Sarajevo - Ještě víc světla!

Pin ItPin It

Craig Alan West je maliř žijící v Sarajevu, kde se snaží zachycovat své dojmy z nedávné války a oživovat kulturní dění ve městě. Ze zahájení výstavy svých sarajevských maleb proto udělal multimediální večer s koncertem, house party a světly. Z Prahy se na vernisáž přijelo podívat čtyřicet lidí, kteří chtěli patrně vidět zejména kulisy, před kterými se bude večer s názvem Bringing In The Light odehrávat. (Bringing In The Light - 27. 3. 1998)

Více fotografií na str.

Craig Alan WestCraig Alan WestKrajina bývalé Jugoslávie se za okny autobusu cestou na jih pochopitelně mění, ale mění se tak, jako by nás připravovala na horší příští. Obrázky za sklem gradují.

Slovinsko se příliš neliší od Rakouska. Jak krajinou, tak službami. Chorvatsko vypadá ještě lépe. Sluníčko svítí, stromy kvetou, je krásně teplo. Teprve u samých hranic se Srbskem si všimneme prvních známek prošlé války. Všude probíhají přestavby a rekonstrukce. Všechny domky v okolí svítí oranžovou barvou neomítnutých cihel.

A je to tady. Vjíždíme na srbské válečné území. Krajina se rázem zazelená, jenomže ne porostem, ale uniformami SFOR. Vojáci jsou prostě všude. Jejich tanky jsou okamžitě považovány za atrakci hodnou fotografování. Ale z toho nic nebude. Kromě doprovodného automobilu OSCE, s nímž se po cestě dorozumíváme vysílačkou, a doporučení nezastavovat, dokud nebudeme v Bosně, jsme totiž dostali ještě zákaz fotografovat.

Po provizorně vyspraveném mostě se rychlostí pěti kilometrů v hodině přesouváme do jiné reality. Most obklopují střelecká hnízda z pytlů naplněných hlínou. Vojáci je pořád někam přenášejí. Hnízda už asi nejsou potřeba, tak se likvidují, myslím si. Na druhý pohled ale vidím, že vojáci pytle nenosí z hnízd, ale na ně, že ta hnízda prostě stavějí. Už jen znovu naleštit kulomety.

Kluci v zeleném se nudí na svých armádních vozidlech, ledabyle se opírají o zbraně a mávají nám. Fotografové mezi námi by se hrozně rádi věnovali svému řemeslu, prsty je svědí, ale namířit objektivy na cokoliv vojenského si netroufnou. Nestojí o to, aby jim někdo vyrval film z přístroje. A kdoví jaké další komplikace by ještě mohly nastat. Z oken autobusu se tedy (když se vojsko nedívá) fotografují ruiny. Většina domů vypadá neobyvatelně. A vzhledem k tomu, kolik civilistů jsme cestou viděli, to vypadá, že už ani obývány nebudou. Všeobecná rekonstrukce, kterou jsme viděli v Chorvatsku a která konec konců působí optimisticky, se zde nekoná.

Pouze sem tam stojí opravený dům se známkami života uvnitř. Pár obyvatel, které lze zahlédnout, jsou většinou staří lidé okopávající motykami půdu svých políček. Připadám si o sto let zpátky. Fotografové pokradmu cvakají spouštěmi, my ostatni se rozhlížíme a upozorňujeme, když zahlédneme vojáky. Nervozní jsme všichni. Jak se potom asi musí cítit novinář nebo fotograf přímo ve válce? Neumím si to představit. Těsně kolem autobusu se mihla bílá stěna rozbitého domu. Je na ní černý nápis SOS.

Konečně Bosna. Zastavujeme u prvního bistra po cestě. Jmenuje se Dallas. Na pozadí rozstřílené stěny domu si někdo myje červené porsche.

Sarajevo ze začátku vypadá jako jedno velké rumiště. Sjíždíme do údolí, ve kterém se město rozkládá. Stěny údolí lemuje hřbitov. Ne hřbitovy - jeden velký hřbitov. Napadá mě, není-li to, že čtyřicet lidí z Prahy se sem jede zúčastnit party, do nebe volající drzostí, za kterou by se slušelo dostat nafackováno. To zas bude večer, lomím rukama.

Adam Trachtman and Jeffree BenetAdam Trachtman and Jeffree BenetA byl. Divadlo Sloga se nachází v centru města, které se překotně buduje a stává takovým, jaké bývalo a mělo by opět být. Zájem o akci byl prý na zdejší poměry nevídaný. Přišlo asi 600 lidí. Skvělé obrazy, nádherná hudba (zejména skupina Holocaust zhudebňující své zážitky z války bez kazatelství a patosu, ale s o to větší radostí z hudby byla pro mě zlatým hřebem večera) a velice příjemná taneční party pod taktovkou dalšího Angličana žijícího v Sarajevu - Josse Crookse - mě přesvědčily, ze kultura je to, co Sarajevo potřebuje skoro nejvíc: vědomí, že umění tu existuje a vyvíjí se.

Že jej nejde zabít. Všechny obrazy a všechna ten večer odehraná hudba vznikly za války. Mé pochybnosti o tom, zda je vhodné účastnit se večírku ve válkou poznamenaném městě, se rozplynuly a já jsem se jen divil, jak mě mohlo něco takového vůbec napadnout.

Artist Peter BillArtist Peter BillAby bylo jasno, Sarajevo žije. Centrum města je plné lidí, obchodů, restaurací a osvětlených památek, jak se na centrum evropské metropole sluší. Směrem k okrajům města je to jinak. Jizvy na domech jsou pořád víc než zřetelné. Pásky, které lemují chodníky a které nesmějí být překračovány, nenesou nápis "POLICE LINE", ale slovo "miny".

V Sarajevu je jich prý ještě přes osm milionů. A každá prý stála tisíc amerických dolarů. Kdo ví, je to dostatečně šílené na to, aby to byla pravda. Upozornění, že nemáte šlapat po trávě, je třeba brát vážně. A tady na tomhle místě padlo za den přes čtyři sta vojáků. Z vojenských knih a z dějepisu vím, že je to v porovnání s mnoha jinými bojišti v podstatě málo, jenže teì mi na to místo někdo ukazuje rukou a já ho vidím na vlastní oči. Slovo "málo" je v takovém kontextu vulgární a sprosté.

Pierluigi Di TodaroPierluigi Di TodaroMimo centrum města, uprostřed téhle poválečné scenérie, stojí jediná budova široko daleko, která září novotou: hotel Holiday Inn. Frank Zappa při své návštěvě Československa v roce 1990 řekl:

"Nemám nic proti coca cole, ale oni tam potřebují základnější věci. " Před Holiday Inn jsem si na tuhle větu vzpoměl a musím zaujmout opačný názor. Život jen o základních potřebách je pouhým živořením. A toho už si tahle místa užila až až. Není to hotel, co působí nepřirozeně, je to jeho okolí.

O tomhle všem už byly napsány tisíce stran. Zvykli jsme si na ně. Kdo z nás je potřebuje číst? Ten, kdo popisované viděl na vlastní oči to určitě nepotřebuje. Kdo neviděl, popisovanému neuvěrí. Jen pisatel potřebuje vyplivnout své dojmy. Je třeba si pamatovat a poučit se, ale ne se nechat těmi dojmy pohltit - potom byste se stali dalšími obětmi války. Proto doufám, že v Sarajevu nezůstanou žádné schválně neopravené ruiny jako třeba v Drážìanech.

Cold Weather, Hot Deals - Get $40 off hotel bookings

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.
Think Magazine is a grenade in the lap of journalism!

_ The Economist

 

Name Day/Svátek

Yesterday : Marian Today : Emanuel Tomorrow : Dita After tomorrow : Soňa

 
Mugwump
Adam Trachtman

Jsou tam příliš mnoho Američanů v Praze?

PORTISHEAD - Portishead
Keith Kirchner PORTISHEAD - Portishead

Stát se legendou hned po první sebou nese i problémy, přehrávače odmítají hrát každé d [ ... ]

Těžký život filmového diváka
Vít Hradec Těžký život filmového diváka

Nevím, zda si čtenáři uvědomují, k jakým dalekosáhlým změnám v českých kinech došlo v  [ ... ]

Necestuj Daleko: 20 hodin v Plzni
Eva Kolářová Plzeň

Plzeň má zhruba 167,472 obyvatel a rozlohou zabírá 12,500 hektarů. A co je nejdůležitější  [ ... ]

P.L.U.R. - Mír, láska, jednota, respekt
Joe Bodia P.L.U.R. - Mír, láska, jednota, respekt

Všichni jsme propojeni a víte, co nás všechny spojuje? V HOUSE NATION se tomu řká  [ ... ]

Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?...
Luděk Hrdina Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?

Mnoho let uplynulo od vraždy súdánského studenta skinheads dvou českých v Praze.

Poptrash
Joe Bodia DJ Bobo

Pokud jste nestrávili posledních pět let ve stavu paranoidní deprese, zamčeni ve svém  [ ... ]

Fanfare Ciocârlia
Jarka Fricová Fanfare Ciocârlia

"Když říkám, že jsem z vesnice Zece Prajini, lidé si mysll, že pocházím z konce světa. Ale [ ... ]

ZUZANA NAVAROVÁ & KOA - Barvy všecky
Michael KyselkaZUZANA NAVAROVÁ & KOA - Barvy všecky

Autorka a zpěvačka, kterou milují pódia besed, zahrad a dovedu si ji i s kapelou př [ ... ]

Víkend u Krišny
Tomáš Partl Hare Krišna praha

Stojíte na ulici a na jednou slyšíte zvonění chřestítek a rytmické dunění bubnů. P [ ... ]