Když jsem začal psát článek na toto téma, naivně jsem se domníval že půjde o jednoduchou a jasnou záležitost. Představoval jsem si, že se zamyslím nad osobními důvody ke svému chování, proberu věc s několika přáteli a známými a nakonec se celou záležitost pokusím zhodnotit a razantně uzavřít.

O den později jsem se ocitl v botanické zahradě v Tróji, pokochal jsem se několika exponáty, vystoupal jsem na kopec, sedl jsem si na lavičku na vyhlídce, ubalil si jointa a zatímco jsem ho kouřil, přemýšlel proč dělám něco, o čem vím, že je zdraví škodlivé. Po pár minutách dumání jsem dospěl (s několika tisíci odbočkami) přibližně k těmto závěrům:

1) Konopí kouřím, protože jsem si na něj v průběhu několika let kouření vypěstoval svým způsobem závislost.

2) Když si zahulím, činnosti, které mě baví ve „střízlivém stavu“, mě baví o to víc.

3) Zkouřený člověk skvěle vnímá zvuky (což je podstatné například pro posluchače hudby).

4) Zkouřený člověk skvěle vnímá chuť. (Což je podstatné zejména pro jedlíky, pozn. red.)

5) Konopí rozšiřuje spektrum myšlenek, ať už se úvahy týkají čehokoli.

6) Konopí je droga, která mně osobně mnohem více dává než bere.

7) Konopí, narozdíl třeba od alkoholu, nesnižuje mé komuni­kační schopnosti, ani možnost úsudku.

8) Sociální důvody – kouří takřka všichni v mém okolí.

9) Konopí zpestřuje vnímání tvarů, barev, materiálů, detailu i celkové kompozice. Tohoto jevu by si měli povšimnout hlavně milovníci výtvarného umění.

10) Zkouřený člověk neponižuje sebe, své okolí, ani nebývá agresivní.

11) Kouření konopí ve mně rozvinulo schopnost empatie a vyvolalo stav ducha, který bývá označován jako globální spoluzodpovědnost. Tento termín bohužel zprofanovali politici natolik, že se mnohým mladým lidem zprotivil.

12) Po trávě se skvěle usíná.

13) Konopí mi poskytuje možnost dívat se na předměty, místa i okolnosti tak, jako bych se s nimi setkával poprvé.

Je zajímavé, že o stejných pocitech mluví lidé, kteří za sebou mají nějakou těžkou životní zkušenost, která je posílila a naučila je vážit si života. Podobně se vyjadřují i lidé, kteří prodělali náboženskou konverzi.

Aby mi stát a společnost dali najevo, že užívat jakékoli drogy kromě tabáku, alkoholu, kávy nebo čaje je špatné, úderem půlnoci posledního prosincového dne tohoto roku se ze mne na základě rozhodnutí parlamentu ČR stává kri­minální živel, který si říká o malér, protože tohle „slušný člověk“ přece nedělá.

Následně už mě ani moc nepřekvapí, když předseda Senátu ČR Petr Pithart v pořadu ČT1 Na hraně prohlásí: „Vím, že ten zákon není zdaleka ideální, ale hlasoval jsme pro, protože chci, aby když by nějakej grázl prodal to svinstvo mému patnáctiletému vnukovi Ferdovi, měla policie dost prostředků k jeho usvědčení.“

Pan předseda si zřejmě neuvědomuje dvě věci. To, jestli „nějakej grázl“ prodá nebo neprodá drogy jeho Ferdovi záleží především na Ferdovi samotném, a když už si Ferda od „nějakého grázla“ drogu koupí a bude ji mít v držení, stává se i z něj pachatel. To, že takovými nedostatky v logickém myšlení trpí docent Právnické fakulty UK mi připadá na pováženou.

Cestou z bota­­nické zahrady jsem přemýšlel, co by mi na otázku, kterou jsem položil sobě, odpověděli lidé z mého okolí. Zeptal jsem se proto asi dvaceti lidí ve věkovém rozmezí od 17 do 54 let. Odpovědi mě ale příliš nepotěšily. Většina respondentů se svěřila, že je kouření trávy prostě baví, že kaž­dého baví něco jiného, a je zkrátka tohle. Člověk, který patří mezi nejvášnivější konzumenty marihuany jaké znám, mi na otázku, proč ji kouří, odpověděl, že vlastně ani neví. Naštěstí se našli i sdílnější osoby, a tak jsem se dopracoval k dalším důvodům. Jeden z mých dobrých přátel se na přijímací zkoušky na medicínu učil za do­provodu kouření plastického hašiše. Marihuana prý narušovala jeho koncentraci. Přijímací zkoušky úspěšně složil. Dalším poměrně často udávaným důvodem bylo zesílení a zintenzivnění účinku jiných drog (alkoholu, LSD, extáze, heroinu ap.), popřípadě rekonvalescence po předchozí konzumaci tvrdých drog. Několik mých známých mluvilo o takřka psycha­delických stavech při kombinaci velkého množství konopí a jízdě na snowboardu. Existuje i názor, že marihuana výrazně zpřesňuje a usnadňuje mechanickou činnost.

Setkal jsem se také s více než sedmdesátiletým dědou, kterého naučili konopí kouřit jeho o dvě generace mladší kolegové, a on si dnes rád vykouří dýmčičku, a potom jde pracovat na svou zahrádku, nebolí ho záda a také prý lépe vidí – a kromě toho ho to hrozně baví. Ti duchovněji založenější zase hovořili o transcendentálnu a hledání „božství“. Nedávno jsem se na toto téma pokoušel diskutovat s jedním mladým františkánem, který však tuto metodu hledání duchovna odmítal s poukazem na skutečnost, že Bible věřícím zakazuje poškozovat se vpravováním cizorodých látek do těla. Na námitku, že požíváním tučného vepřového svému tělu člověk taky moc nepomáhá, a přesto je k němu postoj církve daleko tolerantnější, nedokázal řeholník najít uspokojivou odpověì a hovořil pouze o škodlivosti kouře. Můj dojem ale byl ten, že se dotyčnému neza­mlouvala představa duchovní konkurence a možnost, že by někdo byl schopen dosáhnout vyššího stavu vědomí bez potu, půstu a odříkání.

Samozřejmě se nedomnívám, že každý, kdo si zapaluje jointa hledá prostřednictvím THC božství nebo se pokouší o osobní zdokonalení. Velká skupina dnešních mládých lidí tuto drogu konzumuje z touhy odlišit se, případně si něco dokázat. Je jasné, že konopí může mladé lidi přivést do společnosti, kde se běžně pohybují i drogy tvrdé, které se mohou těm méně prozíravějším stát osudnými. Na druhou stranu má, alespoň zpočátku, každý možnost odmítnout a fakt, že někdo podlehne lze těžko dávat za vinu jen drogovým mafiím, drogám samotným, vrstevníkům, společnosti nebo okolí.

Ani já nemohu dostatečně objektivně posoudit důvody, které mě vedou ke konzumaci marihuany. Ať už jsou ale jakékoli, mám pocit, že mi přinesla mnoho pozitivního