Když vůdčí osobnost skupiny Throwing Muses Kirstin Hersh začala ve věku čtrnácti let psát písně a dala dohromady skupinu, nebyla žádnou průměrnou puberťačkou z předměstí, která sepisuje popěvky o klucích a sní o tom, jak by to bylo super, stát se slavnou.

Její tvůrčí nápady přicházely ve formě halucinací a obrazů, o kterých si myslela, že jsou skutečné - "Necítila jsem rozdíl mezi dojmem z písničky a tím, co prostě vystupovalo ze zdi." K. Hersh, která už několik let předtím hrála na kytaru, začala tyto vize vyjadřovat formou písní, ve nich také objevila svůj oslnivý hudební talent, který ze Throwing Muses nakonec udělal jednu z nejvlivnějších kapel.

V polovině osmdesátých let opustili Throwing Muses svůj domov na Rhode Islandu a vydali se hrát do bostonských klubů. K. Hersh byla objektem hodným pozornosti... zvláštně přesvědčivá, stejně jako její hudba - dítě s miminkovským obličejem, kterému se před břicho vzedmuté těhotenstvím houpala kytara.

Zpívala jako dítě rozervané nočními můrami a křehké melodie náhle střídala s divokými výlevy frustrace a bolesti. Nekonvenční hudební styl - řinčivý rámus waltzových kytar a ekcentrické breakbeaty bez jakéhokoli základu v tradičním veršovaném refrénu, jak to známe ze struktury popových písní - udělal z této kapely undergroundovou senzaci.

I když hlučný a nespokojený tón jejich hudby nevyhnutelně přilákal davy posedlých fanoušků, kteří kapele vnucovali svůj vlastní popis tmavých démonů, Throwing Muses se nikdy nestali klasickým poslem pubertálních ukřivděnců. Jejich hudební přístup pramenil z nevinnosti - hráli to, co slyšeli.

"Hodně jsme tomu, co jsme dělali, věřili, takže jsme prostě předpokládali, že se to bude líbit," říká bubeník David Narcizo. "Byl to naivní druh předvádění. Neměli jsme ponětí o businessu, penězích nebo image, prostě jsme jenom cítili, že každý bude mít radost, až tohle uslyší."

Throwing Muses měli dost selského rozumu, aby si uvědomili, že americký label by neuměl dělat promo kapele, která nemá žádného komerčního předchůdce. V roce 1986 se Throwing Muses stali první americkou kapelou, která podepsala smlouvu s mocným britským nezávislým labelem 4AD - spojení, které bylo z mnoha stránek dost podivné, ale osvědčilo se.

"Neměli jsme se všema těma temnýma anglickýma kapelama nic společnýho (ty v té době takové kapely určovaly zvuk 4AD). Byli jsme úplně mimo kontext," říká K. Hersh. "Hráli jsme vpodstatě hardcore country, ale asi to znělo dost strašidelně, jako opravdu strašidelná country kapela."

Jejich debutová deska u 4AD, pojmenovaná Throwing Muses, je vynesla na obaly tak známých britských časopisů jakými jsou NME a Melody Maker a udělala z nich v Evropě super hvězdy. Jako importovaná kapela si upevnili status undergroundových symbolů i doma, což vyvolalo důstojnější nabídky od amerických vůdčích labelů. V roce 1987 podepsali Throwing Muses smlouvu se Sire Records a vydali řadu alb, které se od sebe odlišovaly osobitou náladou a hudebním přínosem, ale stále si udrželi nenapodobitelnou upřímnost a originalitu svého zvuku.

I když kapela prodělala ve svých řadách několik změn (v roce 1990 z Muses odešel basista Leslie Langston a oženil se; nevlastní sestra Hersh, Tanya Donnelly se vydala svojí vlastní cestou a založila v roce 1991 skupinu BELLY), stále si udržela přízeň jak nestálého britského tisku, tak skupiny náruživých amerických fanoušků. Kristin Hersh, dnes osmadvacetiletá matka dvou chlapečků a vyzrálá umělkyně z předních labelů, nikdy neztratila svoji schopnost naslouchat inspiraci jako hmotnému celku. Démoni v hlavě ji nezabili, ale posílili ji. Z prvotních bláznivých vokální akrobacií vyzrál její hlas do vznešené krásy. Její jednoduchý a úžasně mocný poetický styl je podivněji citlivější, než kdykoli předtím.