Na výsluní nejznámnějších pražských DJ's se stále častěji objevuje jméno...

BABE LN. Za tímto jménem se skrývá Elen Řádová a krom toho, že skvěle hraje, také skvěle vypadá.

Málokdo ovšem ví, že Elen je také multimediální umělkyní a předloni získala prestižní ocenění na výstavě ORBIS FICTUS spojené s měsíční stáží v kalifornském San Francisku. Sešly jsme se v divadelním baru Paláce Akropolis, kde ji také nejčastěji můžete spatřit v akci.

HELE: Kdy se u tebe poprvé objevil impuls zkusit to jako DJ?

ELEN: U mě to bylo v trochu jiném pořadí. Nejdřív jsem dostala nabídku pouštět hudbu v chill-outu v Tam-Tamu, protože jsem měla velkou sbírku ethno-dance. Až potom jsem začala pozorovat DJe, kteří hrají z gramofonů a chtěla jsem to taky zkusit. Před čtyřmi lety jsem si tedy koupila gramofony a zkoušela, jak na to. Ze začátku jsem si kupovala pomalejší desky, hip-hop a acid-jazz, teď hraju hlavně breakbeat. Ale nechci hrát jenom jeden styl, důležitější je pro mě nálada toho tracku, než rytmus.

HELE: Jungle, drum'n'base, break-beat - v poslední době spousta nových stylů. Je možné přijít ještě s něčím novým?

ELEN: Myslím, že nejde o to vymyslet něco nového. To je stejné jako s módou. Všechno už vlastně někdy bylo, záleží na tom, jak se dají staré věci dát do nových souvislostí. Pak vznikne něco, co přesně vystihuje momentální okamžik.

HELE: Muziku „jen" pouštíš a mixuješ nebo máš i své vlastní hudební nápady?

ELEN: Nápady by byly, teď jen přijít na to, kde a hlavně kdy je realizovat.

HELE: Co jsi dělala v San Francisku?

ELEN:

Vystavují tam spoustu objektů, ve kterých ozřejmují např. nějaký fyzikální jev. Výborné jsou třeba akustické objekty, můžete surfovat v netu nebo si v malém kinosálku promítat nějaké nekomerční filmy z archívu. Je to skvělý prostor a samotná budova je pro Evropana trochu šok - antika mezi cadillaky a lachtany na Alcatrazu opravdu zapůsobí.

Původně jsem měla bydlet v penzionu nedaleko Exploratoria se samými japonskými turisty, ale já neměla pocit, že ten měsíc chci strávit takhle, takže jsem penzion odmítla a odletěla do S.F. s pár telefonními čísly v diáři. Nakonec jsem bydlela u jednoho člověka v Mission spolu s mexickým indiánem, skateboardistou z Floridy, peršanem a arménsko-židovským emigrantem. Mou ložnicí byl mini domek na stromě v krásné zahradě.

Myslím, že jsem prakticky poznala většinu tváří S.F. Na týden jsem vzala house-sitting a jeden den v týdnu jsem pomáhala s programam distribuce jídla pro bezdomovce, za což jsem kromě bydlení měla i co jíst. Takže za ty peníze, co bych utratila v penzionu, jsem radši jela na dva týdny za kamarádem do N.Y.C., nakoupila si desky a po příjezdu do Čech si koupila motorku a splnila si tak jeden dětský sen. Byla jsem v USA podruhé a můj pohled se oproti prvnímu pobytu dost proměnil - spousta věcí, která mi tradičně vadila, vadit přestala. Myslím, že v Evropě je celá ta nůše kulturního povědomí a tradic v tuto chvíli trochu na obtíž. Pop vznikl v Americe a já mám jistou slabost pro postoj „nestydím se za svůj životní styl."

HELE: Zašla jsi tam určitě i do klubů, jak to tam šlape?

ELEN: Kluby byly vesměs příjemný, mile mně překvapila větší diverzita, než je zvykem v Evropě, rozhodně to nebyl z 99% house. V S.F. a NYC jsem navštívila asi tak 20 klubů, včetně jedné soukromé hip hop párty v Berkley a objevila všechno od ethno-dance přes funky a jazzy grooves až po trance. Docela legrační bylo moje vysílání na pirátském rádiu.

HELE: Hrála jsi už na mnoha místech v zahraničí. Kde všude?

ELEN: Největší zážitek bylo asi hraní v Anglii v Manchesteru, kde jsem hrála nejdřív v jednom malém klubu a potom na párty s Mr. Scruffem. Ráda jezdím do Bratislavy, několikrát jsem hrála ve Vídni, s Liquidem a Strictlym jsme hráli v Banja Luce a teď na festivalu v Bourges ve Francii.

To, že jsme mohli vidět věci, které mě zajímají, jsme si museli dost tvrdě odpracovat. Viděla jsem Freestylers + Tenorfly + Mc Navigator, Orbital, Skint Soire s Cut le Rockem. Byla to docela prdel vidět Touchého, jak pouští ty samé desky, co mám v kufru, skoro vůbec se nenamáhá je mixovat a jen se culí se zdviženými ukazováčky z té své kazatelny na skákající 2000 lidí pod sebou...

HELE: Můžeš srovnat atmosféru, lidi - tam a tady?

ELEN: V tomhle mě hodně bere Anglie, jak kluby vypadají, co se tam hraje, jaký jsou tam lidi a taky, jak se baví. Třeba ve Francii mně přišlo, že jsou hrozně studený, což jsem od Francouzů fakt nečekala. Celkově je u nás pořád instituce DJ něco hrozně podřadného ve srovnání se situací venku. Tady na tom rocku usnulo strašně moc lidí. To, že se s nima nemá DJ chuť vybavovat uprostřed mixu o tom, proč tam nepustí něco „normálního" (třeba Zeppelíny), absolutně nechápou.

HELE: Mezi DJ's se objevilo mnoho nováčků. Máš mezi nimi nějakého favorita?

ELEN: No, napadli mě lidi, co už ale nejsou žádní nováčci, spíš jsou hodně mladí, takže toho můžou ještě hodně nastíhat. To je třeba Ali nebo Lukas. Z lidí, co hrajou celkem krátce jsou to kluci z Punta. A taky mě potěšilo, že do toho šlo konečně dost holek.

HELE: Mají tuzemští DJ's šanci koupit tady dobré desky?

ELEN: Tohle není zrovna nejlepší situace, na druhou stranu mě těší, že si i ve zdejších podmínkách pořizují dobré desky. Když vyjedeš ven a máš možnost srovnání, naši DJ's nedopadají špatně ani technicky, ani co se týče repertoáru.

HELE: Máš někdy pocit, že bys chtěla něco změnit?

ELEN: Pokud myslíš měnit něco ve svém životě, tak ne. Jen ty složenky by mohl někdo platit... Pokud myslíš v sobě - tak bych si přála, aby mě nedostávala agresivita a tupost. Kdybych měla tu moc změnit svět, tak bych tyhle dvě věci zrušila.

HELE: Co ti tady nejvíc chybí?

ELEN: Moře a teplo. Víc žen, které se nechtějí přizpůsobit tomu, co se od nich očekává a nebojí se.

HELE: Co nejraději děláš, když si vyšetříš nějaký čas sama pro sebe?

ELEN: Tak tenhle pojem neznám.

HELE: Máš nějaké oblíbené místo, kde se zašít, když nemáš na nikoho náladu?

ELEN: Vanu. Nanosím si tam všechno, co potřebuju: popelník, kávu, telefon, jointa...

HELE: Jakou hudbu si pouštíš doma?

ELEN: To záleží na počasí a náladě. Na usínání mám takový kousky jako Morcheebu, Cocteau Twins, Rockers Hi-Fi. Na probrání jungle. Taky jsem trochu deformovaná a na cédéčkách mi vadí ty pauzy mezi tracky. Poslouchám zamixovaný kazety, teď jsem si oblíbila tu od Stanzima a Blua.

HELE: A co mimozemšťani?

ELEN: Teď jsem žádala o jedno stipendium do New Yorku. Bohužel asi vzali moc vážně, že jsem do zdůvodnění napsala, že mě umění zas tak moc nezajímá, ale ráda bych v N.Y.C. chodila do klubů a komunikovala s UFO.

Pořád narážím na stejný problém. Otázky v rozhovorech se formulují v duchu: „Nevadí ti, že jako magistra umění pouštíš desky a kreslíš komixy?" nebo „Nevadí ti, že neděláš ,vážné, umění?" Podle mne je nesmysl takhle to oddělit. Díky některým svým odchylkám si vůbec myslím, že jsem tu přeměnu v UFO, kterou na sobě pozoruju, v sobě měla geneticky zakódovanou. Ale teď jsem byla v Roxy na koncertě Audio Active a myslím, že Japonci jsou v tom podstatně dál.

HELE: Díky. Já věděla, že je nás tu víc.