MuzikantiDiamanda Galás

Jarka Fricová

article thumbnail „Můj hlas mi byl dán jako nástroj k inspiraci mých přátel a jako prostředek k mučení a záhubě mých nepřátel. Nástroj pravdy." - Diamanda...
+ Full Story

FejetonGlobal Street Party '98 z Mého Pohledu

Joe Bodia

article thumbnail16. 5.1998 došlo v Praze k patrně nejdůležitější, mám na mysli nejdůležitější z hlediska takzvané alternativní mládeže, politicko - kulturní akci od obnovení listopadového...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

Právě připojeni - hostů: 22 

Kdo je online

Svátky:_včera 2014-12-19 : Miloslav dnes 2014-12-20 : Ester zítra 2014-12-21 : Dagmar pozítří 2014-12-22 : Natálie
Krátká historie rtěnky
Kultura - Styl
Napsal uživatel Daisy Blaze
PDF
Tisk
Email

Krátká historie rtěnkyJste-li dívka, pak ten nejlevnější způsob, jak vlastnit výrobek známé designerské firmy je si koupit novou rtěnku.

Versace nebo Donna Karen, Givenchy a Claude Montana, ti všichni nabízejí širokou škálu luxusních make-upových výrobků.

Krášlení tváře je staré jako historie sama. Místo make-upu se na obličej nánášely minerály, rostliny, vosky nebo cokoli jiné, co bylo zrovna k dispozici.

Ve středověku barva sloužila k vyjádření společenského postavení a formální příslušnosti k dané společenské třídě, zvyk, který se přenesl do moderní doby.

Svůdná móda sladkých, plných, čer­vených rtů byla v Anglii populární za vlády královny Alžběty I., o níž samotné bylo známo, že se líčila šarlatem smíšeným s bílky, fíkovým mlékem a arabskou gumou.

V sedmnáctém století katolická církev prohlásila líčení rtů za nemravné a zne­važující přirozenou krásu - nejcennější dar od Boha. V polovině sedmdesátých let osmnáctého století jej odsoudili puritáni (a dokonce i vlády na kontinentě), jako rituál čarodějnic, používaje přitom příkladu Jezibel, královny démonů, která ženské pokolení zasvětila do tajů kos­metiky. Ale všechny snahy byly marné. Nebylo nic, co by ženy odradilo od používání barev k zdůraznění jejich půvabů.

Ani ve století devatenáctém nebyl silný make-up společensky přijatelným a v polovině osmdesátých let byly publikovány zprávy o nebezpečí olova a rumělky. Na konci minulého století francouzská firma Guerlain úspěšně vyvinula první rtěnku s použitím tra­dičních olejů a vosků, do té doby vyráběných ručně, podomácku.

Jako všechno ostatní i rtěnka se začát­kem dvacátého století začala vyrábět průmyslově, když americký vynálezce Maurice Levy vyrobil železnou trubičku podobnou té, která se jako obal používá dodnes. A tak bylo umění polibku zdokonaleno.

To, co se stále mění a s každým desetiletím vyvíjí, jsou barvy a tvary rtěnek. Nabídka výrobků se stále oboha­cuje, například o konturovací tužku, bal­zámy nebo lesk na rty, vyvinutý pro Holly­wood skvělým vizážistou Max Factorem v roce 1928.

Málokdo si uvědomuje, že není tak dávno, co ženy musely každou chvíli rtěnku opravovat a znovu nanášet. Po každém jídle, po každém usrknutí z kok­tejlu nebo každém ukradeném polibku. Devadesátá léta jsou svědky převratných technologických pokroků. Tradiční pou­žívání olejů a vosků nahradil silikon, díky němuž se rtěnka lehce nanáší a doplněna minerály, vitamínem C a polymery, se stává pro rty mnohem blahodárnější.

Výhodou silikonu je to, že jakmile nanesete rtěnku na rty, silikon barevný pigment „přilepí“ a poté se vypaří, což vás zbaví nutnosti rtěnku opravovat a nanášet znovu. To je vážně dobré vylepšení, zvláště když se v poslední době vrací móda granátových úst, jak je v rudých ohnivých barvách představili Givenchy, Rouge of Lancôme a v purpuru Donna Karan.

A zatímco si každé dvě minuty někdo koupí rtěnku Rimmel Rich Moisture, my doporučujeme trochu vybíravější a zkusit třeba ColorStay Matte, výrobek firmy Revlon v barvě vlčích máků, nebo božsky elegantní rtěnku Rouge Pur Transparent číslo 3 od Yves Saint Laurent.

Add a comment
 
Rozhovor s Saši Gedeona
Lidé - Umělci
Napsal uživatel Eva Kolářová
PDF
Tisk
Email

Sasa GedeonSaša Gedeon Narodil se v roce 1970 v Praze, ale jelikož jeho maminka je Slovenka, žil do svých čtyř let na východním Slovensku u Prešova.

Po té se přesunul do Kladna, kde vystudoval základní školu a gymnázium. V té době se stále více a více zaobíral myšlenkou – co bude dál?
„Vždy jsem byl humanitně založený. Měl jsem rád sloh a kreslení.

Pokoušel jsem se psát povídky, dokonce některé publikovali v tehdejších periodikách." Později si uvědomil, že z ani jednoho nic nebude. „Je to sice moc hezké, ale nejsem ani malíř, ani spisovatel. Tak mě napadl film."

Již v druhém ročníku gymnázia natočil možná trochu podivně stylizovaný černobílý film Schody. Tento krátkometrážní snímek, který předložil k přijímacímu řízení na FAMU, byl natočen v havířské čtvrti v Kladně. Ve své ponuré atmosféře dává průchod zamyšlení nad láskou - rozchodem i návratem. Po dokončení střední školy byl přijat na obor filmové a televizní režie. „Chtěl jsem zjistit, o co vlastně jde. Co po člověku chtějí a jestli na to vůbec mám."

Studovat FAMU znamenalo žt v Praze, kterou zatím znal jen ze školních výletů - návštěv ZOO, Matějské poutě a Karlova mostu, což bylo pro něj velkým šokem. Ale také zjištění, že tato škola člověka pěkně zkrouhne nebo nastartuje.Talentovaného jedince leckdy docela zničí a polotalentovaného kolikrát dobře usměrní do výrobního procesu tak, že se pak může zabydlet na teplém místečku v televizi a natáčet napřlklad televitní inscenace.Záleží na jedinci, co si ze školy vezme. Sašovi dala možnost natáčet filmy - naučit se svou profesy. „Rozhodně není pro lidi s malou vůlí, kteří nemají vytrvalost. Člověk musí vydržet a být přesvědčen až k vlastnímu sebezničení".

V prvním ročníku natočil dva snímky. Blátošlap - třinácti minutový dokument o vesnickém pobudovi, jenž je ztvárněn jako crazy figura - smutná i veselá, za který obdržel třetí cenu na Festivalu mladého filmu Forum Bratislava 91. V jeho druhém dokumentu měl figurovat výrobní postup - od jeho počátku až do konce.

Saša si pro svůj chronologický dvouminutový snímek vybral rasovnu na kuřata v Libuši, přesněji speciální linku, na jejímž začátku se připevní kuře, které se po 120 sekundách cestování holandskou linkou změnilo v paštiku. Tento smutný úděl zvířete natočil zpětným chodem, takže výsledkem byla konstrukce živého kuřete z hnědé hmoty. Dalším krátkým filmem byl hraný snímek Zkouška (cena Pavla Juráčka 91) a inscenace Vajíčko (cena Českého literárního fondu 1991).

* Dramatický zlom nastal ve druhém ročníku. Při natáčení ateliérového cvičení, které probíhalo v hostivařských ateliérech, se Saša nechal inspirovat obdobím padesátých let. Zavřeno pro rodinný smutek,jak se deseti minutový snímek jmenoval, obdržel několik uznání a cen. Mezi ně patřila i hlavní cena „The Best Drama" na festivalu F.F.I.C.S. v Tokiu, jenž byla spojena i s finanční odměnou.

Ta později umožnila, alespoň z části, natočit jeho zatím nejslavnější celovečerní hraný film - Indiánské léto, na kterém spolupracoval s Českou televizí, pedevším s Čestmírem Kopeckým. Indiánské léto se stalo jedním z nejúspěšnějích filmů roku 1995. O rok později absolvoval FAMU a stal se režisérem. Již v té době věděl, že se chce pokusit jít svojí vlastní a individuální autorskou cestou.

Pokusil se odstartovat dosti vyhraněný způsob v české kinematografii, čímž je zpracování vlastního námětu, napsání scénáře a teprve potom samotná režie. Tedy od inspirace ke konkrétnímu výsledku. Tímto způsobem pracoval na svém novém filmu Návrat idiota, přičemž od prvotního nápadu k premiéře 25.února, uběhnou dva roky.

Jeden z nejúspěšnějších režisérů a scénáristů generace individualistů, jehož fimy jsou spojovány s poetikou šedesátých let...

„V synopsi k tvému novému filmu jsem se dočetla: Olga miluje Emila. Emil miluje Annu. Anna miluje Roberta. Idiot miluje všechny. Kdo miluje Idiota? Sašo můžeme si o filmu chvilku povídat?" „Příběh je vymyšlený, ale hlavní postava není můj nápad. Pochází od F.M. Dostojevského, který takto nazval svého absolutně dobrého a absolutně krásného antihrdinu, knížete Myškiva. Jenže my jsme zjistili, že v dnešní době se ta kniha nedá udělat jako film.

Od začátku šlo o příběh ze současnosti a musela vzniknout naše verze Idiota. Je to chlapík, který je čistý a bezelstný, vrací se odkudsi z ústavu mezi své blízké, kteří o něm vůbec nevěděli. Postupně se zaplete do jejich složitých vztahů, se všemi soucítí a vše se ho dotýká. Octne se v milostném čtyřúhelníku a je docela bezradný - jak může pomoci jednomu proti druhému, když má oba stejně rád. V celém filmu nejde jen o Idiota. Jde spíše o to, zahlédnout všechny aktéry jeho očima. Film je taky hodně o holkách, z kterých se klubou mladé ženy a možná pro ně je nejvíce určen.

V hlavních ženských rolích dvou sester figuruje Táňa Vilhelmová a Aňa Geislerová. Každé z nich je více než dvacet a obě řeší vztah k mužům, milostné a partnerské zápletky, které v tomto období přichází. Táňa je spíše křehká a vnitřně obnažená, plná citu. Zatím co Aňa hraje postavu, kteá je již rafinovanější, umí své emoce lépe kontrolovat - je dospělejší. Roz­hoduje se, kterým směrem půjde a ke kterému muži se přikloní.

Nechová se již spontánně, jako nějaký puberťák. V dalších rolích hrají Jiří Macháček utajeného m­i­len­ce Ani Geislerové a Jirka Langmajer, pro kterého byla role, nadneseně řečeno, filmovým comebackem. Hraje takového namyšleného frajírka a je naprostým protipólem ‘čistého’ Idiota. Jak už z toho všeho vyplývá, vznikají ve filmu různé propletence a milostné mnohoúhelníky, spousta napětí i absurdních komických situací. Film sestavený z pestrých mezilidských skečů.

A jako kontrast k těmto citovým zraněním a kolizím vztahů je všudypřítomný Idiot. Člověk odnikud, který nemá žádné bariéry a každému rozumí. Dokonce jim rozumí víc, než oni sami sobě, což ho také dokonale odzbrojuje." „Kde se Návrat idiota natáčel?" „Natáčel se všude možně po republice, například v předměstí Trutnova, v Plzni a Brně, interiéry v Praze…, ale to není tak podstatné. Nám šlo o to, vystihnout i náhodným výběrem prostředí, tu zvláštní atmosféru svátečního mezičasu - období mezi Štědrým dnem a Silvestrem, kdy jsou všichni poněkud zjitřelí a citlivější. Uprostřed toho svátečního klidu a pohody, se prozradí nevěry a utajené lásky, dojde k různým citovým explozím. Příběh vrholí o silvetrovské půlnoci pod širým nebem na němž třaskají rachejtle ohňostroje." „Je těžké v dnešní době natáčet fim?"

„Je to stále těžké, přestože podmínky jsou vlastně poměrně slušné. O tom také svědčí množství debutů , které stále vznikají. Pro to, aby film mohl skutečně vzniknout, je zapotřebí získat podporu státního grantu a České televize. Pokud se oběma těmto subjektům zalíbí scénář a dají mu finanční i výrobní podporu, je tu velká šance, že film vznikne. Ale potom je ještě potřeba, zaopatřit celý projekt z organizační stránky, což také není snadné."

scena of Idiota „Jak jsi vybral natáčecí štáb?" „S producentem Petrem Oukropcem jsem se seznámil již na Indiánském létě. Už tenkrát mně vytrhl trn z paty a pomohl z absolventského snímku udělat celovečerní debut. Stali se z nás kamarádi a štáb jsme postavili z kamarádů nebo lidí, kteří nám byli sympatičtí.

Vznikla podobně nezávazná atmosféra, jako na Indiánském létě, takže jsme občas nevypadali příliš profesionálně. Věkový průměr štábu byl opět velice nízký a ti zkušení a seriózní se zase divili, že nás za tu techniku někdo pustil."

O důležitosti kulicha
Idiotův červený kulich - hlavní symbol a nejdůležitější rekvizita filmu - byl v průběhu natáčení velmi populární. Pro obyvatele podhorské obce Zásada, kde se štáb usídlil na několik týdnů, se stal doslova symbolem filmaře. Jak viděli červený kulich, už věděli, jaký cirkus zase v místní sokolovně vypukne. Jediný kulich byl zakoupen před natáčením v second handu a nebyla za něj náhrada. Po celou dobu natáčení byl proto opatrován jako oko v hlavě. Možnost, že by se ztratil, byla téměř tak strašlivá, jako kdyby se ztratil Pavel Liška, představitel hlavní role, který v kulichu odehraje téměř všechny extériérové scény. Krátce před dotáčkou se ale přihodilo to, čeho se všichni báli - neztratil se Pavel, ­­ale jeho kulich.

scena of IdiotaByl prostě příliš populární a vydal se svou cestou, nezávislou na osudu filmu, ve kterém ještě nedohrál. Producent Petr Oukropec dal proto uplést několik různých kulichů na několika místech, aby se pravdě­podobnost, že kopie bude odpovídat originálu, přiblížila jistotě.

Saša Gedeon jednotlivé kulichy podrobil velmi přísnému výběru. Výsledný kulich, určený nakonec pro Pavla, je sešitý z několika různých exemplářů. Několik dní po dotáčce se původní červený kulich našel.

Add a comment
 

ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec

Strana 7 z 108
UmělciYoucef Hadj Moussa

Hynek Alt

article thumbnail Fotografií se začal zabývat v roce 1993, v letech 1995-97 studoval na Institutu tvůrčí fotografie, ale studia nedokončil. Vpodstatě je samouk. Výrazně na sebe upozornil začátkem...
+ Full Story

UmělciKyber punk Václava Švankmajera aneb spontánní klika

Petra Matušinová

article thumbnail S Václavem jsme se seznámili náhodně a na velmi příhodném místě, ve střižně. Nenápadný člověk s širákem na hlavě tam právě stříhal svůj zatím jediný dokončený...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

badge