fShare
0
Pin It

Daniela Klimešová se narodila 23.ledna 1979 v Plzni. Je studentkou katedry alternativního a loutkového divadla DAMU - obor scénografie.

Spolupracovala na kostýmech pro americký film Aféra s náhrdelníkem, který byl natáčen letos v Praze. Její první praktická zkušenost s divadelní tvorbou byl Festival pouličního divadla pořádaný Ctiborem Turbou v rámci projektu "Praha 2000".

THINK: Letos v létě jsi měla zajímavou zkušenost, můžeš o tom říci něco bližšího?

DANIELA: Američané točili u nás film z doby Francouzské revoluce. Šlo o historické kostýmy, které byly dobově věrné od spodního prádla až nahoru. Pomáhala jsem oblékat 300 lidí komparsu - oblékla jsem jednoho, a pak se kostým nechal schválit. Byla to neocenitelná zkušenost.

THINK: Období Francouzské revoluce, to je jistě řada uniforem. Líbí se ti nějaké, myslím tím konkrétní uniformy, třeba zdravotních sester?

DANIELA: Nemám ráda jakoukoliv uniformu, protože nedává člověku možnost svobodně se projevit. Oblékání beru jako vyjádření osobnosti, ale není v moci každého, aby to dokázal, jsou lidé, kteří potřebují napovědět.

THINK: A co ty, myslíš si, že dostatečně vyjadřuješ svou osobnost oblékáním?

DANIELA: Nebude to znít nafoukaně?

THINK: Nebude. Když mluvíš o svobodě vyjádření osobnosti, tak si za tím zřejmě stojíš, nebo ne?

Daniela Klimešová 2000Daniela Klimešová 2000DANIELA: Rozhodně, stojím. Nejdříve zkouším všechno na sobě a baví mě občas poradit kamarádkám. Mám ráda barvy, hodně barvy, barvy, barvy.

Oblékám se podle nálady, takže když jsem zrovna celá v černém a mám červený šátek, je to něco jiného než když jdu v bílé a černé. Jinak se oblékám v létě, jinak na podzim. Ale není to tak, že si oblékám barvy, které jsou zrovna v módě. Je to proto, že se v tom zrovna cítím dobře. A když se člověk cítí dobře, tak i oblečení na něm vypadá dobře.

THINK: Myslíš si , že se lidé podvolují módě, jsou takové uniformní stádečko, například modrá košile, žlutá kravata rovná se úspěšný kancelářský podnikatel?

DANIELA: Co si budeme povídat, když někoho vidíš ve vínovém saku, tak si rovnou pomyslíš: aha, pan podnikatel bez vkusu. Ale ta doba je snad už za námi.

THINK: Dáš na první dojem podle oblečení?

DANIELA: Vím, že je to špatné, ale asi ano. Ale první dojem se vždycky mění. Asi by nemělo být hlavní to, co má člověk na sobě.

THINK: Jsi schopná poznat podle oblečení, zda se jedná o cizince?

DANIELA: Poznáme to asi všichni. Američany poznáš vždy. Vkusně oblečeného Američana jsem ještě neviděla. Američtí turisté, kteří jezdí do Prahy mě alespoň nepřesvědčili o opaku. Naproti tomu

jsem viděla české turisty, kteří šli v Římě do Katedrály sv. Petra a Pavla v teplákách a pantoflích. To jsem si říkala, že se mi to zdá. Prostě stádečko. Ale nechci pořád kritizovat.

THINK: Je rozdíl mezi oblékáním lidí v Praze a v jiných českých městech?

DANIELA: Velké rozdíly nejsou, ale mám dojem, že v Praze je větší výběr. Lepší příležitost nějaké oblečení uplatnit, než jinde.

THINK: Je Praha tolerantnější vůči oblékání?

DANIELA: V Praze se cítíš svobodněji, ať si oblékneš cokoliv. Když si něco extravagantního oblékneš v jiném městě, dá se čekat, že se na tebe budou všichni dívat. Je na tobě, zda to uneseš.

Ale i tady se mi stalo, že když jsem měla nabarvené vlasy, lidé si v metru odsedali. Říkala jsem si, že to není možné, vždyť jsme ve 20., skoro 21. století, svobodná země, ale máš jinou barvu vlasů a už je

to špatně.

THINK: Napadlo tě někdy otevřít si nějaký boutique a navrhovat oblečení?

DANIELA: Ale to mě vždycky zajímalo, jenže člověk si uvědomí, jaká je móda vlastně diktát, konvence.

Je to hodně o penězích, mašinérie, která tě sežere, anebo ne. Já se ráda hezky oblékám, ale nikdy ne podle toho, co zrovna "frčí". Nebaví mě podvolovat se nějakému diktátu, který vymýšlí nějaký pan návrhář, který si myslí, že má na to určující právo.

THINK: Co nošení kožešin a ochrana zvířat?

DANIELA: Já mám zvířátka ráda...

THINK: Na sobě a nebo v přírodě?

DANIELA: Kožešina je krásná a luxusní věc. Já mám kožich a není pravý.

THINK: Takže bys nošení kožešin zrušila?

DANIELA: To zase ne, člověk v tom chodí odjakživa, stovky, tisíce let. Je to špatný, ale vždycky budou lidi, kteří budou chtít pravý kožich, už jen proto, že stojí spoustu peněz. Vedle toho jsou lidé, kteří se rádi předvádí v kožichu, ač mají zvířátka rádi, ale jenom si třeba neuvědomují, že na ten jejich kožich se jich muselo třicet zabít.

THINK: Máš někoho, nebo něco, u koho hledáš inspiraci?

DANIELA: Když se mi něco líbí, tak si to pamatuji, ale nevím, že tohle je od konkrétního návrháře. Inspiraci hledám všude kolem, třeba v přírodě se musí najít úplně všechno.

THINK: Co hulení, myslíš si, že je to móda, nebo nějaké vyjádření. Pohoda, nebo inspirace?

DANIELA: Někdo hulí proto, že hulí jeho kámoši, aby se necítil méněcenný.

Někdo, protože je na tom závislý, jiný se bez toho nedokáže uvolnit a někdo, protože si prostě občas zahulí. Mně to inspiruje, ale neříkám, že bez hulení se nedá pracovat. Je špatný, když se pracuje jen na základě hulení.

THINK: Souvisí s oblékáním sexualita?

DANIELA: Otázka na tělo. Myslím, že souvisí. Vezmu-li si už jenom to, že zvířata jsou v rámci pohlaví různě zbarvená, aby sameček nalákal samičku, nedělá člověk skoro to samé?

THINK: Která doba by se ti líbila co do způsobu oblékání?

DANIELA: Mám ráda rokoko, baroko, trošku dekadence, pokud člověk vidí, jak to fungovalo, ale nevím, jestli bych se chtěla každé ráno hodinu a půl za něčí asistence oblékat.Ale bylo to sexy, alespoň na pohled, nevím jak to bylo pod těma šatama. Pak mám hodně ráda 30. léta, eleganci, 70.léta a taky Star Trek.

THINK: Není to v rozporu s těmi uniformami, které jsi zavrhovala?

DANIELA: To je pravda, ale mám ráda science - fiction.

THINK: Pořizuješ si něco v second handech, popřípadě používáš něco ze second handů ke své práci?

DANIELA: Second handy jsou báječné.Já mám ráda haraburdí. Pro mou práci je to to nejlepší, dají se zde najít fantastické kousky. Mám své oblíbené.

THINK: Jaký druh divadla máš ráda?

DANIELA: Mám ráda pohybové divadlo, divadlo, kde se nemusí vůbec mluvit. Také mám ráda divadlo pouliční, u kterého se nedá předem počítat s konkrétní reakcí. Pokaždé to dopadne jinak.

THINK: Proč studuješ právě katedru alternativního divadla a ne činohru?

DANIELA: Velká scénografie mě nikdy nelákala, protože mám pocit, že mi nedává tolik možností svobodně se rozhodnout, co zrovna budu dělat. Vím, že pojmem "alternativní" se označuje ledacos, a mnohdy dokonce v pejorativním smyslu.

My můžeme na katedře alternativního divadla zkusit opravdu všechno, je to hodně na individuální domluvě s pedagogem. Navíc jako člověk z "alterny" se uplatním i v činoherním divadle.Ten, kdo je zvyklý na velkou scénografii si těžko zkusí nějaký ulítlý podnik, jako třeba divadlo u rybníka. Já mám pocit, že by mě to moc svazovalo, potřebuji mít svobodu rozhodnutí.

THINK: Studuješ tedy obor scénografie, chceš se věnovat spíše scénografii, nebo kostýmnímu designu?

DANIELA: Myslím, že je to hodně propojeno, ale když se dělá nějaké představení, které je objemnější, tak to není v silách jednoho člověka, aby kvalitně dokázal dělat oboje. Já nechci skončit, jako vyložená kostýmní výtvarnice. Je pro mě dobré, zkusit si do nějaké inscenace jenom kostýmy a spolupracovat se scénografem, protože ty věci se musí dělat vzájemně. Musí to spolu hrát. Zároveň si chci zkusit jenom řešení samotného prostoru. Zajímá mne také kostým v rámci pohybového divadla, který zde získává zcela jinou roli a funkci.

THINK: Co si myslíš o nahotě na jevišti?

DANIELA: Mně nevadí. Někdy vyjádří, co žádný kostým nedokáže. Je to ovšem věc, která je sporná pro spoustu lidí. Občas starší dámy odcházejí z představení, neboť to neunesou , ač to představení je dobré.

THINK: Jaké představení tě poslední dobou inspirovalo?

DANIELA: Byl to spíše film, japonský, a jmenoval se "Blíženci". Výtvarně se mi velice líbil. Šlo tam o kombinaci tradičního ženského japonského kostýmu s normálním současným oděvem mužů. Japonská preciznost mě jednoznačně odrovnala.

THINK: Jaké módní trendy čekáš do budoucnosti, do šatů zabudované přehrávače s mobilním telefonem?

DANIELA: Já jsem možná trošku staromódní. Móda se sice pořád mění, ale současně se stále vrací k principům, které jsou stejné. Nosím moderní věc a k tomu si vezmu dvacet let starou část šatníku mé matky. Nikdo to nepozná a já se cítím moc dobře. Nemám ráda tyhle technické vymoženosti. Ale jak víme, reklama je všemocná, takže se dá čekat, že určitá část lidí se tomuto přizpůsobí.

THINK: Jaké plány máš v nejbližší budoucnosti?

DANIELA: Chystám módní přehlídku a manekýnky budou kluci, takže se těším.


- www.danielaklimesova.com
When is a house not a home?
Jeffree Benet History of House Music

Once upon a time in the land of forgotten origins there came a sound. It was the sound of bass drums [ ... ]

Visiting Prague? Some tips for tourists...
Katerina Barton A street car named Desire  © Daran Kandasamy (CC)

Learning a few dos and don'ts can improve your stay in Prague

Post-conceptual psychology
Zolton bez kalhouty Post-conceptual psychology

The post-conceptual psyche wears the colours of the electric rainbow: ultra-violet, infra-red, alpha [ ... ]

Comic: Boris laughed (Boris se smál)
Norman Dog

Meet Boris, the everyman who changes the world working in the canning factory...

Let the Kazoos Sound: A Decade of English Language...
Alexander Zaitchik English Language Press in Prague

It used to be said that you couldn’t swing a dead cat in Old Town without knocking ov [ ... ]

Miles' Tones: Relative Blue
Miles

It's the distances impossible to travel, that creep up on you from time to time, when you really don [ ... ]

Did Jesus smoke pot?
Family Council on Drug Awareness Jesus and marijuana

An interesting question indeed. One I'm sure we'll never know the answer to. We do know that h [ ... ]

Einstein's life in Prague
Isha Maggu Picture dated 1931 of German-born Swiss-US physicist Albert Einstein (1879-1955), author of Theory of Relativity, awarded the Nobel Prize for Physics in 1921, playing the violin. Photo: AFP

The Nobel Prize-winning physicist credits Prague with helping him develop one of his key theories... [ ... ]

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Zlata Today : Andrea Tomorrow : Jonáš After tomorrow : Václav

Fanfare Ciocârlia
Jarka Fricová Fanfare Ciocârlia

"Když říkám, že jsem z vesnice Zece Prajini, lidé si mysll, že pocházím z konce světa. Ale [ ... ]

Hit List: Kdo a co?
Jarka Fricová Moby, umělec roku 1999

Připravila Jarka Fricová s použitím zahraničních materiálů...

Zacházejte se svými zaměstnanci jako s pokladem
Eva McLeanová

Nyní je ve společnosti povědomí, že každý je ohodnocen stejným dílem ve všech ob [ ... ]

Woodstock: V autě uprostřed půl miliónu lidí
Jarka Fricová Woodstock 1969

Byly tři hodiny v noci, 11. srpna 1969. Ležel jsem na pryčně v baráku B u  [ ... ]

Osobnost (Surreal) část druhá. Probuzení
Petr Tomaides spatny den

Budík zazvonil někam mezi sen a skutečnost. Bintärova ruka po něm zašmá [ ... ]

Rozložený Harry (Deconstructing Harry)
Joe Bodia

Jednou do roka s přesností hodinek Woody Allen napíše, zrežíruje a obvykle i obsadí hlavn [ ... ]

Dopis HELE č.05
Jarka Fricová Dopis HELE č.05

Konečně se zase po pár měsících vylíhlo nové číslo...

Jsi skvělý milenec?
Joe Bodia Jsi skvělý milenec?

OK hřebče! Možná si myslíš, že umíš potěšit, ale jsi si opravdu jistý, že víš, jak u [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.