Welcome to Think Magazine!

Roni Size
Pin It

Junglový mág, Roni Size, hovoří o slučování hudby s Tomem Constabilem.

Množství. Duch masy dominuje všemu a ničí kvalitu. Naše celková životní produkce, politika a vzdělání závisí na kvantitě, na číslech. Dělník, který byl kdysi hrdý na pečlivost a kvalitu své práce, byl nahrazen hloupými, nekompetentími roboty, kteří masově vyrábí obrovské množství věcí, které pro ně nemají cenu a všeobecně škodí zbytku lidstva. Toto množství, místo aby přispívalo k životní pohodě a klidu, znamená pro lidstvo pouze další zátěž...

Magická muzika Roniho Size uchvátila celý svět. Drsný rytmus a síla melodií jeho junglových skladeb nás přivádí k novému stylu hudby - drum and bassu, který využívá soul filtrovaný přes experimentální jazz. Poslední album Size a jeho formace Reprazent, New Forms, odsunulo Goldieho Timeless do historie, a stalo se tak základním albem současného drum 'n' bass.

Proč?

Ty nejvychytanější breaky. Nejnakažlivější melodie. Nejdivočejší rytmy. Nejkultivovanější stavba skladeb. Neuvěřitelná krása. Plné energie. A pořád to není dost na popsání vlivu Size na podobu dnešní elektronické muziky. Byl to remix skladby "Black Hole of the Sun" Nuyorican Soul, a jeho vlastní singl "Heroes", jenž ho představily nejen jako umělce, ale i jako člověka, co dělá novou muziku dostupnou širokému publiku. Dokladem je minulý rok, kdy Reprazent získali Mercury Prize v kategorii "The Most Influential Artist." Teì, když Madonna dostala jungle až do americké Top 40, je tu pouze málo věcí, které můžou invazi junglu do Ameriky zastavit.

Se Sizem jsem nedávno dělal rozhovor . Z něj je cítit, jak náruživý, až téměř posedlý, je svou muzikou, a jak normálně se staví k ostatním věcem. Je to prostě ordinérní chlapík z úřednického města, snažící se žít naplno. Sizova elektronická hudba pramení z jeho duše. Vyjadřuje naprostou jednotu všech podnětů, které na něj působí. Je universální v tom smyslu, že jako instrumentální muzika postrádá jakékoliv znaky identity, rasy nebo národnosti.

Size říká, že ho nezajímá to, že o něm píší New York Times, spíš se stará o pokyvující hlavy a upocená čela lidí, pro které hraje. Ať už doma v Bristolu, New Yorku nebo Miami. Roni s lidmi komunikuje energií, kterou jeho skladby vyzařují, spíš než že by lidem přinášel nějaká poselství. Není divu, že ho lidi považují za reinkarnaci Boba Marleyho.

TC: Původně jsem chtěl začít s tím, co si myslíš o svém vlivu v Americe. Ale zdá se, že lidem není jasná tvá spolupráce s Redmanem, takže doufám, že mi řekneš, kam se tohle ubírá, nebo jaká to byla pro tebe zkušenost.

RS: [smích] Tak lidem to není jasné?

TC: Jo.

RS: A co jako jim není jasné?

TC: No, jestli doopravdy k něčemu došlo.

RS: Došlo. Za tři dny jsme s Redmanem udělali jednu věc. V Americe je hip-hop obrovský, masivní hnutí, a mě osobně hodně ovlivnilo. Já jsem od New Yorku hodně daleko. Myslím si, že už o sobě všechno vím, a najednou se přihodí nějaká věc a ta to celé změní. Spoluprací s Redmanem jsem se naučil spoustu věcí. V té době bylo pro mě těžké si doopravdy uvědomit, co tam vlastně dělám. Teì, když už je po všem, a mám čas se na to s odstupem podívat, to vidím jako velkou zkušenost. Redman má tu nejvychytanější melodiku na světě. Styl, jakým jeho muzika plyne a jak píše texty, je naprosto unikátní. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by pracoval podobně jako on. Ještě pořád si asi plně neuvědomuju, jak se to všechno přihodilo. Ale teì, když to zpětně poslouchám, mám pocit, že jsme skončili pro nedostatek originálních nápadů. Oba jsme se v určité době ocitli v určité situaci a snažili jsme se z toho udělat to nejlepší. Tak, je to teì trochu jasnější?

TC: Rozhodně. Takže Redman tu vaši věc bude mít na svém albu?

RS: No, nevím. Můžu akorát říct, že jako projekt nám to fungovalo dobře.

TC: Hm.

RS: Respektuju ho: On, 100% odnož pravého hip-hopu, přišel a zahrál, co obyčejně, ale v úplně jiném tempu. Musím respektovat lidi jako Redman, Method Man a Bahamadia, kteří chtějí experimentovat s tím, co je pro ně velmi osobní a cenné. Víš, co myslím?

TC: Jo.

RS: Byla to dost ulítlá zkušenost.

TC: Vidíš v budoucnosti nějaké podobné spolupráce?

RS: Určitě. Před nějakým časem jsme měli dělat s Method Man, ale časově to nevyhovovalo, takže z toho nebylo nic. Mám své vlastní MC a samozřejmě jsem dělal pár věcí s Dynamite. My jsme producenti a chceme vydávat věci, které mají náboj a energii, ať už je to Redman, Method Man, někdo z Jamaiky nebo nějakej operní pěvec.

TC: Operní pěvec?

RS: Třeba.

TC: Fakt? Máš rád operu?

RS: Ne, ale je mezi nima pár lidí, co mají výborný hlas.

TC: To je otázka, ke který jsem se chtěl dostat - umělci mimo jungle, se kterými bys chtěl spolupracovat.

RS: No, pár vzdechů Jamese Browna by každýmu udělalo dobře.

TC: Jasně.

RS: Pár těch jeho typickejch vzdechů, víš co myslím? Ale já se víc zajímám o producenty. Quincy Jones by byla skvělá. Jsem si jistý, že od ní bych se naučil pár věcí. Obdivuju lidi jako Mantronix, kteří jsou na scéně už několik let. Existuje hodně vokalistů, s kterýma bych chtěl spolupracovat, a snad se to někdy i podaří. Chtěl bych dělat s lidma, co ještě nejsou tak zavedený.

TC: Četl jsem, že rád spolupracuješ se zpěvačkama.

RS: No, určitě.

TC: Co je pro tebe tím vnadidlem? Smyslnost?

RS: Myslím, že mě vždycky přitahovali lidi jako Gwen Guthrie a Jocelyn Brown - celá 80. léta, kdy bylo hodně skvělejch vokalistek a dobrejch manažerů. Vždycky mě fascinovala moc a síla divy, a můžu si ji lehce představit ve své muzice. Zpěváci mi nikdy nic neříkali. Nikdy jsem nebyl fanouškem Barryho Whitea nebo Luthera Vandrosse. Ale na druhé straně se mi třeba líbí lidi typu Stevie Wondera. Mým snem by bylo spolupracovat s někým jako Marvin Gaye.

TC: Samozřejmě.

RS: Což se bohužel už nestane.

TC: Bohužel ne.

RS: Například Jocelyn Brown. Remixování Jocelyn Brown pro mě znamenalo opravdu hodně.

TC: Myslíš tu skladbu pro "Nuyorican Soul"?

RS: Jo. "It's Alright, I Feel It". Dělal jsem remix tady toho.

TC: Dobrá skladba. Mám ten remix.

RS: Byl jsem fakt šťastnej, že jsem mohl dělat tenhle remix tak brzo.

TC: Jungle je pro některé lidi v Americe naprosto nová věc. Ale i přesto tady máte veliký vliv. Jste prosazovaný. Jak vás tohle ovlivňuje?

RS: No, naše muzika se nezmění jenom tím, že přijedeme do Ameriky. Bude se ale dál vyvíjet. Pamatuju si, jak jsme sedávali ve studiu, já, Krust, Suv-we a představovali jsme si, co pro nás New York znamená. Všichni jsme to viděli stejně. Jedna věc, "Destination" [na albu New Forms], má takový sampl - příští zastávka je Harlem. Ten zvuk vlaků…

TC: Ty klaksony.

RS: Přesně. Vůbec celá ta věc. Ovlivnili mě lidi z Afrika Islam a Zulu beat a kazety od WBLS. Znáš WBLS?

TC: Jasně.

RS: Předtím, než vznikl hip-hop, se část mojí rodiny odstěhovala do Ameriky. Začali mi posílat kazety z Jamaiky, různý nahrávky hip-hopu a pirátských rádií. Z toho jsem vycházel. Každý tam měl přezdívku, pseudonym; všichni mluvili o tom, jak jezdí ve svých Caddilacích s velkejma reprákama vzadu; lidi si volali o písničky pro své známé, mně to připadalo, jakoby všichni poslouchali to samé rádio, které zase zpětně hrálo pro své lidi. Obrovsky provázaný. A to je přesně to, co chceme dělat i my - hrát pro svoje lidi. Takže spíš než dělat muziku pro lidi, který s náma nemají nic společného, ji děláme pro sebe. Vždycky jsem dělal muziku pro Krusta, Suva, Briana G nebo Frosta - nikdy pro nějaké okolí nebo hnutí.

TC: Ty teda říkáš, že jungle je vlastně tvoje "městská muzika"?

RS: Původně jsme dělali hip-hop… ale nebyl to hip- hop. Nebylo to ono, protože jsme hip-hopu nerozuměli. Jejich texty plný zbraní, násilí a nadávek- to samý u reggae - prostě jsme tomu tak uplně nerozuměli. Tak jsem začal vypouštět vokály. Všechny ty děti s baseballkama dozadu, co říkaly "Fuckin' bitch ho" a tak, a my na to: "He?" Já jsem o tom prostě nebyl přesvědčenej. Začaly se mi líbit nástroje a dělal jsem jenom instrumentální hip-hop. Brzy mě to ale začalo nudit, ale stejně jsme se prostě vyvíjeli, od reggae až k hard coru. Teì už snad konečně máme vlastní výraz, s naší vlastní energií.

TC: Já z vaší muziky cítím spřízněnost s hip-hopem, zejména v tom, že muziku děláte pro svoje lidi, svoje bezprostřední okolí.

RS: Určitě. Od hip-hopu jsme převzali pocit sounáležitosti. Dobře to vystihuje slovo "collective". My vlastně jenom sbíráme nápady, sbíráme zvuky. To je celé. Nejsme skutečná kapela, nejsme žádná skupina.

TC: Můžeš mi popsat, jaký vztah má vaše muzika k Americe? Proč si myslíš, že d'n'b nebo speciálně Reprazent tady mají pro lidi něco znamenat?

RS: Proč? Je stejně tak významný u vás jako kdekoliv v Evropě a po celém světě. Je to nová muzika, a každý nový styl brzy obejde celý svět. Hip-hop byl odvozenej od ranných Kraftwerk a Bambaaty. Celý to pochází z elektronické muziky 80. let - lidi, co využívali automatický bubeníky a podobný přístroje. A teì se to zase posouvá dál. Sem a tam. Tak vznikají všechny současný směry. Drum and bass a Reprazent dluží hodně reggae, hip-hopu a lidem kolem soundsystémů a jejich nápadu používat dubové vinyly a aparatury schopné zahrát frekvence, které by se na domácím stereu nedaly normálně zahrát. Jak poznáš, že tam ty zvuky jsou? To máš jako když to někdo pořádně ohulí a z ničeho nic ti vylezou basy, který na normálním stereu nemůžeš slyšet. Nebo lidi úplně zdeformují vejšky, takže máš pocit, jako by se ulamovaly. - Jde o ten správnej mix, který i s minimálním vybavením jsou schopný udělat lidi z jamajských a amerických ghett.

TC: Naprosto souhlasím. Ty spolupracuješ s lidma z americký hip-hopový scény, a tak by mě zajímalo, co říkáš na Missy Elliot a Timberland, kteří ve své muzice spojují prvky R&B a junglu.

RS: Ty už dělají na svých nových věcech. Lidi jako Timberland a Missy Elliot jsou už někde uplně jinde, jestli víš, co tím myslím? Nejsem si jistej, co bylo dřív, slepice nebo vajíčko, ale vím, že se s nimi na nějakých věcech shodneme. Jenom mi přijde, že v tom, co děláme my, je mnohem víc energie. Je to trochu drsnější a máme k tomu trochu jiný přístup.

TC: Můžeš to nějak rozvést?

RS: Vychytaný braeky a ty drsný basy to je náš přístup. Pokud tohle lidi v Americe vycítí, pak se budou dít věci. A ne jenom s lidma jako my. V Anglii je hodně umělců ochotných spolupracovat s lidma z celého světa. Pár umělců z Japonska, na které se těšíme my, nějaký lidi ve Francii. Není to jen Amerika, i když v Americe se toho v muzice děje hodně.

TC: Co si myslíš o tom, že o tobě píší v New York Times, a že tvoje první vystoupení v New Yorku bylo vyprodaný? New York tak docela nevěděl, co s tím, ale každopádně se to všem líbilo.

RS: Ty o tom víš víc než já. Kdybych tam býval jel s tím, cos mi právě řekl, možná, že bych věděl, co dělat. Ale protože žiju v malém domě v Bristolu, mám kolem sebe jenom čtyři zdi a studio, nedělám si z takových věcí hlavu. Nejsem v Londýně, takže za mnou nechodí lidi a neříkají: "Už jsi to četl?", "Už jsi to viděl?" Ani na televizi se moc nedívám. Tenkrát jsem o tom moc nepřemýšlel, až někdo přišel a řekl mi o tom článku, a já na to: "Tak jo, NYT," protože to jsou noviny, co nevidím každý den. Ale když jsem byl v Americe, viděl se na novinových stáncích, začal jsem se trochu bát. Nejsem si jistý, jaké to má být, když o tobě píší New York Times. Je to dobrý?

TC: Jsou to jenom největší noviny, vrchol světové žurnalistiky. Hodně zřídka se ukáže, že mají tušení o něčem jako hip-hop, natož jungle. Británie je možná progresivnější; ale každopádně bylo zajímavé vidět v tak vážených novinách článek o jungle.

RS: Asi bych si to měl přečíst.

TC: Vysvětli mi jednu věc, Roni: Čím to je, že tvoje muzika, Ameriku právě teì tolik oslovuje? Proč na ní lidi tak reagují? Je to v energii?

RS: Je to určitě v té energii. Když jsme si s Krustem a ostatníma sedli a přemýšleli o NY, nemysleli jsem si, že by to bylo nějaké pohodové místo. Cítil jsem z něj ale obrovskou energii. Speciálně při práci s Bahamadiou. Ta věc, kterou jsem s nima dělali, to je pro mě NY. Celý roky mě NY fascinoval; a když jsem se tam poprvé dostal, nemohl jsem všechny ty dojmy vstřebat. Lidi se mě ptali, co jsem tam dělal, a já na to odpovídal, že vlastně ani nevím. Podruhé jsem tam byl vyloženě pracovně, teì si tam potřebuju zajet pouze hrát. Projít se, pokochat se a přejít Brooklyn Bridge.

TC: Platform je v Brooklynu.

RS: Fakt? Znám jen pár míst na Manhattanu - vesměs obchody s deskama.

TC: Měl by sis nechat ukázat okolí Manhattanu, většinou se tam děje mnohem víc věcí. Těšíš se sem zpátky?

RS: Už se nemůžu dočkat. Jsem na turné od května a navštívím části světa, o kterých se mi ani nesnilo, že bych kdy mohl vidět. Každopádně se moc těším na hraní pro lidi, kteří uslyší zase něco jiného. Goldie byl první, kdo podobnou muziku do Ameriky přivezl. Viděl jsi Goldieho show?

TC: Jo.

RS: A? Jaký to bylo?

TC: Dobrý. Tvoje hraní pro mne znamenalo víc po hudební stránce, ale jeho vystoupení, to byla show. Choval se skoro jako rocková hvězda. Na Goldieho letí ženský, a to je přesně to, co tahle nová muzika potřebuje. Když na vás budou chodit ženský, máte šanci prodat nějaký desky.

RS: Chtěl jsem se na něj jít podívat, ale nikdy se mi to ještě nepovedlo.

TC: To, co Goldie předvádí při svých vystoupeních, se naprosto liší od vašeho pojetí živého hraní. Je to prostě showman, na pódiu má obrovskou energii, pořád pobíhá sem a tam …..

RS: Naše vystoupení je jiný, ale mám pocit, že nám to funguje taky docela dobře.

TC: Rozhodně. Viděl jsem vás v říjnu a jsem si jistej, že jste se od té doby zase posunuli dál. A tak pořád, že?

RS: Přesně. Museli jsme tenkrát hrát jen krátce, protože si náš basák ten den při focení zlomil nohu.

TC: Slyšel jsem o tom.

RS: Všechny nás to trochu vzalo - ten koncert byl pro nás všechny důležitej, a najednou lup, basák si zlomí nohu.

TC: Nemyslím si, že bylo něco poznat. Hráli jste skvěle, a už teì se lidi těší, až zase přijedete. Tentokrát budete hrát v mnohem větších prostorách (12.5.). Irving Plaza má mnohem víc místa pro tancování, a myslím, že pro vás je úplně ideální. Abys nebyl nervózní - určitě bude vyprodáno.

RS: (nervózní smích)

TC: Po vašem posledním vystoupení jsem přemýšlel o tom, proč je pro tebe při hraní tolik důležitej živej prvek? Je to z lásky k jazzu?

RS: Není to jen kvůli jazzu. Jde spíš o vytvoření hloubky. Na vinylu ta muzika zní dobře, ale mohla by být lepší, mohla by mít víc hloubky. A jediný způsob, jak toho dosáhnout, je použít živý prvky. Rád lidi překvapuju věcma, který ještě nikdy neslišeli a do toho mixuju živý věci. Tím získáš to nejlepší z obou. Skladby dostanou náboj, dynamiku. Ta se postupně mění s přidáváním dalších věcí. Bez živejch prvků zní muzika prázdně. S nima se naopak dostaneš do míst, kam by to samotná technika nikdy nedostala. Celá show se tím oživí a dostane tak jedinečné rysy.

TC: Portishead k tomu přistupují podobně. Geoff (Barrow) je producent a DJ, který pracuje s elektronickými médii, ale živej prvek pro něj pořád zůstává důležitej. Tak například, samplování sama sebe. Jaký to pro tebe je? Tak jsi ale nezačínal, ne?

RS: Ne, ale tak se to má dělat, když se nechceš dostat do problémů.

TC: Ale určitě v tom musí být něco víc.

RS: Jasně. Začneš být kreativní. Najdeš tak svůj vlastní sound a identitu. Postupně přijdou další věci, a ty si řekneš: "Jo, tohle chci dělat." Ale my nesamplujeme jenom sebe. Děláme taky cizí desky. Oboje. Nechat basáka něco nahrát, pak to zpátky nasamplovat, to je prostě skvělý.

TC: Která muzika tě teì nejvíc ovlivňuje?

RS: Hodně posloucháme sami sebe. Pokud jde o jungle, jsou tu Optical… a … kdo ještě? Pár lidí jako David Holmes - slyšel jsi o něm? Myslím, že jeho muzika má něco do sebe. Taky poslouchám skupinu, která se jmenuje Kitachi, ty vycházejí z fakt drsnejch kořenů.

TC: Dub?

RS: Jo. Pěkně vyskákanej.

TC: Jsou to Japonci nebo Britové?

RS: Britové.

TC: A co Four Hero?

RS: Jasně, kdykoliv. Pořád čekám na jejich nový album.

TC: Já taky. A teì jedna "važná" otázka: kam si myslíš, že drum and bass směřuje? Myslíš si, že se bude víc zpřístupňovat ostatním stylům? Co mně se na něm nejvíc líbí, je schopnost pojmout tolik různých zvuků a žánrů.

RS: Právě proto je tím tolik lidí nadšených. Dá se toho tolik dělat - ať už to jsou vokály, perkuse, pódiový stylizace, filmy, televize - je to nová muzika, která ladí s ostatními žánry. Drum and bass je směsicí všech druhů hudby. Obsahuje nesčetně různých zvuků a nápadů. Není to jen jedna věc. Naopak, máš různý styly drum and bass, které se pořád vyvíjejí. Tak třeba evropskej drum and bass, švedskej drum and bass, německej drum and bass, britskej drum and bass, českej drum and bass, máš americkej drum and bass, japonskej drum and bass.

A pořád se to rozrůstá, protože jde o instrumentální muziku, která nemá žádný pevný rysy. To pak dovoluje lidem vytvořit si vlastní postavy: představit si oči, obočí, nos, pusu i zuby. Můžeš si představit jakoukoli barvu pleti, vlasů - ostatním to nebude vadit, protože tahle muzika nemá jenom jednu tvář. Není to jako rock nebo reggae. Pokud děláš rock, musíš buì hodně chlastat nebo plivat, u reggae zas musíš zvládat gangster lyrics. Jungle naopak má prostě mnohem víc podob.

TC: Jungle přesahuje jednotlivý žánry. Může být universální.

RS: Souhlasím. Některý lidi jungle popisují jako "komerční", já mám ale radši slovo "universální", protože tohle slovo dává drum and bass pohyb a prostor. Ukazuje, že někam směřuje. Když je muzika komerční, ještě to neznamená, že má nějaký směr.

TC: Slovo komerční mi tady vůbec nesedí. Instrumentální muzika podle mě není komerční. Jazz nikdy nikomu ještě balíky peněz nevydělal. Mám ale další otázku, když už jsme u těch druhů muziky. Jak reaguješ na to, že někteří lidi v New Yorku tvé věci považují za jungle?

RS: Mně se líbí jak jungle tak drum and bass. Drum and Bass je název převzaný z reggae. Někteří lidi se junglu trochu bojí. Já prostě dělám do beatů.

TC: Takže, název drum and bass pochází z reggae?

RS: Původní pojmenování reggae, drum and bass.

TC: Fakt?

RS: Raggae se hrozně dlouho říkalo drum and bass.

TC: V Británii nebo na Jamaice?

RS: Na Jamaice.

TC: To mě vede k další otázce. Ty, Krust a Suv máte všichni dready. Jde tady o nějaký rastafarianismus?

RS: Je to víra v sebe sama. Moje vlasy jsou spíš symbolem. Vždy jsem si chtěl dokázat, že něčím můžu být, ale tam odkud pocházím, pro to nebyly žádný příležitosti. Takže moje dready jsou takovou zkouškou, snažím se tak sám sebe respektovat. A fakt mi to dodalo sílu, energii, abych vytrval v tom, co dělám. Naše vlasy jsou symbolem naší síly. Rastafarianismus stejně není v tom, jaký máš vlasy, je v tvém srdci. A na Jamaice je hodně rastamanů, co nemají vůbec žádný vlasy.

TC: Samozřejmě. To je velký nepochopení.

RS: Obrovksý.

TC: Vysvětli mi, co vlastně drum and bass znamená pro lidi v Bristolu? Četl jsem pár článků v Dazed and Confused o Bristlu a o Basementu. To je místo, kde jsi dělal?

RS: Jo. Tam dokázali soustředit a nasměrovat moji energii. Pochopili, že se ke mně nemůžou chovat jako ve škole, kde chtěli, abych se jen dřel knihy. Tjsem prostě neuměl. V Basementu, v Sutton Parku, vycítili, že mám na víc, akorát jsem potřeboval správně nasměrovat svojí energii. Neměli jsem tam žádné velké vybavení, ale pomáhalo to lidem poznat, co vlastně chtějí. Lidi, co tam pracovali, nám rozuměli. - A co drum and bass znamená pro lidi v Bristolu? - Vidí, že to, co děláme, má úspěch a mnohem víc si teì věří. Věří té muzice. Slyší jí z televize, radia, v klubech nás vidí tancovat vedle sebe. Pomáhá jim to uvěřit, že by mohli dělat to samé, pokud by to pramenilo z jejich srdcí a vedly by je k tomu správné pohnutky.

TC: Jak tento názor přijímají mladí lidé ve světě? Funguje tady universální mentalita, která jde ruku v ruce s touhle muzikou - myslím tím, že jsou lidé v různých koutech světa, co věří v sami sebe, v to co sami dokážou, a jdou za svými sny.

RS: Ten sen je vlastně skutečnost, nikdy není jen snem - víš, co tím myslím? Tvé nápady se stávají tvými sny. Mně se nelíbí to, že někteří lidé tuhle muziku dělají ze špatných důvodů. Pokud někomu nabídnu pomoc, neznamená to, že za něj udělám naprosto všechno.

TC: Myslíš tím lidi, co chtějí dělat podobnou muziku?

RS: Lidi, co si hledají různý zkratky. Někdy ti špatně rozumí, když jim nabídneš pomocnou ruku. Já jim přece neříkám: "Pojìte sem, všechno za vás udělám..."

TC: Takže, ty se snažíš propagovat víru v sebe sama a v sebe motivaci?

RS: Tak trochu. Nepropaguju nic kromě sebe. Snažím se dostat do bodu, kdy už další propagace nebude třeba. Teì se ale ještě pořád cítím jako začátečník bojující o to vydržet, co se kolem něj děje. Do FC001, musím to znovu říct, jsem jenom snil.

TC: Promiň, ale co je FC001?

RS: Je to první deska, kterou jsem vydali na našem nezávislém labelu Full Cycle Records. Jmenuje se "The Dream Is Over".

TC: A k čemu se ten název vztahuje?

RS: K tomu, že když jednou dojdeš tam, kam míříš, máš po svém snu. Takže je vlastně lepší, když se tam nikdy nedostaneš, ale vždycky musíš mít nějakou ideu. Chápeš?

TC: No, asi prostě musíš pořád …

RS: Pořád někam směřovat.

TC: Pořád někam směřovat.

RS: A jakmile cítíš, že už se blížíš …

TC: Už není proč jít dál.

RS: No, a já právě říkám, že tohle je špatně. Celé to vězí v lidské mentalitě. Bylo by teì pro mě hrozně jednoduchý si sednout, relaxovat a říkat si: "Skvělý, píšou o mně v NYT, to jsem teda asi dobrej." Ale namísto toho si myslím: "Hm, NYT, měl bych si to asi přečíst."

TC: Jasně. Vím, že už budeme muset končit, tak se ještě rychle zeptám na pár dalších věcí. Čtete si, co se o vás píše? Mě by zajímalo, jestli existují nějaké nepřesnosti, které o vás vyšly, a ty bys je teì chtěl uvést na pravou míru.

RS: Moc jsem toho nečetl. Jednou někde psali: "Má Roni Size svůj vlastní styl, nebo je to jenom další hip-hop?" Vždycky budou vycházet nepřesnosti. Od té doby, co jsem vyhráli Mercury Award, si hodně lidí myslí, že nám pečený holuby sami lítají do huby. Částečně mají pravdu, ale tenhle stav brzo skončí. Lidi nám říkají, že musíme být pod velkým tlakem,-nechápou, že ten tlak tady vytváříme my. To, že nám lidi nerozumí, znamená jenom,že se mají ještě hodně co učit. Co by pak bylo tou hnací silou, kdyby nám všichni rozuměli?

TC: Takže motivací jsou pro vás lidi, pro které hrajete, ne tisk?

RS: Rozhodně. Fascinuje mě představa toho, co přijde tak za deset let. Co budou dělat lidi, kteří vyrostli na nás, Wu Tang a junglový scéně vůbec. Vlastně jenom na elektronický muzice, tyhle děti naprosto přeskočili funk, jazz, rock a podobně - vpadli přímo do těch současnejch vychytávek.

TC: Bezpochyby. €ekni mi, jaké jsou tvoje nejoblíbenější hip-hopové kapely? Posloucháte vůbec hip-hop?

RS: Určitě, jasně že ano. Wu Tang jsou skvělí, Redman ještě víc. A hip-hop se tolik změnil. Já prostě dělám do beatů, a to, co dělá třeba Timberland, považuju za báječný.

TC: Já taky.

RS: Podle mě je fakt výbornej. Starej dobrej Timberland.

TC: On sice dělá komerční muziku, ale dokázal si uchovat svůj osobitý zvuk. Je neuvěřitelný, jak to dokáže spojit.

RS: Jo, dělá to dobře. A není to zas tak těžký. Je dobrý vědět, že existují lidi, co ještě dokážou muziku oživit.

TC: Víš něco o NY undergroundový scéně?

RS: Jenom málo. Nejsem moc v obraze, jsem teì v takovém stádiu, kdy jsem uzavřený před okolním světem; hledám svůj vlastní rytmus, a snažím se nenechat se zvenčí ničím ovlivňovat.

Name Day/Svatek

Yesterday : Radana a Radan Today : Albína Tomorrow : Daniel After tomorrow : Miloslav

Zapomeňte na Futuramu!
Joe Bodia Zapomeňte na Futuramu!

Myslíte, že se musíte nechat hluboce zmrazit, abyste se probudili do budoucnosti plné technický [ ... ]

Přečtěte si více
Europa-informační server EU
Eva McLeanová

Máte nějaké dotazy ohledně EU? Stěhujete se v rámci Evropy do zahraničí a hledáte informa [ ... ]

Přečtěte si více
Nejlepší modelingové agentury v New Yorku
Jeffree Benet Nejlepší modelingové agentury v New Yorku

Jak jsme slíbili, poskytneme vám seznam nejlepších modelingových agentur  [ ... ]

Přečtěte si více
Tajemný plavec
Petr Tomaides

Náhodou jsem jednou ráno zabloudil do bazénu.

Přečtěte si více
Můj otec byl skvělej
Jaroslav Špaček Můj otec byl skvělej

Mohl sem s ním sedět u stolu a kouřit, když mi bylo deset.

Přečtěte si více
Země Maorů
Štěpán Hospodka Nový Zéland Maori

Historie Nového Zélandu spadá do poloviny 14.století našeho letopočtu. [ ... ]

Přečtěte si více
Status Quo
Thinky Status Quo

„Status quo", neměnný stav věcí, který brání v tom jaké by věci b [ ... ]

Přečtěte si více
Pode Bal: Umění?
Jarka Fricová Pode Bal: Umění?

V galerii ve Špálově ulici v Praze probíhala v lednu 2000 za podpory společnosti Budvar výstav [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.