Home Obsah Lidé Muzikanti
TušeníVeselý žert na sjezdovkách

Joe Bodia

article thumbnail V Sava Mates na misi: Watch Ben se na to znovu, prokazující Sava řidiči mají více zábavy, když vytáhnout veselý skrytá kamera žert na nic netušící lyžaře bít na sjezdovky! ...
+ Full Story

UmělciStudna s Čistou vodou

Jarka Fricová

article thumbnail Katarínu mi představil měj kamarád před několika dny. Katarína Krnová je tanečnice, choreografka, učitelka tance, autorka experimentálních představení. Jedním z...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

ČASOPIS THINK • Muzikanti


Něco málo o… DJ A.L.I. PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Eva Kolářová   

DJ AliMožná ho znáte z pravidelných středečních akcí v XT 3. Tři roky si sem chodí zahrát, ale jeho pravidelný hip-hopový pořad TURNTABLE LOUNGE, na kterém se podílí společně s Katchou a A to the K., se v loňském roce zapsal do podvědomí všech, kteří do tohoto atmosférou nadupaného prostoru zavítali...

 Na počátku stál DJ Liquid A, tatínek mladých DJs, v kterém A.L.I. vidí svůj vzor v hudbě, ale i v člověku samém. I díky jemu začínal hrát v dnes již neexistující Komotovce a několikrát do roka se prezentuje v Roxy. Kromě toho je členem skupiny Coltcha. Mezi jeho oblíbence (kromě Coltchy) patří Massive Attack, Hypnotix a DJ Koogi. Rychlá hudba ho moc nebere.

„Někdy mi různé party připomínaj masovou přehlídku oblečení a namakanejch tančících frajírků. S nimi příliš nesympatizuju. U hip-hopu to je víc v pohodě. Ale mám rád akce, které pořádají Terorist Production. Jsou to kluci, co dokážou udělat pohodovou party, i když nemaj tolik peněz, jako jiný."

„Pravidelně hraješ v XT 3. Jak se ti líbí jeho rozšířený prostor?"

„Měl jsem trochu jiné představy. Barvy, výzdoba i celkový interiér jsou extrémní oproti původním místnostem. Je to trochu jednotvárný. Ale je dobře, že lidi mají kde tančit,pařit… Proto se taky XT 3 zvětšilo. Je to můj nejoblíbenější klub, v kterém hrozně rád hraju a dávám do toho veškerou svou sílu a energii. Má nenapodobitelnou atmosférru."

„A mezi Tvoje další oblíbené kluby patří…?"

„Určitě Punto Azul, Wakata a samozřejmě Roxy. I když osobně nemám rád pravidelné Popelky, Shaky a další akce pro malé roštěnky, které vykládají v pondělí ráno ve škole, jak pařily v Roxy. Ale asi to jinak nejde. Je to záruka zaplněného prostoru a potřebných peněz. Ale to není nic proti Roxy. Mám to tady rád. Lidi jsou tu v pohodě, dokonce mi umožnili vykonávat v Roxy civilku. Nepohodli jsem se s ředitelem divadla Pod Palmovkou, tak jsem to náhodou zkusil tady a vyšlo to. Obrovský štěstí!"

„Co si představuješ ve své růžové budoucnosti?"

„Co si představuju…? Mít obchod s deskama. Vlastní obchod. Nebo odjet hrát do Ameriky. Tam se zrodil hip-hop a všechno, co k tomu patří."

DJ Ali„A graffity. Jak je vidíš u nás?"

„Scéna graffiťáků, který u nás fungujou, to má skvěle zmáknutý. Jsou fakt dobrý, ale chtěj být a jsou za každou cenu zviditelněný. Tím myslím fasády domů v centru Prahy a historické památky. Můj názor je ten, že by měla být pomalována všechna hnusná a šedivá sídliště, vlaky a komplet metro. Stanice, místo těch hnusných dlaždiček a neútulné vagóny , ale nelíbí se mi podpisy tam, kde nemají být a jsou jen proto, aby někdo mohl ukázat, že tam něco dělal."

„Vyhovuje ti stav hip-hopové scény u nás?"

„Z mého hlediska je hip-hop v dobrým stavu. Dřív se lidi nedokázali rozhodnout, jak budou k hip-hopu přistupovat. Mysleli si, že když poslouchají ten styl, tak se podle toho musí chovat, oblíkat - změnit celkovou image. Ale už zjistili, že to tak není - probrali se a je to v pohodě. Vozí se k nám DJs, pořádají se party, stmeluje se komunita lidí, kteří se okolo pohybují, otevírá se víc klubů… Funguje to skvěle a určitě to jde dobrým směrem. Akorát mě sere, že se okolo točí peníze! Čím dál víc peněz, tím vzniká závislost. To je velká bariéra!"

Add a comment
 
Liquid Harmony PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Eva Kolářová   

Liquid HarmonyLiquid Harmony patří mezi nejz­námější a nejčastěji skloňovanou kapelu ve všech pádech na domácí taneční scéně. I když se na chviličku odmlčeli, jsou zase spolu. Pozměnili sestavu a chtějí být zase ,,in". Na Budvar párty Ams­terdam - London - Prague - kde hráli, jsem je požádala o rozhovor a Štěpán (lea­der a zakladatel ka­pely) s Kubou byli pro.

Historii vaší kapely všich­ni znají. Ale co děláte teì, při čtyřletém výročí existence?

„Tak za poslední dobu jsme koncertovali v New Yorku na hudebním a filmovém festivalu, na který bylo pozváno tisíc kapel z celého světa. Bylo to super. A chceme natočit desku, ale podle sebe. Máme problémy s firmou nebo to spíš chceme vychytat, aby zněla líp, než první deska.“

Máte peníze?
„Nemáme peníze. Chceme si to udělat sami. A proto, více méně scháníme člověka, který je schopnej spolupracovat na desce a podílet se i produkčně. Sehnal by firmu nebo sponzora, který by byl ochotný nám pomoci natočit desku a pak se podívat na turné nebo do světa.“

V čem by plánovaná deska měla být jiná, rozdílná od té první?
„Bude určitě živější. Nebo se spíš bude snažit točit živě. No uvidíme. Nebo uděláme úplně jinou muziku, kterou jste nikdo nikdy neviděl. Úplně něco novýho. Vlastně ještě nemáme nic připravenýho. To co jsme hráli dneska, byly směsky z celého roku i nový věci, které jsme zaexperimentovali. Tady jde o to, jaký máš vztah k muzice. Je to tak, že buì děláš a vyrábíš zvuky nebo máš styl, že jseš normálně band a hraješ funky, jazz... My můžeme vypnout mašiny a hrát třeba osm hodin v kuse živě.“

Kdy chcete vyplout s novou deskou?
„Asi v únoru. Ale pochybuji, že to stihnem. Možná se to přesune na jaro. My nespěcháme. Pokud seženeme firmu, která je ochotna s námi jet déle, byly bychom pod její hlavičkou a samozřejmě by jsme ji reprezentovali, tak potom bude práce mnohem snažší. Už nechceme jít do další desky bez sponzora, nebo někoho...“

Bez jisoty?!
„No jasně. Bez jistoty. Ta první deska byla celá bez sponzora : turné se neuskutečnilo a desky se prodaly ty , které jsme sami rozvezly do obchodů.“

Kde jste jezdili letos?
„Holansko, tam jsme byli pozvaní od Sony a New York.“

Kam se chcete podívat?
„Zpátky do Ameriky! Do Švýcarska a chceme dělat hodně koncertů na Slovensku. Uvidíme. Bude to záležet na tom, že teì chceme hodně hrát a dělat nový věci. Spojili jsme se s novým bubeníkem, dneska jsme ho pořádně představili. Vlastně jsme ho vzali pár dní před Jelením příkopem. Přes léto měli Liquidi pauzu. Pět měsíců jsme vůbec nic nedělali, takže jsme se dlouho neviděli.“

Proč pauza?
„Ponorka. Problém byl v tom, že všichni chodili do práce. Večer se šlo bouchat do zkušebny, ale všichni byli už moc utahaný. To kapele rozhodně neprospívalo. Teì jsme se posunuli dál. Buì to bude dělat celá kapela na plno nebo... Každý má svoje místo a musí vědět, o co jde. To není jako, že se sejde parta kluků, přijdou a zahrajou si. Takhle to nejde. Tady už jde o byznis. Musíš začít fungovat. Proto dolo k při­roze­nýmu vývoji kapely. Zůstali ti, co chtějí hrát od rána do večera a pak si dát pohodu, třeba jít do kina...“

Co dnešní koncert?
„Super. Jsme trochu utahaný, ale dobrej.“

Co řikáte této továrně? Zatím to je poměrně neokoukaný prostor.
„Já bych ho nechal, aby každý, kdo tady bude chtít udělat akci a pronajme si tento prostor, si to mohl udělat podle sebe. Vůbec bych to nezaváděl. V momentě, kdy bude dělt njakou párty technař, tak se to tu celý změní a udělá si to do svého designu. Když bude dělat párty David Urban z D Smack U, tak si sem natahá ty jeho příjemný praskavý igelitový blbosti a bude bublinková párty.
To jsou ty věci, co jsou ve vánočních kolekcích? To je dobrý, s tím si ráda hraju. To by možná byla dobrá párty! Jaký je váš oblíbený klub? „Tady?“

Kdekoliv, kde si rádi zahrajete. „Roxy.“
Roxy? „My jsme vždycky zavolali Davidu Ur­banovi: ,,Co Davide, uděláme Roxy?"
To bylo dřív, naposledy jsme tam hráli v červnu. Ale teì se hodně změnilo, takže nevíme, kdy se tam zase objevíme. V klubu máš mít dobrou akci a tak to má být, od toho kluby jsou. Aby lidi bavilo zajít tam jednou za čas a ne třeba Shake’s. Teì jsem byl na pár, a bylo to divný. Myslím si, že jde spíš o to vychytat dobrej čas, dobrej klub a udělat tam dobrou akci. Lidi si to zapamatujou a pak tam zase dlouho nic nedělat. Jakmile to je na jednom místě, přestane to lidi za čas bavit. To bylo právě super na těch house parties před ,,x" lety, kdy každej čekal, kde a kdy ta párty bude a jak to tam bude vypadat. Ale tady je průser, že není jinej klub, kterej by měl takový podmídky, jako Roxy. Nedávno jsme hráli v Akropolis a tam tě vyhodí v deset hodin z pódia!

Konec! Končíme! No pochopitelně, já jsem čuměl!“

Před chvílí jste se dozvěděli, že pojdete do Francie.
„Jedem, hned!“

No jasně, já vám to hrozně přeju, ale kdo vás pozval a na jak dlouho a...
„Pozvala nás televize MCM.To je vždycky tak, že ti zavolají nebo jinak kontaktujou a buì se domluvíš, že to někdo celý udělá, třeba jako nám tedˇdělá David Urban Švýcarsko a nebo ti sami navrhnou, že ti tam zřídí turné. My tam pojedeme minimálně na tři koncerty.“

To je nejbližší budoucnoct kro­­mě desky. Ale co máte dál v plánu?
„Hrát!!!“

Add a comment
 
Throwing Muses PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Keith Kirchner   

Throwing Muses Když vůdčí osobnost skupiny Throwing Muses Kirstin Hersh začala ve věku čtrnácti let psát písně a dala dohromady skupinu, nebyla žádnou průměrnou puberťačkou z předměstí, která sepisuje popěvky o klucích a sní o tom, jak by to bylo super, stát se slavnou.

Její tvůrčí nápady přicházely ve formě halucinací a obrazů, o kterých si myslela, že jsou skutečné - "Necítila jsem rozdíl mezi dojmem z písničky a tím, co prostě vystupovalo ze zdi." K. Hersh, která už několik let předtím hrála na kytaru, začala tyto vize vyjadřovat formou písní, ve nich také objevila svůj oslnivý hudební talent, který ze Throwing Muses nakonec udělal jednu z nejvlivnějších kapel.

V polovině osmdesátých let opustili Throwing Muses svůj domov na Rhode Islandu a vydali se hrát do bostonských klubů. K. Hersh byla objektem hodným pozornosti... zvláštně přesvědčivá, stejně jako její hudba - dítě s miminkovským obličejem, kterému se před břicho vzedmuté těhotenstvím houpala kytara.

Zpívala jako dítě rozervané nočními můrami a křehké melodie náhle střídala s divokými výlevy frustrace a bolesti. Nekonvenční hudební styl - řinčivý rámus waltzových kytar a ekcentrické breakbeaty bez jakéhokoli základu v tradičním veršovaném refrénu, jak to známe ze struktury popových písní - udělal z této kapely undergroundovou senzaci.

I když hlučný a nespokojený tón jejich hudby nevyhnutelně přilákal davy posedlých fanoušků, kteří kapele vnucovali svůj vlastní popis tmavých démonů, Throwing Muses se nikdy nestali klasickým poslem pubertálních ukřivděnců. Jejich hudební přístup pramenil z nevinnosti - hráli to, co slyšeli.

"Hodně jsme tomu, co jsme dělali, věřili, takže jsme prostě předpokládali, že se to bude líbit," říká bubeník David Narcizo. "Byl to naivní druh předvádění. Neměli jsme ponětí o businessu, penězích nebo image, prostě jsme jenom cítili, že každý bude mít radost, až tohle uslyší."

Throwing Muses měli dost selského rozumu, aby si uvědomili, že americký label by neuměl dělat promo kapele, která nemá žádného komerčního předchůdce. V roce 1986 se Throwing Muses stali první americkou kapelou, která podepsala smlouvu s mocným britským nezávislým labelem 4AD - spojení, které bylo z mnoha stránek dost podivné, ale osvědčilo se.

"Neměli jsme se všema těma temnýma anglickýma kapelama nic společnýho (ty v té době takové kapely určovaly zvuk 4AD). Byli jsme úplně mimo kontext," říká K. Hersh. "Hráli jsme vpodstatě hardcore country, ale asi to znělo dost strašidelně, jako opravdu strašidelná country kapela."

Jejich debutová deska u 4AD, pojmenovaná Throwing Muses, je vynesla na obaly tak známých britských časopisů jakými jsou NME a Melody Maker a udělala z nich v Evropě super hvězdy. Jako importovaná kapela si upevnili status undergroundových symbolů i doma, což vyvolalo důstojnější nabídky od amerických vůdčích labelů. V roce 1987 podepsali Throwing Muses smlouvu se Sire Records a vydali řadu alb, které se od sebe odlišovaly osobitou náladou a hudebním přínosem, ale stále si udrželi nenapodobitelnou upřímnost a originalitu svého zvuku.

I když kapela prodělala ve svých řadách několik změn (v roce 1990 z Muses odešel basista Leslie Langston a oženil se; nevlastní sestra Hersh, Tanya Donnelly se vydala svojí vlastní cestou a založila v roce 1991 skupinu BELLY), stále si udržela přízeň jak nestálého britského tisku, tak skupiny náruživých amerických fanoušků. Kristin Hersh, dnes osmadvacetiletá matka dvou chlapečků a vyzrálá umělkyně z předních labelů, nikdy neztratila svoji schopnost naslouchat inspiraci jako hmotnému celku. Démoni v hlavě ji nezabili, ale posílili ji. Z prvotních bláznivých vokální akrobacií vyzrál její hlas do vznešené krásy. Její jednoduchý a úžasně mocný poetický styl je podivněji citlivější, než kdykoli předtím.

Add a comment
 
Úplně normální Marilyn Manson PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Keith Kirchner   

 Úplně normální Marilyn Manson „Ne, vy to nechápete; tomu kuřeti není jen zle," řve nějaký neznámý člen technického štábu Marilyn Manson. "To kuře je mrtvý a všude je plno krve!"

V každé jiné situaci by to byla tragédie, ale čekat na rozhovor čtyři hodiny, to je trošku moc dlouho, a tak tohle kuře u mě moc soucitu nevyvolává. Samozřejmě, že pan Manson se té situaci klidně směje.

„Jo, něco jsem o tom zaslechl, ale nevím, co to má znamenat," hlas pana Mansona přetéká upřímností.

„Je to trochu divný," připouští. „Ale mě to moc nepřekvapuje. Pokud já vím, tak tam žádný kuře nebylo. Ale kdyby tam přece jenom nějaký bylo, tak by přišlo o kejhák," hrozí. Že se členové Marilyn Manson jmenují po různých zabijácích moc nepřekvapí: Reverend Marilyn Manson, Madonna Wayne Gacy, Twiggy Ramirez, Daisy Berkowitz a jejich nejnovější člen Ginger Fish.

I když si pan Manson vybral jméno po nejznámějším vrahovi na světě, a i když toho ví spoustu o zločinu i zločincích, popírá, že by je měl ve zvláštní oblibě.

„V postatě není nutné, abych si volil favority nebo zabijáky miloval," tvrdí.

„U některých z nich ale obdivuju zručnost, se kterou svoje umění provádějí. To je na nich to zajímavý," vysvětluje, jako by to až moc dobře znal.

„Četl jsem hodně rozhovorů a tak trochu jsem pochopil psychologii některejch z těch lidí a uvědomil jsem si, že mezi způsobem, jak uvažujou oni, a způsobem, jak uvažuju já, není velkej rozdíl. Jedinej rozdíl je v tom, že oni nenašli takovej ventil jako já, vyrazili a vyjádřili se úplně jiným způsobem - a ten je momentálně pro společnost nepřijatelnej. Ale to je jenom momentální," opakuje.

„Nikdy nemůžete vědět, jak se věci můžou v budoucnosti změnit, a je jasný, že se změní."

Má absolutní pravdu. Není úplně vyloučeno, že by se Reverend Manson mohl stát členem zabijácké party. Samozřejmě, že už na to pomyslel.

„Kdybych nebyl našel způsob, jak se vyjádřit, není vyloučený, že bych tak skončil," přiznává. „Jsou to jen lidi. Není toho tolik, co nás od nich odlišuje. Proto ostatní lidi tolik fascinujou."

Zbývá tedy otázka, jak by se pan Manson toho krvavého úkolu zhostil.

„Volba by byla těžká," směje se. Je lehké představit si ho, jak sedí ve tmě a se zlověstným šklebem přemítá o možnostech.

„Ani nevím, kde bych začal. Bylo by to jako když vejdete do hračkářství nebo do krámu s deskama. Tolik věcí na výběr. Kdyby se mi ten člověk nelíbil, tak bych ho určitě mučil," rozhodne se.

„Rád bych ty, kteří mě omezují, viděl na konci trpět. Určitě bych to tak udělal." Najednou se pan Manson ponoří do hrobového ticha, jako kdyby omylem prozradil to nejvzácnější tajemství.

„Já nevím," začne. „Skoro to ztrácí půvab, když se o tom jen tak mluví. No, ve skutečnosti to přece neděláme, že?"

marylin manson lunchbox„Mám prostě několik teorií ohledně reality a jedna z nich je, že existuje jenom v mé hlavě," vysvětluje.

„Takže když zničím sebe, zničím tím svět. To jsou témata, o kterejch zpívám na své příští desce. Je to soundtrack ke konci světa," prozrazuje Manson.

„Pokud je vaše realita stejná jako ta moje, tak jste v průseru. Myslím si, že až umřu, svět skončí. Uvažoval jsem o tom, otestovat tuhle teorii na Mechanical Animals, ale dokud to nevyjde, nic se nedozvíme. A nejde v žádným případě jenom o mě," tvrdí.

„Funguje to na každého. Jsem ochotný si to přiznat. A to může bejt asi jedinej důvod, proč si někdo myslí, že jsem zvláštní."

„Jde o jediný poslední pokus spojit se a něco změnit, skoro jako fašistické hnutí silně vyhraněných lidí, kteří se dají dohromady a řeknou: my chceme svět udělat takovej, jak si ho představujeme. Nebudeme sedět s rukama v klíně a přijímat křesťanství. Nebudeme sedět s rukama v klíně a poslouchat, jak všichni brečí, že s nimi svět nezachází férově. To si myslím, že je to nejdůležitější," vyjadřuje Reverend Manson vášnivě své přesvědčení.

„Alespoň se pokusit něco změnit, propagovat individualitu, aby byl každý zodpovědný sám za sebe a za lidi, kteří nejsou dost silný a prostě jen leží u cesty a nechají se převálcovat koly pokroku." Není zas až tak udivující, že Mansonova myšlenka individuality ho následuje.

„Myslím, že fanoušci Marilyn Manson, jsou vyhranění lidé, kteří se rozhodli být individualitami," chválí pan Manson své obdivovatele.

„Mají dost síly, aby se oddělili od většinové mentality spolužáků, spolupracovníků nebo kohokoli jiného."

„Věřím tomu, že Antikrist je ztělesněním lidí, co nevěří v křesťanství, a to je celý světský svět. Ti, kdo nesouhlasí s určitým organizovaným náboženstvím jsou Antikristové jako já, a myslím si, že stejně tak lidé, kteří souhlasí s tím, co říkám, jsou stejnou součástí Marilyn Manson jako já."

marylin manson mechanical animals get your gunn„Jak víte, ovlivnilo mě hodně věcí: satanismus a sociální darwinismus. Tohle všechno, spolu s texty Dr. Seusse, jsou části, které včleňuji do své osobnosti," říká a dále vysvětluje, jakou úlohu plní v tomhle všem jeho hudba,

„Vždyť kvůli tomuhle byl vynalezený rock and roll. Spíš než kvůli tomu, aby někdo zapálil svoje piáno nebo se vyspal se čtrnáctiletou sestřenicí, jako to udělal Jerry Lewis. Rock and roll byl vynalezen jako sociální prohlášení."

Učinil by pan Manson prohlášení tím, že by se vyspal se svojí čtrnáctiletou sestřenicí?

„Žádnou nemám," směje se. „Ne, nechci mít sex s nikým z rodiny." Cože?!? Pan Manson má hranice a dokonce morálku? No, možná, že ne tak docela.

„Nemyslím si, že mít sex s někým z rodiny je špatný; jen mě prostě nepřitahujou."

Nezdá se vám to dostatečně šokující? No a co skutečnost, že Reverend Manson, Šukací Bůh, muž, který vyhrožuje, že opíchá matky, svede děti, a vytváří soundtrack ke konci světa, si o sobě myslí, že je prostě úplně normální?

„Myslím si, že jsem vlastně hodně normální," tvrdí Manson. „To, o čem společnost uvažuje jako o těch nejnormálnějších věcech, je pro mě nepochopitelný a podivný. Jako například - nedávno jsem se poprvé díval na Pobřežní hlídku a hodně mě ten seriál štval," říká.

„Myslím si, že je nebezpečný, aby se lidi na takovýhle program dívali. Ukazujou jim tam fantastickou realitu. Je nebezpečný, když si lidi myslí, že to je skutečný život. Já jsem tomu seriálu nerozuměl," pana Mansona ten pořad očividně rozrušil.

„Jestli se nemýlím, tak ten seriál musel napsat a obsadit nějakej árijskej nadřazenej zástupce národa, protože všichni, kdo tam hrajou jsou blonďatý a modrooký. Je to divnej pořad; budu se na to dívat častěji," rozhodne se.

„Myslím, že se na to budu dívat pokaždý. Je to šokující; nahánělo mi to strach."

„Tony Wiggens," vychrlí ze sebe pan Manson z ničeho nic.

Kdo to sakra je Tony Wiggens?

„Zpívá country verzi „Cake and Sodomy" na Smells Like Children," vysvětluje Manson.

„Je to country zpěvák z Nashvillu (později se ovšem ukázalo, že je to bývalý řidič autobusu Marilyn Manson). Kvůli němu jsem s váma tenkrát nemohl udělat ten rozhovor," svěří se. „Vyřezával jsem mu na prsa hvězdu. Zeptejte se kohokoli, všichni vám to potvrdí. On tam tu noc byl," hlas pana Mansona změkne a ztlumí se, jako kdyby se chystal odhalit nějaké hluboké a temné tajemství.

„To on zabil ty kuřata!"

Počkat. Vždyť tam žádná kuřata být neměla.

„V našich srdcích a hlavách," šeptá pan Manson, „tam vždycky budou nějaká kuřátka."

Add a comment
 
DJ Tráva PDF Tisk Email
Lidé - Muzikanti
Napsal uživatel Jeffree Benet   

DJ Trava Tráva letos oslavil svoje třiatřicátiny. Oslavil je parádní party v Roxy s těma nej DJs z české scény.

Ráno se tam ještě stihl porvat. Teì má rozjeté MIXXy jednou za měsíc tamtéž. Zve si na ně live kapely jako například Hypnotix, Supercharger a další. Semtam zahraje na Shaku a pravidelně po boku nějaké slavné dýdžejské hvězdy ze zahraničí (Jost van Bellen, David Alvarado, Alex Reece, Danny Briottet...).

Jako DJ začínal Tráva hrát z cédéček v klubu U Zoufalců na začátku tohoto desetiletí. Jak postupně přešel do dnes již legendárního a mrtvého Bunkru, promíchával své hardcoreové sety s hiphopem a začal jezdit na skatu. Od Beastie Boys a Run DMC není nikdy daleko k tanečnější muzice a tak jednoho dne okolo roku 1995 odnesl Tráva svoje CD do bazaru, koupil vinyly a společně s Davidem Urbanem rozjížděli první mixované party v Bunkru. Na dva týdny odjel do Anglie „na zkušenou“ a po návratu stál u kolébky prvních acidjazzových parties ve Slovanském domě, Mišmaši a v již zmiňovaném Roxy.

Postupem času rozšířil záběr své muziky, naučil se lépe míchat a tak získával na oblibě nejen u pražského publika. Dokonce se několikrát dostal ke hraní i za hranicemi našeho malého státu (Francie, Rakousko). V dnešní době ho v Praze zcela určitě nepotkáte v Radosti, zato v Roxy je „pečenej-vařenej“. Když hraje, poznáte ho podle jeho obrovské všestranosti. Dokáže za svůj set proletět několika styly aniž byste to vy jako tanečníci zaregistrovali. Vycítí atmosféru na parketě, dostane vaše ruce nad hlavu a nohy do klusu. Lidi to vědí, řekají si to mezi sebou a tak jich na jeho party chodí stále více. Tráva je prostě čím dál tím slavnější, aniž by to sám chtěl.

Letos v létě jste ho mohli vidět na festivale Summer Of Love ve Svojšicích po boku jmen jako je CJ Bolland, Danny Howells nabo Matthew Bushwacka. Od loňského roku hraje s kapelou Significant Other se kterou jste ho možná zaregisrovali na prvním ročníku Jeleního Příkopu. Stále více skládá muziku a to nejen pro zmíněné Significant Other, ale už i pro vlastní projekt. První nahrávka jménem Real Soldier je zařazena na kompilaci Hip Hop Hurá, která letos vyšla u BMG.

Add a comment
 

ZačátekPředchozí12345DalšíKonec

Strana 1 z 5
UmělciRozhovor s Saši Gedeona

Eva Kolářová

article thumbnail Po té se přesunul do Kladna, kde vystudoval základní školu a gymnázium. V té době se stále více a více zaobíral myšlenkou – co bude dál? „Vždy jsem byl humanitně...
+ Full Story

TušeníHyundai nové myšlení je geniální

Joe Bodia

article thumbnail Jako elegantní jako Lexus, aniž by na drahý bolesti hlavy... Hyundai auta jsou nyní populární po celém světě, protože jsou ve svém rodném Jižní Koreji, a jedno z...
+ Full Story

More Articles

Z našich stránek

badge