Welcome to Think Magazine!

Fotky: Jiří Roztočil
Pin It

Ondřej už ve svých 20 letech patří mezi lidi, které můžeme nazvat multifunkčními umělci.

Je hravý. Hraje v kapele, hraje na prknech, hraje ve filmu, hraje si na piano, hraje si s notami, hraje si se štětcem. Ale hlavně si na nic nehraje. Proto není divu, že jsme se pod záminkou rozhovoru vloudili do jeho soukromí.

K našemu překvapení jsme zjistili, že jediné co potřebuje k práci, je notový papír a tužka, kterou dozajista vládne lépe než vařečkou, se kterou nás přivítal v jejich prostorném domě v příjemně klidné části Prahy.

Ale přestože nás jeho tvorba zajímala více než vaření, ze slušnosti jsme se zeptali:

THINK: Jéé, to je náhoda, ty vaříš? Copak to bude?

ONDŘEJ: Guláš. Ale nesehnal jsem kližku, protože ta je na guláš nejlepší, tak jsem koupil přední hovězí...

THINK: A ty umíš vařit tyhle věci?

ONDŘEJ: Ale mě to zajímá, pořád něco nového. Podlil jsem to pěkně černým pivem, teď to odlejvám, ale maso je pořád ještě tvrdý.

THINK: A máš kuchyň nebo studio, kde se ti dobře vaří - tvoří?

ONDŘEJ: Mě se dělá dobře tady, vždycky v obýváku, ale bohužel tu mám moc nízký stůl, takže mě hrozně bolí záda. To je asi tak jediná kuchyň co můžu nabídnout. Mám to takové prozaické.

THINK: Ale na čem si melodie přehráváš?

ONDŘEJ: No na klavíru.

THINK: Ty tvoříš tak, že slyšíš hotové věci?

ONDŘEJ: Tvořím u klavíru, většinou to celé slyším. Třeba u jedné věci co teďka dělám partituru, už mám šestnáct stránek, teď načínám sedmnáctou.

THINK: Takže tě lákají velké věci?

ONDŘEJ: Docela jo. No to jsi viděl už v Besedě, kde to všechno začalo. Byla to pocta jazzrocku 70. let, Stivínovi, Svobodovi a podobným, protože takových věcí se tu už moc nedělá. Já jsem tomu tenkrát strašně propad a teď mám ještě daleko větší obzor. Před dvěma roky mě to zasáhlo velice silně. A tak jsem napsal partiturál, co se týče klasických nástrojů, tak tam byl smyčcový kvartet plus kontrabas. Trubka scházela, i když jsem ji měl napsanou, ale nakonec jsme dobrého trumpeťáka nesehnali...

THINK: To byl jakej zážitek v Besedě, co se týče zkušeností a tak?

ONDŘEJ: To byl úplnej začátek s koncertama a se vší slávou. Bylo to příjemné a naučil jsem se tam spoustu věcí. To víš, předtím jen 3 roky v jedný kapele.

Ale byly to dobrý časy, díky tomu jsem poznal Radima, se kterým jsem sice nedělal dlouho, ale výsledkem našeho přátelství byla Beseda.

THINK: Vystudoval jsi konzervatoř?

ONDŘEJ: Herectví. A na skladbu mě nevzali, protože jsem byl nepořádnej

na herectví.

THINK: Řekni nám hlavní věci na kterých pracuješ, nebo které jsi teď dokončil?

ONDŘEJ: Já toho teď měl strašně moc. Ke konci sezóny jsem měl v divadle premiéru Thyl Ulenspiegel, kde hraji hlavní roli a ještě jsem k tomu aranžoval písničky, opravdu pro velký orchestr. Já už níž nepůjdu, jakmile orchestr, tak filharmonici, protože je to osvědčený a hlavně dobrý, já sám jsem byl překvapen. 40 lidí to zahraje jak jeden člověk s plným procítěním.

Romanovi (Holému - pozn.red) jsem to pouštěl a ten byl úplně nadšený z toho zvuku a z toho, jak těch 40 minut hudby sfoukli za den a půl a to jsem ještě prudil, tohle musí být rychleji a tohle pomaleji a tak...

Taky jsme měli koncert ve velký Lucerně a vůbec spousta koncertů. Je toho už moc. Takže neustálé dilema jestli zrušit koncert nebo představení. Ještě že nám schopného manažera, Michala Hejnu, který to zvládá za mě. Mám z kapely nejmíň volných dnů.

A taky jsem dodělal aranže k Malovanému na skle, co se hrálo v 70. letech jako bigbít, tak jsem udělal pro smyčcový orchestr. To bylo vlastně jedenáct smyčců plus dva klarinety a hoboj. To mi taky dalo dost práci, 100 stránek partitury, vlastně hodina hudby. Potom jsem ještě dělal Přelet nad kukaččím hnízdem do divadla.

THINK: Dokážeš dělat na více věcech najednou?

ONDŘEJ: No, vlastně jo.

THINK: A nestane se ti, že něco rozděláš a pak ti to najednou proteče mezi prsty a zmizí?

ONDŘEJ: Já myslím, že se to ještě nestalo... Stalo, protože jsem napsal

partituru k muzikálu, nebo vlastně udělal pět písniček k muzikálu Nevěsta. Takže partituru mám hotovou, party jsou hotový, ale prostě se to nenahrálo, mám to celé připravené, takže až budou peníze. Klidně bych si to nahrál sám s nějakým orchestrem, dělal jsem to přímo pro to představení, počítal jsem, že se to bude hrát, ale pak z toho sešlo.

THINK: Jaký je rozdíl mezi prkny divadelními a muzikantskými?

ONDŘEJ: Tréma je všude stejná a záleží hodně na lidech - spoluhrajících i publiku, jehož proměnnost každým dnem je citelná obzvláště na divadle. Kapelu lidé přijímají spontánněji, na divadle se zase cítím více spoutaný, i když to pouto je podobné. A jak v kapele, tak i na divadle je škoda, když někdo vyčnívá, ať je to při sóle nebo třeba v dialogu.

THINK: Jaký máš vztah k akustické říši a té syntetické?

ONDŘEJ: Já jsem stále proti tomu, i když Roman už mě taky nahlodává synťákama, ale jsem pořád pro ty živé nástroje.

THINK: Takže ty se vyhýbáš elektronice?

ONDŘEJ: No tak když mám příležitost dělat třeba v tom divadle, tak na co synťáky, nebo když mám příležitost pracovat s orchestrem nebo znám živý muzikanty, tak se dá udělat hodně barev. Ale nevadí mi to, teď mi kamarád z divadla, mladej kluk jako já, taky z konzervatoře, varhaník, půjčil LTJ Buckema a tak, třeba Four Heroes mě překvapili, výborná věc. A kdyby mi řekli, ať udělám nějakou reklamu, tak na drumboxu třeba něco uplácám.

THINK: A děláš reklamy?

ONDŘEJ: Ne. Zatím nebyla příležitost. Honza Hřebejk mě oslovil, abych mu udělal hudbu na Studentskou pečeť, jak tam je ten malej a velkej chlápek, a tak k tomu jsem původně nahrál 6 regtajmů. Tak jsem za den nahrál 6 mých melodií, jenom čistý pianový zvuk, občas jsem tam přidal tubu. To jsem jim všechno odnes, řekli mi že je to výborný, že by to chtěli, ale asi producenti ne, a dali tam nakonec růžového pantera nebo něco, mě to úplně nasralo, když jsem to pak viděl.

THINK: Inspiruje tě poloha tohohle domu někdy, třeba k vytvoření melodie?

ONDŘEJ: Já to tak nemám spojený, to spíš v pubertě na škole z holek. Třeba telefonní číslo Kláry Issový, když 1-8 je oktáva, 9 a 0 je decima a takhle jsem udělal melodii.

THINK: Dojme tě hudba?

ONDŘEJ: Jo, to jo. To je zase o těch emocích, zase o tom pocitu. A ten já asi mám tak odjakživa, že o tom nepřemýšlím. Vlastně neexistuje muzika, aby to pro mě nebyl nějaký pocit. Už to takhle mám od malička. Táta mi pouštěl vážnou hudbu a vyprávěl mi podle toho pohádky. To mě hodně ovlivnilo.

THINK: Pobavilo tě někdy něco, co jsi si o sobě přečetl?

ONDŘEJ: Výbornou recenzi na Monkey Bussines, co jsme se nasmáli, kterou napsali v nějakým hardcorovým časáku, kde bylo: "Skvěle nahrané kytary a skvěle odzpívané, skvěle zahrané, perfektní dílo... Ale co víc? Prostě nám to nic nepřináší." Sjeli to, ale nemohli tam nic najít, pořád tam něco hledali: "David Williams nahrál rytmicky přesnou kytaru, perfektní zvuk, ale co víc? Přeslazené..."

THINK: A jaká je aktivita Monkey Business?

ONDŘEJ: Nahráváme teď novou desku (interview z léta, pozn.red.), byli jsme nahrávat v Karlíně s Fredem Wesleym dechy do nových písniček, on už něco nahrál hned, tři věci a zadarmo, úplnej blázen.

THINK: Je lepší zpívat v češtině nebo v angličtině?

ONDŘEJ: My jsme hrozně chtěli zpívat česky, ale to je tak těžký na každou písničku vymyslet českej text. Pomáhali nám s tím lidi a nešlo to. Když jsme chtěli dobrý vtipný text, ironickej třeba, aby to nebylo lásko miluji tě, tak to bohužel znělo jak Těžkej Pokondr. I když to mělo dobrej spodek, tak se to vždycky tím textem zabilo.

THINK: Když je ti blbě, pomáhá ti hudba?

ONDŘEJ: Spíš na ni nemám chuť. Je fajn, když si můžu vybrat co chci, ale někdy jsou fakt chvíle, kdy chci ticho, procházku nebo něco. A nebo si tady v klidu potichu psát.

THINK: Co můžeš poslouchat pořád?

ONDŘEJ: Třeba Redhoty.

THINK: To mě napadá, líbí se ti jejich pražský revival?

ONDŘEJ: Teď jsem o tom mluvil s klukama. Byl jsem se podívat před časem na jejich koncertu v Rock Café a bylo tam dost přecpáno, fronty strašný, tak jsem jen nahlídl do toho sálu, zrovna začali hrát něco slavnýho od nich, ono je teda všechno slavný, lidi řvali, prostě úplný nadšení, ale to přeci není kvůli nim, ale kvůli Redhotům. To mě na těch revivalech tak neskutečně vadí, že oni si to snad ani neuvědomují. Teď jsme byli někde na koncertě, kde lidi řvali taky takhle, ale na naše vlastní písničky.

THINK: Jak vidíš možnosti kapel, které nejsou z Prahy?

ONDŘEJ: No je to těžší, tady je těch klubů přece jen víc, než kdekoliv jinde. Ale mají možnost, všechno je to o kontaktech.

THINK: Doporučoval bys jim přemístit se do Prahy, aby měli možnost se prosadit?

ONDŘEJ: Asi jo, tady je víc vlivných lidí. Nebo se dostat někam pryč, mít známého v Amsterdamu, to je jedno.

THINK: Tak díky za zpověď.

Name Day/Svatek

Yesterday : Alžběta Today : Nikola Tomorrow : Albert After tomorrow : Cecílie

Závislost na ‘Big Easy’
Lance P. Martin New Orleans

Řeknete-li někomu, že bydlíte v New Orleansu, vzbudíte jeho obdiv a zároveň i lítost.

Přečtěte si více
Jeden pátek v březnu
Dita Lůffelmannová Labutí rodině

Labutě jsou jediní opeřenci, kteří neunesou ztrátu druha či družky, naposledy vzlétnou co n [ ... ]

Přečtěte si více
Pozor!!! Nečtěte!!!
Tomáš Partl Illustrace: Michael Lennea

Určitě znáte výhody Internetu: e-mail kamkoliv na světě, porno na WWW a možnost vlastního ex [ ... ]

Přečtěte si více
Zavřete oči, odcházím
Petra Matušinová Vladimír Mlynář

Začal jsem raketově a ještě se z toho furt nemůžu vzpamatovat...

Přečtěte si více
TV Nova - K čemu Parlament?
Petra Matušinová TV Nova - K čemu Parlament?

TV Nova se ve svých pocátcích tvárila jako nevinné díte, které rozdává zábavu. Stalo s [ ... ]

Přečtěte si více
Příběh o botách
Pavel Kropáček Příběh o botách

Speed byl čistý, bílý a když jsem ho měl v ústech mezi jazykem a  [ ... ]

Přečtěte si více
Velikonoční slavnosti Semana Santa
Jarka Fricová Velikonoční slavnosti Semana Santa

Za zhlédnutí rozhodně stojí nedávno instalovaná výstava scénografa Milana Davida.

Přečtěte si více
LSD po Cesku
Jana

Tak už to tady chodí; chceš - li nebo nechceš, narozen člověkem, pravděpodobně neunikneš tr [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.