Svátky:_včera 2014-10-24 : Teodor dnes 2014-10-25 : Nina zítra 2014-10-26 : Beáta pozítří 2014-10-27 : Erik
Throwing Muses
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Keith Kirchner
PDF
Tisk
Email

Throwing Muses Když vůdčí osobnost skupiny Throwing Muses Kirstin Hersh začala ve věku čtrnácti let psát písně a dala dohromady skupinu, nebyla žádnou průměrnou puberťačkou z předměstí, která sepisuje popěvky o klucích a sní o tom, jak by to bylo super, stát se slavnou.

Její tvůrčí nápady přicházely ve formě halucinací a obrazů, o kterých si myslela, že jsou skutečné - "Necítila jsem rozdíl mezi dojmem z písničky a tím, co prostě vystupovalo ze zdi." K. Hersh, která už několik let předtím hrála na kytaru, začala tyto vize vyjadřovat formou písní, ve nich také objevila svůj oslnivý hudební talent, který ze Throwing Muses nakonec udělal jednu z nejvlivnějších kapel.

V polovině osmdesátých let opustili Throwing Muses svůj domov na Rhode Islandu a vydali se hrát do bostonských klubů. K. Hersh byla objektem hodným pozornosti... zvláštně přesvědčivá, stejně jako její hudba - dítě s miminkovským obličejem, kterému se před břicho vzedmuté těhotenstvím houpala kytara.

Zpívala jako dítě rozervané nočními můrami a křehké melodie náhle střídala s divokými výlevy frustrace a bolesti. Nekonvenční hudební styl - řinčivý rámus waltzových kytar a ekcentrické breakbeaty bez jakéhokoli základu v tradičním veršovaném refrénu, jak to známe ze struktury popových písní - udělal z této kapely undergroundovou senzaci.

I když hlučný a nespokojený tón jejich hudby nevyhnutelně přilákal davy posedlých fanoušků, kteří kapele vnucovali svůj vlastní popis tmavých démonů, Throwing Muses se nikdy nestali klasickým poslem pubertálních ukřivděnců. Jejich hudební přístup pramenil z nevinnosti - hráli to, co slyšeli.

"Hodně jsme tomu, co jsme dělali, věřili, takže jsme prostě předpokládali, že se to bude líbit," říká bubeník David Narcizo. "Byl to naivní druh předvádění. Neměli jsme ponětí o businessu, penězích nebo image, prostě jsme jenom cítili, že každý bude mít radost, až tohle uslyší."

Throwing Muses měli dost selského rozumu, aby si uvědomili, že americký label by neuměl dělat promo kapele, která nemá žádného komerčního předchůdce. V roce 1986 se Throwing Muses stali první americkou kapelou, která podepsala smlouvu s mocným britským nezávislým labelem 4AD - spojení, které bylo z mnoha stránek dost podivné, ale osvědčilo se.

"Neměli jsme se všema těma temnýma anglickýma kapelama nic společnýho (ty v té době takové kapely určovaly zvuk 4AD). Byli jsme úplně mimo kontext," říká K. Hersh. "Hráli jsme vpodstatě hardcore country, ale asi to znělo dost strašidelně, jako opravdu strašidelná country kapela."

Jejich debutová deska u 4AD, pojmenovaná Throwing Muses, je vynesla na obaly tak známých britských časopisů jakými jsou NME a Melody Maker a udělala z nich v Evropě super hvězdy. Jako importovaná kapela si upevnili status undergroundových symbolů i doma, což vyvolalo důstojnější nabídky od amerických vůdčích labelů. V roce 1987 podepsali Throwing Muses smlouvu se Sire Records a vydali řadu alb, které se od sebe odlišovaly osobitou náladou a hudebním přínosem, ale stále si udrželi nenapodobitelnou upřímnost a originalitu svého zvuku.

I když kapela prodělala ve svých řadách několik změn (v roce 1990 z Muses odešel basista Leslie Langston a oženil se; nevlastní sestra Hersh, Tanya Donnelly se vydala svojí vlastní cestou a založila v roce 1991 skupinu BELLY), stále si udržela přízeň jak nestálého britského tisku, tak skupiny náruživých amerických fanoušků. Kristin Hersh, dnes osmadvacetiletá matka dvou chlapečků a vyzrálá umělkyně z předních labelů, nikdy neztratila svoji schopnost naslouchat inspiraci jako hmotnému celku. Démoni v hlavě ji nezabili, ale posílili ji. Z prvotních bláznivých vokální akrobacií vyzrál její hlas do vznešené krásy. Její jednoduchý a úžasně mocný poetický styl je podivněji citlivější, než kdykoli předtím.

Add a comment
 
Úplně normální Marilyn Manson
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Keith Kirchner
PDF
Tisk
Email

 Úplně normální Marilyn Manson „Ne, vy to nechápete; tomu kuřeti není jen zle," řve nějaký neznámý člen technického štábu Marilyn Manson. "To kuře je mrtvý a všude je plno krve!"

V každé jiné situaci by to byla tragédie, ale čekat na rozhovor čtyři hodiny, to je trošku moc dlouho, a tak tohle kuře u mě moc soucitu nevyvolává. Samozřejmě, že pan Manson se té situaci klidně směje.

„Jo, něco jsem o tom zaslechl, ale nevím, co to má znamenat," hlas pana Mansona přetéká upřímností.

„Je to trochu divný," připouští. „Ale mě to moc nepřekvapuje. Pokud já vím, tak tam žádný kuře nebylo. Ale kdyby tam přece jenom nějaký bylo, tak by přišlo o kejhák," hrozí. Že se členové Marilyn Manson jmenují po různých zabijácích moc nepřekvapí: Reverend Marilyn Manson, Madonna Wayne Gacy, Twiggy Ramirez, Daisy Berkowitz a jejich nejnovější člen Ginger Fish.

I když si pan Manson vybral jméno po nejznámějším vrahovi na světě, a i když toho ví spoustu o zločinu i zločincích, popírá, že by je měl ve zvláštní oblibě.

„V postatě není nutné, abych si volil favority nebo zabijáky miloval," tvrdí.

„U některých z nich ale obdivuju zručnost, se kterou svoje umění provádějí. To je na nich to zajímavý," vysvětluje, jako by to až moc dobře znal.

„Četl jsem hodně rozhovorů a tak trochu jsem pochopil psychologii některejch z těch lidí a uvědomil jsem si, že mezi způsobem, jak uvažujou oni, a způsobem, jak uvažuju já, není velkej rozdíl. Jedinej rozdíl je v tom, že oni nenašli takovej ventil jako já, vyrazili a vyjádřili se úplně jiným způsobem - a ten je momentálně pro společnost nepřijatelnej. Ale to je jenom momentální," opakuje.

„Nikdy nemůžete vědět, jak se věci můžou v budoucnosti změnit, a je jasný, že se změní."

Má absolutní pravdu. Není úplně vyloučeno, že by se Reverend Manson mohl stát členem zabijácké party. Samozřejmě, že už na to pomyslel.

„Kdybych nebyl našel způsob, jak se vyjádřit, není vyloučený, že bych tak skončil," přiznává. „Jsou to jen lidi. Není toho tolik, co nás od nich odlišuje. Proto ostatní lidi tolik fascinujou."

Zbývá tedy otázka, jak by se pan Manson toho krvavého úkolu zhostil.

„Volba by byla těžká," směje se. Je lehké představit si ho, jak sedí ve tmě a se zlověstným šklebem přemítá o možnostech.

„Ani nevím, kde bych začal. Bylo by to jako když vejdete do hračkářství nebo do krámu s deskama. Tolik věcí na výběr. Kdyby se mi ten člověk nelíbil, tak bych ho určitě mučil," rozhodne se.

„Rád bych ty, kteří mě omezují, viděl na konci trpět. Určitě bych to tak udělal." Najednou se pan Manson ponoří do hrobového ticha, jako kdyby omylem prozradil to nejvzácnější tajemství.

„Já nevím," začne. „Skoro to ztrácí půvab, když se o tom jen tak mluví. No, ve skutečnosti to přece neděláme, že?"

marylin manson lunchbox„Mám prostě několik teorií ohledně reality a jedna z nich je, že existuje jenom v mé hlavě," vysvětluje.

„Takže když zničím sebe, zničím tím svět. To jsou témata, o kterejch zpívám na své příští desce. Je to soundtrack ke konci světa," prozrazuje Manson.

„Pokud je vaše realita stejná jako ta moje, tak jste v průseru. Myslím si, že až umřu, svět skončí. Uvažoval jsem o tom, otestovat tuhle teorii na Mechanical Animals, ale dokud to nevyjde, nic se nedozvíme. A nejde v žádným případě jenom o mě," tvrdí.

„Funguje to na každého. Jsem ochotný si to přiznat. A to může bejt asi jedinej důvod, proč si někdo myslí, že jsem zvláštní."

„Jde o jediný poslední pokus spojit se a něco změnit, skoro jako fašistické hnutí silně vyhraněných lidí, kteří se dají dohromady a řeknou: my chceme svět udělat takovej, jak si ho představujeme. Nebudeme sedět s rukama v klíně a přijímat křesťanství. Nebudeme sedět s rukama v klíně a poslouchat, jak všichni brečí, že s nimi svět nezachází férově. To si myslím, že je to nejdůležitější," vyjadřuje Reverend Manson vášnivě své přesvědčení.

„Alespoň se pokusit něco změnit, propagovat individualitu, aby byl každý zodpovědný sám za sebe a za lidi, kteří nejsou dost silný a prostě jen leží u cesty a nechají se převálcovat koly pokroku." Není zas až tak udivující, že Mansonova myšlenka individuality ho následuje.

„Myslím, že fanoušci Marilyn Manson, jsou vyhranění lidé, kteří se rozhodli být individualitami," chválí pan Manson své obdivovatele.

„Mají dost síly, aby se oddělili od většinové mentality spolužáků, spolupracovníků nebo kohokoli jiného."

„Věřím tomu, že Antikrist je ztělesněním lidí, co nevěří v křesťanství, a to je celý světský svět. Ti, kdo nesouhlasí s určitým organizovaným náboženstvím jsou Antikristové jako já, a myslím si, že stejně tak lidé, kteří souhlasí s tím, co říkám, jsou stejnou součástí Marilyn Manson jako já."

marylin manson mechanical animals get your gunn„Jak víte, ovlivnilo mě hodně věcí: satanismus a sociální darwinismus. Tohle všechno, spolu s texty Dr. Seusse, jsou části, které včleňuji do své osobnosti," říká a dále vysvětluje, jakou úlohu plní v tomhle všem jeho hudba,

„Vždyť kvůli tomuhle byl vynalezený rock and roll. Spíš než kvůli tomu, aby někdo zapálil svoje piáno nebo se vyspal se čtrnáctiletou sestřenicí, jako to udělal Jerry Lewis. Rock and roll byl vynalezen jako sociální prohlášení."

Učinil by pan Manson prohlášení tím, že by se vyspal se svojí čtrnáctiletou sestřenicí?

„Žádnou nemám," směje se. „Ne, nechci mít sex s nikým z rodiny." Cože?!? Pan Manson má hranice a dokonce morálku? No, možná, že ne tak docela.

„Nemyslím si, že mít sex s někým z rodiny je špatný; jen mě prostě nepřitahujou."

Nezdá se vám to dostatečně šokující? No a co skutečnost, že Reverend Manson, Šukací Bůh, muž, který vyhrožuje, že opíchá matky, svede děti, a vytváří soundtrack ke konci světa, si o sobě myslí, že je prostě úplně normální?

„Myslím si, že jsem vlastně hodně normální," tvrdí Manson. „To, o čem společnost uvažuje jako o těch nejnormálnějších věcech, je pro mě nepochopitelný a podivný. Jako například - nedávno jsem se poprvé díval na Pobřežní hlídku a hodně mě ten seriál štval," říká.

„Myslím si, že je nebezpečný, aby se lidi na takovýhle program dívali. Ukazujou jim tam fantastickou realitu. Je nebezpečný, když si lidi myslí, že to je skutečný život. Já jsem tomu seriálu nerozuměl," pana Mansona ten pořad očividně rozrušil.

„Jestli se nemýlím, tak ten seriál musel napsat a obsadit nějakej árijskej nadřazenej zástupce národa, protože všichni, kdo tam hrajou jsou blonďatý a modrooký. Je to divnej pořad; budu se na to dívat častěji," rozhodne se.

„Myslím, že se na to budu dívat pokaždý. Je to šokující; nahánělo mi to strach."

„Tony Wiggens," vychrlí ze sebe pan Manson z ničeho nic.

Kdo to sakra je Tony Wiggens?

„Zpívá country verzi „Cake and Sodomy" na Smells Like Children," vysvětluje Manson.

„Je to country zpěvák z Nashvillu (později se ovšem ukázalo, že je to bývalý řidič autobusu Marilyn Manson). Kvůli němu jsem s váma tenkrát nemohl udělat ten rozhovor," svěří se. „Vyřezával jsem mu na prsa hvězdu. Zeptejte se kohokoli, všichni vám to potvrdí. On tam tu noc byl," hlas pana Mansona změkne a ztlumí se, jako kdyby se chystal odhalit nějaké hluboké a temné tajemství.

„To on zabil ty kuřata!"

Počkat. Vždyť tam žádná kuřata být neměla.

„V našich srdcích a hlavách," šeptá pan Manson, „tam vždycky budou nějaká kuřátka."

Add a comment
 

ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec

Strana 9 z 108
FejetonKdybych tenkrát věděl, co vím dnes

M. Salah

article thumbnail Toto je myšlenka, která mi vždy projde hlavou kdykoliv se podívám na dnešní mládež. Jako většina dospělých pohlížím na náctileté s nechutí, s jistou dávkou strachu a...
+ Full Story

Hudební zprávyHOOVERPHONIC - Blue Wonder Power Milk

Keith Kirchner

article thumbnail Podniknete s ním jízdu z Battersea bez zpátečního lístku: z klubu Moltepulciano do ráje. Je tak fešácky uhlazená a moderní jako poslední výjezd Jamese Bonda, dokonale...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

badge