(tedy pravděpodobně nejsem) aneb jak jsem se potkal s Thinkem

Praha mne překvapí svojí krásou, majestátností a zároveň křehkostí tohoto středu vesmíru. Jak zvláštní je býti Čechem, jaktože je pouha příslušnost k národu vždy tolik podněcující k nacionalismu? V létě je tu opravdu spousta turistů a nemálo očividných cizinců zde dokonce žije a ne všichni se ctí.

Potkávám Jarku, tehdejší šéfredaktorku Thinku, a zanedlouho jsem vtažen do útrob tohoto společenství, které svým profilem deklamuje vizi demokracie.

Kancelář časopisu Think jako z pohádky - skromná redakcička v dělnických Holešovicích, dokonce v budově zvláštní školy Tomase Garriguea Masaryka (oblíbence Faith No More), kam jednou za měsíc přihasí náklaďák s několika tisíci výtisků, rychle je okýnkem narvat dovnitř kanceláře, než přijde policie a s ní pokuta za parkovaní na trávě.

Ale cruising Prahou je vždycky fun, bejbs vypadají skvostně a časopis se rozváží do kaváren, klubů, pubů, obchůdku a vůbec všude. Parta lidí, kterou spočítáš na prstech jedné osoby děleno dvěma, se stará o zajímavost článků a rozhovorů, Jeff to pak dá graficky dohromady - prožil život a měl svůj vlastní časopis v jižní Kalifornii, ale do Ameriky už nechce.

Jeho partner Keith, kámoš ze San Francizské Haight Street, původně z Pittsburgu, píše hudební kritiky, humanifesto a sem tam úvahu, no a stará se o peníze. Není to lehké, lidi často slíbí a potom skutek utek. A smlouva je dnes dobrá jako papír do místnosti vítekteré.

Taky se mi líbila Hany, věčně v pohybu a s figurou české afroditky, sluší ji to i když sedí za stolem, a potom se zjevila Petra č.1 a č.2, z nichž jedna je fakt půvabná a dodnes roztomile píše.

Dívek bylo více, ale musím vzpomenout na Ondřeje - překladatele Trainspottingu - ulítavali jsme za dlouhých večerů pod zářivkami do doupat rudých poupat, jak by řekl básník. Ale nejsem básník, ba dokonce ani spisovatel. Ono je vůbec těžké být spisovatelem a zvláště dnes. Jste závislý na talentu a předurčenost tato Te pak vláčí a klepe prsty tvými do meka.

A naplňuje tak smysl, který se musí naplnit, aby vůbec nějaký byl, protože jinak by žádný smysl ničeho nebyl. Zůstal by jen smysl všeho.

Mezitím se rozjíždí dočasná spolupráce s TV 3 a bizarní Think pořady, oblíbené i zatracované. A kuřivo dochází, ale peníze budou. Žije se a tvoří ze dne na den. Peťa prodává telefonní karty, Alex chodí studovat do Amalgamu, aby mohl popsat anglicky život v Česku, Čechách. Beautiful Bohemia, Čechy mé.

Tereza píše až se kouří a zrovna tak Vlastimil. Spolu s nimi I několik externích lidi odkudkoliv. O problémech z obou stran, beletrie stačí z jedné. Jak je to snadné - myslet. Psát o všem. Konečně je to možné. Dotáhli jsme to do čísla padesát, fuchzik a Slováci jsou nám ještě sympatičtější než před tím.