 18 hodin, dospělí za 90 Kč, děti za polovic). Pokud je ovšem neodradí důsledné varování, že „pro osoby trpící srdečními potížemi, nervovými poruchami a poruchami dýchacích cest vstup do dolu na vlastní nebezpečí."

Proto jsem se radši vydala k Barboře, jukla cestou do příjemného, ztišelého antikvariátu. A zkontrolovala dům U Dačického, který se pořád ještě mění v ruinu, zatímco za totáče tu bývala proslulá hospoda s neotřelou výzdobou. Pak jsem se courala v uličkách a dávala za pravdu kutnohorskému kamarádovi, že je tady takovej klid vesnickej.

Nevěř náhražkám
Sem tam se sice vetřel otisk nové doby, jako pizzerie Piazza Navona, která se pyšně vydává za tu nejpůvodnější italskou restauraci a ještě zpupně varuje: Distrust the imitations. Jestli ta jejich origoš italská kuchyně vypadá jako jejich zahrádka v zadním traktu, tak teda Mamma mia.

Hned za rohem, U Vlašského dvora, se hladový návštěvník může ukojit českými standardami, které se ale pod stovku nedostanou. Špičkou je Plato hojnosti pro 8 a více osob za 1300 Kč. Nutno objednat dva dny předem!

Do přijatelnější jídelní kategorie se člověk samozřejmě dostane, když lehce poodejde od centra a třeba U Kamenného domu se může naobědvat za padesát. Mé kroky ale směřovaly na opačný konec, do hospody U Krupků. To je pravé srdce města. Tady se to schází a u Gambáče žije. A tady jsem si drze přisedla ke třem mladším pánům, abych se jich zeptala, jak si v Kutné Hoře vedou mladí. Už předtím jsem slyšela o tom, že je tu zajímají hlavně housáče a diskotéky. Copak tu ale neexistuje klub, nebo art kino, prostě místo pro alternativu?

Zlý duch bolševika
„Alterna tady nefunguje, není kde. Do června tu byl klub Ulita, dříve Vagón, ještě předtím klub SSM. Je to takovej bolševickej barák na sídlišti, s interiérem, co se nelíbí a s kterým se nedá hnout," pustili se do povídání pánové Jiří Franc a Radek Volf z kapely The Happy Pischcots a Petr Mutch HAD, z kapely Nawzdory. „Lidi na nás přijdou, když hrajeme v okolních vesnicích, ale tady do klubu jen pár našich fanoušků. Ostatní nepřijdou ani na zavedený kapely. A nakonec to tam přestalo fungovat i jako hospoda."

K tomu přistupujou ještě klasické problémy, totiž stížnosti lidí ze sídliště. Ještě za éry Vagónu se to tu praktikovalo tím způsobem, že ti, co neměli na vstup na koncert, vyčkávali před klubem, až se přestane vybírat. Ticho jako v márnici přitom asi nebylo, ale teď to podle pánů už dospělo tak daleko, že jen někdo přejede venku na prkýnku, tak už jsou stížnosti. „Jednou sem přijel na kole se sekerou chlap a křičel, že tady všechny zabije, protože mu na druhém konci města někdo rozbil okno," vzpomínají.

kutna horakutna horaKulturu žere Praha
„Přitom někde to de. Třeba jsem hráli s kapelkou v Bechyni, přišlo na nás sice jen deset lidí, ale byla báječná atmosféra. Vedl to tam takovej šikovnej cikánskej párek," říkají Happy Pischcoti.

„Anebo v Ledči nad Sázavou. Tam je klub Prádelna kombinovaný s hospodou. Mladí si zajdou do hospody a poslechnou si i kapelu," dodává jejich kolega.

„Tam z toho ďolíku nemají kam utíct. Ale tady má každej auto a není problém zajet těch 60 kilometrů za kulturou do Prahy. Ale tady v klubu je to mrtvý. Není to ani tím, kdo to vede, lidi prostě nechoděj. Nejlíp to v klubu vždycky funguje první a poslední den. Když se zavíral Vagón, tak se to pěkně rozjelo. Namazali jsme se olejem a tancovali nahý na baru."

Pěkně by se sedělo a povídalo, Krupka nosí bystře, ale práce volá. „Tady by to šlo, má to atmosféru a klubu dělá dobře spojení s hospodou," dodávají pánové.

Loučíme se a jen tak ze zvědavosti nakouknu do čajovny vedle. Pusto a prázdno. Zato v centru, před hospodou U Groše, je živo. Civil se musí řádně oslavit. Dám se do řeči se střízlivým, decentně vyhlížejícím mladíkem. „A kdo by se tady pouštěl do pořádání kultury pro mládež? Stejně by na to nikdo nechodil," prohlásil vševědoucně.


Stanislav DivišStanislav DivišKutná Hora byla v roce 1995 zapsaná do Seznamu kulturního a přírodního bohatství UNESCO.

Malíř, dovozce francouzských vín, kapelník Krásných nových strojů, provozovatel (fuj, to je slovo) klubu Ulita v Kutné Hoře má v sobě překotnost chrliče slov a energie. Ulitu ale před rozšlapáním nezachránil.

THINK: V červnu jste po devíti měsících Ulitu zavřel. Jaká byla rozlučka?

DIVIŠ: Špatná. Přišlo jen šedesát lidí, většinou blízcí těch nejznámějších kutnohorských kapel, které tu hrály. Přitom vstupné bylo malé, jen čtyřicet korun. Moc se nepilo, takže ani bar nevydělal. Zbyly mi z toho akorát počmáraný stoly. Teď dělám inventuru. Za těch devět měsíců je více než padesát procent z inventáře napadrť. Přitom to byly příjemný věci, co dělaly interiér. Mládež si zřejmě myslí, že tohle je svoboda, ničit cizí majetek. Všichni jsou to feťáci...

THINK: To jste nevěděl, když jste klub rozjížděl?

DIVIŠ: Právě že jo, proto úplně na začátku byl záměr udělat tady komunitní centrum. Ve městě je třeba Liduška, Pionýr, ale nic pro děti nad patnáct let. Barák měl fungovat přes den, měly tu být různé kurzy, večerní program měl být jako nadstavba. Vypracovali jsme projekt, podali ho na mezirezortní protidrogovou komisi, oni ho schválili a my jsme počítali s tím, že dostaneme peníze na protidrogové projekty. Jenže pak se tam změnilo vedení a projekt se znovu oficiálně posuzoval. Výsledkem bylo zamítnutí. Je to prý drzost žádat o příspěvek, když je v prostorách bar. A v Hoře prý je potřeba krizové centrum a to si zařídí sami.

ULITAULITATHINK: Ze záměru, komunitního centra, zbyl jen „ocásek," tedy večerní programy. Co jste nabízeli?

DIVIŠ: Za celou dobu jsme udělali přes sto programů a do konce se nám podařilo udržet kvalitu. Pořádali jsme dance parties, na které jsme zvali špičkové DJs z Radosti a Roxy.

Pak tu byly rockové koncerty špičkových kapel jako Psí vojáci, Nahoru dolu po schodišti band, Vltava a další. A vedle toho alternativa - Koubek, Navarová. Dál jsme tu měli cyklus alternativních zahraničních kapel, zvali jsme divadla, od Studia Ypsilon až po Japonce. Lidi sem přišli jednou, dvakrát, potřetí už ne.

THINK: Takže se to nechytlo. Proč?

DIVIŠ: Ono se sice říká, že doba nepřeje kultuře, ale je fakt, že lidi jsou zvyklí na medializaci čehokoliv. Město ale nemá zájem na medializaci kulturních aktivit. A vykašlalo se na nás i při budování image klubu. Tomu zůstalo jednou provždy renomé feťácký. My jsme se dostali do schizofrenní situace, kdy člověk sám hlídá zákon a nedovolí feťákům v prostoru fungovat. Lidi sem přestali kvůli nim chodit a oni sami kvůli naší šikaně klub bojkotovali. Fungovalo by to tady, kdybychom jim nechali volnost a oni by tady mohli dělat bordel.

THINK: Co kdyby vznikl nový klub, někde jinde ve městě. Chodili by tam lidi?

DIVIŠ: Teď ho takoví nadšenci z tiskárny budují v České ulici. Koupili polorozpadlej objekt a zrekonstruovali ho k veřejnému využití. Jsem na to zvědavej. Místo je dobrý, budou mít i zázemí pro učinkující, což Ulita neměla. A hlavně to chtějí mít jako rockovou hospodu a ta to utáhne. Je to něco jinýho než rockový klub se třemi koncerty týdně. To je ve dvacetitisícovém městě úlet. V zahraničí jsou v takovým městě, jako je Kutná Hora, dva až tři kluby a pořádají týdně maximálně jednu akci pro konkrétní publikum. Každý je zaměřený na něco trochu jiného, nekonkurují si, ale spíš se domluví.

THINK: To jste měli ty tři programy týdně povinné?

DIVIŠ: Ulitu jsme měli pronajatou od města za symbolickou korunu s tím, že nájemce musí platit služby, energii. A udělat deset programů do měsíce. Z toho devět jsou obyčejně prodělky a desátý se podaří. Třeba na Psí vojáky přijde 150 lidí, ale kapela si vezme celé vstupné. Z uzávěrky, kterou dělám, se ukazuje, že klub nemůže fungovat jen z podstaty, z provozu. Já mám vyčíslenou ztrátu 60 000 korun, ztráta na programu je 25 000 korun.

Grant od města jsme prošvihli, ale z uzávěrky je jasné, že předchůdci ztráty zalepili právě grantem. Mně vyšlo vstříc spousta kamarádů, co tu účinkovali, Ypsilonka tu třeba hrála za můj obraz. A tý práce kolem a jako když se spláchne záchod. Dodnes si lidi myslí, že to pro nás byl byznys, na kterém se nám nepodařilo nahrabat.

THINK: Váš čin by měl být zkušeností pro město. Jaká je ale zkušenost z celé akce pro vás osobně?

DIVIŠ: Už nikdy nebudu pro nikoho nic dělat. Zvlášť ne pro město a pro organizaci. A zvlášť nebudu dělat charitu pro mládež. Zkrátka cizí haranty za ruku tahat nebudu. Měl jsem to vymyšlený, přijeli by sem lidi z Akademie, dělali by tady lektory. Sehnal bych za málo peněz profesionály. Zažádali jsme o státní peníze, aby děti v rámci prevence měly kam chodit a nemusely za to platit, ale stát na to sere. A nejen on. Chystal jsem tady workshop pro gymnazisty, zjišťoval jsem si předem zájem a sedmnáct z nich slíbilo, že přijdou. Tak jsem pozval profesionály, ti všechno připravili. Nakonec přišel jen jeden hoch a ještě s rodiči.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Jáchym Today : Petra Tomorrow : Helena After tomorrow : Ludvík

Článek z roku 1922 - o životě v roce 2000
Jarka Fricová Článek z roku 1922 - o životě v roce 2000

Pokrok, který člověk dokáže předvídat. Za 78 let se bude psát rok 2000. Když statistika tvr [ ... ]

Populární anomálie Marilyn Manson
Ondřej Formánek Marilyn Manson

Bylo to někdy na přelomu let 1989 a 1990, když se Brian Warner, toho času red [ ... ]

Dobré ráno, Slime!
Petr Straka

Ke spánku to mělo daleko, natož pak ke sladkému spánku. Byla to krátká chvíle nevědomí hou [ ... ]

Kyber punk Václava Švankmajera aneb spontánní klik...
Petra Matušinová Václav Švankmajer

S Václavem jsme se seznámili náhodně a na velmi příhodném místě, ve střižně. Nenápad [ ... ]

Něco málo o DJ Tvyks
Dagmar Havlová Dara Rollins a DJ Tvyks

Je jeden z nejdéle hrajících Djů u nás, začal hrát před sedmi lety, v době, kdy se tanečn [ ... ]

Jeden týden s Teatrem Novog.O.Fronta
Ester Štarmanová

Je pátek 16.dubna, něco kolem sedmé hodiny ráno. Sedím u snídaně a najednou zazvoní telefon. [ ... ]

Krátká zpráva z Roxy
Jarka Fricová Roxy

Experimentální prostor Roxy má v současné době, potíže se svou budoucí existencí, doufejme [ ... ]

DJ Pavel Krejdl: Poslední Teplice s Pavlem
Michael Kyselka Dj Pavel Krejdl Oldschool Techno Classic

Nechci být zločinec, protože rád kouřím marihuanu...

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...