Jiří Smrček
fShare
0
Pin It
Dnes přicházím na smluvenou schůzku včas. Jirku nacházím v kanceláři ve druhém patře budovy, která zvenčí nevypadá nijak lákavě. Tím více se skrývá uvnitř.

Centrum pražského kulturního dění. Akropolis. Jirka šéfuje Junior klubu, který

tu zabezpečuje většinu hudebních produkcí. Zabývá se touto činností už mnoho let. Pracoval v dnes již legendárním Junior klubu Na Chmelnici, kde se i za totality často odehrávaly zajímavé hudební produkce. Bylo to jedno z mála míst v Praze, kam stálo za to chodit.

 Ale to už je všechno minulostí. Teď ho po pár letech znovu potkávám, svěžího, plného energie. Telefon na jeho stole nepřestává vyzvánět.

Jirka se rozumně rozhodne, že se odebereme do kavárny v přízemí, abychom si chvíli mohli povídat, jak se má a jak to v Akropoli začalo a pokračuje. Nejdříve podsouvám otázku na Jirkův názor na revivalové kapely, o kterých je náš hlavní článek, protože vím, že Akropolis je také někdy hostí.

JS: Nevadí mi, je to část hudební scény. Pokud dobře hrají, je to příjemná zábava. Není to nic, o čem bych si myslel, že to jde nějak velmi dopředu. Příjemná zábavka. Když to začínal Petr Váša s A-Beatem v Brně, bylo to zajímavý. Ti lidé se vraceli ke svým bigbítovým kořenům. Dneska už je to v podstatě spíš takovej showbussines.

Já to nijak nebagatelizuju, líbí se mi to a obzvlášť se mi to líbí v případě, když na to chodí lidi. Je to příjemný, ale pro mě to rozhodně není to nejdůležitější. Co si myslím, že je u revivalů pozitivní, je řemeslo. Když se lidi opravdu snaží, naučí se tam alespoň dobře hrát. Protože když hraješ dobrý věci, naučíš se to řemeslo, ať chceš nebo nechceš. Jasně jsou i ti, kteřím se to nedaří, ale to už je jiná kapitola.

Rozhodně bych jim to nebral, dělají to tak, jak to cítí. Já jsem ale rozhodně někde jinde. Mnozí to, myslím, mají jako koníček, prostě se jim líbí něčí muzika. Někdo hraje fotbal nebo mariáš, někdo revival... Někteří se tím možná živí, je to zábava, kterou nabízejí. Ale já to prostě nesleduju, nevím, kde fungujou, ale pár jich v Junior klubu občas hraje. Snažím se, aby to byli ti kvalitní, aby na ně chodili lidi a to je asi všechno.

THINK: Nevíš, co je s Junior klubem Na Chmelnici?

JS: Junior klub jako instituce je teď tady, jenom se změnil prostor. Je to příspěvková organizace, dejme tomu jako Archa nebo jako Žižkovské divadlo. Jedno ze zařízení Městské části Praha 3, která jako jedna z mála uchovává kvalitní kulturní kontinuitu. Nesestřelili všechny kulturní organizace.

Praha 3 zrušila Kulturní dům jako molocha, který všechno spojoval a komplikoval a vytvořila čtyři samostatné subjekty, které fungují samy za sebe a každý dostává svůj díl dotace. Junior klub fungoval Na Chmelnici do roku 95. V jeho prostorech však z několika důvodů nemohlo docházet k dalšímu koncepčnímu vývoji. U stejného názvu zůstáváme jenom z praktických důvodů. Jinak mě ta záležitost už tři roky nezajímá.

THINK: Takže se zastupitelstvem Prahy 3 vycházíte dobře?

JS: Nejenom dobře, já jsem obecní úředník. Jsem jmenován Městskou částí Praha 3. Můžu s radostí říci, že zastupitelstvo Prahy 3 je v téhle oblasti naprosto osvícené a myslím si, že nemají konkurenci. Nemáme vůbec žádné problémy. My se jim to samozřejmě snažíme vrátit zpátky. Je to naprosto ideální spolupráce. Já se cítím být obecním úředníkem, který se snaží kvalitně dělat to, čím ho zastupitelstvo pověřilo. To není jen kvalitní partnerský vztah, já jsem jim tím dokonce povinován.

THINK: Jak jsi přišel právě na budovu Akropole?

JS: Na základě dohody s radnicí. Na Chmelnici se koncepčně nedalo dál pracovat, dosáhlo to svého maxima. Vzhledem ke jménu a pozici, které Junior klub měl, jsme se rozhodli najít nějaké lepší řešení. Přemýšleli jsme o inovaci a posunu dál. V té době se blížila ke konci rekonstrukce Akropole, ale to je na delší povídání.

Zpočátku to vypadalo, že tady bude fungovat naplno Pražská pětka a my to budeme jen doplňovat hudební produkcí. Ale divadelní provoz je velmi náročný, takže jak běžel čas, vyprofilovalo se to tak, že naše akce vlastně pomohly vytvořit tvář Akropole. Ale divadlo samozřejmě zůstává a rozvíjí se novými směry.

Sklep tu hraje dodnes, hraje tu Figarova svatba. Jsme multikulturní zařízení. Divadelní bar s malou scénou slouží především projektům z oblasti taneční hudby, prezentují se tu přední DJové. Malá scéna se profiluje spíše jako odrazový můstek pro kapely, které nemůžeme vzhledem k finanční náročnosti produkce prezentovat ve velkém sále, i když bychom chtěli. Malá scéna funguje jako objeviště talentů.

THINK: Kdo vybírá program?

JS: To dělám za Junior klub já. V podstatě jsem úplně změnil systém práce. Pracuju dodavatelským způsobem. Jsem zodpovědný za program Junior klubu. Ale mám poměrně rozsáhlý tým lidí, se kterými spolupracuju jak produkčně tak dramaturgicky. Během tří let existence programu United Colours Of Akropolis se nám jako prvním podařilo vytvořit tým, který má dnes kontakty na nejvyšší možné úrovni v téhle branži.

Byli jsme na Womexu, orientujeme se v oblasti world music a alternativní scény. Pracujeme týmově. Existuje zde několik subjektů, které jsou vnitřně spřízněné a jsou profesionálně naprosto na výši. Všechny to baví. Mám samozřejmě finální možnost dramaturgii ovlivnit, ale vše vychází z týmové práce.

JF Máte velký náskok. Nabízíte skvělé věci, projekty, o kterých mnoho lidí netuší, že existují.

JS: To je poklona. Ale není to tak složité. Když děláš 15 let v bigbítu, máš tam sice spoustu kamarádů, ale pak pochopíš, že ta věc má už vybitý baterky. Přemýšleli jsme o tom jak dál s Petrem Dorůžkou, který byl jako odborník v téhle branži napřed už dávno před náma. On byl před nedávnem jediným člověkem, který měl rozsáhlou síť kontaktů. Byl jako jediný člověk z České republiky znám ve světě world music.

My jsme s tím začali teprve před třemi lety. Je to obrovská scéna, která se samozřejmě podle toho i chová. A je to vlastně ta část hudebního trhu, která má velmi pozitivní dopad. Na jednom podiu hrajou od pěti Židé a od šesti Arabové. Samozřejmě, že se jako všude objevují i problémy, není to černobílý, ale je to zajímavý.

Lidi tu prostě jsou takoví jací jsou, ne jak si je představuješ. Multikulturní záležitosti nejsou vždy jenom příjemné, objevují se i atypické věci, ale je to i obrovská spousta zážitků. Příjemně tě třeba překvapí, když zjistíš, že muslim z Mali je člověk, se kterým si můžeš povídat a cítíš lepší kontakt, než máš třeba s některým pražským bigbíťákem. Najednou zjistíš, že člověk, který je úplně z jinýho kouta a má úplně jiné kulturní tradice, je stejný jako ty.

THINK: Děsí mě ten rozměr, ta obrovská škála všeho, co v muzice existiuje. Nemáš pocit strachu, že ti něco unikne?

JS: Snažím se to sledovat a vybírat a snažím se najít profesionální podmínky, aby se všechno udělalo dobře. Devadesát procent úspěchu spočívá v profesionalitě. Máš-li základní podmínky a naučíš se to dělat dobře, naučí se to i všichni se kterými pracuješ. Pak to funguje a je to pohoda.

Třeba v New Yorku, kde jsem byl s Plastic People, jsem viděl stejně dobrý a stejně špatný profíky. Jako tady. Konzultujeme věci a spolupracujeme s Knitting Factory, mám tam výborné známé a dostávám se do kontaktu se zajímavými projekty. Jednoduše řečeno, když to děláš dobře, stáváš se součástí scény. Ono to není zase není tak moc velké a lidé jsou na tom všude stejně.

THINK: Co posloucháš za muziku?

JS: Přiznám se, že pokud mám čas, poslouchám, kromě emické muziky, vážnou hudbu nebo nic.

THINK: Cítíš nějakou nostalgii ohledně starýho bigbítu? Celé to spiklenectví okolo undergroundu...

JS: Absolutně vůbec.

THINK: Je to na tobě vidět.

JS: Jsou různý možnosti, třeba začít se konečně učit. Jsou lidi, kteří se učí ve dvaceti, já jsem se některé profesní věci začal učit v pětatřiceti. Žádný sentiment. Žil jsem v "šedé zóně," kromě pozitivních momentů to přinášelo i řadu omezení. Shrnuji to pojmem inverzní bolševismus. Sice jsi na jiné straně, ale pod tlakem okolí a díky vlastní neschopnosti vidět věci ve vzdálenějším horizontu, se občas chováš de facto stejně jako ta strana druhá.

THINK: Ještě něco na závěr?

JS: Chtěl bych zdůraznit, že nám kromě Žižkova zásadním způsobem pomáhá Hlavní město Praha a Ministerstvo kultury, záštitu máme od Informačního centra OSN, které nám pomáhá s komunikací a podobně.

Loučíme se, udělám narychlo fotky a doufám, že se zase brzo potkáme. Vidím za tím vším obrovský kus práce, ktrerý si zaslouží obdiv. Děkuji Jirkovi za rozhovor a věřím, že nepoleví, nejenom kvůli němu, ale hlavně kvůli nám, kdo do tý Akropole tak rádi chodíme. Zároveň smekám před Městskou částí Praha 3. Ať Vám to vydrží!

Should I stay or should I go?
Ann Lysek Should I stay or should I go?

This quiz will help you decide whether or not you should buy furniture and sign a good long lease. A [ ... ]

Interview with Sarah Fimm
Rebecca Kane Sarah Fimm

It's not everyday that you meet someone as interesting as Sarah Fimm. She has already culminated nin [ ... ]

The Romantic Corners of Prague
Marie Jarodova Prague is for lovers

It's not so difficult to find romantic corners in Prague, those perfect places where love creeps up  [ ... ]

Outlaw rebels; Fugazi
Keith Kirchner Fugazi promo image

Since its birth, rock 'n' roll has been a music worm-eaten with the myth of the lone, outlaw rebel.  [ ... ]

A Day in the Life of a Prague Film Extra
John Goldman Outlander filming in Prague at the Strahov Monastery

I'm sure you're just dying to know all about my evening as an extra a Hollywood film currently shoot [ ... ]

Weave a little bit of Prague; Soukenická Street
Luke Salkeld Soukenická Street is constantly reinventing itself

A short way from Staro Nám, along Dlouhá and across Revoluční, is an intriguing little street  [ ... ]

Hapu is for friends!
Alexander Zaitchik Hapu bar in Prague 3

Hapu (New Zealand Maori word meaning "friends") is a cozy little underground joint in Jiřího z Po [ ... ]

Get Rich Quick - Comic by Alex Barber
Alex Barber

First edition comic of a legendary man... and the reimagining!

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Vendelín Today : Brigita Tomorrow : Sabina After tomorrow : Teodor

Hit List: Kdo a co?
Jarka Fricová Moby, umělec roku 1999

Připravila Jarka Fricová s použitím zahraničních materiálů...

Přečtěte si více
GUS GUS - Polydistortion
Keith Kirchner GUS GUS - Polydistortion

Tahle devítičlenná islandská partička hraje moc dobré a duchaplné melodie, co zní jako 80. [ ... ]

Přečtěte si více
Styl Kiosk
Anna Koslová Styl Kiosk

Styl novinky a další ...

Přečtěte si více
Masti, masti, mastičky
Marie Sommerová Masti, masti, mastičky

Péče o pleť urazila dlouhou cestu od doby nechutného, studeného krému [ ... ]

Přečtěte si více
Gummo
Joe Bodia Gummo

Pravidla komerční filmové tvorby plní stejnou úlohu jako pravidla figurální malby nebo hudebn [ ... ]

Přečtěte si více
Ananas v krvi
Petr Lisý Ananas v krvi

Je hodina po poledni. Právě jsme s Egonem vstali a po ranní očistě se pořád ještě trochu zb [ ... ]

Přečtěte si více
Skryté poklady Evropy
Joe Bodia equal pay for equal work

Evropa byla vždy známá svou kulturní rozmanitostí, formovaná historií a geografií na multiet [ ... ]

Přečtěte si více
Postřehy DJ Icemana
Eva Kolářová DJ Iceman

Poslední srpnový víkend se konala v Západním Londýně gigantická hudební akce Notting Hill C [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.