Welcome to Think Magazine!

Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?
fShare
0
Pin It

Mnoho let uplynulo od vraždy súdánského studenta skinheads dvou českých v Praze.

Vybavíme-li si ohnivé projevy politiků na demonstraci po této vraždě, můžeme vidět, že slibovaná atmosféra, ve které by se rasističtí štváči ani nemohli objevit na veřejnosti, se ve společnosti prostě nezabydlela.

Ani přitvrzení při trestání rasově motivovaných násilností, které politici rovněž slibovali, rasovou nenášenlivost v zemi nezmírnilo. Ačkoli v polovině února došlo k další rasově motivované vraždě, vláda ani parlament zatím žádné návrhy řešení problému neprojednaly.

Let uplynulo od doby, mnoho rodin prchajících českých Romů ze země, kde již neviděly svou šťastnou budoucnost, kde si nemohly ani být jisti svým životem, ze země kterou její majoritní populace považuje za naprosto demokratickou a liberální, ze země která chce být přijata do Evropské unie a NATO. Udělení statutu uprchlíků prvním z těchto rodin dává za pravdu prchajícím Rómům. Pro některé Čechy je to šok, pro všechny však ostuda. Rómům, kteří opustili naši netolerantní společnost, sami na západ rostoucím počtem rasových konfliktů vzkazujeme, že učinili správně.

Problém soužití bílých Čechů s českými Rómy samozřejmě specificky „zformoval" dlouhý komunistický režim. Neexistence občanské společnosti nutila žít lidi izolovaně, starat se sám o sebe, a tak byla společnost silně atomizovaná a xenofobní, zvláště pak ke všem prvkům, které „nestály v řadě", které byly cizí. Takovými byli právě Rómové, lehce odlišitelní, s rozdílným způsobem života od většiny.

Bílá česká většina se tak ani nepokoušela s rómskou populací žít nebo hledat společné prvky, prvky integrace. Naopak vznikaly takové plány jako umělá koncentrace Rómů, jejich násilné stěhování do městských, často segregovaných sídlišť a podobně. V zemi tak dlouho uzavřené okolnímu světu, kde jedinou menšinou byli prakticky jen oni „tak odlišní" Rómové, se tak vytvořila všeobecná xenofobie, nedůvěra ke všemu, co se vymyká, co není naší vlastní zkušeností.

Poté, co se v roce 1990 otevřely hranice, ukázalo se, že po tak dlouhé izolaci nejsme schopni vstřebat, že svět se stává multikulturním, že ideálem už dávno není etnicky čistý národní stát. Především v Praze se za posledních pár let vytvořila mezinárodní, do určité míry i multikulturní společnost, ne nepodobná většině západoevropských velkoměst. Avšak úměrně tomu se zřejmě většinová česká společnost bude snažit upevňovat své zatím nepříliš stabilní národní sebevědomí. A tak zásady tolerance, svobody a demokracie, které jsme na přelomu let 1989 a 1990 tak samozřejmě přijali za své, čeká ještě jistě zatěžkávací zkouška.

Pokud jsou lidé v otevřené demokratické společnosti tázáni na jejich osobní postoje k rasismu, drtivá většina z nich takové projevy odsoudí. Problémem většinové společnosti je však rozpor v podobných otázkách mezi vyjadřovanými postoji a vnitřními pocity. V České republice však agentuře IVVM v září loňského roku 43% dotazovaných odpovědělo, že nevěří v možnost šťastného spolužití Čechů a Rómů.

Naopak jen 6% z dotazovaných si myslelo, že vztahy mezi Čechy a Rómy se budou zlepšovat. K tomu jen těsně více než jedna čtvrtina respondentů odpověděla, že Češi by měli být vůči Rómům tolerantnější. Zdá se tedy, že situaci Rómů v České republice většina jejích obyvatel nechce napravovat, je s ní dokonce jistým způsobem spokojena. Mnoho lidí se ani nestydí přiznat svou tichou podporu rasistickým útokům na české Rómy.

Rasismus má v české společnosti hluboké kořeny a je poměrně široce rozšířen. V ČR jsou nejen tolerovány extrémní rasistické organizace, rasismus je v naší zemi bohužel i institucializován. Zákon o občanství ČR znepokojil evropské i americké politiky a postihl desítky rómských rodin, z nichž mnohé dodnes nezískaly české občanství i přesto, že v naší zemi žijí třeba i celý svůj život, a nemohou tak volit, hlásit se o sociální pomoc či jinak skutečně komunikovat se státními úřady ani se jinak regulérně zapojit do občanské společnosti. Ačkoli tento zákon byl po nátlaku novelizován, je stále jen kompromisní a řadu problémů neřeší.

Rasismus je také přítomen ve vyhláškách a činnosti úřadů místní samosprávy. Důkazů je od mnoha případů tabulí zakazujících Rómům vstup tam či onam, přes neslavnou tzv. Jirkovskou vyhlášku až po finanční podporu několika radnic těm Rómům, kteří opustí své město, až příliš mnoho. Podle šetření ministersva školství bylo v roce 1970 ve zvláštních školách asi 20% rómských žáků, dnes toto číslo převyšuje 50%.

Rovněž nezaměstnanost Rómů v některých oblastech přesahuje až 80%. Česká vláda, ačkoli je vázána mezinárodními úmluvami o důstojném udržování památky rasových obětí z druhé světové války, neodstranila zatím prasečí farmu v Letech, kde stál koncentrační tábor, ve kterém pod dohledem českých protektorátních četníků zahynuly stovky Rómů.

Je rovněž ostudou vlády a celé společnosti, že zatímco zahraniční nadace a instituce podporují např. pomoc při vyřizování českého občanství těm Rómům, kteří ho zatím nezískali, velká část poplatků plyne do pokladny vlády, která nese za tento problém zodpovědnost, avšak neřeší jej. Dokumentační středisko pro lidská práva eviduje v ČR (Československu) od roku 1990 přes 820 násilných zločinů s rasovým nebo ideologickým podtextem. Většina z nich však nebyla takto kvalifikována policií. Přísnější měřítka na agresivní rasisty totiž policie začala uplatňovat zhruba až před dvěma lety. Stále však jak policie, tak žalobci a soudci doposud nemají vyřešený základní problém, totiž jak se vlastně pozná, že útok měl tzv. rasovou motivaci. To vše jsou jen některé příznaky české politické kultury, prodchnuté nenávistí a opovržením vůči českým Rómům.

Pokud se v naší společnosti nezačne urychleně pracovat na změnách, tento morální a politický problém bude stále narůstat.

Samozřejmostí by se měly stát vzdělávací programy pro rómské děti, působení rómských kurátorů, programy rómské zaměstnanosti i širší zapojení Rómů do politiky a policejních sborů. Na druhou stranu jsou však jistě přinejmenším problematická tzv. rychlá řešení, stejně jako řešení pomocí kvót.

Pravicový extremismus má v ČR podhoubí zejména na učilištích. Zhruba dvě třetiny učňů projevují v různé míře rasistické názory. Velká většina rasisticky motivovaných násilných činů je spáchána lidmi do 18 let. Rovněž skinheadská hnutí sdružují především lidi s učňovským vzděláním, lidi se špatným rodinným zázemím a výchovou, nízkou kvalifikací či nezaměstnané. Je tedy nutné vzdělávání již velice mladých lidí ohledně nutnosti tolerance, respektování svobody druhého a demokratických hodnot pro zdravý život společnosti vůbec, stejně jako i zde zapojit v co nejvíce případech sociální kurátory.

Na druhou stranu, jakékoli projevy rasismu, ať již násilného či jen verbálního, je třeba podrobit tvrdé represi ze strany policie i psychologickému tlaku ze strany celé společnosti.

Nejhůře řešitelným problém se však může zdát zbavení tak velké části naší společnosti rasistických choutek. Jsou to hlavně politici a lidé veřejně činní, kteří musí o těchto věcech veřejně mluvit, debatovat, vyjadřovat své názory, neboť to jsou právě oni, kteří vytvářejí zdejší normy chování. A politici hájící či rozšiřující rasistické a xenofobní nálady musí být z politické scény tvrdě vytlačováni. Rovněž média musí představovat koncepčnější a zásadnější pořady, rubriky či články, vysvětlující zásady soužití lidí v multikulturní společnosti a světě, hledající a vysvětlující kořeny a příčiny šíření xenofobie, rasismu nebo šovinismu a podobně. Zároveň snad můžeme doufat i v pomoc růstu podílu lidí v naší zemi se zkušenostmi ze života či studií v multikulturních a kosmopolitních splečnostech.

Mohlo by se zanedlouho stát, že na naši republiku bude pohlíženo zvenčí jako na zemi, kde jsou útoky na lidi s odlišnou barvou pleti téměř kažodenní situací. Po roce 1990 jsme připustili, aby se mezi námi a našimi Rómy ještě prohloubila ekonomická, ale hlavně sociální a kulturní propast. Tato propast bude muset zmizet, pokud budeme chtít usilovat o přijetí do civilizovaného světa, ve kterém je rasismus nepřípustný a kriminální. Tato propast však zatím stále narůstá, stejně jako cena, kterou budeme muset složit, budeme-li jí chtít odstranit.

Name Day/Svatek

Yesterday : Cecílie Today : Klement Tomorrow : Emílie After tomorrow : Kateřina

Pánský průvodce dárkovými balíčky
Jeffree Benet Pánský průvodce dárkovými balíčky

Pánové! My vás dobře známe. Umíme si představit, jak sháníte dárek na poslední chvíli. [ ... ]

Přečtěte si více
ZUZANA NAVAROVÁ & KOA - Barvy všecky
Michael KyselkaZUZANA NAVAROVÁ & KOA - Barvy všecky

Autorka a zpěvačka, kterou milují pódia besed, zahrad a dovedu si ji i s kapelou př [ ... ]

Přečtěte si více
LSD po Cesku
Jana

Tak už to tady chodí; chceš - li nebo nechceš, narozen člověkem, pravděpodobně neunikneš tr [ ... ]

Přečtěte si více
Der Pendler: Rozhovor s Florianem J. Leibetsederem
Michael Kyselka

Nejdřív jen jezdíte do Korutánie a pak se z Vás stane.

Přečtěte si více
Patrik Ouředník: Europeana, Stručné dějiny dvacáté...
Barbora Gregorová

Postihnout v kostce celé dějiny 20. století, století snad nejkrvavějš& [ ... ]

Přečtěte si více
Jak se tak dívám...
Michael Kyselka

Jediná věc nám všem společná je láska.

Přečtěte si více
Hudba pro radost z Vánoc
Jakub Štefanko

Think Magazine představuje šest našich oblíbených hudebních skladeb pro svátky, skvělé pr [ ... ]

Přečtěte si více
Chuck D promluví!
Joe Bodia Chuck D (foto: Mika Väisänen)

Protože víme, že vyjímečný Chuck D z Public Enemy k nám přijíždí se svou kapelou do Sky C [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.