Kouzelný zvon
Pin It

Pohádka nejen pro děti...

Autorem námětu, scénáře a režie je Aurel Klimt. Pěvodním motivem je stejnojmenný animovaný film. Scénu výtvarnicky zpracoval a vytvořil Martin Velíšek, hudbu a texty písní složil Miroslav Wanek, vedoucí skupiny Už jsme doma.

Krátce k ději: Obyvatelé městečka Podkravice získají darem kouzelný zvon z Tibetu, který svou harmonií probouzí v lidech dobrosrdečnost. Hrabivý ředitel pro­jíždějícího cirkusu jej ale s pomocí vojákě ukradne, přičemž za sebou nechá středně velkého slona.

S ním se zkamarádí malá Zuzanka a spolu se vydají zvon hledat. Lidé z městečka jsou totiž zoufalí, bez zvonu se jim nedaří. Uherští vojáci zatím zvon přetaví na dělo a jedou s ním bojovat na dálný východ.

Dělo opravdu vypálí ránu, ale bitva skončí dříve, než začala. Z nepřátelských vojákě se stanou ka­marádi a dělo putuje zpět do městečka, kde jej přetaví opět na zvon. Pohádka je vhodná pro děti od 5 do 105 let a je premiérou nového vedení (Zdeněk Pecháček a Čestmír Kopecký) divadla Minor.

Mirek Wanek k tomu dodává: "Začalo to vlastně tak, že Aurel napsal někdy před deseti lety pohádku. Námět použil na svěj absolventský film na FAMU. Ten byl úspěšný a oceněný i v zahraničí. S Čestmírem Kopeckým pak uvažovali o rozšíření děje a z jedenáctiminutového filmu vytvořili asi hodinovou pohádku."

THINK: Aurel režíroval loutkové divadlo již dříve?

MIREK: Toto byl jeho první pokus, vlastně tak trochu po vzoru svých velkých učitelě Jiřího Trnky a Břetislava Pojara (Klimtova profesora), kteří rovněž začínali jako loutkaři a k režii se dostali postupně.

THINK: Jak je možné z minifilmu udělat hodinovou loutkohru?

MIREK: Tak především - ve filmu je vypravěč, v pohádce postavy mluví. Tím se také výrazně rozšířily jednotlivé charaktery, například hrabivce - ten se během děje změní z až nepřirozeně záporného (ani se slonem nehovoří hezky) k násilně pozitivnímu typu "klaďase," a to díky zvuku Zvonu. Toto absurdno právě poukazuje na to, že lidé v sobě mají dobro i zlo od přírody, od každého trochu a je na nás, abychom zlo nenechali vyhrát.

THINK: Jak to bylo s hudbou k filmu?

MIREK: Jelikož Martin Velíšek dělal výtvarnou scénu k filmu a jakožto člen kapely jsem byl osloven stran hodby. Rozepsal jsem ji tedy do scénických sekvencí a napsal jednu ústřední písničku s textem.

S postupným rozšiřováním textu jsem se rozhodl pro více písní, především pro ozřejmění charakterě a spjatosti postav s dějem.

THINK: I ve filmu už je zvuk "hodného" děla?

MIREK: Ano, zcela záměrně. To dělo sice vystřelí, ale co slyšíme, je zvon. V divadelní verzi to potom byl jeden z oříškě, kdy maďarské a čínské armády po dělobuchu opravdu začnou válčit, a to zpíváním písně každý ve svém rodném jazyce. Ve finále se pak armády propojí i hudebně, přičemž obě zpívají tu "svoji" pěvodní píseň. To je děležitý okamžik a jsem rád, že se to povedlo. On ten čardáš a taková ta čínská pentatonika k sobě nemají zrovna nejblíž.

V tom je také hlavní ideový záměr - lidé k tomu, aby spolu mohli žít a vyjít, nepotřebují nutně společnou řeč nebo uzavírání rězných "racionálních kompromisě. Hlavní je dobrá věle, popřípadě trochu té pomoci od Zvonu.

THINK: Dovedeš si představit realizaci Kouzelného Zvonu v této formě už za totality?

MIREK: Víceméně ano, ale asi bez rockové skupiny, zvlášť pak naší. Samotný vznik by však byl určitě mnohem komplikovanější, s nutností schválení každého slova estébákama při zkouškách atd.

V Arše jste k divadlu hráli s kapelou Už jsme doma naživo. Koncept vskutku revoluční.

THINK: Nicméně jsem se ptal, neníli to moc nahlas (a nejen pro děti) a jak daleko se dá jít v sofistikaci nápěvě a rytmických změn?

MIREK: Mám za to, že živé provedení pěsobí na děti exoticky, taky už jsou mnohem modernější a vlastně i bigbeat je dnes někde jinde a jakoby emanci­povenější.

Co se dynamiky týče, tam vidím děležitost natavení poměru hudby a hlasě, pak jsou další faktory jako akustika s*lu, kvalita aparatury... bylo to pří­jemné, mít možnost odehrát slavnostní premiéru naživo a ještě ji tím ozvláštnit; nicméně si myslím, že pro běžnou produkci - například teď v Divadle Komedie - je lepší používat hudbu nahranou.

V obou případech však je zachován bigbeatový charakter bigbeatu. Co se týče komplikovanosti melodických struktur, tu v míře téměř neomezené aplikujeme i v repertoáru kapely; například v písničce Jessica střídáme asi tři rězné rytmy, ale celé to překlenuje jakási melodie, která naopak pěsobí plynule a tak pěsobí potom i celek.

Je v tom určitá symbolika, podobně jako v hudbě Východu nebo třeba židovské, tam také nebazírují až tak na těch čtyřech dobách, motivy si žijí svým vlastním životem a onu plynulost to přesto neztratí; koneckoncě i život plyne celkově a přitom je rozparcelován na rězné etapy, které mohou být pravidelné více či méně, podle toho jak je člověk v klidu nebo naopak rozhozenej.

A jde právě o tu vnější melodiku, která je jednoduchá a jasná. Konkrétně u této pohádky je ústřední melodie v sedmi a osmi čvrťovém taktu. Tu jednu dobu jsem tam teď přidal, protože herci potřebovali dobu na nádech, což u filmu nebylo třeba.

THINK: A nestalo se třeba, že děti začnou tleskat a pak jsou v rozpacích, když jim nevyjde doba?

MIREK: Věbec ne, naopak ten nápěv je pak o to zřejmější, vždyť to nemusí být stále jenom ten polkaflašinet dokola. Rytmická nepravidelnost se hojně vyskytuje i v lidových písničkách. Stejně tak techno předkládané dětem je sice nadchne, ale vychovává je k zjednodušenému pohledu na svět i hudbu.

THINK: Jak se k tomu staví kritika?

MIREK: Reakce jsou kontroverzní, což je dobře, bez konfliktu není rěstu. Jedna paní z Lidovek to "ne­vydýchala," že prý není možné takto bourat kon­vence, že divadlo má "svoje" konvence dynamiky. Lidi často spojují rockovou hudbu s divadlem a třeba s baletem (muzikály), ale v pohádce je to zatím pole neorané.

THINK: Závěrem - někdo se ptal ohledně přílišné expresivnosti loutek.

MIREK: Ano, kdosi z oněch novin psal o tom, že to jsou takové zrědičky a že prý z nich děti mohou mít strach. Já jsem proto taky bedlivě sledoval reakce dětí při představení v Divadle Komedie a neviděl jsem jediný výraz třeba jen úleku.

To je dvěstě třista dětí a ty se výborně bavily, pokřikovaly s loutkami, potom si zpívaly písničky v předsálí (i tu na sedm čtvrtin), kterou by si podle logiky Dády Patrasové asi neměly zpívat věbec.

Ostatně to svého času vytýkala dobová kritika i Jiřímu Trnkovi, když tehdy ve Snu noci svatojánské přišel s novými loutkami s rězně protáhlými tvary a veselými obličeji. Výtka po čtyřiceti letech, bohužel ta samá.

There is no home for Ivan Král
Michael Kyselka

Young Ivan Král left for the States together with his parents in the late 1950's. Later on he becam [ ... ]

Are you a Nazi Vegetarian?
phyla.exe Finally! A BBQ sauce for Nazi vegetarians!

How to know if someone is a vegetarian? They'll tell you...

Dr. Mellow's Guide To Women
Dr. Mellow Women are evil

Women, by nature, are evil. It is only when we understand this simple con [ ... ]

Veronica Zemanova; Beauty and the East
J. Hurewitz Veronika Zemanova

The Veronica Zemanova that is sitting with me and sipping pineapple juice is much  [ ... ]

Notes From Prague Six: Destinations unknown
Alexander Zaitchik

My best and oldest friend just left east for some hard travel; about 250 bucks in his pocket, a tent [ ... ]

Spotlight on Prague expat writer Gene Deitch
Tony Bellucci Tony Bellucci & Gene Deitch

Legendary illustrator, animator, film director, author and Academy Award Winner Gene Deitch has had  [ ... ]

The Art of Happiness
Missed Manners The Art of Happiness

Happiness - that often elusive, yet all-important raison d'etre of human existence. Even the Dalai L [ ... ]

Gypsies and the Czech Holocaust
Karel Kosman

On May 13, in Lety u Písku we remember the sacrifices of the Gypsy holocaust during the Nazi occupa [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Zlata Today : Andrea Tomorrow : Jonáš After tomorrow : Václav

Trest smrti
Tomáš Sláma Nedávný průzkum provedený v České republice před dvěma lety ukázalo, že dva ze tří lidí bylo ve prospěch dobývat trest smrti.

S rozvojem individualismu a postupným prosazováním někdy diskutabilních lidských práv v posle [ ... ]

Krátká zpráva z Roxy
Jarka Fricová Roxy

Experimentální prostor Roxy má v současné době, potíže se svou budoucí existencí, doufejme [ ... ]

Jeden pátek v březnu
Dita Lůffelmannová Labutí rodině

Labutě jsou jediní opeřenci, kteří neunesou ztrátu druha či družky, naposledy vzlétnou co n [ ... ]

NATO, jdeme na to!
Michael Kyselka NATO, ne!

Chystáme se vstoupit do NATO a manýry nového světa, který přebral kontrolu nad vší [ ... ]

Za Impotentními Hady až do Anglické zahrady
Michael Kyselka

Nejradikálnější kapela Ameriky, The Impotent Sea Snakes.

The Last Underground (Praha 1999)
Robyn Glennon & Allison Lewis The Last Underground (Praha 1999)

Ve stínu hlavního proudu - Galerie No D...

Příběh o botách
Pavel Kropáček Příběh o botách

Speed byl čistý, bílý a když jsem ho měl v ústech mezi jazykem a  [ ... ]

Zacházejte se svými zaměstnanci jako s pokladem
Eva McLeanová

Nyní je ve společnosti povědomí, že každý je ohodnocen stejným dílem ve všech ob [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.