Hudební zprávyASIAN DUB FOUNDATION - Facts and Fictions

Jeffree Benet

article thumbnail Tahle deska je sice z roku 1997, a je to nejlepší rapová deska roku (včetně Goldieho Digital). S fúzí indických a asijských beatů a elektronicky začali spolu se svými producenty...
+ Full Story

Hudební zprávyPORTISHEAD - Portishead

Keith Kirchner

article thumbnail Stát se legendou hned po první sebou nese i problémy, přehrávače odmítají hrát každé další opusy. My tomu říkáme "dilema Elastiky". Portishead ale více než...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

Právě připojeni - hostů: 8 

Kdo je online

Svátky:_včera 2014-11-28 : Xenie dnes 2014-11-29 : René zítra 2014-11-30 : Zina pozítří 2014-12-01 : Ondřej
Úplně normální Marilyn Manson
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Keith Kirchner
PDF
Tisk
Email

 Úplně normální Marilyn Manson „Ne, vy to nechápete; tomu kuřeti není jen zle," řve nějaký neznámý člen technického štábu Marilyn Manson. "To kuře je mrtvý a všude je plno krve!"

V každé jiné situaci by to byla tragédie, ale čekat na rozhovor čtyři hodiny, to je trošku moc dlouho, a tak tohle kuře u mě moc soucitu nevyvolává. Samozřejmě, že pan Manson se té situaci klidně směje.

„Jo, něco jsem o tom zaslechl, ale nevím, co to má znamenat," hlas pana Mansona přetéká upřímností.

„Je to trochu divný," připouští. „Ale mě to moc nepřekvapuje. Pokud já vím, tak tam žádný kuře nebylo. Ale kdyby tam přece jenom nějaký bylo, tak by přišlo o kejhák," hrozí. Že se členové Marilyn Manson jmenují po různých zabijácích moc nepřekvapí: Reverend Marilyn Manson, Madonna Wayne Gacy, Twiggy Ramirez, Daisy Berkowitz a jejich nejnovější člen Ginger Fish.

I když si pan Manson vybral jméno po nejznámějším vrahovi na světě, a i když toho ví spoustu o zločinu i zločincích, popírá, že by je měl ve zvláštní oblibě.

„V postatě není nutné, abych si volil favority nebo zabijáky miloval," tvrdí.

„U některých z nich ale obdivuju zručnost, se kterou svoje umění provádějí. To je na nich to zajímavý," vysvětluje, jako by to až moc dobře znal.

„Četl jsem hodně rozhovorů a tak trochu jsem pochopil psychologii některejch z těch lidí a uvědomil jsem si, že mezi způsobem, jak uvažujou oni, a způsobem, jak uvažuju já, není velkej rozdíl. Jedinej rozdíl je v tom, že oni nenašli takovej ventil jako já, vyrazili a vyjádřili se úplně jiným způsobem - a ten je momentálně pro společnost nepřijatelnej. Ale to je jenom momentální," opakuje.

„Nikdy nemůžete vědět, jak se věci můžou v budoucnosti změnit, a je jasný, že se změní."

Má absolutní pravdu. Není úplně vyloučeno, že by se Reverend Manson mohl stát členem zabijácké party. Samozřejmě, že už na to pomyslel.

„Kdybych nebyl našel způsob, jak se vyjádřit, není vyloučený, že bych tak skončil," přiznává. „Jsou to jen lidi. Není toho tolik, co nás od nich odlišuje. Proto ostatní lidi tolik fascinujou."

Zbývá tedy otázka, jak by se pan Manson toho krvavého úkolu zhostil.

„Volba by byla těžká," směje se. Je lehké představit si ho, jak sedí ve tmě a se zlověstným šklebem přemítá o možnostech.

„Ani nevím, kde bych začal. Bylo by to jako když vejdete do hračkářství nebo do krámu s deskama. Tolik věcí na výběr. Kdyby se mi ten člověk nelíbil, tak bych ho určitě mučil," rozhodne se.

„Rád bych ty, kteří mě omezují, viděl na konci trpět. Určitě bych to tak udělal." Najednou se pan Manson ponoří do hrobového ticha, jako kdyby omylem prozradil to nejvzácnější tajemství.

„Já nevím," začne. „Skoro to ztrácí půvab, když se o tom jen tak mluví. No, ve skutečnosti to přece neděláme, že?"

marylin manson lunchbox„Mám prostě několik teorií ohledně reality a jedna z nich je, že existuje jenom v mé hlavě," vysvětluje.

„Takže když zničím sebe, zničím tím svět. To jsou témata, o kterejch zpívám na své příští desce. Je to soundtrack ke konci světa," prozrazuje Manson.

„Pokud je vaše realita stejná jako ta moje, tak jste v průseru. Myslím si, že až umřu, svět skončí. Uvažoval jsem o tom, otestovat tuhle teorii na Mechanical Animals, ale dokud to nevyjde, nic se nedozvíme. A nejde v žádným případě jenom o mě," tvrdí.

„Funguje to na každého. Jsem ochotný si to přiznat. A to může bejt asi jedinej důvod, proč si někdo myslí, že jsem zvláštní."

„Jde o jediný poslední pokus spojit se a něco změnit, skoro jako fašistické hnutí silně vyhraněných lidí, kteří se dají dohromady a řeknou: my chceme svět udělat takovej, jak si ho představujeme. Nebudeme sedět s rukama v klíně a přijímat křesťanství. Nebudeme sedět s rukama v klíně a poslouchat, jak všichni brečí, že s nimi svět nezachází férově. To si myslím, že je to nejdůležitější," vyjadřuje Reverend Manson vášnivě své přesvědčení.

„Alespoň se pokusit něco změnit, propagovat individualitu, aby byl každý zodpovědný sám za sebe a za lidi, kteří nejsou dost silný a prostě jen leží u cesty a nechají se převálcovat koly pokroku." Není zas až tak udivující, že Mansonova myšlenka individuality ho následuje.

„Myslím, že fanoušci Marilyn Manson, jsou vyhranění lidé, kteří se rozhodli být individualitami," chválí pan Manson své obdivovatele.

„Mají dost síly, aby se oddělili od většinové mentality spolužáků, spolupracovníků nebo kohokoli jiného."

„Věřím tomu, že Antikrist je ztělesněním lidí, co nevěří v křesťanství, a to je celý světský svět. Ti, kdo nesouhlasí s určitým organizovaným náboženstvím jsou Antikristové jako já, a myslím si, že stejně tak lidé, kteří souhlasí s tím, co říkám, jsou stejnou součástí Marilyn Manson jako já."

marylin manson mechanical animals get your gunn„Jak víte, ovlivnilo mě hodně věcí: satanismus a sociální darwinismus. Tohle všechno, spolu s texty Dr. Seusse, jsou části, které včleňuji do své osobnosti," říká a dále vysvětluje, jakou úlohu plní v tomhle všem jeho hudba,

„Vždyť kvůli tomuhle byl vynalezený rock and roll. Spíš než kvůli tomu, aby někdo zapálil svoje piáno nebo se vyspal se čtrnáctiletou sestřenicí, jako to udělal Jerry Lewis. Rock and roll byl vynalezen jako sociální prohlášení."

Učinil by pan Manson prohlášení tím, že by se vyspal se svojí čtrnáctiletou sestřenicí?

„Žádnou nemám," směje se. „Ne, nechci mít sex s nikým z rodiny." Cože?!? Pan Manson má hranice a dokonce morálku? No, možná, že ne tak docela.

„Nemyslím si, že mít sex s někým z rodiny je špatný; jen mě prostě nepřitahujou."

Nezdá se vám to dostatečně šokující? No a co skutečnost, že Reverend Manson, Šukací Bůh, muž, který vyhrožuje, že opíchá matky, svede děti, a vytváří soundtrack ke konci světa, si o sobě myslí, že je prostě úplně normální?

„Myslím si, že jsem vlastně hodně normální," tvrdí Manson. „To, o čem společnost uvažuje jako o těch nejnormálnějších věcech, je pro mě nepochopitelný a podivný. Jako například - nedávno jsem se poprvé díval na Pobřežní hlídku a hodně mě ten seriál štval," říká.

„Myslím si, že je nebezpečný, aby se lidi na takovýhle program dívali. Ukazujou jim tam fantastickou realitu. Je nebezpečný, když si lidi myslí, že to je skutečný život. Já jsem tomu seriálu nerozuměl," pana Mansona ten pořad očividně rozrušil.

„Jestli se nemýlím, tak ten seriál musel napsat a obsadit nějakej árijskej nadřazenej zástupce národa, protože všichni, kdo tam hrajou jsou blonďatý a modrooký. Je to divnej pořad; budu se na to dívat častěji," rozhodne se.

„Myslím, že se na to budu dívat pokaždý. Je to šokující; nahánělo mi to strach."

„Tony Wiggens," vychrlí ze sebe pan Manson z ničeho nic.

Kdo to sakra je Tony Wiggens?

„Zpívá country verzi „Cake and Sodomy" na Smells Like Children," vysvětluje Manson.

„Je to country zpěvák z Nashvillu (později se ovšem ukázalo, že je to bývalý řidič autobusu Marilyn Manson). Kvůli němu jsem s váma tenkrát nemohl udělat ten rozhovor," svěří se. „Vyřezával jsem mu na prsa hvězdu. Zeptejte se kohokoli, všichni vám to potvrdí. On tam tu noc byl," hlas pana Mansona změkne a ztlumí se, jako kdyby se chystal odhalit nějaké hluboké a temné tajemství.

„To on zabil ty kuřata!"

Počkat. Vždyť tam žádná kuřata být neměla.

„V našich srdcích a hlavách," šeptá pan Manson, „tam vždycky budou nějaká kuřátka."

Add a comment
 
Mezinárodní kampaň za Tibet
Politika - Vojenský
Napsal uživatel Michael C. van Walt
PDF
Tisk
Email
Mezinárodní kampaň za Tibeti
   

mapa tibet

  • Přes milión Tibeťanů zemřelo za čínské okupace na následky mučení, hladu a během poprav.
  • Více než 6 000 klášterů spolu s jejich obsahem, které jsou nenahraditelným klenotem tibetské kultury, bylo zničeno.
  • Tibeťané jsou běžně vězněni a mučeni za to, že nenásilně vyjadřují své názory.
  • Svoboda náboženství je vážně omezena.
  • Jeptišky jsou brutálně znásilňovány v čínských vězeních.

V posledních letech Čína uplatňuje „konečné řešení" - systematické, státem placené a podporované přesidlování etnických Číňanů do Tibetu za účelem získání převahy a vymazání tibetského národa z mapy.

Dnešní situace v Tibetu je stále napjatější. Příliv Číňanů roste, množí se nenásilné demonstrace ve Lhase i jinde, přestože následuje silná a často násilná reakce čínských bezpečnostních sil. Stovky Tibeťanů jsou vězněny za své politické a náboženské aktivity. Agentura Asia Watch ve své zprávě za rok 1994 - „Věznění v Číně a Tibetu"„ - uvádí, že „poměr kontrarevolucionářů a běžných zločinců v tibetských vězeních je dnes téměř 21krát vyšší než v Číně samotné".

Vězni jdou pravidelně mučeni a exilovaní Tibeťané mají jen omezený vstup do své země. Zároveň Čína otevřela Tibet jak pro individuální tak skupinovou turistiku i širší ekonomický rozvoj.

V posledních letech a zvláště poté, co dalajlámovi byla v roce 1989 udělena Nobelova cena míru, zájem evropských vlád a zejména vlády americké značně vzrostl. Mnohé parlamentární orgány přijaly rezoluce odsuzující porušování lidských práv v Tibetu a vyzývající k mírovému řešení konfliktu v souladu s návrhem dalajlámy.

Toto je rozhodující období pro tibetský národ. Tibeťané naléhavě žádají svět, aby podporoval dalajlámův návrh a vyvinul tlak na čínskou vládu, aby začala jednat s tibetskou exilovou vládou, která je skutečným zástupcem tibetského lidu.

Dějiny Tibetu před čínskou invazí roku 1949
Historie Tibetu je více než dva tisíce let stará. Vhodným výchozím bodem pro analýzu statutu Tibetu je období označované jako „imperiální", kdy byla celá země poprvé sjednocena pod jediným panovníkem.

O existenci Tibetu jako nezávislého státu této éry není žádný vážný spor. I historické záznamy Číny a smlouvy mezi Tibetem a Čínou uzavřené v této době označují Tibet jako silný stát, s nímž je Čína nucena jednat jako s rovnocenným partnerem.

V jakém bodě dějin tedy Tibet přestal existovat jako stát a stal se integrální částí Číny? Dějiny Tibetu se příliš neliší od dějin jiných zemí. V některých obdobích Tibet rozšířil svůj vliv na sousední země a národy, jindy byl sám podřízen mocným panovníkům jakými byli mongolští chánové, nepálští panovníci, vládcové Mandžuska a britští správci Indie.

Než se pustíme do zkoumání relevantních historických skutečností, měli bychom zde připomenout, co je to mezinárodní právo. Je to systém zákonů, které státy vytvořily zejména ke své vlastní ochraně, z čehož plyne, že ochraňuje nezávislost států před pokusy o její zničení, a proto jeho předpokladem je zachování státnosti.

To znamená, že nezávislý stát, který existoval po staletí, jako např. Tibet, nemusí prokázovat nezávislost v případech ohrožení, zatímco cizí stát, proklamující svrchovanost nad tímto státem, musí své nároky dokázat tím, že ukáže, ve kterém okamžiku vznikly a jakými legálními prostředky jich bylo dosaženo.

Současný nárok Číny na Tibet se zcela zakládá na skutečnosti, že ve třináctém, respektive osmnáctém století, získali mongolští a mandžuští panovníci moc nad Tibetem.

Když ve třináctém století probíhala expanze Čingischánovy mongolské říše na západ směrem k Evropě a na východ k Číně, tibetští vůdci z tibestké budhistické školy sákja uzavřeli smlouvu s mongolskými vládci, aby odvrátili jinak nevyhnutelné dobytí Tibetu. Přislíbili politické spojenectví a náboženské požehnání a učení výměnou za patronaci a ochranu. Náboženský aspekt tohoto vztahu se stal tak významným, že když Kublajchán dobyl Čínu a založil dynastii Jüan, nabídl sákjalámovi úřad císařského preceptora a funkci nejvyššího kněžího ve své říši.

Vztah, který se vytvořil a stále existuje mezi Mongoly a Tibeťany je odrazem těsné rasové, kulturní a zvláště náboženské příbuznosti těchto dvou středoasijských národů. Tvrzení, že Tibet se stal součástí Číny, protože obě země byly nezávisle na sobě podrobeny v různé míře mongolské nadvládě, což je právě stanoviskem ČLR, je absurdní.

Mongolská říše byla světovým impériem a neexistuje žádný důkaz naznačující, že Mongolové sjednotili správu Číny a Tibetu, nebo že jakýmkoli způsobem připojili Tibet k Číně. Je to podobné, jako kdybychom tvrdili, že Francie by měla patřit Anglii, protože oba státy byly pod římskou nadvládou, nebo že Barma se stala částí Indie, když Britské impérium rozšířilo svůj vliv na obě území.

   

mapa tibet

 

TIBET VE ZKRATCE

ROZLOHA: 2,5 mil. km2
HLAVNĺ MĚSTO: Lhasa
OBYVATELSTVO: 6 mil. Tibeťanů a neznámý počet Číňanů, z nichž většina je v krajích Kham a Amdo.
NÁBOŽENSTVĺ: tibetský budhismus vyznávaný 99% tibetského obyvatelstva
JAZYK: tibetština (tibeto- barmská jazyková větev). Oficiálním jazykem od okupace r. 1959 je čínština.
ZÁKLADNĺ POTRAVINA: tsampa (pražená mouka z ječmene)
NÁRODNĺ NÁPOJ: Slaný máslový čaj
TYPICKÁ ZVĺŘATA: divoký yak, bharalská (modrá) ovce, kabar pižmový, tibetská antilopa, tibetská gazela, divoký osel,
TYPICKÉ PTACTVO: jeřáb černokrký, orlosup bradatý, potáplice chocholatá, ibis
HLAVNĺ EKOLOGICKÉ PROBLÉMY: nekontrolované odlesňování východního Tibetu, rozšiřování pouští, pytlácký lov velkých savců
PRŮMĚRNÁ NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 4 270 m
NEJVYŠŠĺ HORA: Čuma Langma (Mt. Everest) 8 855 m
PRŮMĚRNÁ TEPLOTA : červenec 14,4°C, leden -4,4°C
MINERÁLNĺ BOHATSTVĺ: borax, uran, železo, chromit, zlato
HLAVNĺ ŘEKY: Mekong, Yangtse, Salween, Tsangpo, Yellow, Indus, Karnali
HOSPODÁŘSTVĺ: Tibeťané: převážně v zemědělství a chov zvířat.
CHINESE: převážně ve vládě, obchodě a sektoru služeb
PROVINCIE: U-Tsang (střední Tibet), Amdo (SV Tibet), Kham (JV Tibet)
SOUSEDNĺ ZEMĚ: Indie, Nepal, Bhútán, Barma, Čína.
NÁRODNĺ VLAJKA: Sněžní lvi s červenými a modrými paprsky. V Tibetu zakázána.
POLITICKÝ A NÁBOŽENSKÝ VODCE: čtrnáctý dalajláma. V exilu v Dharamsala, Indie.
VLÁDA: komunistická (po čínské invazi roku 1959)
VZTAH S ČLR: koloniální
PRÁVNĺ STATUS: okupovaná země

 

K tomuto relativně krátkému období cizí nadvlády v Tibetu došlo před 700 lety. Tibet se odtrhl od jüanského panovníka dříve než se Čína osvobodila od Mongolů a nastolila domácí dynastii Mingů. Tibet se pod určitým stupněm cizího vlivu znovu ocitl teprve až v osmnáctém století.

Mingskou dynastii, která vládla Číně od roku 1368 do roku 1644, pojily s Tibetem určité svazky, ale nebyla mu nijak nadřazena. Na druhé straně Mandžuové, kteří v sedmnáctém století dobyli Čínu a založili dynastii Čching, jako předtím Mongolové, tibetský budhismus a mezi nimi a Tibeťany vzniklo těsné pouto.

Dalajláma, který se stal duchovním a dočasným vládcem Tibetu souhlasil, že se stane duchovním učitelem mandžuského panovníka.

Výměnou přijal jeho patronaci a ochranu. Tento vztah „učitel - patron", který dalajláma udržoval i s mnohými mongolskými chány a tibetskou šlechtou, byl jediným formálním poutem, které během panování dynastie Čching mezi Tibeťany a Mandžuy existovalo. Samo o sobě nemělo žádný vliv na nezávislost Tibetu.

Na politické úrovni se některým mocným mandžuským panovníkům podařilo získat určitý stupeň vlivu nad Tibetem. Proto v letech 1720 - 1792 vyslali panovníci Kchang-si, Jung-čeng a Čchien-lung čtyřikrát císařská vojska do Tibetu, aby ochránili dalajlámu a tibetský národ od cizí invaze nebo vnitřních nepokojů.

Právě tyto expedice jim zajistily vliv v Tibetu. Císař vyslal do hlavního města Tibetu Lhasy své zástupce, z nichž někteří úspěšně prosazovali jeho jménem svůj vliv nad tibetskou vládou, zvláště v oblasti mezinárodních vztahů.

Na vrcholu mandžuské moci, která trvala jen několik desetiletí, se stávající situace podobala té, která běžně existuje mezi velmocí a sousedním satelitním státem nebo protektorátem. Podřízení státu cizímu vlivu či dokonce zasahování do jeho zahraničních i vnitřních vztahů může sice být politicky velmi významné, ale samo o sobě neznamená právní zánik tohoto státu.

Přestože tedy někteří mandžuští panovníci měli v Tibetu významný vliv, nezačlenili Tibet, a tím méně Čínu, do své říše.

Vliv Mandžuska netrval dlouho. Do doby britského vpádu do Tibetu roku 1904 pozbyl významu a zcela zanikl se svržením dynastie Čchingů, která byla v Číně nahrazena domácí republikánskou vládou roku 1911. Veškerá pouta, která existovala mezi dalajlámou a čchingským panovníkem, zmizela s rozpadem mandžuského impéria.

Od roku 1911 do 1950 se Tibet úspěšně bránil nežádoucím cizím vlivům a v každém ohledu jednal jako nezávislý stát. Třináctý dalajláma v zahraniční politice zdůrazňoval nezávislost své země prostřednictvím formálních komuniké cizím vládcům a ve vnitřní politice vydáním proklamace potvrzující nezávislost Tibetu a posílením obrany země. Během druhé světové války zůstal Tibet neutrální i přes silný tlak Číny a jejích spojenců, Británie a USA.

Tibetská vláda udržovala nezávislé zahraniční vztahy se všemi sousedními státy, z nichž většina měla své diplomatické zástupce ve Lhase. Postoj většiny cizích vlád, s nimiž Tibet udržoval vztahy, implikoval, že uznávají Tibet jako statutárně nezávislý stát.

Britská vláda se zavázala, že neuzná svrchovanost Číny či jiné nároky na Tibet, pokud Čína nepodepíše návrh simelské konvence z roku 1914 s Británií a Tibetem, což Čína nikdy neudělala. Uznání ze strany Nepálu bylo potvrzeno nepálskou vládou roku 1949 v dokumentech prezentovaných OSN na podporu své žádosti o členství.

Bodem obratu v dějinách Tibetu se stal rok 1949 kdy čínská lidová armáda poprvé vstoupila do Tibetu. Když porazila malou tibetskou armádu, čínská vláda v květnu roku 1951 vnutila tibetské vládě takzvanou „17ti bodovou dohodu pro mírové osvobození Tibetu". Protože byla podepsána pod nátlakem, byla tato dohoda podle mezinárodního práva neplatná.

Přítomnost 40 000 vojáků v Tibetu, hrozba okamžité okupace Lhasy a vyhlídka absolutního zmizení tibetského státu nenechaly Tibeťanům prostor pro volbu.

Je třeba připomenout, že mnohé země během debat všeobecného shromáždění OSN, které následovaly po invazi Číny do Tibetu, učinily prohlášení, v němž potvrdily své uznání Tibetu jako nezávislého státu. Delegát z Filipín například prohlásil: „Je jasné, že v předvečer invaze roku 1950 nebyl Tibet podřízen vládě žádné cizí země." Delegát z Thajska připomenul shromáždění, že většina států „odmítá souhlasit, že Tibet je součástí Číny". Spojené státy se připojily k většině ostatních členů OSN v odsouzení čínské „agrese" a „invaze" v Tibetu.

Během své dvoutisícileté historie byl Tibet podřízen určitému stupni cizího vlivu pouze na krátká období ve třináctém a osmnáctém století. Jen málo nezávislých států se dnes může pochlubit takovým výsledkem. Jak řekl na shromáždění OSN o otázkách Tibetu velvyslanec Irska: „Tisíce, či nejméně dva tisíce let byl Tibet svobodný a kontroloval své záležitosti stejně plně jako kterýkoli národ přítomný na tomto shromáždění, a byl mnohotisíckrát svobodnější v organizování svých záležitostí než mnohé z národů, které jsou zde zastoupeny."

Z právního hlediska Tibet dodnes neztratil svoji státnost. Je to nezávislý stát pod nezákonnou okupací. Ani čínskou vojenskou invazí ani trvající okupací se nepodařilo přenést suverenitu Tibetu na Čínu. Jak bylo řečeno již dříve, čínská vláda nikdy netvrdila, že vojenským vpádem získala svrchovanou moc nad Tibetem. Naopak Čína uznává, že užitím nebo hrozbou síly (kromě výjimečných situací uvedených v Chartě OSN) nikdy nemůže vnucená nerovná dohoda nebo trvající nelegální okupace země útočníkovy zaručit zákonný nárok na toto území.

Její nároky se zakládají výlučně na údajné podřízenosti Tibetu několika nejsilnějším čínským panovníkům třináctého a osmnáctého století. Kdyby podobné chabé požadavky zakládající se na imperiální minulosti vznesly jiné země, jak vážně by byly brány? A proto zvažujeme-li čínské argumenty, nepřijímáme zároveň, že moderní vládci mají právo vpadnout do cizí země, aby znovu vybudovali ztracená impéria svých předků?

   

Nahoře: Otisky Dalajlámových dlaní dávají požehnání
Dole: Dalajláma, již 14. ve své řadě, byl nalezen ve věku dvou let skupinou průzkumníků, kteří byli svědky znamení u věšteckého jezera Lhama Lhatso: písmena A, KA a MA se objevili na hladině spolu s obrazem domu s hnědým a bílým psem. Dítě našli na místě zvaném Amdo, kde se také nacházel klášter známý jako Karma. Jak se skupina přiblížila k domu, který vypadal stejně jako na výjevu, štěkali na ně dva psi, hnědý a bílý. Vůdce skupiny si před vstupem do domu vyměnil oděv se sluhou, ale chlapec ho velmi brzo odhalil. Později dítě pravdivě rozpoznalo hůl a brýl, které patřily jeho předchůdci, čímž potvrdilo svou vlastní identitu.
Španělské dítě, Osel Hita Torres (nahoře) bylo identifikováno jako reinkarnace Lama Yeshe, když jiný lama - který velmi dobře Yeshe znal - viděl Oselovu tvář ve snu. Dítě bylo nalezeno a požádáno, aby identifikovalo růženec patřící mrtvému lamovi. Když tak učinilo, rozeznalo i Yeshův zvon. Chlapcovi rodiče Yeshe znali a tvrdili, že Osel si dokonce i mne hlavu tak, jak to dělal jeho jmenovec. 

 

   

Dějiny Tibetu po čínské invazi
Navzdory čtyřicet let trvající čínské okupaci a různým politickým strategiím asimilace a počínštění Tibeťanů a zničení samostatné národní, kulturní a náboženské identity je odhodlání tibetského lidu zachovat své dědictví a znovu získat svou svobodu stále stejně silné. Stávající situace vedla ke konfrontacím uvnitř Tibetu a rozsáhlým čínským progandistickým snahám na mezinárodní scéně.

1949-51 Čínská invaze
Nově vytvořená komunistická vláda Číny vyslala roku 1949-50 do Tibetu invazní vojska. Tibetské vládě byla v květnu toho roku vnucena dohoda, která proklamuje podřízenost Tibetu, ale uznává autonomii tibetské vlády při řízení vnitřních záležitostí. Když Číňané upevnili svou kontrolu, opakovaně porušovali ustanovení dohody za sílícího odporu proti jejich vládě, který roku 1959 vedl k národnímu povstání a útěkem hlavy tibetského státu a duchovního vůdce dalajlámy do Indie.

Mezinárodní společenství bylo těmito událostmi šokováno. O tibetské otázce se mezi léty 1959-65 diskutovalo při mnoha příležitostech na všeobecném shromáždění OSN. Shromáždění přijalo tři rezoluce odsuzující porušování lidských práv v Tibetu Čínou a vyzývající Čínu, aby tato práva respektovala, včetně práva Tibetu na sebeurčení.

Po roce 1959: Zničení
Během dvaceti let, které následovaly po povstání, probíhalo brutální ničení tibetské kultury a utlačování tibetského lidu. 1,2 miliónu Tibeťanů, což je pětina obyvatel, zemřelo v důsledku čínské politiky, mnozí další zmizeli ve vězeních a pracovních táborech a více než 6000 klášterů, chrámů a jiných kulturních a historických budov bylo zničeno a jejich obsah vyrabován.

V roce 1980 Tibet navštívil místopředseda komunistické strany Hu Jao Bang jako první vysoce postavený státní činitel od dob invaze. Byl zděšen rozsahem zničení, které viděl a vznesl požadavek radikálních reforem a politiky „zotavení". Příčinou jeho vynucené rezignace roku 1987 byly částečně také jeho názory na Tibet. V roce 1981 popsal Alexandr Solženicyn režim v Tibetu jako „brutálnější a nelidštějí než kterýkoli jiný komunistický režim na světě". Uvolnění čínské politiky v Tibetu přišlo velmi pomalu po roce 1979 a je stále velice omezené.

Pokus o tibetsko-čínský dialog
Mezi léty 1979 a 1984 vyslal dalajláma do Pekingu dvě delegace, aby se zúčastnily předběžných rozhovorů na vysoké úrovni s čínskou vládou a vedoucími strany. Rozhovory byly neúspěšné, protože čínská strana nebyla ochotna diskutovat o ničem zásadním, kromě návratu dalajlámy z exilu. Dalajláma vždy trval na tom, že jeho návrat není zásadní otázkou, a že hlavním problémem, který je třeba v budoucnu řešit, je šest miliónů Tibeťanů žijících v Tibetu. Dalajláma zastává názor, že jeho návrat zcela závisí na vyřešení otázky statutu a práv Tibetu a jeho lidu.

Znepokojivý příliv Číňanů
V posledních letech se situace v Tibetu opět zhoršila, což roku 1987 vedlo k otevřeným demonstracím proti čínské vládě ve Lhase i v jiných místech země. Jedním z hlavních faktorů tohoto zhoršení je velký příliv Číňanů do Tibetu, zejména do velkých měst. Počet Číňanů je těžké přesně odhadnout, protože většina z nich se přistěhovala bez oficiálního povolení k usídlení. Proto jsou čínské statistiky zcela zavádějící a obsahují jen počty registrovaných přestěhovalců.

V městech a úrodných údolích Tibetu, především na východě země, počet Číňanů převýšil počet tibetských obyvatel dvakrát a někde až třikrát. V některých venkovských oblastech, zvláště na západě, je Číňanů jen málo. Nehledě na čísla je celkový příliv přistěhovalců zdrcující, protože Číňané nejen kontrolují politické a vojenské síly v Tibetu, ale také hospodářství a kulturní a náboženský život lidí.

Příliv čínských vojenských sil i obyvatel do Tibetu se stal zdrojem znepokojení pro Indii, protože má přímý vliv na její bezpečnost. Po staletí měl Tibet roli nepostradatelného nárazníku mezi Čínou a Indií. Až v okamžiku, kdy čínská vojska stanula tváří v tvář indickým na indicko-tibetské hranici, došlo mezi nejlidnatějšími mocnostmi světa ke vzniku napětí a dokonce války.

Čím více se Tibet stává čínskou provincií obývanou Číňany, tím silnější bude strategická pozice Číny v Himalájích. Rostoucí dosah čínských vojsk nyní stále více znepokojuje mnohé asijské národy stejně jako Indii, která nedávno provedla pět jaderných testů, aby přesvědčila druhou stranu, že je rozhodnuta bránit se.


Text: Michael C. van Walt, je odborníkem na mezinárodní právo a člen výboru Mezinárodní kampaně za Tibet.
Add a comment
 

ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec

Strana 10 z 108
badge