Welcome to Think Magazine!

Lukas Pollert
fShare
0
Pin It

Říká o sobě olympijský vítěz z Barcelony z roku 1992, druhý na olympiádě v Atlantě o čtyři roky později, kanoista a doktor Lukáš Pollert.

Dovolala jsem se mu v šest hodin odpoledne do Vojenské nemocnice. Požádala jsem ho o rozhovor, dali jsme si schůzku na druhý den v pasáži Lucerny, všechno bylo takříkajíc připraveno a on mi pak řekl: "…heleìte se, když tam nepřijdu, tak jsem na to zapomněl… Ale z toho si nic nedělejte, kdyžtak bysme dali druhý kolo…" Pan doktor nakonec nezapomněl… Přišel a přišel včas!!!

THINK: Ptala jsem se bráchy, jakou originální otázku vám mám položit a on mi řekl: Tak se ho třeba zeptej "kolik je hodin?".

LP: No, to nevim. Já totiž nemám hodinky. Nikdy jsem je nenosil. Ale mám už takovou deformaci, že když jedu třeba v tramvaji, tak se automaticky dívám po všech rukou, kde jsou vyhrnutý rukávy… Já si to většinou třeba ani nezapamatuju jo, ale automaticky se prostě koukám po hodinkách. Prostě deformace.

Považujete se za skromnýho kluka?

To v žádném případě. Nejsem skromnej. Dopřávám si úplně všeho.

Například?

Například všeho možnýho. Flákám se, dělám si co chci, koupím si co chci…

Máte hodně peněz?

No tak já nevim no… Koupím si, co chci, že jo. Tak to je dobrý, ne? To je dost peněz, že jo?

Už jste doktorem?

Jsem. Medicína je normálně na šest let. Já jsem ji dělal sedm, protože jsem jeden ročník jaksi rozkládal.

A co se týče vaší specializace?

Ještě nemám udělanou ani první atestaci, ale už rok pracuji na interně u primáře Kotíka, který se v současné době především věnuje zdravotnímu stavu pana prezidenta Havla, a který má také velké pochopení pro sport, takže můžu v nemocnici pracovat i na dosti malý úvazek – na desetiprocentní úvazek, což je za čtyři stovky měsíčně. Takže co se týče té specializace, tak budu asi internista. O ty peníze vydělané ve zdravotnictví mi zatím vůbec nejde. Já to spíš dělám jako zábavu, jako svého koníčka. Jsem v nemocnici téměř každý den tak osum hodin, i když nemusim, ale jak už jsem řekl… pro mě je to prostě zábava, mě to tam baví…

Neměl jste někdy touhu být třeba psychiatrem?

Proč? Proč se ptáte?

No tak já nevím, lidi se prostě ptaj a taky odpovídaj… Tak se vás ptám, jestli jste třeba někdy nechtěl být psychiatrem?

Proč se třeba nezeptáte na chirurga nebo na dětskýho lékaře?

No protože se ptám na psychiatra.

Tak já jsem čirou náhodou dělal asi rok a půl postgraduál na psychiatrii. Zajímaly mě deprese, schizofrenie a takový ty stavy… No ale po tom roce a půl jsem toho nechal, protože mě to nějak zvlášť nebavilo. Zjistil jsem, že kdybych se tomu měl věnovat doopravdy tak, aby to za něco stálo, tak bych se tomu musel věnovat dvanáct hodin denně, což jsem tedy nechtěl. No a tak jsem ten postgraduál přerušil…. respektive skončil.

Jak tedy vypadá všední den dok­­tora-kanoisty Lukáše Pollerta?

Ráno jdu normálně od sedmi do práce, odpoledne na trénink, tak na hodinku, no a večer pak někdy utíkám zase zpátky do nemocnice.

Lukáši, řekněte mi, jak dlouho se ještě chcete věnovat sportu na profesionální úrovni?

No tak podívejte se, především to závisí na sponzorech. Já mám takový rozpočet, kde jsou započítaný lodě, závody, a tak …no, a to všechno dohromady vychází tak na půl milionu korun na rok. Když těch půl milionu seženu, tak závodit budu. No a když ty peníze neseženu, tak závodit asi nebudu. As simple as that!

Dostáváte nějaké nabídky od sponzorů, nebo se musíte činit sám?

Zatím mám takový pocit, že všechny ty firmy zajímá hlavně fotbal, tenis, možná hokej… a tak. Ale je mi to teda divný, protože si myslím, že bych jim rozhodně nějakou reklamu udělal. Nějaký firmy se mi vlastně ozvaly, to zase jo, ale to máte takový zvláštní jednání… Já tomu vlastně pořádně ani nerozumim… Já bych potřeboval někoho, kdo by to za mě všechno vyřídil.

Kdyby ale všechno vyšlo, jako že vám držím palce, a vy byste měl ideální podmínky na přípravu, kolik roků "na vodě" byste ještě chtěl strávit?

Moc by jich tedy rozhodně nebylo. Počítám, že tak maximálně ještě dva roky. Což samozřejmě souvisí s rokem 2000 a letními olympijskými hrami v australské Sydney.

Moc nadšeně to neříkáte. Jak to? Vás už to tolik nebaví?

Ne, vůbec. Mě už to nebaví. Fakt ne.

Takže, kdybyste se měl během jedné vteřiny rozhodnout o své budoucnosti, chtěl byste být raději doktorem anebo kanoistou?

Tak to bych byl každopádně doktorem. To bude moje budoucnost, moje povolání, že jo? Vždyť ta voda to je jenom taková sranda. To je taková hra pro děti… a hlavně to není normální, solidní povolání. Dříve mě to prostě bavilo a to mě motivovalo. Jenže tenkrát mi to taky nelezlo do věcí, kterých si momentálně víc cením. A navíc sport se na vrcholové úrovni dá stejně dělat tak do pětatřiceti, ale co pak… Musíte se přece naučit taky něco normálního… Tohleto je "jenom" sport. Jakási zábava, která jednoho krásného dne končí.

Kolik vám vlastně je?

Neřeknu, já se stydim.

Tak dobře, tak se styìte…

No tak já to řeknu… jsem sedmdesátej ročník… což, jestli správně počítám, vychází na osmadvacet let.

Máte auto? Nebo se jakožto správný sportovec pohybujete "po svých"?

Auto mám a jezdim pořád. Neudělám prakticky krok pěšky.

A co jiné sporty? Holdujete kromě "vody" i něčemu jinému?

Mám rád basket. Ten hraju hlavně v zimě v tělocvičně a taky se na něj i rád koukám.

Jaký je vlastně váš vztah k cestování? U sportu přeci existuje jedná obrovská výhoda, a to, že se člověk podívá všude možně po světě. Máte nějakou svoji oblíbenou zemičku?

Tak hodně se mi zatím líbilo v Japonsku. Je tam úplně jiná kultura, všecko tak trochu "šmrncnutý" buddhismem a Asií. Nejvíc se mi tam ale líbily záchodový prkýnka. Jsou totiž vyhřívaný. Představte si, že si tam můžete nastavit teplotu prkýnka, na kolik stupňů je vám libo. To je co?

Dokážete si představit, že byste na nějakou dobu "zakotvil" v jiné zemi, než v České republice?

Jo, dokážu. Klidně bych zkusil na nějaký čas třeba Ameriku, Kanadu, Austrálii, klidně i Nový Zéland, tam se koneckonců taky nežije špatně… prostě spíš někde dál. Asi bych rozhodně nezakotvil v Německu nebo Rakousku. To už bych rovnou mohl zůstat tady, že jo?

Už jste dělal hodně rozhovorů?

Docela dost.

Baví vás to?

Ze začátku jsem míval děsnou trému a vždycky jsem si říkal: '…ježiš a co já tam budu vlastně řikat… a vono se to ještě ke všemu nahrává', a tak… ale postupem času mi to všechno bylo dost jedno. Teì už jsem v takovém stadiu, kdy prostě říkám, co mě napadne. Rozhodně si z toho nedělám žádnou velkou hlavu. Co si myslím, to na rovinu řeknu, chápete ne?

Už se vám někdy stalo, že jste si o sobě v tisku přečetl něco, co nebyla pravda?

No tak občas nějaký ty "kiksy" byly, ale asi spíš takový nechtěný. Takový spíš blbosti. Jako například "Kajakář Lukáš Pollert", a já jsem přitom kanoista(!), že jo?

Co vaši rodiče? Chtějí, abyste se věnoval "vodařině" anebo spíše té "doktořině"?

Já se s nima vo tom, co mám dělat, nebavim. Osmnáct už mi koneckonců bylo, že jo…?

A co pacienti? Poznávají ve vás toho známého kanoistu?

Ale jo, někteří ano. A to pak říkaj: '…my jsme se na vás koukali v televizi… a my jsme vám fandili, pane doktore…', a tak. Takže asi vědí, o koho jde.

Rozveselujete je někdy?

No tak někdy se usmějou, to je pravda, ale rozhodně se o to nějak nesnažim. Srandičky, který si normálně dovoluju ke svýmu okolí, si přeci jenom v nemocnici dovolit nemůžete. Tam je to jaksi úplně o něčem jiném.

Řekněte mi, doktore, co máte rád?

No tak mám rád pivo, samozřejmě studený a pokud možno světlý, horkou čokoládu, svíčkovou, dobrej film, dobrou knihu. A pak mám taky rád podzim, když je sychravo a vlezlo, a kdy se lidi kolem tak nějak zklidní a moc "nejančej".

Léto rád nemáte?

To teda nemám. V létě je strašný horko a například koupat se někde v rybníce mě tedy rozhodně nebaví. Zato mě baví vlézt si do nějaký vířivý teplý vany.

Máte rád děti?

Ani ne. Co s nima? Mám je rád vždycky tak dvě minuty. Zato mám rád svýho psa. Mám velkýho vlkodava, a to je takový moje dítě.

Mistře, myslíte si o sobě, že jste gentleman?

(smích)… ale já přece nejsem žádnej Mistr. Já jsem Lukáš Pollert. A gentleman? Co to vlastně je? To je takový to, když třeba nějaký slečně otevřu dveře od auta?

Třeba.

Tak to teda nejsem.

Brečíte někdy?

Nikdy. Jsem drsnej chlap, ne?

Už jste se někdy v životě popral?

Ne ne. Já jsem pacifista.

Máte rád kytičky?

Mám, ale nedávám je. Mně je jich totiž hrozně líto. Od okamžiku, kdy tu kytku utrhnete, tak vlastně umírá. Jinak kytek mám spoustu (myslím těch v květináči) a obzvláště se mi líbí takový ty plazivý a pnoucí, co se hodně rozrostou.

Jaká řeka v České republice je vaší favoritkou?

Ježiš to já nevim, to jste mě teda zas­kočila. Ale asi to bude Vltava. Hm… Vltava.

Chodíte na houby?

Chodím. Ale jenom na podzim.

Co byste dělal, kdybyste měl doopravdy hodně peněz?

S největší pravděpodobností bych si něco koupil.

Třeba…?

No tak koupil bych si barák, dva bazény, dvě auta (jedno rychlý a jedno pomalý), motorku, jeepa, dobrou televizi, video a každo­pádně bych měl garáž v baráku, abych mohl v zimě z vyhřátýho baráku rovnou do vyhřátýho auta. Asi bych si prostě žil "na vysoký noze". Jo, a taky bych určitě měl mobilní telefon a byl bych neustále připojený na internet.

Jak to, že nemáte televizi?

No tak já nevim no… já se koukám na televizi u kamarádů. Vydržím u ní sedět třeba tři hodiny, pak ale celej rozlámanej vstanu a říkám si, jestli mě to vlastně bavilo.

Čtete?

Čtu. Ale o tom si s vámi povídat nebudu, protože toho je strašně moc, a to by bylo na strašně dlouho. A já se ještě dneska večer musím stavět ve "špitálu".


Foto: Jeffree Benet

Name Day/Svatek

Yesterday : Cecílie Today : Klement Tomorrow : Emílie After tomorrow : Kateřina

KOKO: Opice mohou mluvit
Helena Červená Koko s kotětem

Znaková řeč - prostředek porozumění lidoopům...

Přečtěte si více
Co čekáte nás nečeká?
Blanka Hucatova Co čekáte nás nečeká?

Tento rok se pomalinku chýlí ke konci, již mťůžeme krásně odpočítávat dny do konce tohoto [ ... ]

Přečtěte si více
Ďábelský rok podle Nohavici a Čechomoru: Rok ďábla...
Barbora Gregorová Rok ďábla

Petr Zelenka je známý mystifikátor a ani jeho nejnovější film ne [ ... ]

Přečtěte si více
Hypnóza v džugli předsudků
Ryška Hypnóza v džugli předsudků

Hypnóza je způsob léčení, při kterém léčitel využívá uměle vyvolaný stav zvýšené su [ ... ]

Přečtěte si více
Lepší myšlení díky chemii
S. Mielonen chytré drogy

Chytré drogy jsou všude. Živel se o nich rozepsal, Time je má na obálce a CNN přináší zprá [ ... ]

Přečtěte si více
Zenový experiment s televizí
Bernard McGrane Zenový experiment s televizí

"Kolik z vás ví, jak se dívat na televizi?" zeptal jsem se jednoho dne ve své třídě. Po [ ... ]

Přečtěte si více
Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?...
Luděk Hrdina Patří nesnášenliví Češi do kosmopolitní Evropy?

Mnoho let uplynulo od vraždy súdánského studenta skinheads dvou českých v Praze.

Přečtěte si více
JESTOFUNK - Love in a gold dimension
Tomas Otradovec JESTOFUNK - Love in a gold dimension

Při prvním přečtení bookletu vás napadne, jestli si z vás náhodou kluci z Jestofunku neděla [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.