Finské ženy jsou krásné a přátelské
fShare
0
Pin It

Když si chcete v zimě uhnat depresi, jeďte do Finska. Mráz a tma se o to postarají.

Taktéž v létě máte jistou šanci, pokud jste uzavřeni v nekonečném lese v chatičce u jezera a leje a leje. Buď utečete, řeknete si už nikdy víc, anebo si vzdorovitě začnete navlékat finskou kůži, s kterou se dá leccos přežít.

Finsko je zkrátka země, které se nevstřebává snadno. Zvlášť, když se nehrnete za očekávanou exotikou, jako je Laponsko, polární kruh, ale zůstáváte při zemi. Tedy na jihu, v Helsinkách a přidružených oblastech, kde se snažíte normálním lidem koukat pod pokličku.

V porovnání a hornatým Norskem a zvlněným Švédskem tahle třetí severská sestřička poněkud ostrouhala. Zbyla na ni jen fádní, většinou zarostlá rovina, notně provlhčená.

Však se jí za to dodnes její šťastnější sousedky posmívají. Nor se dívá svrchu na Švéda i na Fina, Švéd přehlíží Fina jako venkovánka a Finovi nezbývá nic jiného, než si ťukat na čelo, když vypráví o tom, jak Norové vyjíždějí každou volnou chvíli vláčkem kolejáčkem na lyže nad Oslo.

Fin zažil navíc zkušenost k nezaplacení, totiž velkého sovětského souseda a pevný stisk jeho náruče. Jen co se z ní jakž takž vymanil a oklepal se, tak už ho hnali pod křídla Evropské unie. Pro tichého, uzavřeného chlapíka to byl tvrdý oříšek. Nakonec převládla jeho vrozená poslušnost, možná i trochu prospěchářství, nad nechutí se s někým družit a pouštět si cizáky do svých lovišť.

LODE PLAVOU V KOŘALCE
Tahle nechuť a ostražitost ke všemu cizímu se snad už trochu zlomila. Ale ještě tak před osmi, devíti lety, pokud nešlo zrovna o letní invazi turistů, stříhali Finové ušima, když zaslechli cizí řeč. Teda ne třeba estonštinu, protože z Helsink do Tallinu pendlují lodě každý den a zvládnou to za tři hodinky (pokud spěcháte, raketa je tam tak o polovinu dřív).

Finové se houfně vydávali a vydávají do estonského hlavního města nejen za levnými nákupy, ale také kvůli tomu, že se na lodi mohou napít, co hrdlo ráčí. Což bylo především v dobách minulých při zostřeném picím režimu ve Finsku velmi přitažlivé. Nezřídka byli finští turisté z lodí vynášeni.

Booking.com

Dnes už si mohou přece jen dopřávat i doma, takže se tento druh turistiky přizpůsobil novým podmínkám. Se vstupem do EU se uvolnil i dovoz alkoholu, a tak se dnes Finové vracejí z estonských cest raději střízliví, aby utáhli ty kartony levných piv, které si smějí dovézt.

Z druhé, estonské, ale i ruské strany byl motiv k cestování taktéž veskrze hmotný. Prodat ve Finsku za tvrdé, co se dá. K tomu dobře slouží helsinský bleší trh, kde se nabízí všechno - od medailí Za statečnost až po rodinné stříbro.

Ne všichni Finové se na tyto „turisty" dívají se sympatiemi. A pokud nedokážou rozlišit drobné nuance slovanských jazyků a nerozpoznají, že čeština není ruština a Čech není Rus, dokážou našince znectít ve svém nádherném a nesrozumitelném jazyce.

REVIZORE, SPUSE ŠVEDSKY
Skrz prsty se však dívají občas i Finové na finské Švédy. Jejich předkové sem v minulosti dorazili jako dobyvatelé. Ti, co se tu usadili, byli vždy jakousi elitou, což domorodec těžce snáší. Finů švédského původu jsou asi tři procenta z pětimilionové populace. Můžou za to, že země je dvojjazyčná, švédština je taktéž úředním jazykem a bez její dokonalé znalosti se nikdo nedopracuje k postu ve státních službách.

Můj švédský kamarád, kterého chytil v tramvaji revizor, se po něm zle vozil, že ho nepožádal o lístek také ve švédštině. A dopisy si nechává posílat zásadně na adresu psanou švédsky, i když finštinu samozřejmě perfektně ovládá. Švédů je nejvíc na jihozápadě a na přilehlých ostrovech, pak v Helsinkách. Rozhodně se nedá mluvit o nějakém finsko-švédském napětí. Spíš to sem tam zajiskří drobným vtípkem, narážkou.

Finský Národní divadloFinský Národní divadlo

SBLIŽUJÍ SE V HÁDANCE
Jinak tu ale srdnatě pospolu čelí společnému nepříteli, kterého museli přijmout za partnera. Je jím drsné klima a především pro Středoevropana podivné čarování světla a tmy. On je to pořádný nářez, když se v prosinci vyhrabete ráno do práce v černočerné noci, na svačinku k desáté se rozední, ale po druhé se už zase rozsvěcují venku světla. A když vyjdete do ulic, tak to zavane tak mrazivě, že máte co dělat, abyste doběhli do nejbližší hospody. Tam se sice skleničkou zahřejte, ale málokdy vlídným slovem.

Typická finská hospoda je temná, u každého stolu sedí jeden člověk a hledí si své dávky. Že by byla nějaká řeč nebo veselí, tak to ani náhodou. Pije se zamlkle a po ruském způsobu do padnutí. Teda ne že by Finové nestáli o komunikaci, ale oni se tak nějak ostýchají otevřít, těžko k sobě hledají cestu. A protože zima je dlouhá a mnozí z nich žijou sami a když je přítel nepozve na večírek, tak na kus řeči nezajdou, zůstává hospoda tím jediným společenským prostorem. Kdyby si do ní nevyšli, tak by to bylo asi na mašli.

Přitom ale po kontaktu touží a tiše nám závidí náš hospodský kvas. Česká pivní kultura pro ně stala tak trochu vzorem, protože v Helsinkách otevřeli asi před dvěma roky českou hospodu. Jmenuje se česky Hádanka a je permanentně narvaná a hlučná. Nabízejí tu až 14 druhů českých piv, dokonce takové krajové speciality, jako je Ježek!

Loděnice na jezeřeLoděnice na jezeře

S LEDY TAJÍ DUŠE
Zimní chmura je předlouhá a v dubnu, kdy už je u nás jaro v plném proudu, tu teprve tajou ledy. Finové vylézají ze svých kukel připraveni lapat každý záchvěv jarního příslibu. Vycházejí do přírody, což se jim bez velkého cestování podaří i ve městech, z kterých ji nevypudili, ale organicky ji do nich zapracovali. Ze začátku mi přišlo trochu směšné vidět pána či paní jakéhokoliv věku sedět na lavičce ofukované silným větrem, hledět na moře a poslouchat zpěv ptáků.

Časem jsem to začala pomaloučku zkoušet po nich, dostavilo se ztišení mysli a otevřela se jiná vnímavost. A já jsem se začala nasoukávat pod finskou slupku. Tohle vnitřní zklidnění a souznění s přírodou je pro Finy typické. Osamělost už nepůsobí tak mučivě, našla si naplnění. Fin vnímá drobné přírodní radosti, kterých si zpravidla nevšímáme, nebo se stydíme jim věnovat pozornost. Tak třeba muži trhají luční kvítí a celá rodina áchá nad rozkvetlou kytičkou na malém záhonku u chaty v lese.

Posledního dubna už je definitivně odklepnuto, že zima skončila. Propuká Vappu, tedy bouřlivé oslavy příchodu jara. Rezervovaní Finové roztávají. Mládež vyrazí do ulic, mnohdy v karnevalových převlecích, vesele se vyhrává, tančí a pije. Ti serióznější doma na večírcích, divočáci v ulicích. Nad ránem vyrážejí sběrači lahví do ulic za tučným úlovkem. 

Druhý den je něco jako majáles. Studenti si narazí na rozbolavělé hlavy bílé studentské čapky a vyplíží se z domovů, aby posedávali v parcích na koncertech a okukovali různé performance.

Pouliční trhy ve FinskuPouliční trhy ve Finsku

PŘÍRODA K VYPOCENÍ
Hodiny se přesypaly a je tu vrchol léta - Juhannus, čili oslavy letního slunovratu. Mezi svátky má stejnou váhu jako Vánoce. Světlo, na severu tak důležité, ovládlo kraj. 

Nastává období bílých nocí, velkého neklidu, kdy je škoda zamhouřit oči. Někdy se ani spát pořádně nedá, protože jas v noci ruší. Anebo vás to stejně jako mě nutí se aspoň pootevřením oka průběžně přesvědčovat o tom, že tma v noci opravdu nenastane.

Juhannus je rodinný svátek a zpravidla se slaví v lůně přírody. Venkovské domy se vyvětrají a začne se připravovat slavnostní večeře. Je sezóna nových brambor, které mají slupku tak tenoučkou, že se jen odrhne kartáčkem a už se můžou vařit. Servírují se hojně posypané nasekaným koprem jako příloha k uzenému lososu. Mezitím, co se ženy otáčejí v kuchyni, dívky trhají květiny a vijou věnce (když je to baví a chtějí dodržet tradici). Muži připravují dřevo na oheň, bez kterého se tenhle svátek neobejde.

Večer hranice vzplanou a Finové se u nich hojně zalévají alkoholem. Nad ránem je často slyšet houkání sanitek. Někteří to přehnali, spadli do jezera, anebo si jinak ublížili. Svatojánská noc zároveň odstartuje čas dovolených. Děti už mají prázdniny a rodiče si honem vybírají své volno, protože červen a červenec jsou zpravidla nejteplejší, v půlce srpna už zase začíná podzim, deště a nevlídno. Venkovské domy a chaty ožívají. A s nimi i komáři, v jezerních oblastech v množství a krvelačnosti vskutku vražedné.

Mně teda dokázaly ty bestie proměnit přírodní idylu v pravé peklo. Zatímco cizinec šílí, Fin se nenechá vyvést z míry. Oni jsou vůbec takoví nezlomní, mají velkou vnitřní sílu a nasazení, vytrvalost a tvrdou hlavu, což se dá všechno schovat za jedno finské slovíčko sisu, výraz nepřeložitelný, protože jen a jen finský. Ale zpět do lesa k jezeru. Rybář si tu přijde na své, stejně jako milovník lesních plodů i hub. Lesy jsou bohaté, ale neprostupné. Takže o nějakém putování a spaní pod širákem nemůže být v jezerní oblasti řeč. Snad v nějakých upravených lokalitách, nevím.

Jinak je tu zpravidla jen příjezdová cesty, tak dvě průchodné pěšinky a nepropustná divočina. Takže dva týdny v tomhle panenském ráji lezou pěkně na mozek. A koupel v těch nádherných, průsvitných vodách jezera o teplotě tak 16 stupňů je taky pravý očistec. Tisíce mrazivých jehliček rozpálí kůži a popíchne sebevědomí. To jsem jednička, že jsem tam vlezl. Pravým balzámem na tělo a na duši je ale sauna. I když jsem ze začátku nechtěla podléhat její mytizaci a tohoto potěšení jsem se zříkala, posléze jsem okusila a nelitovala.

Uplně nejlepší je taková stará, venkovská savusauna. Menší srub bez komína, celý prouzený, ve které se musí topit celý den, aby navečer byla sauna akorát. A není ani potřeba z ní skákat do jezera, stačí jen kýbl studené vody. A pak doplňovat tekutiny. Takřka předepsané je pivo. Existují i takové moderní potvory elektricky vytápěné a vestavěné přímo v domě, které si můžete roztopit i na dálku, z auta, ale to je trochu nuda.

ZNOVU SE SMESTNAT VE MESTE
Jako správný zvrhlík jsem z panenské přírody prchala radši do města, do Helsink. Bývá tam sice v létě trochu turisticky dusno, ale tomu se dá vyhnout. Nemohla jsem se totiž nabažit tržiště s gejzíry barev čerstvého ovoce a zeleniny a nadílkou ryb.

Navíc je to v Helsinkách tak zařízené, že je z trhu a vlastně městského centra vidět na přístavy lodních obrů společností Silja (modrá, vpravo) a Viking (červená, vlevo). Obstarávají každodenní spojení Finska se světem, tedy Helsink se Stockholmem.

Anebo jsem si odskočila na jeden z blízkých ostrůvků, kde jsem si povídala s mořem. Tečkou za létem, aspoň tou domluvenou, je v Helsinkách Noc umění posledního srpna.

Navzdory názvu a různým uměleckým aktivitám, performancím, galeriím a knihkupectvím otevřeným do noci, je to o takové setkání po prázdninách.

Užívá si ho hlavně mládež a to, jak je v kraji zvykem, v ulicích a do dna. Krásné a křehké náctileté dívky do sebe s vervou obracejí láhve vodky a potácejí se po ulicích. Nikdo je neobtěžuje, nikdo jim neubližuje a skoro nikdo se nepozastavuje. Poslední výron radosti, než se všichni odejdou zakuklit na zimu.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Jaroslav Today : Vlastislav Tomorrow : Robert After tomorrow : Blahoslav

Zapomeňte na Futuramu!
Joe Bodia Zapomeňte na Futuramu!

Myslíte, že se musíte nechat hluboce zmrazit, abyste se probudili do budoucnosti plné technický [ ... ]

JESTOFUNK- Universal Mother
Tomas Otradovec JESTOFUNK- Universal Mother

Jestofunk podruhé! Ti chlapci jsou opravdu produktivní...  Tentokrát do světa pouštějí tro [ ... ]

Jamajka - Everytin Irie Mon?
Pavel Jirat Rastaman Jamaica

Jamajka - ostrov v Karibském moři. Ostrov barev a ganji. Člověka napadá množství jmen a při [ ... ]

Vzpomínky na nevydarené schúzky
Joe Bodia Vzpomínky na nevydarené schúzky

Nevydařená schězka 1

Hradec Králové - Lidé, probuďte se!
Jarka Fricová a Eva Kolářová Hradec Králové - Lidé, probuďte se!

Hradec Králové je město ve východních Čechách, má zhruba 93. [ ... ]

Vítejte v „Ossislandu“!
Tomáš Lachman

Thomas Brussig: Na kratším konci ulice. Praha, Odeon

RIP Ivan Khunt
Michael Kyselka Ivan Khunt

Na úpatí letošního roku nás opouští osobnost na&sca [ ... ]

Necestuj Daleko: 20 hodin v Plzni
Eva Kolářová Plzeň

Plzeň má zhruba 167,472 obyvatel a rozlohou zabírá 12,500 hektarů. A co je nejdůležitější  [ ... ]

Ostatní články