Ne, ne, ne, nebudeme zde probírat Dephovy sexuální výkony, jde nám spíše o bilancování po padesáti číslech Thinku.

Tehdy tu jako první rozhovor byl právě s Dephem, tudíž si myslíme, že jednou za padesát čísel bychom s ním mohli udělat rozhovor znovu. Přeci jenom se mezi tím došlo k nějakému vývoji, tak se snad opakovat nebudeme a i kdyby, tak si to stejně pamatovat nebudete.

THINK: Už jsi si za ten čas vybudoval svoji pozici v hudebním světě natolik, že bychom se tě mohli ptát na věci okolo tvojí tvorby. Takže pro začátek pro ty, co jim hip-hop stále nic neříká, zkus jim nastínit o čem to vlastně hudebně je:

DEPH: Hip-hop je založený na samplování použitých věcí. Konkrétně mě na tom baví čerpat věci z minulosti a přetvářet je po svém. Lidé v hudbě používají nové i staré věci, takže se to neustále křižuje, vrací nebo jde dopředu. Člověk objevuje nové postupy, ale i když je objevil, měl by je umět i použít.

THINK: Používáš převážně samply ze starých desek.

DEPH: Já neznám noty, nemám vizi jak by ta písnička měla znít. Najdu si nějaký ten samplík třeba z 60. let co se mi líbí, to si nasampluju, rozstříhám, nějaké bicí a udělám si takovej základ, smyčku a pak postupně přidávám, jak cejtím že by to mělo být. Vzniká to spontáně.

Z desek, mám nějaká CD se samply, ze kterých beru bicí a tak, jinak hodně vybírám starý záležitosti, nejradši český, 60., 70. léta, Káju Gotta a tak...

THINK: Jelikož jako hip-hopová kapela nehrajete na nástroje, jak se snažíte prezentovat svoji hudbu na koncertech?

DEPH: Naše koncerty nejsou propagace desky, bereme to dost odděleně. Je to o té atmosféře, nejsme žádní tanečníci ani hezký kluci, ale ani nemáme nástroje, takže je to fifty-fifty, takže pro nás je to komunikace s lidmi a je to víc o tom mejdanu.

THINK: Tvoje rodiče jsou nějak muzikantsky zaměření?

DEPH: Ne, já jsem taková černá ovce. Hrál jsem od mala na kytaru, pak v punkový kapele. Když jsem byl malej, snil jsem že budu autodesignér, ale ta muzika mě nějak stáhla sebou.

THINK: Tvůj samostatný projekt Rigor Mortis byl dost depresivní, proč?

DEPH: To byl produkt takového mého období, co se vše ve mně odehrávalo, toho osobního. Rigor mortis jsem byl jenom, já. Nebylo to dělané jako deska, to bylo takové moje depresivní období a ty písničky byly můj lék jak se z toho dostat. Jeden den jsem napsal text, druhej den jsem si to ve studiu nahrál a jednoho dne jsem zjistil že jich je 14, tak jsem to odnesl na firmu jestli by to mohli vydat, že si to zaplatím a nechci žádnou reklamu, ať si to najdou lidi, co si to mají najít. Snažím se každý projekt brát jako jiný koncept. Když dělám desku, musí mít vývoj, příběh, svůj vlastní svět. Desky Chaozzu jsou si podobnější, protože je to Chaozz i když je v tom posun, ale Rigor mortis bylo třeba úplně něco jiného, něco, co by Chaozz zpívat nemohl. Ke každému projektu přistupuji stejně, jako bych znovu začínal. Jediná návaznost je v tom, že se snažím, aby to bylo lepší než všechno předtím.

THINK: A ty deprese byly kvůli čemu?

DEPH: Kvůli holce. Většina muzikantů má stejně inspiraci z toho, že je nasrala ženská :)

THINK: Takže ti hudba pomáhá?

DEPH: Každou svoji desku beru jakoby divadelní hru. Jako blíženec sám se sebou nejsem zdaleka ještě tak srovnanej, tak se mi hodí, že v každé té desce se můžu převtělit do nějaké imaginarní postavy, která může říkat ty věci, které já normálně neříkám. Deska je pro mě divadelní hra, taková terapie osobnosti hudbou.

THINK: Jedna část hip-hoperů tvrdí, že tvoje texty není ten správný hip...

DEPH: To není tím že bych zpíval o něčem o čem nic nevím. Každej se pořád ohání jak bejt free, mluvit o věcech ve kterejch žiješ... o čem bych měl potom mluvit? O tom, co dělají všichni každej den v Praze, hulí, sedí v báru, nahání roštěnky a tak... to není prostě zábavný. Potřebuju vyjadřovat myšlenky, použiju nějakou osobu k vyjádření mých nápadů. Nemyslím si, že život je tak zajímavej, abych byl v jejich smyslu real. Mě baví bavit lidi, aby se při poslechu desky dostali do trochu jiného světa. Chtěl bych se vrátit k prvotnímu posláni muziky znevšedňovat všední den, dostávat lidi od těch každodenních starostí, nechci je jim připomínat.

THINK: Jsi rád že bydlíš v Praze, nebo vůbec v Čechách, co se týče seberealizace nebo scény jako takové?

DEPH: Hele, to určitě.

THINK: A na závěr. řekni mi 3 slova, která tě napadnou a která jsou pro tebe důležitá?

DEPH: Žít, užít a prožít.