Youcef Hadj Moussa
fShare
0
Pin It

Youcef Hadj Moussase narodil v Praze v roce 1970. Je česko-alžírského původu a část dětství v Alžíru strávil....

Fotografií se začal zabývat v roce 1993, v letech 1995-97 studoval na Institutu tvůrčí fotografie, ale studia nedokončil. Vpodstatě je samouk. Výrazně na sebe upozornil začátkem letošního roku, kdy jeho výstava Několik poznámek ohledně léta v pražské galerii kavárny Velryba vzbudila značný ohlas.

THINK: Jsi z jedné poloviny Alžířan a z druhé Čech. Kde se cítíš doma?

Když jsem byl v Alžíru, tak jsem se cítil jako cizinec, stejně tak se cítím tady. Nejsem ani Čech ani Alžířan. Nejsem nic. Určitě mám nějaké kořeny, ale nevím o nich. Momentálně žiju v Praze, protože mi to tady vyhovuje. To ale neznamená, že bych nemohl žít někde úplně jinde. Mám v Praze spoustu přátel, takže se sem z ciziny vždycky těším. Přátele mám ale po celém světě, tak to asi není v tom místě.

THINK: Proč se vyjadřuješ skrze fotografii? Proč používáš ke svému vyjádření technický obraz?

Protože stačí zvládnout řemeslo, které není tak náročné, je to otázka času. Není co zkazit. Není nemožné zachytit čistou emoci.

THINK: Vnímáš fotografování jako zážitek?

Je těžké o tom přemýšlet zpětně. Já to prožívám, ale nevím jak, protože se v tu chvíli jedná o setiny vteřiny. To je jako orgasmus.

THINK: O čem vyprávějí tvoje fotografie? Je to o tobě?

O mně asi ne. Vůbec ne. Ty fotografie žijí samy. Já si nechávám vždy dost velký odstup mezi tím, kdy něco vyfotím, a kdy je z toho snímku hotový obraz. To platí paradoxně i pro polaroidy, kdy fotku vidím hned. To, že ji vidím hned, ještě neznamená, že je hotová na výstavu.

THINK: To znamená, že později ji vnímáš už jako solitér, už ne ve vztahu k situaci, kdy vznikla?

No určitě. Ta fotografie nemá s tou situací vůbec nic společného. Ta fotka je svět sám pro sebe. Je to úplně mimo mě. Je to nový svět. Já tvořím světy.

THINK: Odhaluješ svoje pocity? Vyprávíš o svém životě?

Myslím, že se to může zdát, ale není to tak. Můj život je úplně jiný. Když se třeba někdo na ty fotky podívá, řekne si, tak tohle je svět Youcefa Hadj Moussy. Ale můj svět je jiný. Nemá s tím zdáním nic společného. Fotografie a já, to spolu určitě nějak souvisí. Moje fotky, to jsou různé světy samy o sobě, které se mnou mají něco společného. To je něco, co neexistuje.

V kritice na výstavu ve Velrybě se píše, že ty fotky jsou možná moc hnědé, že jsem to možná přehnal s prezentací, že celé vyznění bylo moc arti­ficiální. Ale pro mě je to důležité, protože tím posunem zdůrazňuju, že to není dokument mého života, že jde o nové obrazy.

THINK: Zpočátku jsi se věnoval klasickému dokumentu. Proč?

S fotografováním jsem začal, když jsem viděl u kamarádky na stěně fotografii od J. Koudelky. Později jsem byl hodně ovlivněn S. Salgadem a humanistickou dokumentární fotografií vůbec. Fotil jsem především lidi. Vždycky to byly jednotlivé fotografie.

THINK: Proč jsi se přestal zabývat dokumentární fotografií?

Klasickému dokumentu se věnuje spousta lidí. Ale jde vlastně o to, že vlítnou do nějaké cikánské rodiny a nafotěj', co se dá. A v tom nevidím žádný smysl. Nebavilo mě zasahovat do života cizích lidí. Vztah fotograf-objekt je pak strašně jednostranný. Fotograf se hájí tím, že ukazuje, jak ti lidé žijí, ale to není pravda. Dělá to pro sebe. Aby mohl vydat knihu nebo udělat výstavu a zviditelnit sebe.

THINK: Jak se změnil tvůj pohled?

Začal jsem fotit věci, které jsou z mého života - jsou a nejsou. V okamžiku, kdy fotím se jedná o čistý vztah s krajinou, stromy. Když potom snímky zvětšuji, tak je to něco jiného. Použiji i fotografii, o které si vůbec nepamatuji, že vznikla. A vždycky jde hlavně o rychlost, o impulzy. Vpodstatě se snažím o dosažení nějakého nereálna. Fotografie se tváří jako reprodukce skutečnosti, jako pravda, přitom to vůbec pravda není.

THINK: Proč teď pracuješ s polaroidem?

Koupil jsem si amatérský přístroj Polaroid ze sedmdesátých let. Cítil jsem potřebu dělat barevné obrázky. Stejně tak jsem nějaký čas neměl k dispozici fotokomoru a na polaroidy není potřeba žádné vybavení. Ten proces vyvolávání jako by neexistoval, při samotném fotografování vpodstatě odpadá nastavování správné expozice. Zůstává samotný akt zastavení pohledu. Stačí jen zmáčknout spoušť a je to....

THINK: Jaký je rozdíl oproti klasické fotografii?

Já můžu ve chvíli, kdy udělám polaroid, hned vidět, jak je jiný. Je strašně zvláštní, pozorovat fotku a ještě mít v živé paměti situaci, kterou zachycuje. Je to schizofrenní, ale zároveň pří­jemné. Ve filmu Alice ve městě od Wenderse hrdina fotící na polaroid říká: „Je to zvláštní, že na fotografii vypadá vše jinak než ve skutečnosti.”

THINK: Zpracováváš je nějak dál?

Teď dávám vždycky povedenou fotografii naskenovat a nechám ji vytisknout zvětšenou na bubble-jet tiskárně. Je to obdoba klasického zvětšování, ale výsledkem je tisk.

THINK: Jak vnímáš reakce publika na tvoje fotografie?

Není to pro mě nic zásadního. Dřív jsem s tím měl problémy, hlavně když jsem chodil do školy, měl jsem vždycky strach z reakcí okolí, tedy spolužáků. Měl jsem obavy, jestli jsou moje práce dostatečně dobré, jestli já jsem dostatečně dobrý. Časem jsem tyhle komplexy překonal. Já si myslím, že moje věci jsou kvalitní, v tom smyslu, že jsou udělané poctivě, s maximálním nasazením. V daný okamžik neumím udělat nic lepšího. Jak si je ten který divák přebere je jen jeho osobní věc. Já vím, že to na té stěně visí a jen tak nespadne. Nejsou to jen nějaké sračky. Když se moje fotky někomu líbí, tím líp, když ne, tím hůř, ale pro něj. Mě se to netýká.

THINK: Tvůj vztah k tvým fotografiím je jasný, neotřesitelný?

No jasně. To je bratrský vztah. Ony žijí samy o sobě. Ony existují. Jsou životaschopné.

THINK: Máš pocit, že publikum je schopné chápat tvoje fotky?

Jo. Já nevím jak velké to publikum je. Ale to není zásadní. Ty fotografie jsou univerzální. Na výstavě ve Velrybě byly v knize reakce naprosto vyhraněné. Buď „je to perfektní, moc se mi to líbí” nebo „je to strašný, vzdej to”, ale žádné poznámky typu: „hezká výstava, byla jsem tady”. Ty moje fotky komunikovaly s lidmi jasně, buď je iritovaly nebo se jim líbily. Na druhou stranu nechci dělat umění, které v prvním plánu provokuje nebo k něčemu burcuje. Zároveň si myslím, že ty moje věci jsou něco nového, relativně nového. Určitě nejsem jediný fotograf, který fotí takhle, to určitě ne.

THINK: Máš nějaké vzory? Ovlivnil tě někdo, i podvědomě?

Třeba Robert Frank a jeho kniha Američani nebo Bernard Plossu.

THINK: Jsi spoluzakládajícím členem skupiny TITON. Co pro tebe znamená komunikovat s lidmi naladěnými podobně jako jsi ty?

S lidmi, kteří mají k fotografii podobný přístup, jsem se setkal asi před rokem. Je to příjemné, stimulující. Ti lidé se mezi sebou ovlivňují. Tak nějak nenápadně. Komunikace se rozvíjí až je to neuvěřitelné, přestože každý přicházíme úplně odjinud. Skupina TITON sdružuje lidi z Čech a z Francie. Minulý rok jsme se náhodou s mojí přítelkyní fotografkou Martou Le Du potkali s Frankem Dubois, který nám ukázal několik fotografií, a my jsme mu potom pomohli uspořádat výstavu ve fotogalerii U Řečických. Hodně jsme si povídali o fotografii, ukazovali jsme si navzájem naše práce. Tak vzniklo jádro skupiny TITON. Řekli jsme si, že by nebylo od věci udělat společnou výstavu. Objevili jsme další lidi, kteří uvažují podobně a nyní konečně připravujeme velkou společnou výstavu.

THINK: Děláš také komerční fotografii?

Jsem specialista na taneční scénu. Velmi dobrý...

THINK: Prodáváš svoje volné fotografie?

No jasně...

THINK: Líbí se ti něco v české fotografii?

Mám moc rád Josefa Koudelku, Josefa Sudka a Jana Svobodu. Jinak nevím. V současné české scéně mě nic příliš neoslovuje. Připadá mi, že se stále omílá to samé. Existuje tady garnitura oficiálních, a jinak nic moc. Samozřejmě jsem přesvědčený, že tady žije celá řada zajímavých autorů, o kerých ale nikdo neví.

THINK: To je zvláštní kombinace: Koudelka a Sudek se Svobodou.

Každý z nich pracoval úplně jiným stylem, ale jejich skutečné vnímání reality je, myslím, velmi podobné. Fotografie se většinou posuzuje podle toho, zda se jedná o dokument, výtvarné zátiší nebo ateliérový portrét, a to mi připadá falešné. Podle mne je důležitější, jestli je fotografování emocionální nebo intelektuální záležitost.


Kontakt na Youcefa Hadj Moussu: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
There is no home for Ivan Král
Michael Kyselka

Young Ivan Král left for the States together with his parents in the late 1950's. Later on he becam [ ... ]

Are you a Nazi Vegetarian?
phyla.exe Finally! A BBQ sauce for Nazi vegetarians!

How to know if someone is a vegetarian? They'll tell you...

Dr. Mellow's Guide To Women
Dr. Mellow Women are evil

Women, by nature, are evil. It is only when we understand this simple con [ ... ]

Veronica Zemanova; Beauty and the East
J. Hurewitz Veronika Zemanova

The Veronica Zemanova that is sitting with me and sipping pineapple juice is much  [ ... ]

Notes From Prague Six: Destinations unknown
Alexander Zaitchik

My best and oldest friend just left east for some hard travel; about 250 bucks in his pocket, a tent [ ... ]

Spotlight on Prague expat writer Gene Deitch
Tony Bellucci Tony Bellucci & Gene Deitch

Legendary illustrator, animator, film director, author and Academy Award Winner Gene Deitch has had  [ ... ]

The Art of Happiness
Missed Manners The Art of Happiness

Happiness - that often elusive, yet all-important raison d'etre of human existence. Even the Dalai L [ ... ]

Gypsies and the Czech Holocaust
Karel Kosman

On May 13, in Lety u Písku we remember the sacrifices of the Gypsy holocaust during the Nazi occupa [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Zlata Today : Andrea Tomorrow : Jonáš After tomorrow : Václav

Trest smrti
Tomáš Sláma Nedávný průzkum provedený v České republice před dvěma lety ukázalo, že dva ze tří lidí bylo ve prospěch dobývat trest smrti.

S rozvojem individualismu a postupným prosazováním někdy diskutabilních lidských práv v posle [ ... ]

Krátká zpráva z Roxy
Jarka Fricová Roxy

Experimentální prostor Roxy má v současné době, potíže se svou budoucí existencí, doufejme [ ... ]

Jeden pátek v březnu
Dita Lůffelmannová Labutí rodině

Labutě jsou jediní opeřenci, kteří neunesou ztrátu druha či družky, naposledy vzlétnou co n [ ... ]

NATO, jdeme na to!
Michael Kyselka NATO, ne!

Chystáme se vstoupit do NATO a manýry nového světa, který přebral kontrolu nad vší [ ... ]

Za Impotentními Hady až do Anglické zahrady
Michael Kyselka

Nejradikálnější kapela Ameriky, The Impotent Sea Snakes.

The Last Underground (Praha 1999)
Robyn Glennon & Allison Lewis The Last Underground (Praha 1999)

Ve stínu hlavního proudu - Galerie No D...

Příběh o botách
Pavel Kropáček Příběh o botách

Speed byl čistý, bílý a když jsem ho měl v ústech mezi jazykem a  [ ... ]

Zacházejte se svými zaměstnanci jako s pokladem
Eva McLeanová

Nyní je ve společnosti povědomí, že každý je ohodnocen stejným dílem ve všech ob [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.