Welcome to Think Magazine!

Malíř Igor Ševčík
Pin It

Malíř Igor Ševčík se narodil u Trenčína a do roku 1970 žil na Slovensku. Tam začíná malovat, psát, vydávat časopisy a (po zadržení ŠtB a obvinění, že spálil sovětskou vlajku na budově gymnázia) staví kanály.

Posléze v Praze a Čimelicích studuje scénografii, fotografii, kameru a produkci. Dělá první filmy, dostává první ceny. Krátce pracuje v Národním divadle, v ČsT a Krátkém filmu Praha jako scénárista, animátor, výtvarník a režisér. Od roku 1975 do roku 1990 pracuje na volné noze, v roce 1990 se stává ředitelem Studia animovaných filmů ve Zlíně a rok nato zastává funkci poradce ministra kultury ČR Milana Uhdeho.

THINK: Vyvíjí se člověk v umělce sám nebo potřebuje v určitém okamžiku nějaký katalyzátor? Ovlivnil vás někdo ve tvorbě? Třeba i v dětství. Slyšel jsem něco o Jánu Škrabanovi...

ŠEVČÍK: To byl můj učitel. Zdokonaloval mne v kreslení a grafických technikách. Ale on přišel až v sedmé či osmé třídě. Malování ve mně sice bylo už od útlého mládí, on ale výrazně urychlil moji profesionalizaci, přestalo jít jen o zálibu. Byl přesvědčen, že malování je ten jediný správný směr, kterým můžu kráčet, neboť na to mám veškeré předpoklady. A ono stačí, když je člověku někdo potvrdí, pak je všechno rychlejší a agresivnější. Není už o čem rozhodovat, přišlo potvrzení o přítomnosti talentu z nezávislých zdrojů. Pak už záleží jenom na člověku samotném.

Je nutné mít na paměti, že talent je jen nepatrný počet procent úspěchu, všechno ostatní musí být píle, vytrvalost, až buldočí neústupnost. Pan učitel mé rodiče a všechny kolem jenom ujistil o tom, že tohle je pro mne ten nejvhodnější směr.

M: Končí život umělce zároveň se smrtí?

ŠEVČÍK: Když člověk po sobě nechá nějaké dílo, žije dál. To mám vyřešené a o tom nepochybuji. Pokud se mi některé obrazy povedly, jak jsem chtěl, můžou tu být ještě za 500 let. To se dobrým malířům stává. Ale já za svého života nemůžu vědět, jestli jím jsem, mohu v to pouze doufat.

Tak budu žít dál, možností, že moje tvorba bude ovlivňovat jiné lidi, mohou si pověsit obrazy doma na zeì nebo se na ně podívat v muzeu. Malíř nebo spisovatel, po němž zůstane něco hodnotného, vůbec není mrtvý. Fyzicky ano, ale jeho myšlenka zůstane a je sledovatelná. Pro mne I.S. Turgeněv nebo Ernest Hemingway nejsou mrtví lidé, protože jejich knížky čtu. Stejně tak Vincent Van Gogh, jehož obrazy si mohu prohlédnout v muzeích nebo na reprodukcích. Myslím, že smrtí život umělců nekončí.

Například teì právě sedíme v první pivní tramvaji (restaurace První Pivní Tramway, pozn. red.) kterou jsem vymaloval. Kdyby mě zítra přejela jiná tramvaj, tahle tady bude stát a nepochybuji o tom, že lidé tu budou o zdi pečovat, aby zůstaly zachované. To je vše.

THINK: Dá se v evropské civilizaci kultivovat vkus?

ŠEVČÍK: Já si myslím, že se stále kultivuje. Je to otázka přístupu jednotlivých lidí, jestli se chtějí kultivovat nebo ne. Někteří naši spoluobčané se chovají jako barbaři a nevnímají hodnoty umění, protože se zrovna honí za penězi nebo za čím. Měl jsem teì dvě výstavy na Slovensku, byl to poměrně rozsáhlý průřez mojí prozatímní celoživotní tvorbou, což je zhruba 30 let.

Setkal jsem se tam se zajímavý jevem, že i velmi inteligentní lidé mají trošku jiné hodnoty než mám třeba já nebo jiní stejně inteligentní lidé v Čechách nebo třeba ve Francii. Vše záleží na tom geniu loci, který převládá v té či oné lokalitě či civilizaci. Všechny národy mají svoje civilizační problémy.

Zdá se, že je na Slovensku velmi důležité mít pokud možno co největší a nejhonosnější barák; u nás stejně vzdělaní lidé radši cestují po světě a poznávají ho. Spal jsem v Prešově a pokud se pamatuji správně ze školy, jsou tam první nálezy inteligentního člověka a jeho tvorby z doby starší než 30,000 let. Nedá se tedy říci, že by tam nebyla civilizace, ale prostě vše záleží na lidech samotných. Nemluvím konkrétně, mluvím o jakési orientaci.

Stran kultivace kultury; mohu bydlet v paneláku a psát, kreslit, malovat, vymýšlet fantastické věci a vydělané peníze nevrážet do hmotných statků. Jediný můj hmotný statek je kvalitní fotoaparát. Já nepotřebuji luxusní auto, na to kašlu. Mohu vypadat jako trhan, důležité je, že když si dám tu práci, mohu nepatrnou tužtičkou napsat román a dostat za něj Nobelovu cenu, když na to budu mít. Já vlastně nevím, jakým směrem jde kultivace obecně. Ale je přítomna všude kolem nás. Jsou hospody,

jako je třeba tato nebo jiné, které jsem maloval, kde si ještě nikdo nedovolil na malby sáhnout. Jsou čisté a kluci se o ně starají. Tahle hospoda vypadá zvenku jako škatule, ale uvnitř má svojí atmosféru a člověk, který sem vejde, se chová jinak, než když přijde do nějaké zaplivané čtyřky, kde si lidé někdy počínají jako dobytek. Já rád kultivuji prostředí. Kostely ještě nedělám, ale chtěl bych.

THINK: Oslovuje vás přelom tisíciletí a úvahy o Apokalypse?

ŠEVČÍK: Myslíte Armagedon? Ne, žádné lámání letopočtů nebo něco podobného mne neoslovuje. Nejsem zaměřený na horoskopy a předpovědi. Dělám si legraci z náboženství, filosofií, politických stran... Mne oslovují krásné obrazy a malíři, které mám rád. Nejsem ani člověk, který oslavuje výročí. I na Silvestry jsem většinou doma a čtu si knížku, maximálně si zapálím prskavčičku.

Jediné, co budu možná oslavovat, jsou mé padesátiny v únoru příštího roku. Ke svým kulatinám připravuji sérii větších výstav v cizině, ale dělám to spíše pro své přátele. Já sám neslavím a přes množství mých špatných vlastností vím o jedné dobré: když mám narozeniny, rozdávám dárky. Takže budu připravovat dárky pro své přátele.

THINK: Jak se dá živit uměním?

ŠEVČÍK: Člověk musí být hodně dobrý.

THINK: Dají se podplatit múzy?

ŠEVČÍK: Na inspiraci a múzy nevěřím. Věřím pouze na vytrvalou systematickou práci. Je to svým způsobem sinusoida, vrcholy, pak pády dolů, ale když člověk denně odvede své penzum práce, funguje to pak jako vodopád, nápady se množí samy.

Když nebudete měsíc kreslit a budete si lámat hlavu tím, že musíte, ale že nevíte co, je to nanic. Udělám-li denně pár skic, vždycky z nich něco vznikne. Je to normální tvrdá práce. Jako kdybych chodil do fabriky. Vstávám v půl čtvrté ráno a začínám pracovat. Îádná múza, mne neoslovuje. Není to ani alkoholem ani drogami, nic takového.

Jediná droga, kterou legálně užívám, jsou cigarety, občas malé pivo, určitě dobré víno, někdy nějaký ten panák, ale to nepokládám za múzy, nýbrž za běžnou spotřebu, jako když člověk jí. Mými obrovskými koníčky jsou vaření a rybaření.

Dokonce se sám pokouším dát dohromady knížku o rybách a o vaření, jmenuje se to 'Ryby, rybky, rybičky, lžíce, nože, vidličky a také skleničky.' Musím vědět, jak se ryby chytají, jak se připravují, jak se vaří, pečou, smaží, co k nim pít a podávat jako přílohu, to všechno znám. Fotím ryby, rybáře, krajinu, vodu, různé nálady, je to taková hra na to, že až budu mít někdy čas a budu se nudit a nepůjde mi malování, dám to všechno dohromady. Mám stovky fotek, desítky napsaných receptů, které jsem si sám vymyslel. Vždycky mám radost, že chytnu rybu, většinou je i pouštím.

Ale když vím, že takovou jsem ještě třeba nedělal, vezmu ji domů, připravím na nějaký způsob, udělám přílohy, dobré vínečko přidám a pozvu přátele, aby to snědli. Předtím než to snědí si udělám fotky, takže nakonec mám vyfocenou chycenou, uvařenou, upečenou, usmaženou, poté na talíř naservírovanou rybu... Loni jsem věčně chodil po starožitnostech a kupoval oválné talíře, kterých mám neuvěřitelnou fůru, aby každá ryba byla na jiném talíři s jiným příborem. Je to blbůstka, moje hra, ale možná že to bude i dobrá knížka. Člověk musí vědět, co s tím, jak na to a pro koho.

THINK: Mají zvířata duši?

ŠEVČÍK: Asi jo. Mám kocoura a když nejsem delší dobu doma, je takový smutný. Mám takový pocit, alespoň se tak tváří. Teì jsem nebyl několik dní doma a on chodil tak smutně...Ale už se ke mně zase tulí a vine a leze mi do postele. Aspoň některá zvířata a zcela určitě můj kocour Václav rozeznají náladu. Bohužel neumí mluvit ani telefonovat, ale přesto mu často volám, když jsem pryč. On sice telefon nezvedne, ale ví, že mu volám já a jde si sednout k telefonu. To je také hra: 'Volám svému kocourovi.'

THINK: Není paradoxní, že jediný hmotný statek — foťák — vás nakonec málem stál zrak?

ŠEVČÍK: To už je riziko podnikání, kdo s čím zachází, tím také schází. Chci-li udělat nějakou velmi dramatickou fotku, musím vědět, že mě přitom může někdo i zabít. Nevzrušuje mě to. Přistupuji k tomu naprosto chladnokrevně.

Vím, že když budu salonní malíř a malovat doma paničky milionářů, bude ze mě v bezpečí ukrytý třeba vyhledávaný ale zmlsaný spratek, který bude dělat sračky. (smích) Bez prominutí.

THINK: Zachází - schází. A co takhle "Člověk míní, osud mění?"

ŠEVČÍK: Já si myslím, že člověk může měnit pouze sám svůj osud. Je na síle přesvědčení, že to, co dělá, je ta správná cesta. Já si myslím svoje, stále jdu dál a dál. Ani nevím, kde teì jsem, důležité je překonat jakousi odstředivou sílu, kdy se člověk přestane plížit po zemi jako nějaký plaz a kdy se mu podaří létat.

Ale musí vědět, jak vysoko a daleko si může troufnout. Jsou určité výšky, které mohou někomu vadit. Jak známe z Ikara. Pokud si myslím, že to dokážu, mohu odstartovat třetí kosmickou rychlostí a jít úplně do hajzlu, úplně pryč a létat nad zeměkoulí a je to moje věc. A nikomu to nikdy nebudu vysvětlovat, protože to se vysvětlit nedá. Někdo zkrátka chodí po zemi, někdo se plazí, někdo se plíží, někdo leze pod zem a strká hlavu do písku a někdo si volně létá. Já si volně létám. Nikdo v životě mě nemůže naštvat.

THINK: A co manipulátoři, kteří ovládají národy?

ŠEVČÍK: Ignoruji. Mně imponují jiné osobnosti - Bruegel, Van Eick, Leonardo Da Vinci, to jsou moji tátové.

THINK: Kam pojedete letos na dovolenou?

ŠEVČÍK: Kam bych určitě zase zajel...do Španělska. Tam je to živočišné drama z lidí cítit, teplo z nich vyzařující je fascinující. To samé v jižní Francii, v severní Itálii, v ¤ecku…to jsou v podstatě nejlepší tabule. Středomoří jako takové. A do těchto klidnějších vod bych se chtěl jednou odstěhovat z tohoto státu.

Budu chodit na ryby a budu vzpomínat, jak jsem žil někde v totálně raném kapitalismu, kde lidé nepochopili, že všechno není jenom o penězích, že je to také o morálce, o lidských vztazích, o slušnosti, tady to všechno za deset let zmizelo. Po aktu nazývaném Sametová revoluce, ale byla to spíše Mozková mrtvice, je to tady všechno úplně

o něčem jiném. Já osobně ten akt nazývám Tichou dohodou. A budu v dálce vzpomínat na to, že nikdy tak rychle nekrystalizovaly mezilidské vztahy jako za posledních deset let tady, kdy se z chudáků, ubožáků a intelektuálně méně potentních lidí stali najednou milionáři a myslí si, že mohou úplně všechno.

Ale můžou si jenom nahrabat a potom umřít. To není globalizace, to je šílenství lidí, kteří jsou najednou utržení ze řetězu. Já se nikam neženu, nehrabu, nekňučím, nestěžuji si, usmívám se, snažím se být totálně asertivní, v pohodě… abyste nezešílel, protože já znám kupu lidí, kteří zešíleli jenom z toho, že něco mají nebo že si myslí, že něco jsou. A já se z toho mám posrat nebo co? (smích).


Igor Ševčík 11.2.1951 (Trenčianská Mitice, Slovensko) – 5.7.2003 Slovenský režisér, animátor, pedagog, malíř a grafik. Studoval na Stredné škole uměleckého priemyslu v Bratislavě a Střední průmyslové škole filmové v Písku. Členem ČFVU. V roce 1990 se stal ředitelem studia animovaných filmů ve Zlíně. Poslední autorská výstava: 2004 - Igor Ševčík: 1951 - 2003, Nostický palác, Praha

Name Day/Svatek

Yesterday : Radana a Radan Today : Albína Tomorrow : Daniel After tomorrow : Miloslav

Slangovy slovnik: Cože to sakra říkal?
Keeley Keeley: Slangový slovník

Keeley: Slangový slovník o 3000 výrazech vychází v druhé polovině [ ... ]

Přečtěte si více
The Fall
Michael Kyselka The Fall

„The Fall jsou nejlepší kapelou na světě. Od roku 1976 vydali 25-35 desek (z&a [ ... ]

Přečtěte si více
Současnost i minulost fenomenální značky
Jan Gucci

Dnes je Gucci módním pojmem, velmi úspěšnou a známou firmou, těší se všeobecné oblibě me [ ... ]

Přečtěte si více
Podpora plebejství jako program kryptokomunistů
Luděk Wellner Illustrace: Peca

Stačí komplexně se zamyslet nad zdánlivě odtažitými souvislostmi a dát si je do kontextu s n [ ... ]

Přečtěte si více
Footbag, bláznivý sport
Sports Desk Footbag, Foto: Adrian Šetlík

Řekne-li se footbag, hakisak, sípa nebo hak, znamená to vždy tu samou věc - [ ... ]

Přečtěte si více
ČECHOMOR - Proměny
Barbora Gregorová ČECHOMOR - PROMĚNY

S pytlem tzv. worldmusic, který se před několika lety nejen v naší zemi plnou [ ... ]

Přečtěte si více
Profil osobnosti: Niké Papadopulosová
Jen Maxa Niké Papadopulosová

Nedokážu si představit že bych jen natočila film a pak už do něj [ ... ]

Přečtěte si více
Zapomeňte na Futuramu!
Joe Bodia Zapomeňte na Futuramu!

Myslíte, že se musíte nechat hluboce zmrazit, abyste se probudili do budoucnosti plné technický [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.