Zenový experiment s televizí
Pin It

"Kolik z vás ví, jak se dívat na televizi?" zeptal jsem se jednoho dne ve své třídě. Po několika zmatených a tichých momentech všichni, pomalu jeden po druhém, váhavě zvedli ruce. Brzy jsme zjistili, že jsme všichni "odborníci" v oblasti "dívání se na televizi."

Účelem našeho televizního experimentu bylo vyprovokovat sebe sama, abychom televizi viděli a nejenom se na ni dívali, a zastavili svět jako první krok k vidění. Zavazujeme se zastavit svět zastavením televize.

 Studenti byli v rámci experimentu požádáni, aby se dívali na televizi uvědoměle.

Protože je to něco jako "Zen a umění dívání se na televizi," řekl jsem jim: "Chci na vás, abyste se dívali na televizi s jasným vědomím, dbalostí a přesností. V experi­mentu jde spíše o pozorování televize vědecky, s Myslí Začátečníka než o pasivní sledování televize s Naprogramovanou Myslí.

Když se díváte na televizi normálním způsobem, nemůžete zároveň televizi pozorovat a sledovat. Když se díváme na televizi, zřídkakdy věnujeme pozornost detailu celé záležitosti. Ve skutečnosti zřídkakdy dáváme pozor."

Počítejte technické události

V této části experimentální cesty budeme zkoumat, jak se na každodenní bázi podrobujeme ohromujícímu zpěvu sirén televizní zábavy (velkým elektronickým cyklopům). Jako Homérův Odysseus se budeme muset přivázat na stěžeň - v tomto případě je oním stěžněm počítání technických událostí. Deset minut jednoduše počítejte technické události, které se objeví, zatímco sledujete nějaký pořad. Toto je TET, neboli 'Technical Events Test.'

Co je to technická událost? Všichni jsme viděli televizní kamery v bankách a zlatnictvích. Stacionární videokamera jednoduše nahrává, co je před ní. To je to, co nazýváme "čistý přenos." Vše ostatní, než čistý přenos, je technická událost; jestliže se díváte na něčí profil, který mluví a najednou jste přepnuti na jinou osobu, která odpovídá, je to technická událost; auto jede po silnici a vy zároveň slyšíte hrát hudbu, je to technická událost. Jednoduše spočítejte, kolikrát zaznamenáte střih, zvětšení, překrývání obrazů, vypravěče, slova, která se objeví na obrazovce, objevující se a mizející obraz, atd.

Nyní pokračujeme s těmito pokusy:

1. Dívejte se 15 minut na televizní pořad beze zvuku.

2. Dívejte se 15 minut na zprávy beze zvuku.

3. Dívejte se půl hodiny na vypnutou televizi.

Časové požadavky jsou v těchto pokusech nesmírně důležité. Naléhám na vás, čtenáři, raději se teì osobně tohoto úkolu ujměte, než abyste jenom pokračovali a četli výsledky.

"Co to má za význam?"

Jedna z prvních věcí, která se zásadně objevuje při posuzování výsledků tohoto pokusu, je vztek mých studentů a odpor k tomu dělat takovou věc – vztek a odpor velmi odlišný od těch, které vyplývají, řekněme, z množství materiálů, které je nutno na kurzu přečíst a napsat. Domnívám se, že tento druh vzteku je poměrně dobrý a užitečný, protože jakmile si studenti svůj vztek uvědomí, vyšetřují a zkoumají jeho zdroje.

Studujeme-li společnost, často nevě­domky předpokládáme, že studujeme "je" – ale nestudujeme. Studujeme sebe a tomu se bráníme, nemáme to rádi. Necítíme se dobře a rozčiluje nás to. Koneckonců Socrates nebyl poctěn medailí a kon­fetami. Jak pravil ruský existencionální filosof Šestov: "Není to člověk, kdo stíhá pravdu, pravda stíhá člověka."


Léčba šokem

Tento silný projev osobní aktivizace vymyšlený profesorem Bernardem McGranem z Oddělení sociologie na Chapmanově univerzitě, nav­ždy změní způsob jak vy a ti okolo vás vidí televizi. Funguje to následovně:

1. Najděte někoho, kdo je pro vás zásadně důležitý a jehož televizní návyky vám způsobují skutečné starosti.
2. Pozorujte jí/ho okolo 20 minut, jak se dívá na televizi. Soustřeìte se, jak se na televizi dívá, jak pohybuje očima. Sledujte její/jeho oči přelétající z jedné postavy na druhou, měnící se tvář, když drama vrcholí, a odpočinek při každé reklamě.
3. Jděte k televizi a vypněte ji.
4. Počkejte, až se uklidní a pak začněte intenzivní osobní rozhovor. Diskutujte o podstatě komerční televize – že je to největší problém našeho životního prostředí a dušev­ního zdraví, že naše myšlenky jsou prodávány ve jménu konzumu, že jsme okrádáni o svobodu výběru a vyjádření, že neujmeme-li se nyní kontroly nad naším duchovním prostředím, budeme mít sílu už jen na to, abychom dosáhli na další bramborový lupínek.

Poznámka: Protože toto je velmi intimní a osobní záležitost, měla by být pojata pouze s nejlepšími úmysly a uplatněna pouze na těch, se kterými jste si výjimečně blízcí.


Jeden z projevů tohoto vzteku, který se opakuje je: "Přišel jsem o 30 minut svého času." Je možné, že tohle je velmi hodnotná ztráta času? Je možné, že "ztrácení času" je velmi hodnotná věc při studování společnosti? Sledování této zkušenosti nás velmi přímo a osobně vrhá doprostřed nechvalně známé protestantské etiky. Téměř znovu vytváříme kodifikaci protestantské etiky Benjamina Franklina: "Pamatuj, že čas jsou peníze."

Po chvíli diskuse všichni studenti bez výjimek přiznávají, že před televizí už ztratili mnohem více času, než je půl hodina. Proč tedy ten vztek kvůli 30 minutám před televizí vypnutou?

Práce ve stavu odpočinku

Když zapnete televizi, ve skutečnosti vypnete svět. Televize je vysoká pouze asi dvě stopy a stále ještě si bláznivě myslíme, že se díváme na věci o skutečné velikosti. Jak je možné, že všechno vypadá tak opravdově a jakoby živě?

Technické prostředky vytvářejí iluzi přirozenosti a opravdovosti. Vytvářejí pocit, že nejsou vytvářeny (dobrý střih je ten, kterého si nevšimnete, jak říkají střihači) Tím samým způsobem, si neuvědomujeme, že praxe dívání se na televizi je praxe, protože jsme to nikdy nezažili jako jev sám o sobě. Provádění TET nás nutí uvědomit si, že dívání se na televizi je činnost, aktivní, přetrvávající výkon, který provádíme "znovu jako poprvé". Vidíme, co je podstata zážitku dívání se na televizi. Jsme šokováni, když vidíme, co jsme celé ty roky dělali.

Počítání technických událostí přináší to, čemu říkáme "paradigma přesun". Když se zaměříme na technické události, nemůžeme se zaměřit na zápletku nebo děj příběhu. Velmi rychle se naučíte, jak těžké je rozdělit vaši pozornost. Buì se díváte na program nebo počítáte technické události. Nemůžete dělat obojí najednou. V termínech fenomenologie vnímání tohle trochu připomíná známou demonstraci, kdy buì vidíte vázu nebo vidíte dva profily, ale nemůžete po dlouhou dobu vidět obojí současně.

Při TET zaznamenáváme jednotlivé části nezávislých filmových snímků, které jsou nám bleskurychle předváděny. My, "pasivní" přihlížeči, si je dáváme dohromady, syntetizujeme a spojujeme scény: skládáme, splétáme články řetězu, uchováváme minulost a předvídáme budoucnost. Soustavně tkáme vše dohromady do souvislého příběhu.

Mezery jsou velmi rychle vyplňovány a body spojovány. Naše mysl pracuje, zatímco my sedíme, relaxujeme a absorbujeme. Velmi rychlé spojování často divoce nesourodých jevů (úhlů, scén, osob, hudby) je prožíváno způsobem čiré a pasivní absorbce. Zdá se, že naše myšlenky jsou na vysokém rychlostním stupni, aniž o tom víme.

Rozdíl mezi vnitřně vyráběnou a vloženou představou klade zásadní otázku, zda je možné říci, že televize znamená pro naši mysl odpočinek.

Relaxace znamená obnovu. Člověk funguje rychle, pak odpočívá. Při odpočinku se svaly nejprve uklidní a pak s přísunem kyslíku přichází obnova.

Jste-li pozorující a absorbující techno-guru, vaše mysl se může pohybovat na vlně alfa, ale určitě to není "prázdná mysl". Obrazy se do ní vlévají. Vaše mysl není tichá, klidná nebo prázdná. Může být blíže k smrti nebo zmrtvolněná. Je zaměstnaná. Za těchto podmínek nemůže dojít k žádné obnově.

Pro obnovu musí mysl odpočívat nebo si odpočinout, a pak bude hledat nové podněty, nové aktivity. Televize nenabízí ani odpočinek ani podněty. Televize potlačuje vaši schopnost myslet, což nevede ke svobodě mysli, odpočinku či obnově. Vede to k většímu vyčerpání mysli. Můžete si dát přestávku od předchozích obsesivních myšlenek, ale dále televize nejde. Mysl není nikdy prázdná, stále se naplňuje. A co je horší, naplňuje se obsesivními myšlenkami a představami někoho jiného.

Test techických událostí odhaluje v dramatické podobě funkci televize jako politické instituce: a) trénuje nás ve zkracování rozpětí naší pozornosti, b) činí běžný každodenní život nudným, c) hypno­tizuje naše normální povědomí a d) tlačí nás do své vlastní reality.

Televize je základní krátkodobé médium. Televize žije po zlomek sekundy. Její vztah k divákům je měřen malinkými zlomky. Vážení muži a ženy z vyšší společnosti reagují na statistické hodnocení noční sledovanosti programů skoro nervovým zhroucením, protože jedno procento může znamenat 30 miliónů ročně. Výsledkem této bláznivé obavy je snaha vytvářet programy, které slouží k získání pozornosti raději než ty s lidským faktorem, který s divákem zůstává.

Je snadnější zkrátit záběr pozornosti a zvýšit její odvrácení, než záběr pozornosti prodloužit, zvýšit soustředění, uklidnit, ztišit a upokojit mysl. Existuje stará zenová analogie, že způsob, jak uklidnit, vyčistit a ztišit mysl je podobný způsobu, jak vyčistit bahnitou kaluž – ne akcí, ne činností, ne pohybem, nýbrž nečinností, ponechat ji, nechat ji být, až se bahno samo usadí.

Funkcí televize je vytvořit, udržet a neustále znovu zesilovat to, co se – v zenové tradici – často nazývá "opičí mysl". Musíme se ptát: Co je dobré pro nervózní, těkavou, rozptýlenou a hyperopičí mysl?

Neomezená hypnoza

V souvislosti se zkušeností z dlouhodobého vesmírného letu po orbitu nad zemí se mezi kosmonauty objevil nový fyziologický jev. Zjistili, že jako důsledek dlouhodobého stavu beztíže, se na jejich tělech začaly objevovat poměrně drastické fyzické změny. Například zaznamenali dramatický úbytek svaloviny. I jejich srdce se výrazně zmenšila.

Kosmonauti také zakusili ztrátu koordinačních schopností – jako je například schopnost zaměřit se očima na pohyblivé objekty a sledovat je. Důvodem toho všeho se zdá být vytržení lidského organismu z normálních gravitačních podmínek. K ochraně jejich fyziologie utvořené pro život na Zemi, potřebují kosmonauti pro pobyt ve stavu beztíže každý den dvě až tři hodiny speciálního cvičení.

Možná, že sledování televize vytváří pro lidskou mysl podobné duševní podmínky, jako je stav beztíže, včetně scvrkávání a zhoršení. Normální, neviditelný, vše-prostupující tlak mentální tíže na naši běžnou, aktivní, neustále fungující mysl je zastaven, když zapneme televizi.

Vnucovaná realita

Naše kultura a vzdělání se spikly, aby nás podmínily, aby v nás zakotvily důvěru pro media, prostřednictvím nichž pak posuzujeme naše jednání, pocity a vnímání sebe sama.

Hledáme-li potvrzení v mediích, domníváme se a připouštíme, že naše osobní zkušenosti už nejsou realitou.

Ztrácíme schopnost řídit se konkrétní zkuše­ností, stejně tak jako ztrácíme schopnost podílet se na vytváření reality. Už se nepodílíme, díváme se, a realitu vytváří někdo jiný.

Událost (instituce, myšlenka, princip, hnutí, atd.) pro nás představuje solidní realitu teprve, když překročí práh medií. Přes náš svět je přetažená membrána medií, za jejímž prahem – a pouze za prahem – leží legitimní, potvrzená realita. Ačkoli nemusíme věřit, co nám media říkají, nemůžeme vědět, co nám neříkají.

Právě tak, jako můžeme mluvit o nás, vržených do souhlasného transu, můžeme mluvit o transu příběhu, příběhovém vědomí. Byli jsme naprogramováni, abychom se stali předmětem příběhu, byli rozvíjejícímu se příběhu podrobeni, propleteni s dějem.

V TET odkládáme naše příběhové vědomí, a proto destabilizujeme předmět příběhu. Neztotožňujeme se s postavou, ani s vševědoucím autorem, ale s kamerou. I když se normálně díváme, naše oči stejně nevidí, co tam skutečně je, protože naše mysl vytrénovaná na příběhy, vede naše oči. Nevidíme našima očima, vidíme tak, jak jsme naprogramováni a jsme naprogramováni tak, abychom viděli příběhy.

Televizní programy jsou vytvořeny tak, abychom si nevšimli "technických událostí," detailů – takže jim nevěnujeme pozornost. Jsme naprogramováni, abychom si neuvě­domovali naprogramování, ne-příběhovou konstrukci a možnosti takové konstrukce. Sledovat televizní programy znamená být bez života a bez odporu. To je stav, který umožňuje komerci, aby se projevila v plné účinnosti a zpracovávala pro nás naše myšlenky.

Povaha zpráv

Obvyklou denní rutinou je ukazování pouze neobvykle tragických událostí nebo triumfů – neukazují se běžné rutiny a každodenní životní relita. Je pravda, že zprávy používají méně technických prostředků. Má to dobrý důvod. Vzhledem k použití méně technických prostředků působí zprávy v porovnání s ostatními pořady televizní zábavy realističtěji. Ba co více, jeví se super realistickými v porovnání s komerčními televizními pořady. Předtím jsme byli svědky vytvoření souvislého příběhu pomocí technických prostředků. Zde jsme svědky zredukování světových událostí do příběhu.

Problémem není, že nám televize předvádí zábavná témata, ale to, že televize prezentuje všechna témata jako zábavná. Tento jev přesahuje rámec televize, přesouvá se i do našich post-televizních zážitků. Televize nás trénuje, abychom se orientovali a naladili na zábavnou stránku jakéhokoli zážitku, události, osoby. Na jakémkoli jevu hledáme to, co je zábavné, spíše než jeho hloubku, sociální význam, duchovní odezvu, krásu, apod. V tomto smyslu televize nenapodobuje život, ale společenský život nyní touží napodobovat televizi.

Ba co více, stáváme se lačnými. Ne lačnými v tradičním smyslu v souvislosti s materiálním bohatstvím, spíše lačníme po tom, abychom byli baveni. Není to pouze potřeba zábavy, ale absolutní lačnost po zábavě, která se stává 24 hodinovou obsesí. Když se zrovna nebavíme, bavíme se tím, že plánujeme příští zábavu.

Jedna formule to podává takto: Mediální síla = Politická síla na druhou. Televize nám ukázala, že politikům nemůžeme věřit, ale televizi ano. Poselství televize, které je zahrnuto ve vysílání o politicích zní: "Nám, kteří vám toto ukazujeme, tedy televizi, nám můžete věřit."

Můžeme věřit televizi a televizní instituci, že odhaluje, jak nemůžeme věřit politikům a politickým institucím.

Objevy o nás

Televize se stala tak mechanickým kamarádem, takovou náhradou vzájemného společenského ovlivňování, že se lidská osamělost pronikavě zvětšuje. Je dvojnásobně zažitá a dvojnásobně zesílená, jestliže je člověk zbaven televizního žáru, televizní, jakoby živé přítomnosti (jakoby člověk nebyl stejně sám, když je zapnutá). Jestliže je člověk sám ve svém pokoji a zapne televizi, necítí se již tolik sám. Je to jakoby šlo o přátelství, jakoby šlo o dvoustrannu komunikaci.

Dosáhli jsme nové úrovně izolace, solipsismu a ústupu. "Je to přece jenom věc, když je vypnutá," naříkají stovky studentů. Když je vypnutá, mnohem jasněji se jeví jako předmět, jako přístroj – spíše než jako přítel, společník. Je šokující objevit po všech těch letech tuto fenomenologii situace:

Na televizi se kouká ve ztemnělých pokojích… dívání se na televizi to vyžaduje, přístroj je nejzářivější předmět v okolí, jinak na něj nemůže být dobře vidět.

K umocnění tohoto efektu jsou i zvuky kolem zatemněné stejně tak, jako světlo. Je vyvíjena snaha eliminovat ruch domova. Cílem je samozřejmě podporovat zaměření se na televizní přístroj. Povědomí o vnějším prostředí se plete do cesty... Zatemňování vašeho vlastního těla je další součástí procesu. Lidé si ke sledování televize vybírají pozici, která je maximálně pohodlná a nevyžaduje pohyb... proces myšlení je také zatemněný.

Ve výsledku, zatímco se díváme na televizi, naše těla spočívají v klidnějších podmínkách po dobu delší než při jakémkoli jiném zážitku, kromě spánku. Toto platí i pro oči... oči se pohybují méně, když sledují televizi než během jakékoli jiné činnosti v každodenním životě.

Zařízení téměř každého obývacího pokoje se točí kolem televize. Tělocvična je zařízena pro tělesná cvičení, naše obývací pokoje jsou zařízeny pro sledování televize. Nábytek je účelně rozmístěn pro transcendentní praxi ve "sledování televize," spíše než pro lidskou praxi komunikace nebo vzájemného působení. Vnitřní uspořádání průměrného obývacího pokoje, kde všechna pozornost a výsadní postavení směřuje k transcendentní televizi, je velmi podobné vnitřnímu uspořádání průměrného kostela s transcendentním oltářem, k němuž se vztahují sliby věrnosti a gesta oddanosti.

Televize a iluze o vědění

Podívejme se zpátky do ranných dnů televize. Americký sociální vědec Marshall McLuhan pravil: "Televize spojuje elektronickou globální vesnici." Vypadá to, že nám dává pouze iluzi bytí. Posiluje jistotu ukazováním nebezpečí, nevšímavost ukazováním zpráv, strnulost ukazováním zábavy, izolaci slibováním účasti. Medium omezuje realitu jako takovou. A omezuje vědomost poskytováním iluze o vědomosti.

Nejúčinnější způsob, jak se zbavit, rozptýlit a ukončit sociální hnutí, je oznámit v televizi, že tak bylo učiněno (feministické hnutí se s tímto musí potýkat na každodenní bázi). Nejúčinnější způsob, jak se zbavit požadavku, je prohlásit ho za splněný. Televize je stroj prezentující myšlenkový směr, který nabízí nezkušenost jako zkušenost a neznalost jako znalost.

Všeobecným a souhrnným účinkem tohoto media je zvýšení naší necitelnosti k realitě. Spíše než zpřetrhání řetězů lhostejnosti, politické nadvlády a iluze v naší Platonické jeskyni, se děje něco zrádně podobného, ale odlišného. Namísto skutečného odvrácení se od stínů k vidění skutečností, namísto skutečného opuštění temnoty jeskyně a východu na sluneční světlo, pouze sledujeme obraz nás samých tak činících, představujeme si, že to děláme a bohužel si myslíme, že je to jedno a to samé.


Foto: Tomáš Martinek
What a year it was: The 1999 Darwin Award Winners!
News Desk 1999 Darwin Award Winners!

How about a flashback to some pre-millennial insanity, as nobody did crazy like they did in the old  [ ... ]

Mantra from the Dalai Lama
Dalai Lama Dalai Lama

A short Buddhist outlook on life....

Dogs in the pot (Oh, to be man's best friend)
Dr Paul Kail South Korean dog delivered From the clutches of the dog meat trade (Photo: American Humane Society)

The fact that people in Korea eat dogs disgusts many people outside Asia. (WARNING: Content might [ ... ]

Oh yeah, theatre...
Christopher Lord Misery Loves Company logo Prague

Since the Velvet Revolution, Prague has seen a steady growth of English language theatre shows. Not  [ ... ]

Horn-blowin' mad man Maceo Parker
Adam Keane Stern Maceo Parker

Not unlike how a brand name like Xerox now refers to the actual photocopying process, the name Maceo [ ... ]

2046: Love is all a matter of timing
Joe Bodia

In this movie, 2046, Chow Mo Wan tells us about a place that no one has ever left but himself.

Dlouhá Street: It's the long way... not the wrong ...
Luke Salkeld Dlouhá Street is one of the oldest streets in Prague

Welcome back to Confessions of a Street-Walker. This month we're taking the brave step of crossing t [ ... ]

Czech Police Torture at IMF/WB Summit - Show me yo...
Gwendolyn Albert

Six months after financiers and anti-globalization protesters clashed in Prague, the Legal Observers [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Vendelín Today : Brigita Tomorrow : Sabina After tomorrow : Teodor

Byla jsem cizinkou v cizí zemi
Eva Kolářová Francie, Normandii

Nevzpomínám si, kdo přišel první s nápadem jet do Francie. Každopádně 24. & [ ... ]

Přečtěte si více
Der Pendler: Rozhovor s Florianem J. Leibetsederem
Michael Kyselka

Nejdřív jen jezdíte do Korutánie a pak se z Vás stane.

Přečtěte si více
Studna s Čistou vodou
Jarka Fricová Katarína Krnová

Katarínu mi představil měj kamarád před několika dny. Katarína Krnová je tanečnice, cho [ ... ]

Přečtěte si více
Sexuální revoluce - Úvod do seriálu
Šimon Formánek

Sexualita jako projev ducha...

Přečtěte si více
Mužské choutky v Čechách
Joe Bodia Mužské choutky v Čechách

Co říká českým mužům porno? Nejlepší odpovědí vám nejspíše bude ta vaše. Avšak pokud [ ... ]

Přečtěte si více
NOVAMUTE - Kompilace
Keith Kirchner

NOVAMUTE kompliationZase něco, čeho se můžete chytit při výstupu na horu Techno roku osmadeva [ ... ]

Přečtěte si více
Co je to Jungle? Co je to House?
Davey D Co je to House?

Jungle, drum’n’bass a house jsou slova, která dnes slyšíme na každém rohu. Vypadá to [ ... ]

Přečtěte si více
MONSTER MAGNET - Power Trip
Keith Kirchner MONSTER MAGNET - Power Trip

Vypadalo to tak, že jsem smutněl nad stavem rocku v polovině osmadevadesátého a přemýšlel,  [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.