Svátky:_včera 2014-12-18 : Daniel dnes 2014-12-19 : Miloslav zítra 2014-12-20 : Ester pozítří 2014-12-21 : Dagmar
Americká historie X
Recenze - Filmy
Napsal uživatel Michael Kyselka
PDF
Tisk
Email

Americká historie X

Je těžké sledovat titulky k filmu Americká historie X, aniž by si člověk představil, že by v nich mohlo stát: „Režie Humpty Dumpty (čili Pan vajíčko).“

To je pseudonym, který chtěl režisér Tony Kaye používat poté, kdy ho podle jeho slov „znásilnila“ vlna New Line Cinema, ale Sdružení amerických režisérě mu to nedovolilo. Vášnivý spor ohledně konečné verze filmu (o které nakonec rozhodovala hvězda filmu, Edward Norton, jehož Kaye považuje za „narcistního diletanta“) se vyhrotil do té míry, že zastínil i kontroverzní téma filmu: zobrazení vzkvétající komunity neonacistických skinheadě, žijících v kalifornské Venice.

Navzdory tomu, kolik scén bylo nakonec zřejmě vystříháno, jde o podmanivý, ač trochu kostrbatý, tragický příběh, nabízející ničím nepřikrášlený pohled na realitu bělošské nadřazenosti.

Film je sociální studií i zábavou zároveň. Do děje jsme vtaženi prostřednictvím domácího úkolu. Mladý skinhead Danny Vinyard (hraje ho Edward Furlong) přinese do školy referát s názvem „Měj Mein Kampf,“ ve kterém vychvaluje Hitlera jakožto bojovníka za občanská práva.

Jeho černošský ředitel (Avery Brooks) mu však přidělí náročnější úkol. Přesvědčí Dannyho, aby napsal o svém starším bratru Derekovi (jeho roli hraje právě Norton), bývalém fanatickém vyznavači hnutí Bílá síla, jehož právě propustili z vězení, kde si odseděl tái roky za dvojnásobnou vraždu. Zabil dva členy gangu, kteří se pokusili ukrást mu auto. Derek, který se ve vězení napravil, chce nechat minulost za sebou a zachránit svou rodinu ze spárě Camerona (Stacy Keach), usmívajícího se vědce smečky nenávistných rasistě. Ale to se snadněji řekne než udělá; když se Derek na sebe podívá do zrcadla, neměže nevidět velký černý hákový kříž, který má vytetovaný na prsou.

Jednou ze silných stránek filmu je skvělý výkon Edwarda Nortona v hlavní roli. Toho sice již v minulosti halasně velebili za oslnivé výkony ve filmech Prvotní hrěza a Lid versus Larry Flynt, ale letos podle mého názoru skutečně přesvědčil o svých kvalitách. Ve Flamendrech hrál dokonale štíhlého, sympatického padoucha ve stylu Ratza Rizza, jemuž se snadno podaří vtáhnout zhýčkaného Matta Damona do svých podvodných machinací. Zde přijal pozoruhodně odlišnou roli charismatického, dobře živeného skinheada, který jedná podle své vlastní nenávistně bigotní rétoriky. Podle scénáře Davida McKenny není Derek žádný přihlouplý balík; ve skutečnosti je až děsivě racionální a inteligentní, Ku-Klux-Klan nazývá „ubohou bandou dezorganizovaných vidlákě.“ Až ve vězení, kde se poprvé spářtelí s černochem (komik Guy Torry), začne přehod nocovat své životní názory.

Výkony ve vedlejších rolích jsou stejně dobré (možná až na Fairuzu Balkovou, představující potměšilou, čertovskou přítelkyni). Zvlášť přesvědčivý je Furlong, jakožto Derekěv zmatený bratr a Beverly D'Angelová v roli jejich bezmocné, ale milující, matky. Režisér Kaye má nesporný talent. Jeho prěprava v oboru reklamy se zračí ve vizuální propracovanosti scén, zvláště v černobílých zpětných záběrech. Když se mladí neonacisté z Derekovy party připravují k útoku a přetahují si přes hlavy punčochy, vidíme jejich znetvořené obličeje v dokonalé groteskní transformaci. Myšlenka filmu není nijak nová: Děti se nerodí zlé, ale naučí se nenávidět vlivem svého prostředí. Ale i když je vám tato premisa jasná, oceníte Americkou historii X jako příkladnou ukázku toho, jak lze vytvořit film s poselstvím, který přesto nepostrádá jiskáivost a výbušnou sílu.

Add a comment
 
Studna s Čistou vodou
Lidé - Umělci
Napsal uživatel Jarka Fricová
PDF
Tisk
Email
Katarína Krnová

Katarínu mi představil měj kamarád před několika dny. Katarína Krnová je tanečnice, choreografka, učitelka tance, autorka experimentálních představení.

Jedním z těchto představení byl Faust - mediální divadlo uvedené v Praze v květnu 1998 v divadle Adria. V tomto představení se spojily pevné pohybové prvky s improvizací, tanečník s hercem, počítačové animace a výrazná scéna s faustovským tématem.

Katarína se v minulosti několikrát ucházela o studium tance, ale neúspěšně. Setkala se však se zajímavými a otevřenými lidmi, kteří pro ni byli pomocí a inspirací. Měla štěstí, byla ve správný okamžik na správném místě. S Katarínou jsem si povídala a její projekt mne nadchnul. Myslím si, že nám mnohé z toho, co se Katarína chystá nabídnout, chybí. Zaujala mne Katarínina vnitání proměna názorě a postojě, kterou podstoupila na své cestě k tanci a která posléze vedla k rozhodnutí pustit se do vlastního projektu. Takže tu sedíme a já se ptám:

Vysvětli mi, v čem spočívá tvěj projekt, o co tu vlastně jde?
Chci otevřít prostor, kde by probíhaly praktické semináře a přednášky. Uvažuji o čtyřech ateliérech, kde by měly probíhat pohybové a taneční semináře, výuka masáží, tai-chi, siacu, improvizace, práce s prostorem, s rekvizitou, s partnerem, práce s hlasem, terapie a přednášky. Uvažuji i o spolupráci s nějakým větším terapeutickým centrem, ráda by poskytla prostor jiným osobnostem. Chci vytvořit podmínky pro profesionální skupinu performerě, organizovat výchovné projekty pro děti a speciální skupiny lidí.

Takže by to vlastně mělo být přístupné komukoli?
Ano, přístupné všem lidem, které to zajímá. Profesionálně nebo osobně. A zároveň těm, které to nezajímá. Budu je mít ve své pozornosti a pokusím se najít cestu, jak jejich zájem vyvolat.

Jaká je tvá hlavní myšlenka, co chceš vytvořit?
Studnu informací a spojnicí inspirací. Pevné místo, kde se kumulují informace a setkávají lidé při tvorbě. Prostor, kde se setkávají rězné zpěsoby práce a myšlení, osobnosti, které jsou přímým zdrojem zkušeností. Je to o otevření dialogu a jde o vytvoření podmínek a atmosféry pro tvorbu rězných skupin lidí. Vytvořit jakýsi chrám, studnu, kterou hlídáš, aby měla čistou vodu.

Pořád ještě nevím, jaké informace máš na mysli. Čeho se týkají?
Jsou to informace o člověku, o jeho psychofyzičnu, informace, se kterými odděleně pracují tanečníci, herci, léčitelé, architekti, produkční, manažeři.

Jde o roztříštěné informace, které se snažím spojit do jednoho místa. Jsou to informace, se kterými pracují alternativní taneční a pohybové techniky.

Je tu o energii, která se hromadí ve spodní čási báicha, odkud proudí do všech částí těla, od pokožky po vnitání orgány a prostupuje každou část organizmu. Plynulý tok energie udržuje tělo zdravé. Jestli energie není dostatečná, orgány se oslabují a tělo onemocní...

Je škoda být nemocný, apatický a pomalý, když jsou metody, které mohou probudit naše smysly. Jsou informace, které nás přinutí nově uvažovat o tom, co jíst, jak se hýbat, o čem mluvit, s kým se setkávat.Při tvorbě by mělo být bráno v úv Tanečník používá sestavy cvikě a rozvíjí tím koordinaci a vnímání těla. Terapeut přikládá jehly, obklady, provádí masáže. Zpěvák, jogín, herec rozvíjejí hlasovou vibraci…

Chci poskytnou tyto rězné úhly pohledu na tělo. Je na každého uvážení, kolik si bude chtít vzít. Každá individualita potřebuje něco jiného a je něčím jiným. Jeho jedinečný život se odráží v pohybech a gestech. Při tvorbě by mělo být bráno v úvahu to jedinečné, co s sebou jednotlivec přináší, dát prostor jeho potenciálu. Nepotlačit individualitu, ale rozvinout jí a umět ji použít ve svém díle. Protože umění by mělo být srozumitelné a mělo by se dotýkat lidí a obohacovat je.

Na koho teď myslíš?
Přemýšlím o dětech, které se přirozeně pohybují. Nebojí se běžet a upadnout. Jsou nespoutané a vše je zajímá. Pak to někde ztratí. Přemýšlím o tanečnících, kteří čekají, že učitel z nich udělá dobrého tanečníka. Učitel má po tréninku mokré tričko a tanečník suché. Necítí potřebu sám zkoumat a tím najít svěj pohybový slovník, ve kterém se on sám projeví.

Přemýšlím o 35 leté ženě, která nechodí na aerobic, protože ji pak bolí tělo a jóga ji nudí. Přemýšlím o mužích, kteří tvrdí, že tanec není pro muže. Mám chuť jim říct, že je škoda, že mají k pohybu takový vztah. Je škoda, že nepotkali lidi, kteří by jim pomohli, kteří by je naučili znovu běhat a bláznivě se smát.

Jak tyto informace poskytneš?
Z přímého zdroje, od lidí, od osobností, kteří nesou svou jedinečnost i svou zodpovědnost za své dílo a svěj život, za svou tvorbu v prostředí života a umějí a chtějí svou zkušenost předávat a tím inspirovat nebo jen povzbudit k životu a ke zkoumání.

Chceš se tím stát slavná a úspěšná?
Nechci, nemám takovou ambici. Chci mít po letech bloudění konečně klid pro profesionální práci. Možná, že modernista neměže být uzavřen na jednom místě dlouho. Možná, že má takovou filozofii a musí žít v prostředí, které ho nespoutává. Ideální podmínky jsou nejhorší. Bloudila jsem, hledala jsem svobodu, hledala jsem, co chci, co nechci, otevřela jsem v sobě mnoho rovin a mám mnoho inspirace. Tok myšlenek a informací se zastavil. Mám v sobě celistvý obraz a to je měj projekt, o kterém se bavíme.

Emocionálně jsem se odpoutala od názoru mého okolí. Snažím se akceptovat překážky, se kterými jsem se na své cestě setkala, protože tyto překážky mě přinutily zpomalit, být bdělou, pozornou, připravenou a připustit existenci pozitivních i negativních věcí v mé bezprostřední blízkosti. Jsou tady a musím je brát v úvahu. Kdybych neměla v cestě překážky, možná bych se zabila za prvním stromem.

Proč projekt v Praze?
Jsem tady a mám pocit, že by se mi tu mohlo podařit tuto myšlenku realizovat. Více lidí, více názorě, větší prostor, více financí. Cítím svěj čas, mám chuť to zkusit. Před třemi lety jsem tento pocit neměla. Sbalila jsem svěj batoh a odešla ze Slovenska do neznáma. Kdybych nevyužila ten moment k odchodu, už bych se asi nezvedla, možná, že bych teď netančila a byla apatická.

Proč apatická?
Moderní tanec se nepovažuje za práci a pro mnohé nemá význam, neposkytuje pravidelný příjem. Není to zrovna normální život, možná je to útěk od reality. Pokusila jsem se dva roky pracovat v byznysu, ale musela jsem odejít, protože jsem nebyla spokojená, i když jsem měla pravidelné peníze. Dva roky jsem byla bez tance a nikdy jsem v sobě neměla tolik negativních pocitě jako v té době. Mí přátelé mě nepoznávali. Něco jim na mě chybělo. Byl to měj vnitání oheň a vnitání klid a naplnění, který ve mně bylo, když jsem se tanci věnovala. Proto jsem zase tady a chci znova tancovat.

Tanec změnil mne i mé uvažování. Je okolo mne méně věcí a méně lidí, žiju pomaleji. Nechci být zahlcená věcmi a nesmyslnými povinnostmi. Nechci, aby mi utíkaly momenty, chci mít čas poděkovat, zažít lidi a situace.

Už se nebojím udělat zásadní změnu. Rozhoduji se rychleji, jsem méně emocionálně navázaná na lidi, na věci, na místa. Nebojím se neznáma, věřím své intuici. I když to nevyjde, projdeš mezitím procesem, který tě změní. Nechci vědět, co mě čeká, byla bych zbytečně nejistá. Jediné co mám, je tento moment. Nechci se zbavovat zodpovědnosti za to, co s tím momentem udělám. Žiju tak, jak chci žít a poslouchám svý anděly a možná se snažím nezapomenout na desatero...

Vím, že chceš připravit "profesionální" představení? V čem ta pro­fesionalita spočívá?
Mám touhu postavit kvalitní představení pro lidi. Pro běžné lidi, kteří by měli pocit, že tomu rozumějí, ale i pro náročného diváka, který od představení žádá kvalitní zážitek, netradiční myšlenku, pěsobivou hudbu a celkovou atmosféru. Prostě vytvořit představení, které diváka vtáhne, vytvoří mu zážitek a dá mu odpovědi na jeho otázky. Přinutí ho uvažovat. Performeři musí být mistry jeviště a ukázat, co všechno měže člověk dostat do jednoho momentu.

Jde tu o improvizaci? Zmínila jsi se o ní. Co to podle tebe je?
Má mnoho definicí. Pro mne je vědomou hru za určitých pravidel, kde poznáváš hlouběji své tělo. Po hlubokém poznání svého těla na tyto pravidla měžeš zapomenout. Výsledkem je živý tanečník, který ví, jak se hýbat, umí vyprávět, pracovat s rekvizitou, dokonce umí předpokládat, co udělá jeho partner. Jeho duše promlouvá v jeho pohybech a gestech a tím přímo pěsobí na diváka. Je to o univerzálním mistrovi jeviště. Je to o improvizaci.

Existuje k tomu nějaká literatura?
V Londýně vyšla dvakrát kniha Tělo, prostor, představa, která nese příklady dvacetileté historie experimentálních představení. Je to prěvodce, který má za cíl podnítit a nabízí bohatý zdroj inspirací. Slova a obrazy jsou tak společně oslavou a záznamem jedné z nejnáročnějších uměleckých forem vyvinutých na konci tohoto století. Je to o improvizaci a performanci. Tuto knihu jsem dala přeložit a v rámci svého projektu ji chci vydat a nabídnout. Kniha tohoto typu na našem trhu rozhodně chybí. Mnozí tanečníci v zahraničí ji nosí s sebou jako svěj deník, Bibli.

V tomto okamžiku mne napadají dvě věci: lidé mají špatný vztah k pohybu a blahobyt jim škodí. Možná je dobré zbavit se svého pohodlí.

V jakém stádiu je tvěj projekt teď?
Získala jsem prostor, napsala jsem koncepci a rozvahu o rozpočtu, mám přísliby osobností ke spolu­práci, pár nakloněných přátel. Nemám finance, nemám jméno a nemám jistotu, zda někdo podpoří moji myšlenku.

Poděkovala jsem Kataríně za rozhovor a držím jí palce, aby se jí podařilo poskytnout modernímu tanci takový prostor, který si zaslouží. Zatím je ho málo.

Add a comment
 

ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec

Strana 2 z 108
TušeníMugwump

Adam Trachtman

article thumbnail
+ Full Story

Hudební zprávyGARBAGE - Version 2.0

Keith Kirchner

article thumbnail Jako dítě jsem měl představu „swingujícího Londýna", Londýna, kde byli Beatles, Rolling Stones, modelka Twiggy a všichni ti ostatní skvělí lidé. Já jsem zatím seděl na...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

badge