Dolores French
fShare
0
Pin It

Událost, která mě straší dodnes, spadla jako peklo z nebe a já věřím, že mě ochránil anděl strážný před pistolí psychopata, který mne obloudil pod maskou "klienta" a držel můj život dvěma prsty na tenké struně. Byla jsem vyděšena k šílenství.

Jmenuji se Dalila a začala jsem zrovna v nové agentuře. Diana, moje dispečerka, mě vzbudila před druhou hodinou ranní s otázkou jsem-li ochotna sejít se s klientem někde v předměstském hotelu. Načrtla zákazníkovy požadavky - vyšší pohlednou dívku. 

Přijala jsem. Dala mi jeho jméno, telefon a číslo místnosti hotelu, který jsem znala z dřívějška. Zaplatí prý hotově. "Zněl mladě a poctivě," dodala Diana s přáním "Good Luck" a že prý očekává zprávu ihned po akci.

Zavolala jsem ho tedy (po malém vylepšení svého vzhledu).

"Fajn", řekl, "studuji v Michiganu. Brzy odjíždím za rodiči na Velikonoce, zůstávám však v hotelu, abych mohl poznat vás".

Něco bylo rozhodně v nepořádku s tónem jeho hlasu. Třásl se jako po požití kokainu. Také bylo těžko věřit zkazce o rodičích, ale mladí zákazníci jeho typu si podobné historky vymýšlejí.

Hotel jsem našla bez obtíží. Dotyčná ubikace měla nevalnou pověst, needna kolegyně zde byla v minulosti okradena. Velice obezřetně jsem proto vybrala místo k parkování. Zvažovala jsem, zda nechat šperky v autě, pak jsem si však uvědomila, že ani tam nesou v bezpečí. Než jsem vystoupila, rychla jsem se rozhlédla, zdali před hotelem nezevlují nějací svědci.

Spatřila jsem mladého blonìáka, stojícího na hotelovém balkóně. Něco mi řeklo, že je to on. Kývla jsem hlavou načež mladík zmizel v komnatě. Zdálo se mito divné, ale pomyslela jsem si, že je v rozpacích. Přivítal mě plachým úsměvem: "Dalila? Jste velice půvabná. Právě vás jsem hledal. "Dojem byl víc než divný, když dodal: "Musíme jít dolů."

Jeho místnost byla úplně tmavá. Pocítila jsem strach.

Vše vypadalo podezřelé — místnost pustá, postel špinavá. Ani známka o osobních věcech. Jen na chladiči vzduchu ležel ručník. Moje levá ruka za zády tajně jistila kliku, ale náhle se dveře s ránou zavřely a já sem hleděla do hlavně revolveru. Vztekle štěkl: "Běž od těch dveří!" Už mi nevykal.

Uskočila jsem a málem upadla přes nastavenou židli. Přemýšlela jsem: "Probůh, proč jsem do tohohle šla, když se mi to od začátku nezdálo?" Co mi udělá, Ježíši Kriste, Když mi nepůjde sundat prsten? Dostanu se z této katastrofy živá?"

Opíral se nyní o dveře, které byly mojí jedinou záchranou. Pohla jsem se směrem k němu.

Dolores French na Bunny RanchDolores French na Bunny Ranch"Běž zpátky," zasípal. Couvla jsem a klíče od auta mi v rukou zvonily jako rolničky, jak jsem se třásla.

"Co to máš v ruce?"pokračoval v tykání.

"Klíče, vidíš? Promiň mi ten hluk, ale nevím, jak to zastavit." V nejhorším jsem je mohla použít jako zbraň.

"Dej ty klíče do kabelky! Hned! A ruce nahoru!" zřetelně ztrácel trpělivost a třásl se jenom o něco méně než já.

Bála jsem se, že v panice zmáčkne kohoutek.

"Běž támhle, pohni!" křikl hystericky. Asi si uvědomil, že je fyzicky slabší. Nevypadalo to, že mě chce znásilnit, zatím nepožádal ani o peníze ani o šperky. Co chce? Tento bludný kruh úvah mě začal ještě více děsit. Uvědomila jsen si, že ten chlapec mě vskutku může zabít. Anebo zmrzačit na zbytek života. Zkouším ho dojmout: "Strašně se bojím, dovol mi, prosím tě, odejít. Nikdo se nic nedoví." Začalo mi svítat, že mám co dělat se zdrogovaným psychopatem.

"Nech toho, začínám se opravdu zlobit. Budu ti muset něco udělat. Chci si s tebou jenom trochu užít," zakňučel najednou. Jdi k oknu, dobře ti zaplatím!"

"Nemysli si, že ti to projde, můj agent už mě hledá", řekla jsem stroze, ale zjistila jsem, že se situace zhoršuje. Tyčil se v mých očích jako monument šílence. Zhluboka jsem se nadechla a vytýčila si v duchu několik zoufalých cílů: dostat se z místnosti; přežít bez vážnějšího zranění; nezabít blonìáka a ...popřípadě si nezlomit nehet... Nicméně můj strach se mezitím změnil v paniku. Třeba omdlím. Všechny zbraně a násilnosti, které jsem třeba v TV viděla, způsobily v mé mysli bouři představ.

Ve škále podivných myšlenek mi blesklo podivné vnuknutí - neměla jsem co ztratit: ...podívám se na zbraň - jak ji drží, ať to vypadá, že s ní umím zacházet - a vezmu mu ji. Ale jak? Hrábnu po pistoli pravou rukou a stočím hlaveň ke stropu, kluka strčím směrem ke zdi, využiju okamžiku překvapení a zbraň mu vytrhnu. Podívala jsem se na něj, abych ho případně mohla identifikovat policii, jak by žádal můj právník.

"Vyřídím tě dřív, než tě začnou postrádat," řekl, jakoby četl moje myšlenky. To byl pokyn pro mě - nastal kamžik činu. Rychlostí blesku sem skočila a chňapla po pistoli, zkroutila hlaveň ke stropu a nastal zápas. Zakolísal a já mu zbraň vytrhla.

"Hni se od dveří!" velím.

On sahá po klice. Oddechla jsem si, chce utéci - jo, pěkný h...., zamknul druhý zámek a zajistil řetízkem.

"Uhni! Ustřelim ti hlavu!" opět jsem znervózněla. Vzpomněla jsem si na svého otce, jak střílel králíky a přesně jako on jsem pozdvihla pistoli a přimhouřila oko, sunouc se ke dveřím. V jeho ruce se zablýskl nůž.

Podivně se usmál: "Ta pistole není nabitá," zašeptal a vzal mi ji. Ocitli jsme se opět v bodě jedna. S rukama v bok jsem se rozkročila a pevně řekla: "Už toho mám dost!"

Chytla jsem znovu hlaveň a začali jsme se zuřivě rvát. Lítala jména, která nechci opakovat. Zakopl o židli a já opět vlastnila revolver. Když mě nepustí, umlátím ho rukojetí k smrti. A spustila jsem vysokým, mně samotné neznámým, nepřirozeným staccatem: "Chlapče, poslouchej pozorně. Oba se z téhle místnosti chceme dostat živí, posloucháš mě?" Přikývl. "Nechci tě zabít, ani nezavolám policii."

Zdálo se mi, že přimrzl ke dveřím. "Jsme oba na jedný lodi."

Najednou se mi z hrdla vydral démonický řev: "Jestli tě ty skunku nevodprásknu, tak tě tímhle železem umlátím!!!"

Chlapec se, oči jako žárovky, dal do pohybu směrem ke koupelně. Skočila jsem ke dveřím a v momentě, který se zdál věčností, jsem odemkla, rozrazila dveře a vyřítila se ven jako z plynové komory. V pěti vteřinách sedím v autě, ani nevím jak. Jsem v bezpečí. Vrhám poslední pohled na hotel hrůzy a strnu - nevěřím vlastním očím - blonìák se řítí ven z místnosti k mému autu. Klíček nechce do startéru, motor nechytá. Nemohu se hnout. Slyším hlas: "DOBROU NOC NA VĚČNOST," a zahřmí zvuk motoru.

Malá modrá Toyota zaparkovaná vedle mě vyletí z parkoviště a zmizí v dálce.

Vracím se do hotelové recepce. V osudné místnosti pak nacházíme pod divanem dvoje želízka, připevněná k nohám postele. To je můj poslední záchvěv hrůzy.

Voláme policii. Říkám jim čistou pravdu. Žoviální, bodrý "officer" mě ujišťuje, že v tuto dobu a v tomto hotelu se nic jiného očekávat nedá...


Překlad se svolením autorky Michael Kyselka 

Drinking, Smoking and Screwing: Great writers on g...
Francis Pruett

You just don't find compilations like this in the marketplace these days. Editor Sara Nicklès has m [ ... ]

Crow Carnage in Canada
Dr Paul Kail Raven scavenging on a dead shark (CC BY-SA 3.0)

The city council in Chatham, Ontario, has hired men to go round the city at night shooting crows. Su [ ... ]

India in Prague?
Phil Abbot Govind Sahai Rajpoot of Om Centrum

Think's Phil Abbot spins chakras with Prague's reluctant guru, Govind Sahai Rajpoot.

Far away, so close! - humanifesto 45
Keith Kirchner

There's always that search for equilibrium, that rush back to the infuriating center, annoying becau [ ... ]

The OJ trial as Told by Dr. Seuss
Think Magazine

Well, it looks like the trial of the century will go down in infamy, as OJ Simpson rots away in his  [ ... ]

There is no home for Ivan Král
Michael Kyselka

Young Ivan Král left for the States together with his parents in the late 1950's. Later on he becam [ ... ]

Cold Hard Logic: Who benefits most from 911?
Cleanhead Phil (Artwork by Jeffree Benet)

I don't have much to say about democracy after seeing what happened in New York...

New Year's Eve at the cottage
Colin Shea New Year's Eve at the cottage

A story about a holiday spent in the Czech countryside that goes a little haywire.

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Matouš Today : Darina Tomorrow : Berta After tomorrow : Jaromír

GARBAGE - Version 2.0
Keith Kirchner GARBAGE - Version 2.0

Jako dítě jsem měl představu „swingujícího Londýna", Londýna, kde byli Beatles, Rolling St [ ... ]

Co čekáte nás nečeká?
Blanka Hucatova Co čekáte nás nečeká?

Tento rok se pomalinku chýlí ke konci, již mťůžeme krásně odpočítávat dny do konce tohoto [ ... ]

Loutka beze strun
Martina Zahradníčková Loutka a Jarda, před anebo po?

DJ Loutka začal hrát v roce 1991 v klubu Miš Maš a zúčastnil se i prvních parties ve Slováč [ ... ]

Jak je skvělé být ...
Think Magazine Jak je skvělé být ...

Svet se zmensuje, divne smrdi a myslim, jestlize uz mame sdilet planetu s nekolika biliony cizince, [ ... ]

Něco málo o... DJ Bass
Eva Kolářová DJ Bass

Think se ptá: Dá se styl Tvého hraní zakrabičkovat?

Japonsko - kluby a drogy
Don Al Fonso

Jak to asi doopravdy vypadá v zemi vycházejícího slunce?

Co s přicházejícím Silvestrem?
Eva Kolářová

Ne každý z nás patří mezi aktivní plánovače oslav, ale Silvestr je Silvestr.

Řidiči, berte nás!
Tomáš Partl Řidiči, berte nás!

Když se začátkem léta kamarádka Helena vracela vlakem domů na Moravu, zaslechla, jak se mladí [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.